Středočeský kraj

Heydrich žil v dolním zámku v Panenských Břežanech. V multimediální expozici jsou k vidění původní uniformy, osobní korespondence, dobové tiskopisy a díky spolupráci s Památníkem Pankrác je zde kopie pankrácké gilotiny, s níž se během období okupace popravovalo, či dveře z pankrácké věznice.

Čas: 10:00

Místo: Hlavní 11, Panenské Břežany

Pavel Lochař (Pavlas)
tiskový mluvčí

Zborovská 11, 150 21 Praha 5
tel.: 257 280 800 fax: 257 280 332
mobil: 724 102 950 e-mail: lochar@kr-s.cz
www. kr-stredocesky.cz

Kolikrát jste už v Sedlčanech vystoupili a jaké máte na tyto koncerty vzpomínky?

     Ruby: „Hráli jsme zde plus mínus čtyřikrát. Vzpomínky máme většinou mlhavé, vždy začátek, pak to začne být skvělá párty, pak nám někdo nabídne ze sbírky výtečných rumů a pak mlha (smích).“

   Vasil: „Myslím, že to dost souvisí s naší nejistotou ohledně počtu hraní v Sedlčanech.“

Znáte i samotné město Sedlčany?

     Ruby: „Já mám v nedalekých Líchovech jednu rodinnou větev a do Radče jsem jezdil na tábory, takže Selčany jsou pro mě celkem srdcová záležitost!“

     Vasil: „Pracovně jsem se podepsal na betonové zdi vašeho hřbitova, neboť jsem ve zdejším kraji pracoval jako zeměměřický figurant. Máte tam od naší party zabetonovány pomocné trigonometrické body pro zaměření polohy makovice kostela.“

Na sklonku loňského roku jste vydali album Nebyl, ale. Přehrajete na koncertě celou novinku?

     Ruby: „Všechny písničky asi ne, ale většinu jich zahrajeme. Co od nás posluchači určitě neslyší je například skladba Pan inženýr Čáp.“

     Vasil: „Takže určitě ne. Nezahrajeme třeba Noemův Titanik, neboť je moc dlouhý, vážný, náročný a nikdo by to nevydržel. Nebo z důvodu, že si nepamatuju text.“

V Sedlčanech vystoupíte s písničkářem Xavierem Baumaxou. Jak a kdy začala vaše spolupráce?

     Ruby: „S Xavim jsme poprvé koncertovali v pražském Crossu asi před třemi lety, kde jsme si všimli, že náš humor i diváci jsou si podobní, a pak jsme po několikátém společném hraní přišli na to, že jsme si hodně podobní (smích). Tak nás Xavi po jednom koncertě vytáhl na společnou šňůru, což byl hodně dobrý nápad.“

     Vasil: „Ta šňůra jest velmi pupeční, nicméně první spolupráce vlastně nepřímo započala prvním nákupem v Baumaxu.“

Jak se vám líbí jeho muzika a myslíte, že k té vaší pasuje?

    Ruby: „Mně už hodně dlouho a hodně moc, poslouchám Xaviho už tak sedm let. Umím jeho texty nazpaměť, je to totiž textový mág! Hraní se slovy mají s Vasilem hodně podobné, i když jinak zaměřené.“

     Vasil: „Já bych řekl, že zatím pasuje nejvíc ze všeho, co jsme dosud potkali. Jednak je to borec, a za druhé jsme všichni opravdoví folkaři. Je to ovšem spíš takový hard-core-folk, protože koně nás zas tak neberou.“

Doklady příchodu prvních kolonistů na území tehdy ještě zarostlé pralesem, úspěchy dalších civilizací ať už doby bronzové nebo železné,  germánské osídlení regionu v době římské nebo příchod Slovanů - to vše představuje výběr charakteristických předmětů z rozsáhlé archeologické sbírky. Jak se asi bydlelo prvním příchozím naznačuje replika  čelní stěny nadzemního domu, a stopy tohoto vůbec nejstaršího osídlení Čáslavska nalézáme právě v Čáslavi, v okruhu polohy U třech svatých.

O pár tisíc let později bylo také tam založeno pohřebiště s bohatými komorovými hroby starší doby železné. Repliku takového hrobu vybaveného početnými nálezy z jednoho z nich lze vidět o kousek dál. Pokud Vás však zajímá více móda, třeba ta keltská, je k dispozici kompletní  ručně šitý ženský oděv, ušitý dobově doloženými stehy a zdobený přízí obarvenou ručně rostlinkami. Jakými, to se zde dozvíte. Ať jste malí nebo velcí, můžete si také složit lidskou kostru v životní velikosti a vybavit ji podle svého rozhodnutí  na posmrtnou cestu keltskou nebo slovanskou keramikou a drobnými šperky. Případně si můžete sami zkusit, jak se chodilo v  keltském či raně středověkém oděvu, ale pozor – zatím jen pro ženy!
Expozice je členěna přehledně, není zahlcena materiálem ani texty a lze ji tak vhodně použít pro doplnění školní výuky. Ale kdo chce vědět víc o pravěku Čáslavska, má k dispozici řadu dalších informací na jednotlivých listech, s příběhy významných nálezů či nalezišť.
A nakonec i něco ze současnosti – panely v chodbě Vás seznámí s nejnovějšími archeologickými výzkumy na území Čáslavi. Zkuste zahájit jaro vstupem do pravěku! Slavnostní otevření se uskuteční 3. 4. 2017 ve 14 hodin. Expozice vznikla za finanční podpory Středočeského kraje.

MMaK Čáslav
L. Jelínková – galerie
Tel: 327 316 769

Galerie zde také představí svůj výstavní program roku 2017. Mezi projekty je výstava Josefa Hnízdila, retrospektivní výstava finského umělce Mattiho Kujasala nebo plánovaný projekt Lajka – Loutkový svět Aurela Klimta. Slavností zahájení výstavní sezony proběhne v sobotu 25. března a začíná v 16 hodin vernisáží Josefa Hnízdila – Odložený případ. Josef Hnízdil je český malíř, který část svého života prožil v emigraci ve Francii a USA. Vyjadřuje se v široké škále od portrétu konkrétních lidí, přes abstrahovaný portrét v podobě lebky, která někdy nabývá teatrálního charakteru, až k existenciálnímu zobecnění v krajině lidských lebek. Na výstavě budou zastoupena díla od nejranějších obrazů ze sedmdesátých let po jeho nejnovější dosud nevystavené práce. Druhá sobotní vernisáž zahájí výstavu Bohu k slávě, městu ku prospěchu, pořádanou u příležitosti výročí 350 let od položení základního kamene jezuitské koleje v Kutné Hoře. Výstava připomene příchod jezuitů a založení řádového domu a jeho následné využití armádou. Před návštěvníkem se tak otevřou dějiny stavby, která svým osudem připomíná, že velkorysostí a myšlenkou lze vzdorovat nepřízni i času. Po každé vernisáži následuje hudební vystoupení.

Jako první se představí Sylvie Krobová a Jiří Bilbo Reidinger. Po druhé vernisáži vystoupí písničkář Pepa Nos. Celý sobotní program vyvrcholí koncertem formace Robert Křesťan a Druhá tráva od 19 hodin v barokním refektáři. Slavnostní náladu umocní světelný obraz reagující na architekturu jezuitské koleje od uskupení PENOCZE.

Více v přiložené TZ

GASK Kutná Hora, Barborská 51-53, 284 01 Kutná Hora
Tel.: +420 327 511 135 +420 725 607 388
info@gask.cz | www.gask.cz

PRŮHONICE: Výstava německé fotografky Lýdie Eberhard se uskuteční v Návštěvnickém centru Průhonického parku od 8. 4. do 15. 5. 2017. Srdečně zveme na vernisáž v sobotu 8. 4. od 16h. Jelikož je Lýdie nejen talentovanou fotografkou, ale i nadanou skladatelkou a klavíristkou, uslyšíte na vernisáži malý koncert jejích skladeb doplněných o několik skladeb Clauda Debussyho.

http://www.ypsilonphoto.com/

Co se vám vybaví při vyslovení jména Sedlčany?

Sedlčany se mi líbí hlavně svojí polohou uprostřed kotliny, a zajímavá je i krajina v okolí Sedlčan s bludnými balvany i spoustou lesíků a remízků. V nedalekých Petrovicích mám příbuzné, kde jsem v minulosti často pobývala a podnikali jsme výlety právě do Sedlčan a jejich okolí.

Jak se vám líbí zdejší kulturní dům a jeho koncertní sál, kde vystavujete?

Kulturní dům Josefa Suka je prostorný a má vynikající podmínky pro všechny myslitelné způsoby kulturního vyžití. My Dobříšáci můžeme takové zařízení obyvatelům Sedlčan jen závidět. Zejména pro konání výstav a koncertů jsou prostory koncertního sálu kulturního domu jako stvořené.

Kolik obrazů v Sedlčanech vystavujete a jsou spíše z poslední doby nebo se jedná o průřez tvorbou?

Většina z padesáti sedmi obrazů, které jsou v Sedlčanech vystaveny, pochází z posledních pěti let. Představuji však také obrazy namalované i před více než deseti lety, a to hlavně proto, že tematicky zapadají do konceptu této výstavy s názvem Zrcadlení. Snažila jsem se ve vystavených obrazech vyjádřit a zachytit odraz mých zážitků, nálad a pocitů a předat je jejich prostřednictvím divákům. Podle ohlasů návštěvníků vernisáže výstavy se mi to snad podařilo.

Jaká témata na nich převažují?

Jak už jsem řekla, pocity, zážitky a nálady zachycené ve vystavených obrazech jsou jakýmsi jejich zrcadlením. Začlenila jsem je volně do čtyř oddílů, ročních období – veselé a jásavé jaro, hřejivé a pohodové léto, barevný a mlhavý podzim a konečně chladná a třpytivá zima. Všechna tato témata jsou vyjádřena motivy přírodními, abstraktními i zcela konkrétními – tak, jak vidím a zažívám svět já sama.

Nedávno jste vystavovala v Čechově stodole v Bukové. Uspořádala jste od té doby nějaké další výstavy? Případně jaké další chystáte?

Výstava v Čechově stodole skončila v únoru a sedlčanská byla zahájena předminulou neděli, na jinou výstavu mezi tím nebyl tedy prostor. Do blízké budoucnosti bych nejraději vystavovala své obrazy v některém z výstavních prostor v Příbrami. Po několika výstavách na různých místech v Dobříši, Bukové u Příbramě, Mníšku pod Brdy i Praze by mi výstava v Příbrami určitě udělala radost.

Jde o zemědělství v minulosti a dnes a o to, co se v posledních 200 letech změnilo. Zabývat se budeme mléčnou výrobou, pěstováním obilí a brambor. Regionální produkty malovýrobců a vazby mezi kvalitními potravinami a životním prostředím, to vše chceme návštěvníkům letos přiblížit.

Roční období určují náš program, a během roku máme připravenou spoustu akcí:

Na jaře to jsou velikonoční svátky a zvyklosti. Květen zahájíme stavěním májky a májovým tancem. 21. 5. pořádáme setkání dudáků, na které tradičně jezdí také skupiny z Čech. V červnu se bude konat Bezinková slavnost a budou se stříhat muzejní ovečky. V červenci proběhne sklizeň obilí a pekař přichystal svátek chleba a pečiva. Bonbónkem sezóny bude 30. 7. traktoriáda.

V září si přijdou na své milovníci koní. Na říjen se mohou těšit chovatelé starých plemen domácích zvířat. Velmi oblíbený je rovněž Posvícenský trh, který nabídne hostům celou paletu čerstvých produktů a krásné rukodělné výrobky. V listopadu se skanzen začne pomalu připravovat na zimní čas a návštěvníci uvidí klasické zimní práce dřívějších dob. Na malém adventním trhu budou k mání originální dárky pro radost. S divadelním představením na biblické téma: „Hledání noclehu“ se koloběh roku 2017 uzavře.

Unikátní kulturní krajinu obhospodařují zaměstnanci muzea tradičním způsobem. Při prohlídce skanzenu, který se rozkládá na ploše 30 hektarů, uvidíte velká selská stavení, malé chaloupky, kovárnu i mlýn. Venkovskou atmosféru zde navozují domácí zvířata, která dříve k hospodářství neodmyslitelně patřila. V areálu skanzenu samozřejmě nechybí ani bavorský hostinec, kde můžete ochutnat místní speciality a piva z regionálních pivovarů.

Těšíme se na Vaši návštěvu!

Provoz ve skanzenu končí 5. 11. 2017. 

Informace najdete na www.freilandmuseum.org

Kulturní Centrum KOSTEL Mělnické Vtelno uvádí další pokračování celoročního cyklu tvořivých dílen z bylinkového světa.

Vstupné 50 Kč.

tel. 608 125 444, kulturnicentrum@melnickevtelno.cz, http://kckostel.melnickevtelno.cz

Poutníci vystupovali v Sedlčanech již několikrát. „Bohužel na první náš zdejší koncert si nevzpomínám. Hraji v kapele Poutníci od roku 1980, průměrně odehrajeme za rok 120 koncertů, takže ono snad ani není v lidských silách si na všechno vzpomenout. Vím ale, že v Sedlčanech se konaly abonentní koncerty pro folkové fanoušky a vždycky bylo poznat, že na koncert přišli lidé, kteří této hudbě rozumí. Doufám, že se v tomto ohledu nic nezměnilo,“ uvedl kontrabasista skupiny Jiří Karas Pola.
Skupina Poutníci vznikla v roce 1970 v Brně, a její hvězdné období začalo s příchodem zpěváka a skladatele Roberta Křesťana v osmdesátých letech. Po několika vítězstvích na celostátních soutěžích folkových a country skupin získala i cenu nejvyšší, Zlatou Portu, s níž přišla profesionální dráha a první LP s názvem Poutníci. Současnou sestavu tvoří Jan Máca, Peter Mečiar, Jakub Bílý a Jiří Karas Pola. 
„Repertoár sedlčanského koncertu bude vyrovnaný. Zazní nejznámější skladby naší kapely, písně z oblasti americké country, řada orchestrálních skladeb a také úplné novinky. Ty se snažíme dělat pořád, nechceme žít jen ze staré, řekněme Křesťanovské slávy. Některé z nich mají u publika značný ohlas,“ poznamenal Pola.

    Návštěvníci koncertu se mohou těšit i na improvizace, i když zrovna Jiří Karas Pola je nevyhledává. „Já osobně moc improvizovat neumím a svoje sóla mám připravená. Ovšem moji mladší kolegové, kytarista Jakub Bílý, bandžista Peter Mečiar a hráč na mandolínu Jan Máca to opravdu umí, a tak improvizují o sto šest,“ vysvětlil kontrabasista.