čtvrtek
28. března 2024
svátek slaví Soňa

Jihočeský kraj

Jihočeský kraj

Jihočeskou Volyni oživí nový rodinný festival Letopruhy, na programu má divadlo, koncerty i současný cirkus

VOLYNĚ: První prázdninová sobota na Koupališti Volyně bude patřit dětem. Pilotní ročník rodinného festivalu Letopruhy nabídne 3. července divadlo, koncerty a současný cirkus. V jihočeské Volyni kapela Bombarďák pokřtí nové album Pátek, divadlo 100 opic uvede hudebně-divadelní projekt Chytej Ušima a malí i velcí diváci se mohou těšit na novocirkusovou Feel the Universe Circus Company. Hlavní program doplní výtvarná laboratoř galerie Sladovna Písek, workshopy akrobacie na zemi i ve vzduchu nebo dílna akční malby s artistkou Eliškou Brtnickou. Akce se uskuteční na čerstvém vzduchu v souladu s aktuálními vládními opatřeními.

03.07.2021
Autor článku: 
Kateřina Dodoková

„Přál jsem si zahájit prázdniny pořádnou akcí pro děti, protože po letošním školním roce si to opravdu zaslouží. Prvorepubliková městská plovárna slaví osmdesát let a tak se přímo nabízelo uskutečnit festival tady, protože lepší místo na dětskou akci než koupaliště najdete jen těžko. Spolu se skvělými umělci jsme připravili pořádnou porci nového cirkusu, originální divadlo a na závěr punkovou nálož, kterou si užijí jak děti, tak jejich rodiče. Ze všeho nejvíc se těším na pohybovou bajku Vlez v les, kterou přivezou absolventi cirkusových škol v Dánsku a Holandsku Feel the Universe Circus Company. Přenesou vás do lesa, kde budete procházet po vlhkých mechových polštářích, vdechovat mlhu a sledovat zvířecí říši. V krásných maskách a s využitím akrobatických technik na vertikálním laně a stoje na rukách inspirovaných charaktery zvířat ztvární přirozenost i sílu přírodních živlů,“ láká diváky ředitel Kultury Volyně Martin Roškaňuk, který spolu s provozovatelem plovárny Vlastimilem Jirsou festival Letopruhy pořádá. 

Děti i jejich doprovod čeká koncert kapely Bombarďák, která na festivalu pokřtí svou novou desku Pátek. Koncert plný divokých písní a ztřeštěných tanečků v interakci s dětským divákem slibuje podívanou, na níž se nebudou nudit ani dospělí. Hudební program doplní vystoupení skupiny divadla 100 opic Chytej ušima. Uslyšíte písně o rybách, které touží po výletě do města, o mouše, která si myslí, že je slon, nebo o zmateném medvědovi, který nechal hlavu v medu. V příběhu nebude chybět ani šisková zmrzlina, kterou si děti po skončení divadla můžou sami objednat u stánku.

Pro nejmenší diváky do dvou let je připraveno představení Hmyzí hotel Bzzz. Světový trend interaktivního divadla pro batolata do Volyně přiveze FysioArt. Nahlédnutnutí do světa hmyzích hrdinů, pod kameny i kůru stromů přenese malé diváky na rozkvetlou louku zrána a také v noci. Specificky vystavěná inscenace hravou formou motivuje batolata ke vztahu k přírodě, podporuje smyslové vnímání, estetické cítění, představivost i rozvoj řeči.

Na jeden ze stromů koupliště Hana Strejčková a Veronika Smolková doslova pověsí své Hnízdo na nitkách. Jaké je to vylíhnout se z vajíčka a poprvé uvidět svět? A co teprve naučit se létat? Představení kombinující pozemní a vzdušnou akrobacii vypráví příběh o překonávání nebezpečí, do kterého zapojí i diváky. Na inscenaci navazuje dílna akrobacie na šále, kde si děti mohou tuto disciplínu vyzkoušet na vlastní kůži.

Dalším z workshopů je Akční malba pro děti pod vedením artistky Elišky Brtnické a tanečnice Veroniky Vaculíkové. Děti během něj na obrovské plátno otisknou jednotlivé části svého těla a vytvoří tak jedinečné výtvarné dílo. Ve spolupráci s dětskou galerií Sladovna Písek se návštěvnící mohou zapojit do Laboratoře nebe, kterou přímo pro festival připraví její ředitel Adam Langer. Celým dnem bude diváky provázet Radek Pokorný, který se s divadlem Buřt představní také v pohádce O kóče a psékovi inspirované známým Povídáním o pejskovi a kočičce.  

Kromě kulturního programu mohou děti od rána až do večera využít přístup do vody, obrovské pískoviště nebo dětské hřiště s Hobitím domečkem.

Kompletní program včeteně předprodeje vstupenek v hodnotě 150,- Kč najdete na www.letopruhy.cz nebo na facebooku Kultura Volyně, vstupné na místě bude 250,- Kč.

Akci pořádá Kultura Volyně a Koupaliště Volyně s laskavou podporou Města Volyně a Jihočeského kraje.

Divadelní Piknik Volyně po roční pauze opět bude!

VOLYŇ: Divadelní Piknik Volyně v termínu 30. 6. – 7. 7. 2021 nabídne 20 nejlepších činoherních a hudebních inscenací minulé i letošní sezóny. Diváci se mohou těšit i na divadlem nabitý program, rozmanitou nabídku workshopů a chybět nebude ani prostor pro relaxaci třeba na prvorepublikové plovárně.

od 30.06.2021 do 07.07.2021
Autor článku: 
Josef Dušek

Největší divácký zájem vzbuzuje autorská hra Kazimíra Lupince s názvem Úl v podání V.A.D. Kladno. Brněnské divadlo poPUDuvede českou premiéru textu Penelope Skinner Na troskách civilizace.Letošní program nabídne i dva kusy, které diváci mohli spatřit ve filmové podobě. Divadlo RADAR Praha představí svou nejnovější inscenaci Adéla ještě nevečeřela a Divadelní Sekce Praha Společenstvo vlastníků Jiřího Havelky.

V programu nebude chybět ani klasika. Její pastorkyňuGabriely Preissové do Volyně přiveze seskupení Šediny z dědiny. Stejnou předlohu pod názvem Jenůfka zpracovaly DS Čapek a DS Dohráli jsme z Uherského Hradiště. Letošní raritou jsou hned dvě divadla jednoho herce. Ochotnický spolek ŽUMPA Nučice zahraje své Přiznání a Divadlo Navenek Kadaň inscenaci Všechny báječný věci.

Pro zájemce jsou připraveny workshopy Herec a postava (lektor Štěpán Pácl), Dramaturgie (lektorkaJana Slouková), Scénografie a režijní koncepce (lektorka Kateřina Baranowska), Jevištní řeč (lektorka Eva Spoustová), Kurz praktické režie (lektoři Milan Schejbal a Luděk Horký). Dále otevíráme semináře pro celé divadelní soubory šité přímo na míru jejich potřebám a pro děti Dětský seminář (lektoři: Tereza Skálová a Pavel Skála).

Účastníci se mohou těšit na PIQUE-NIQUE QUIZ – celopřehlídkovou soutěž pro diváky o piknikový koš a pobyt na příštím ročníku zdarma a již tradiční noční opékání buřtů a všudypřítomné buchty pana Tichého. 

Během festivalu budou k jednotlivým inscenacím probíhat diskusní fóra. V lektorském sboru zasednou Adam Doležal (režisér), Lukáš Černý (divadelní teoretik), Jaromír Hruška (režisér), Miroslav Ondra (dramaturg) a Štěpán Pácl (režisér).

Přehlídka se koná pod záštitou ministra kultury PhDr. Lubomíra Zaorálka. Celostátní přehlídku z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury pořádá Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, jeho útvar ARTAMA, ve spolupráci s městem Volyně, Volyňskou kulturou a DS PIKI Volyně. Finanční prostředky poskytlo Ministerstvo kultury a Město Volyně.

 

Více informací naleznete na www.divadelnipiknik.cz.

Mezinárodní hudební festival Dobršská brána 2021

DOBRŠ: Pátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Dobršská brána klepe na dveře. Stejně jako v loňském roce se organizátoři rozhodli festival v jedinečném prostředí pošumavské Dobrše uspořádat, a to tak trochu coronaviru navzdory. Dvoudenní hudební setkání má být zahájeno v pátek 13. srpna v 15:30 hod. na jednom ze tří festivalových pódií, konkrétně v areálu zámku a tvrze.

od 13.08.2021 do 14.08.2021
Autor článku: 
Ivo Kraml/ika

V letošním programu jsou zastoupeny evropské hvězdy světového formátu v oboru bicí a perkuse. Jednou z nich je Cyril Atef, bubeník, perkusionista a profesionální skladatel francouzsko íránského původu, jednomyslně uznávaný na mezinárodní scéně. Eklektický hudebník se dlouhodobě pohybuje mezi různými projekty a hudebními vesmíry. Na dobršském festivalu představí projekt BUMCELLO. Při těchto živých koncertech je dominantní zvuk elektrického violoncella doprovázený ohnivými perkusemi. Na pozadí se pak prolínají nasamplované zvuky ostatních nástrojů. Všechny nástroje jsou navíc zdvojené, což vytváří iluzi jako by na pódiu stál početný orchestr. Do toho se nese téměř hypnotizující zpěv. Pokud jste z toho trochu zmatení, není nic jednoduššího než přijít na koncert a uslyšet Bumcello na vlastní uši.

Další hvězdou festivalu je oceňovaná hráčka na bicí a skladatelka, nositelka ceny Victoires de la Musique Anne Paceo, která přiváží na festival výbušné album s elektrickými vlivy CIRCLES. Francouzská umělkyně, která má na kontě 6 alb, hraje směsici stylů a vyvíjí se na hranici jazzu, popu, elektroniky a world music.

Německý perkusionista a skladatel Bodek Janke s polsko-ruskými kořeny je dnes jedním z nejvyhledávanějších bubeníků a perkusionistů mezinárodních jazzových a world music scén. Vytvořil se svým projektem „Song“ mezižánrový experiment, ve kterém se jednoduchý prvek písní setkává se složitým prvkem improvizace. SONG2 je moderní a akustická reakce 21. století na svět písničkářů, kultury populární hudby a jejích písní - z naší současné doby i 20. století. Silný střet kontrastních hudebních kultur připravuje tvůrčí prostor k novým rytmickým, melodickým a harmonickým strukturám a překvapuje posluchače svěžími a novými, ale chytlavými zvuky výjimečného bubeníka, skladatele a aranžéra.

Z Německa na festival přijíždí s projektem NEVELL další hráčka na bicí, Anika Nilles. Anika je skvělým příkladem rozmetání stereotypní skepse k „holce za bubny“. Svou excelentní hrou, kompozičními dovednostmi a přirozenou muzikálností dokázala nadchnout tisíce diváků po té, co publikovala vlastní řemeslně skvěle odvedené skladby Wild Boy, Alter Ego či Queenz. Zvuk NEVELL je tavícím kotlem mnoha vlivů od jazzu, funku, rocku, popu a všeho mezi tím, držící pohromadě silným zaměřením na bicí, rytmy a syntetické tóny. Během posledních 3 let cestovala s velkým ohlasem s tímto projektem po Evropě i Číně.

Velmi zajímavý slovensko - polský projekt MabaSo tvoří hráč na elektrický vibrafon (MalletKAT) Bernard Maseli, basista Michal Baraňski a Daniel Šoltis, současný bubeník a příležitostný hráč na vibrafon, který má široké porozumění a komplexní pohled na hudbu. Repertoár uskupení se skládá z vlastních kompozic na pomezí moderního jazzu a fusion, přičemž zvuk vibrafonu i baskytary je obohacen o mnoho elektronických efektů.

Na festival se po třech letech vrací německý bubeník a perkusionista Klaus Kugel, který je jedním z nejzajímavějších a nejnaléhavějších bubeníků ve střední Evropě. Specifickým výrazem jeho projevu je ostrý moderní jazz, vycházející z neomezené představivosti. V projektu WIND WORDS jej doprovodí litevská zpěvačka a hráčka na elektronické nástroje Andrė AMIYA Pabarčiūtė.

Českou republiku reprezentují na festivalu například Pavel Fajt s komorním projektem Drumming Alley, Marek Urbánek a JeN Hovorka, uskupení Romanovská Tichý Hrubý & Blažíková nebo Jaroslav Kořán s projektem Orloj snivců.

Dobršská brána přináší do Pošumaví magickou hudbu. Vstupte do ní ve dnech 13. a 14. srpna i vy!

Festival Dobršská brána ve svém malém jubileu - 5. ročníku opět nabídne osvěžující vhled do světa soudobé hudby bez dramaturgických kompromisů a formálního žánrového zařazení interpretů. Ti ve tvorbě, kterou představí, volně přechází mezi žánry a kombinují prvky lidové hudby s jazzem a komorní hudbou. Tomu odpovídá i konkrétní dramaturgie festivalu a jeho motto "Brána do světa hudby".

Jednotlivé koncerty festivalu se uskuteční na různých místech Dobrše. Komorní koncerty budou v kostele Zvěstování Panny Marie, některá vystoupení v areálu tvrze a zámku, jiná u kaple sv. Jana a Pavla. Posluchači i hudebníci se tak seznámí s Dobrší a jejími památkami zblízka.

Festival navazuje a zapadá do celosvětového trendu hledání nových souvislostí mezi tradiční, klasickou a soudobou hudbou a vytváří tak svým charakterem jedinečnou hudební událost, která by na české hudební scéně těžko našla srovnání. Festival současně dává nový impulz k setkávání světových hudebníků a českého publika na místě pro mnohé návštěvníky netradičním, přesto s dlouhou tradicí a to také hudební, přesto však mimo tradiční české metropole. Důkazem skutečnosti, že zaměření festivalu bylo vykročení tím správným směrem je úspěch předchozích čtyř ročníků, podpořený hudebními ohlasy ze strany publika a recenzemi hudebních kritiků, na kterém se v průběhu dvou dnů posluchačům představili interpreti z Norska, Nizozemska, Japonska, Německa, rakouska, Anglie, Španělska, Senegalu, Maďarska, Francie, Švýcarska, Polska a ČR.
Proběhla tak akce se vskutku evropským přesahem.

Jednotícím prvkem pátého ročníku festivalu je tentokrát nástroj bíci - bubny a perkuse. Ty uslyšíme v různých kombinacích, ve volné improvizaci. Zazní tak jazz různorodý, ve všech podobách a barvách, i lidové písně, skladby, komponované na odkazu národního folkloru i kompozice určené přímo pro ty které konkrétní interprety nebo interpretky. Vzhledem k tomu, že se jedná o pátý ročník, bude vždy jen z koncertů každého ze dvou festivalových dnů obsazen –z hlediska výběru „nástrojů“ jakýmsi ohlédnutím za ročníky předešlými, tedy uslyšíme zde nástroje strunné, dechové plátkové, akordeon, ale i hlas ženský.

Známí čeští či zahraniční muzikanti a uskupení se představí ve skladbách s historickým původem, ale také ve skladbách, pracující s improvizací a národními lidovými písněmi (např. Norsko, Polsko, Německo, Francie, Slovenko, ČR), prostor dostanou představení improvizace, intonace a celkové hudební pohotovosti. Bude znít hudba staré i zcela současné, aktuální, vznikající právě v okamžiku vystoupení.


Přehled programu: http://www.dobrsskabrana-fest.cz/prehled-programu/

Sdružení pro obnovu Dobrše, z.s. (pořadatel festivalu)

Facebook https://www.facebook.com/mhfdobrsskabrana/
Web festivalu: www.dobrskabrana-fest.cz

Výstava růží ve městě růží

BLATNÁ: Historické centrum jihočeské Blatné ozdobí v sobotu 3. července obnovená výstava věnovaná královně květin. Areál kostela Nanebevzetí Panny Marie s kaplí sv. Michaela a přilehlým ambitem, farní zahrady včetně vybraných interiérů a sklepení, nábřeží – ulice Na Příkopech, muzejní kobky a vinný sklípek Kaplanka. Zde všude můžete zhlédnout originálně pojaté aranže z růží, seznámíte se s historií této květiny, dozvíte se o osobnosti věhlasného pěstitele a šlechtitele Jana Böhma a spolu s tím budete moci nakoupit a občerstvit se na tematickém růžovém trhu s bohatým růžovým sortimentem. V pestrém doprovodném programu si najdou své děti i dospělí.

03.07.2021
Autor článku: 
Radek Řebřina

Růže všemi smysly
Strom života v provedení z růží a umístěný v gotickém chrámu, kříž z živých květin v jedné z nejstarších sakrálních staveb v Blatné, svatební aranžmá s dominancí
růže uvnitř velkoryse prostorné farní stodoly a mnoho dalšího. Přivoníte k nejrůznějším odrůdám vystavených růží, nábřeží ožije tematickým růžovým trhem s nabídkou růžových sazenic a originálních produktů z růží a šípků – šperků, kosmetiky, sirupů, svíček apod. Těšte se také na letní růžové menu, růžové deserty i jedinečný drink „Růžové probuzení“ pojmenovaný po jedné z růží Jana Böhma, která vévodí letošní výstavě.

Doprovodný program pro děti i dospělé
Pro rodiny s dětmi je připravena paleta tvůrčích dílen, divadelní představení Růženčiny pohádky a Malý princ v podání Víti Marčíka i relaxační a pikniková místa. Prvorepublikovou atmosféru, dobu největšího rozkvětu Böhmových růžových plantáží, přiblíží repertoár swingových melodií orchestru Prague Rhythm Kings. Ujít si nenechte přehlídku svatebních boho šatů nebo lněných oděvů.
Součástí programu na hlavním pódiu, situovaném na nábřeží, bude také přednáška RNDr. Jiřího Žlebčíka, nejuznávanějšího českého odborníka v oblasti růžařství. O připravovaných růžových stezkách i své rodině pohovoří zahradní architekt Ing. Čestmír Böhm (prasynovec Jana Böhma), který již v předvečer výstavy přiblíží a okomentuje projekci filmu „Na růžích ustláno“ v prostoru u čajovny Naše Čajovna. Součástí výstavy bude i slosování o deset exemplářů Böhmovy růže Probuzení.
Tečku za celodenním programem učiní dražba květinových aranží a večerní koncert, který bude poctou světovým růžím – letos růži argentinské. Prestižní Escualo Quintet spolu s komorním orchestrem Smetanových filharmoniků a tanečníky tanga argentina pod záštitou argentinské ambasády představí legendární melodie Astora Piazzoly, od jehož narození si v letošním roce připomínáme sto let.

Pro mnoho návštěvníků to bude vůbec poprvé, kdy budou mít možnost nahlédnout do unikátních prostor areálu kostela Nanebevzetí Panny Marie se všemi zákoutími,
farními zahradami, sklepeními i kostelní zvonicí, obklopených historickým centrem města z jedné strany a Zámeckým rybníkem a parkem ze strany druhé. Historické
interiéry i exteriéry a genius loci dodá kráse vystavených růží zcela jiný rozměr a spolu s připraveným programem učiní z vaší návštěvy nezapomenutelný zážitek.

Nenechte si ujít kulturní událost číslo jedna v Blatné – městě růží.

Escualo Quintet
Escualo Quintet je uskupení pěti vynikajících instrumentalistů, kteří se věnují fenoménu argentinského tanga respektive stylu Tango Nuevo. Za dobu svého působení soubor absolvoval řadu prestižních vystoupení v dramaturgii mezinárodních festivalů, a co do nástrojového obsazení je identický s kvintetem argentinského hudebníka a skladatele Astora Piazzolly. Jelikož si v letošním roce připomínáme sto let od narození tohoto legendárního interpreta a skladatele, který světu přinesl právě styl Tango Nuevo, a za jeden z atributů tanga lze považovat i růži, je nám velkou ctí, že budeme moci při příležitosti výstavy růží v Blatné Escualo Quintet přivítat.

www.plantaz-blatna.cz

Související články: 

Skanzen Horní Falce je opět v provozu!

BAVORSKO-NEUSATH U NABBURGU: Po dlouhé přestávce chceme všem turistům a příznivcům sdělit, že je bavorský Skanzen Horní Falce v obci Neusath u Nabburgu opět v provozu.

od 14.05.2021 do 30.06.2021
09:00 - 18:00
Autor článku: 
Petra Zeitler

Celý tým se bude snažit vám umožnit bezproblémovou prohlídku - zdraví a bezpečnost návštěvníků jsou na prvním místě. Proto prosíme o dodržování rozestupů nejméně 1,5 m od ostatních osob. Ve vstupní hale a všech muzejních budovách stále platí povinnost nosit masky. Vstup do areálu je možný od 9.00-17.00 hodin a vstupenky se platí u pokladny.

Pro bezkontaktní prohlídku muzejních objektů máme připravené štítky, které se pověsí na kliku dveří budovy, kterou si se svým doprovodem chcete prohlédnout. Pokud tam již podobný štítek visí, jsou v budově právě jiní návštěvníci. Pak je nutno vyčkat, až budovu opustí. Při dodržení všech podmínek nestojí příjemné prohlídce skanzenu nic v cestě.

Celý areál a budovy jsou ve vynikajícím stavu a v ohradách už čile pobíhají selátka švábsko-hallských vepřů a další domácí zvířata. Každou neděli zde v jednom ze statků můžete přihlížet práci muzejního pekaře a zakoupit čerstvý kváskový chléb anebo ochutnat hornofalcké pečivo. O aktuálních akcích se lze informovat na webových stránkách www.freilandmuseum-oberpfalz.de a ostatních sociálních sítích.

Těšíme se na Vaši návštěvu!

 

 

Alšova jihočeská galerie představí české umění generace narozené v letech 1939 – 1953

HLUBOKÁ NAD VLTAVOU: Alšova jihočeská galerie připravuje pro návštěvníky výstavu českého umění generace narozené v letech 1939-1953. Jde o umění autorek a autorů, kteří vstoupili do kultury v době normalizace - umění, jež bylo často důsledkem hlubokých civilizačních, kulturních, sociálních a politických rozporů přehlížené a oficiálními institucemi komunistického režimu zakazované, či odsuzované. Výstava nese název Umění, splín a smích tváří v tvář absurditě, kurátorem je Tomáš Vlček a je otevřena od 30. května 2021.

od 30.05.2021 do 03.10.2021
Autor článku: 
Paulina Skavova

Tomáš Vlček je teoretik a historik umění se zájmy a aktivitami ve fotografii, akčním umění a typografii, je kurátorem a kritikem umění a literatury. „Na tomto projektu pracoval více jak tři roky a prostřednictvím výstavy představí uměleckou generaci narozenou v epoše Hitlerovy a Stalinovy krutovlády, kterou čekaly náročné úkoly restituce umění po kolapsu lidství v době fašismu, holocaustu a diktatury proletariátu,“ představuje autora projektu ředitel AJG Aleš Seifert.

„Výstava Umění, splín a smích tváří v tvář absurditě představuje generační úsilí znovu definovat principy tvorby ze své podstaty vzdorující dogmatické ideologii komunistického režimu,“ představuje projekt kurátor výstavy Tomáš Vlček. Prostředníkem vlastní cesty k obrodě funkcí a významu umění bylo nejen zhodnocování vlastních tvůrčích motivů a přesvědčení, ale také navazování na tradice moderního umění i sledování nových tvůrčích objevů a přístupů čerpaných především ze světa, který byl tehdy opředen aureolou svobody.

Vystavena jsou díla dvou základních tendencí a protikladných žánrů výtvarného umění z doby sahající od poloviny šedesátých let až do současnosti. „Na jedné straně jsou zde díla z oblasti tradičních druhů tvorby - malby a plastiky, především ze směrů a hnutí nového realismu, minimal artu, akční a divoké malby a plastiky. Na druhé straně jsou prezentovány konceptuální přístupy k umění zastoupené fotografiemi, objekty a instalacemi dokládajícími akce z oblastí happeningů, performancí či body artových vystoupení.„ popisuje výstavu kurátor Tomáš Vlček. Více jak 100 akcí a děl umění od třiceti osobností české kultury dokládá snahy umění představené generace obnovit novými prostředky hodnoty přirozeného světa, který se tehdy stal světem absurdity.

Vystavení autoři: Beránek Jiří, Blabolilová Marie, Dvořák Jaroslav Eduard, Gebauer Kurt, Hodonský František, Jetelová Magdalena, Kafka Ivan, Karel Marian, Knížák Milan, Kornatovský Jiří, Kovanda Jiří, Kunc Milan, Miler Karel, Mlčoch Jan, Načeradský Jiří, Novák Vladimír, Ouhel Ivan, Pavlík Petr, Rajlich Tomáš, Rittstein Michael, Ságl Jan, Ságlová Zorka, Sopko Jiří, Sozanský Jiří, Stratil Václav, Svobodová Jitka, Šejn Miloš, Škoda Vladimír, Štembera Petr, Vlček Tomáš, Zippe Stanislav.

 

Výstava je realizována pod záštitou hejtmana Jihočeského kraje MUDr. Martina Kuby.

Výstavu mohou návštěvníci zhlédnout do 3. 10. 2021 v prostorách Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, ve výstavních prostorách Zámecké jízdárny. Otevřeno denně 9:00 – 18:00.

Svátek hudby: revoluční a mezinárodní událost oslavující rozmanitost hudby

ČESKÉ BUDĚJOVICE-FRANCIE: Svátek hudby začal díky Maurice Fleuretovi, který byl jmenován ředitelem hudby a tance francouzským ministrem kultury Jackem Langem v říjnu 1981. Následující rok byla provedena studie o kulturních zvycích Francouzů, která odhalila, že 5 milionů Francouzů a 50% mladých Francouzů hrálo na hudební nástroj. V nejčistším francouzském revolučním stylu se Fleuret a Lang rozhodli využít tento talent a vášeň pro hudbu. Fleuret prohlásil: „Hudba bude všude a koncert nikde!“. Chtěli povzbudit všechny hudebníky, profesionály i amatéry, aby 21. června (den letního slunovratu) oslavovali hudbu v celé její rozmanitosti, aby si přizpůsobili veřejné prostory, parky za své a hráli a poslouchali tam hudbu zdarma. Svátek hudby tímto vznikl a jeho první vydání se konalo v roce 1982 v Paříži.

od 18.06.2021 do 21.06.2021
Autor článku: 
TZ/jal

Ve Francii se každoročně u příležitosti Svátku hudby pořádá 18 000 koncertů. Ať už jsou na ulici, v parku, na náměstí, na balkoně bytu, na střeše budovy, na pódiu či bez něj, s nástroji nebo pouze á capella. Dnes svátek sdružuje přibližně 5 milionů amatérských hudebníků a zpěváků a téměř 10 milionů diváků.

Na základě svého neuvěřitelného úspěchu se Svátek hudby rychle stal mezinárodní. Nyní se koná vždy 21. června ve zhruba 120 zemích na 5 kontinentech.

Svátek hudby v Českých Budějovicích v roce 2021

Josef Korda ve spolupráci s Alliance Française Jižní Čechy by rád pozval hudebníky z Českých Budějovic a z celých Jižních Čech, aby se této slavnosti hudby zúčastnili v nejčistším duchu tohoto festivalu.

Od pátku 18. června do pondělí 21. června bude amatérským i profesionálním hudebníkům zdarma k dispozici několik míst v centru Českých Budějovic, kde se každý bude moci hudebně vyjádřit.

Více informací na: http://www.alliancefrancaise.cz/jiznicechy/-Svatek-hudby-

 

Blatná - město růží

BLATNÁ: Kulturní Plantáž Blatná probouzí jedinečnou identitu města růží a připomíná odkaz významné osobnosti šlechtitele a pěstitele růží Jana Böhma. Město provážou stezky růží, kvetoucí atlas, muzeum pod širým nebem. Koncept propojuje generace, profese, živou kulturu, cestovní ruch i kulturní dědictví a jeho záměrem je nechat znovu rozkvést město, které voní růžemi. Ideu podtrhuje také originální vizuální styl grafiků Jakub Vaněk Studio, který vzešel ze soutěže CZECHDESIGN a inicioval přejmenování Centra kultury a vzdělávání Blatná na Kulturní Plantáž Blatná.

Autor článku: 
Radek Řebřina

Již v roce 2012 jsme (tehdejší CKVB) uspořádali výstavu růží ve spolupráci s panem Miloslavem Šípem, která se těšila velkému ohlasu. Rok poté jsme realizovali výstavu věnovanou Janu Böhmovi. V rámci těchto aktivit se nám podařilo získat kontakty na potomky rodiny Jana Böhma, rozária, osobnosti z řad odborné i laické veřejnosti a získat jejich podporu pro tvorbu tohoto konceptu.
To, že jsou růže ve vztahu k Blatné opravdu silným tématem, potvrdily výsledky ankety pořádné městem Blatná v roce 2020. Průřezovým tématem v rámci odpovědí všech respondentů (ve všech věkových kategoriích) byla touha místních obyvatel po obnovení tradice pěstování růží.

Koncept Blatná – město růží

Koncept má za cíl oživit a vyzdvihnout unikátní dědictví Jana Böhma. „Identita města růţí propojuje generace a naším záměrem je, aby v naší paměti zůstala nejen hluboce zakořeněna, ale zároveň rostla a rozvíjela se nadále.“ říká ředitelka Kulturní Plantáže Blatná, paní Broňa Winklerová. „Spolupracujeme s historiky, zahradními a krajinnými architekty, floristy, pěstiteli růží, rozárii, odborníky z oblasti životního prostředí, cestovního ruchu, strategického plánování, ale samozřejmě také s obyvateli města, pamětníky a těmi, kteří zažili námahu i radost v záplavě květů a vůní na růžových plantážích.“

Podstatnou úlohu a zároveň výjimečné místo v rámci konceptu zaujímá spolupráce s potomky rodiny Jana Böhma. „Velice si této spolupráce vážíme. S prasynovcem Jana Böhma, zahradním architektem Ing. Čestmírem Böhmem, pracujeme na projektech a realizaci růžových stezek, muzea pod širým nebem a vnuk Jana Böhma, pan MUDr. Zdeněk Lukeš, nám poutavě přibližuje rodovou historii,“ uvádí Broňa Winklerová.

Koncept Blatná – město růží zahrnuje kulturní a vzdělávací projekty, vědeckovýzkumnou činnost či inovativní edukační programy a spolupráci se školami, ale podporuje také například aktivní zapojení obyvatel do péče o veřejný prostor. Jednou z hlavních linií konceptu je právě kultivace veřejného prostoru ve formě propojení města a jeho okolí růžovými stezkami.

Růžové stezky – kvetoucí atlas muzea pod širým nebem

„Cílem je navrátit růže do veřejného prostoru města, uspořádat je v logických strukturách a učinit tak tuto blatenskou pamětihodnost opět živou a přitažlivou pro občany města i turisty.“ vysvětluje Čestmír Böhm.
Jedná se o tři stezky. Pěší stezky Blatenských královen, Jana Böhma a cyklotrasu s názvem Po růžových plantážích. Studie stezek pracuje s tematickou výsadbou růží – okolí kostela ozdobí například růže Ave Maria, rybářství zaplaví svými květy Böhmova Azurová a na záhonech kolem Böhmovy vily rozkvetou Máňa Böhmová, Böhm junior, Choť pěstitele a další růže spojené s jeho rodinou.
Idea růžových stezek a mnoho dalších inspirativních námětů je podpořeno náhledem blatenské rodačky, koncertní pěvkyně Denisy Neubarthové: „Po 27 letech dobrovolného exilu ve Francii a Švýcarsku se dostanete do známé životní fáze " Všude dobře, doma nejlépe". Jenže já se narodila s neviditelným růžovým razítkem v rodném listě, s razítkem města růží. Byla jsem na to vždy také patřičně hrdá. Stezky jsou dokořeněny vzpomínkami z dětství, kdy Blatná, její rozkvetlé ulice a každé zákoutí vnímáte dětskýma očima, kdy byla jedno velké hřiště plné dobrodružství a kamarádů. Pak se Vám na mapě města a okolí rozsypou před očima jako korálky místa, která už jen navlečete na nit.“
„Ve městě tak v rámci těchto tras budeme moci v horizontu nejbližších let přivonět k růžím vyšlechtěným především Janem Böhmem, ale i jeho předchůdci a následovníky. Cyklotrasa nám zase poskytne vedle růžové tematiky i pohled do zdejší krajiny, protkané vodou a zelení a ozdobené architektonickými skvosty jako kostelem sv. Jana Křtitele v Paštikách či vodním zámkem Blatná.“ doplňuje Radek Řebřina, PR manažer Kulturní Plantáže Blatná.

Výstava růží

Zatímco na procházku po růžových stezkách si ještě budeme muset nějaký čas počkat, již v letošním roce je na první červencový víkend plánována výstava růží, která bude vždy určitým vrcholem celoročního „růžového“ programu. Prezentaci řezaných růží doplní také růžový trh s nabídkou růžových sazenic a produktů z růží či šípků. „Výstavu doprovodí tematický program v podobě tvůrčích dílen, divadelních představení pro děti, nebo večerního koncertu spojeného s dražbou květinových aranží. Těšit se můžete také na přednášky zahradního architekta Ing. Čestmíra Böhma a předního českého odborníka a znalce růží RNDr. Jiřího Žlebčíka,“ uvádí Broňa Winklerová. Královnou letošní výstavy bude symbolicky růže Probuzení. Jan Böhm ji vyšlechtil v roce 1935 jako mutaci americké odrůdy New Dawn a tato růže může ozdobit i váš domov, vstupenky na výstavu budou slosovatelné a pro deset návštěvníků výstavy je připravena právě růže Probuzení.
Letošní výstava růží proběhne v sobotu 3. července a malebné jihočeské město Blatná je připravené vás v úvodu léta přivítat s otevřenou náručí plnou rozkvetlých růží.

Jan Böhm a jeho odkaz

Město Blatná získalo přívlastek „město růží“ v období mezi dvěma světovými válkami. Poprvé se označení Blatná = město růží objevilo na jubilejním katalogu růží z roku 1928 a jeho původcem nebyl nikdo jiný nežli Jan Böhm. Postupem času povědomí sílilo, což dokazuje vzpomínka Jana Böhma z roku 1931: „Rok co rok přijde se k nám na růže podívati tisíce – ba desetitisíce lidí. Začíná se už pomalu vžívat název Blatná – město růží. Přicházejí lidé prostí i vysoce postavení a nejednou i žurnalisté, aby o mých růžích psali do svých listů.“
Böhmovy růžové plantáže patřily ve 30. letech 20. století k největším v Evropě a na ploše 32 ha rozkvétalo až milion růžových květů současně. Jejich vůně zaplavovala od jara do podzimu Blatnou i blízké okolí a lákala již zmíněné desetitisíce návštěvníků.
I po zestátnění růžařských podniků v roce 1950 povědomí o městě růží přetrvalo. Růžařství zaniklo s privatizací po roce 1989, od roku 1992 se o zachování růžařské tradice na Blatensku stará pan Miloslav Šíp v blízkých Skaličanech. Böhmovy růže můžeme dodnes najít v mnoha rozáriích světa a více než 100 let kvetou v zahradách nejen v Blatné a okolí, ale možná i v té vaší.

Centrum kultury a vzdělávání Blatná se změnou vizuální identity přihlásilo k městu růží. Přejmenovalo se na Plantáž

Vizuální identita v netradiční růžové barvě, stonek, jako most mezi „bahnitou“ krajinou a voňavým barevným květem růže, pro kulturní organizaci neobvyklý název, odkazující na historickou tradici pěstování růží založenou Janem Böhmem, ale hlavně jasný signál k oživení identity Blatné jako města růží. To jsou hlavní atributy nového vizuálního stylu, který na základě uzavřené soutěže pod taktovkou společnosti CZECHDESIGN vzešel z pera designérů z Jakub Vaněk Studio.
„Pro svou prezentaci Centrum kultury a vzdělávání Blatná (dále CKVB) používalo vizuální styl, který již neodpovídal potřebám a množství komunikačních výstupů organizace. Také původní logo již nevyhovuje současným požadavkům, a to zejména z důvodu nečitelnosti v menších formátech a hlavně v absenci jakéhokoliv návazného systému vizuální identity.“ uvedla ředitelka Broňa Winklerová.
Proto vznikla potřeba vytvořit ucelený vizuální systém, který by sjednotil a systematizoval vizuální komunikaci a prezentaci organizace i jejích dílčích subjektů. Měl by promlouvat současným komunikačním jazykem a akcentovat atributy, které jsou s městem stále silně spojené. Zároveň měl nést potenciál, stát se v budoucnu identitou samotného města.
„Od nové vizuální identity jsme očekávali, že bude především jasně identifikovatelná, jednoduchá, ale rovněž důvtipná a variabilní vzhledem ke všem dílčím složkám, které naše organizace zaštiťuje.“ přibližuje dále Broňa Winklerová.
V Blatné na kulturu sází dlouhodobě. Vědí, že rozvinutá kultura umí udržet ve městě i mladší generace a že dokáže zvyšovat pocit sounáležitosti s městem.

Jakub Vaněk Studio představilo koncept „Z blata do růže“

V designérské soutěži uspělo Jakub Vaněk Studio se sebevědomým konceptem vycházejícím z historické tradice pěstování růží v Blatné. Zadání soutěže umožňovalo volitelně pracovat také se zcela novým, kreativním názvem organizace a autoři tak přišli s jejím odvážným přejmenováním. Slovo plantáž splňuje požadovanou míru nadsázky a promyšlenosti a přenesení významu pěstování přesně vystihuje cíl organizace.
„Symbolem a leitmotivem celého vizuálního stylu je stonek, který je mostem mezi „bahnitou“ krajinou a voňavým barevným květem růže.“ Tak představují svůj koncept Barbora Micajová a Jakub Vaněk.
Vizuální styl se opírá o upravený frazém „Z blata do růže“. Symbolem je stonek, který spojuje obě charakteristiky. Je mostem mezi „bahnitou“ krajinou a květem růže, který představuje text. Blata zastupují minimalistické obrazce – průhledy krajinou, které jsou patrné na mapě blatenské krajiny.
Směr růží propsali autoři do nového názvu Centra kultury a vzdělávání Blatná, které se bude oficiálně prezentovat jako Kulturní Plantáž Blatná, přičemž logo bude zobrazovat pouze slovo Plantáž.
„Tak jako Jan Böhm pěstoval růže na svých blatenských plantážích, Plantáž pěstuje vášeň pro kulturu a vzdělávání v Blatné“ doplňují autoři.

Z Blatné se tak stalo jediné město, které může hrdě nosit růžovou

Charakteristické prvky konceptu poskytují neomezené množství vzorů, které lze jednoduše aplikovat do reálného života kulturního a vzdělávacího centra, ale i města Blatná. To vše ovoněno svěžími barvami. Z Blatné se tak stalo jediné město, které může hrdě nosit růžovou.
Jana Vinšová z organizace CZECHDESIGN, která soutěž odborně vedla, komentuje vítězný návrh následovně: „Jakub Vaněk Studio nejlépe vystihlo zadání a představilo silné a atraktivní zpracování vizuálního stylu, který má potenciál stát se přístupným pro širokou veřejnost napříč generacemi.“
„Návrh vystihl růžovou identitu města, kterou již postupně prolínáme do činnosti organizace a všech jejích dílčích složek, jejichž posláním je „pěstovat kulturu“. Symbolika stonku propojujícího zemi či blata s květem je analogií právě ke kultuře, která propojuje generace a zakořeněnou identitu nechává rozkvést.“ vyjadřuje spokojenost s výsledkem Broňa Winklerová.
„V komunikaci nového názvu vidíme silný potenciál, růže i růžové plantáže zůstávají stále v živé paměti místních obyvatel i návštěvníků města. Mnozí si v souvislosti s nimi vybaví nejrůznější zážitky. Záplavu barev a vůní ikonické květiny, zamotané nitě od draka uprostřed plantáží, těžkou práci, nebo například blatenskou adresu, nesoucí název Na Růžových plantážích. Ať už budou emoce a vzpomínky na růžové plantáže jakékoli, v pozitivním i negativním smyslu slova, jednoznačně nějaké budou. Náš původní název a vizuální styl něco takového nabídnout nemohl.“ dodává Radek Řebřina, PR manažer CKVB.

O soutěži

Jelikož v minulosti město Blatná uspořádalo soutěž o vizuální identitu města, která nepřinesla profesionální výsledky a byla nakonec zrušena, oslovilo CKVB k organizaci soutěže odbornou organizaci CZECHDESIGN.
Do soutěže byly na základě pečlivé rešerše vybrány následující subjekty: Jakub Vaněk Studio, studio Colmo a duo Lucie Marková a Tereza Pejřimovská. Zástupci CZECHDESIGN nastavili pravidla soutěže, organizovali workshop, definovali zadání pro designéry a vedli zasedání poroty. Porota designérské soutěže ohodnotila vizuální styl jako nápaditý, pozitivní a doslova květnatý. Ocenila rovněž originální uchopení tématu růží, které je pro Blatnou charakteristické. Rovněž práce s jazykem se ukázala jako velmi silnou stránkou celého konceptu, který se tak rozvíjí dál za hranice grafického designu. Příkladem budiž slogan „Pěstuji kulturu“ či představené aplikace v online prostředí, které trefně pracují s originálními doprovodnými texty.

CZECHDESIGN

CZECHDESIGN je profesionální zastřešující organizace, jež se stará o rozvoj designu v České republice. Dlouhodobě prosazuje uplatňování designu v praxi a férové nastavení podmínek v designérských soutěžích. Provozuje nejčtenější webový portál o českém designu www.czechdesign.cz, podporuje a propaguje české designéry, radí firmám a institucím, jak spolupracovat s designéry, a je předním pořadatelem designérských soutěží.

www.plantaz-blatna.cz

Sochař Václav Fiala vztyčí v Klatovech Věž pro Jana Palacha

KLATOVY: Vážení a milí, všechna muzea i galerie jsou už rok zavřené, veškeré umělecké akce zrušeny... Veřejný prostor, pokud nenastane úplný zákaz vycházení, je jedinou platformou, jak výtvarné dílo prezentovat. V úterý - 19. ledna během dopoledne - postavím na Rybníčkách v Klatovech, na žulovém prostranství, kde stála socha Antonína Zápotockého, svou sochu, která se vrátila z putování po Austrálii - Věž pro Jana Palacha. Každý svou úctu k obdivovaným osobnostem vyjadřuje jinak. Já to dělám takhle. A v 19 h tam tiše postojím...

Václav Fiala, sochař

19.01.2021
19:00
Autor článku: 
TZ/jal

Šťastné putování novým rokem ve společnosti knižních přátel

BRIXOVY DVORY: Milí přátelé, milí čtenáři Místní kultury, v těchto časech, kdy jsme všichni do jisté míry izolováni ve svých domovech a kdy všechna média plní zprávy o množství nakažených a mrtvých, jsem záměrně zvolil jako téma svého zamyšlení knihy. Knihy jsou mi v každé době zábavou, poučením i útěchou a dost možná, že podobně je tomu i u Vás. Moje zamyšlení může sloužit jako inspirace, ale pokud někdo z Vás bude zklamaný, protože doporučovaná kniha na něj nezapůsobí zdaleka tak silně, jako na mne, bude to jen další důkaz toho, jak jsme každý jiný a jak je ten svět pestrý.

Autor článku: 
Ivo Stehlík

Za okny je tma, všichni ostatní ještě spí a já se po opět letech nořím do nádherné Hrabalovy knihy Městečko, kde se zastavil čas. Užívám si ten jedinečný jazyk, to pábení, žasnu nad jeho schopností vykřesat z banální situace poezii. Odcházím přiložit do kamen a najednou mi bleskne hlavou, kolik mi už prošlo rukama knih? Kdybych myslel fyzicky, byly by jich možná statisíce. Myslím ale ty, které jsem přečetl. Těch byly jenom tisíce. Nejvíc bylo těch, které jsem přečetl jenom jednou, nenašel jsem důvod se k nim vracet. Poslední dobou se mi stává, že některé knihy ani nedočtu. Můj čas je pro mne čím dál vzácnější a já ho nechci věnovat knihám, které mne buď nechytnou, nebo mi přijdou mizerně napsané. Čím dál častěji se vracím k prověřeným hodnotám, ke starým knižním přátelům. Rád bych se s Vámi podělil o knihy, které mne v některých případech provázejí většinu mého života.

Knoflíková válka - táta měl tuhle geniální knihu ve své knihovně a už tehdy byl její žlutý obal mladofronťácké edice 13 dost odřený. Klukovské války sousedních vesnic Lovernu a Velran, protkané rujnými nadávkami, všichni ti hrdinové, Velký Janek, Hejl, Souška, Prcek z Brodu… Četl jsem to jako kluk a moc rád se k tomu stále vracím, vzpomínám na naše vlastní klukovské války na žďárském sídlišti, které se za mého dětství teprve stavělo, a kde bylo tolik skvělých příležitostí pro dobrodružství a rošťárny. Je málo knih, které mohou číst děti a k nimž se mohou celý život vracet i v dospělosti. Jako dítě jsem miloval Foglara, Karla Maye. Pokusil jsem se je číst později, ale nešlo to. To je typ knih, které - pokud je nepřečtete v životní etapě, pro kterou byly napsány - už si nepřečtete nikdy. Knoflíková válka je jiná, myslím, že její autor - Louis Pergaud za ni měl dostat Nobelovu cenu. Možná by ji jednou dostal, bohužel zahynul ve třiatřiceti letech v první světové válce, stihl toho napsat strašně málo.

Jen jediný detektiv je takovým milovníkem svých orchidejí, jídla a pohodlí, že prakticky nevychází ze starého pískovcového domu v New Yorku. Ostatně váží sedminu tuny. Nero Wolfe řeší většinu svých případů ze speciálně zhotoveného křesla, ve kterém se cítí pohodlně, a jeho asistent, pomocník a skvělý glosátor Archie Goodwin mu vodí klienty i podezřelé domů. Vracím se k těm detektivkám - jako je třeba Příliš mnoho kuchařů, Pohřbený César nebo Černé orchideje - často a vůbec mi nevadí, že vím, jak to dopadne. Odpočívám u nich a vychutnávám si prostořeký Goodwinův jazyk i genialitu Wolfovy mysli. A hlavně invenci Rexe Stouta, který to všechno napsal, a my se jím a vlastní fantazií můžeme nechat vést po starém New Yorku a ochutnávat v duchu skvělé speciality Wolfova osobního kuchaře Fritze Brennera. Mám i další oblíbené detektivy, jako jsou Soudce Ti ze staré Číny, Napoleon Bonaparte z australského buše nebo bratr Cadfael, benediktinský mnich ze staré Anglie, ale Wolfe je jednička.

Někteří moji kamarádi dlouho básnili o knize Jan Cimbura. Příběh jihočeského sedláka z Putimi, který skutečně žil, obrovského (měřil prý 192 centimetrů), silného a v knize moudrého člověka, takového ideálu všech venkovských hospodářů, mne dlouho míjel. Říkal jsem si, přece nebudu číst nějaké pokračování Hanýžky a Martínka, což jsem měl, bůhvíproč, zafixováno z dětství, aniž jsem to četl, jako pěknou blbost. Nakonec jsem ale po Cimburovi, kterého jsme měli doma, sáhl. A byl jsem zasažen. Moje selské kořeny promluvily. Samozřejmě, že Jindřich Šimon Baar, autor románu, svého hrdinu zidealizoval. V Cimburovi zobrazil esenci českých sedláků, rozvážných hospodářů, spjatých s půdou. Přestože kniha vyšla v roce 1908 a popisuje život na jihočeské vesnici v 19. století, vnímám, že Cimburovy názory na školu, na hospodaření jsou až překvapivě moderní, právě proto, že jsou "uzemněné". A když se Cimbura pře s knížetem Schwarzenberkem o podobě školy, když Kláskovi vmete do tváře, co proti němu má, když putimským vyčte, že jsou lačni po krvi, vidíte chlapa, jakého byste chtěli mít po svém boku v každé situaci, podobného těm, kteří jsou zobrazeni v těch nejlepších westernech. Jednoho takového jsem poznal osobně. Adolf Pojsl z Mlynářovic je sice už na pravdě Boží, ale já na něj pořád vzpomínám. Dokázal být nekompromisní v situacích, kdy se to nenosilo, a také za to tvrdě zaplatil. Ale nemohl jinak. Vracím se k té knize a jejím prostřednictvím se vracím k Pojslovi, ke svému dědovi a babičce z Křížů i k babičce ze Svratky, i k dalším předkům, které jsem nikdy nepoznal, kteří ale všichni byli ze selského.

Od malinka jsem miloval westerny, dá se říci, že jsem jimi odkojen. Snil jsem o dalekých obzorech prérií v době, kdy jsme nemohli ani do Jugoslávie. Ale jsou westerny a westerny… Jedním z vůbec nejlepších, podle mého, je Muž se srdcem kovboje od Jacka Schaefera. Monte Walsh se svojí hláškou „Do frasa, dyť je to jenom kůň!“ se stal ideálem mužů, kteří pracují s dobytkem a koňmi. Ale možná ještě trochu raději mám jinou Schaeferovu prózu. Není tak známá, vyšla v Čechách ve dvou vydáních, ve dvojím překladu. Osobně doporučuji ten, který vyšel pod názvem Paličák v knize povídek z Divokého západu Šerif se žení. Všechny povídky v knize jsou skvělé, ale Paličák (v druhém překladu se jmenuje Keanův pozemek) je esencí pionýrského ducha prvních usedlíků. Příběh lovce, armádního stopaře, přítele Indiánů a později farmáře Brenta Keana, člověka přímého až k sršatosti, opravdového chlapa, který by si mohl podat ruku s Cimburou nebo Pojslem, směřuje neochvějně k tragickému konci. Nebudu Vám víc prozrazovat. Ale je v něm to, co miluji na dobrých westernech. Prosté, jasné hodnoty. Rodina, tvrdá práce, nelíčená zbožnost, skromnost, soběstačnost, touha po svobodě. Jednou podaná ruka je lepší než deset právníků, když se někdo z těch lidí pro něco rozhodne, nic s ním nehne a jde až do konce, stůj co stůj.

Když v roce 1978 vyšel poprvé v Čechách Hobit s nádhernými Šalamounovými ilustracemi, byl jsem nadšen. Putoval jsem s Bilbo Pytlíkem tam a zase zpátky a dodnes v tom rád pokračuji. Na záložce knihy jsem se také dozvěděl, že J. R. R. Tolkien sepsal pokračování Hobita, jmenuje se Pán prstenů. Na české vydání jsme si museli počkat až do roku 1990, kdy Mladá fronta vydala Společenstvo prstenu. Za všechny ušetřené peníze jsme si tehdy s manželkou Jitkou koupili letenky a jízdenky a přes Leningrad jsme odcestovali do Finska a pak stopem přes celé Finsko a severní Norsko a zase celé Finsko a Leningrad zpět domů. Taková cesta tam a zase zpátky. V batohu jsme jako velikou svátost vezli první díl Pána prstenů, čerstvě upečený ve skvělém překladu Stanislavy Pošustové, a při zastávkách jsme si ho rvali z ruky a těšili se z té nádhery. Navíc drsná krása zejména norské krajiny na nejzazším severu ladila se scénami knihy tak, že jsme jen čekali, kdy se některý z velkých balvanů odvalí, z nory vyskáčou skřeti a přinutí nás robotovat v podzemí pro velkého pána Saurona. Ač mnozí literáti nad knihou ohrnují nos, já ji považuji za veliké dílo, zvláště spolu se Silmarillionem. Z filmové podoby Pána prstenů Petera Jacksona jsem nebyl nijak nadšený, ale poctivě přiznávám, že by mne možná zklamal jakýkoliv tvůrce, protože znám knihu příliš dobře a mám jasnou představu o její vizuální podobě. Jacksonova filmového Hobita ale považuji za naprostý přehmat, který s tou nádhernou a milou knížkou má jen málo společného.

Když jsem byl podruhé v osmdesátých letech na vandru s kamarády v rumunských Karpatech, jeden z nich se zmiňoval o knize Miloslava Nevrlého Karpatské hry. Tehdy jsem o ní slyšel poprvé, a když po revoluci vyšla, koupil jsem si ji a mám ji dodnes. Kombinace svérázných popisů pětatřiceti rumunských pohoří, z nichž pět jsem sám navštívil, a delších textů, tzv. her, mi přišla skvělá. Ostatně názvy některých her mluví samy za sebe: Hra na veselou skromnost, Hra na jitřní radost, Hra na poutníka s lehkým srdcem… Ke knize se vracím opakovaně, těším se z nádherného jazyka a z myšlenek, se kterými tak souzním. Svým drobným dílem jsem také pomohl šířit po Čechách nejen Karpatské hry, ale i další knihy Míly Nevrlého (Nejkrásnější sbírka, Kniha o Jizerských horách, Chvály Zadní země, Zašlá chuť morušek). Všechny vydala ve svém nakladatelství Vestri jeho kamarádka Alena Beňadíková. Když jsem si k ní jezdil do Liberce pro knihy, opakovaně jsem se s Mílou potkával. Rád vzpomínám na jeho vyprávění, specifický humor a zoban nosu uprostřed houští šedivého plnovousu. Většinu, možná všechny své knihy, napsal trochu pod nátlakem, tak jsem to alespoň slyšel a myslím, že nejlepší je dát slovo přímo jemu, aby vysvětlil, proč to vlastně dělal: „Dostával jsem nejkrásnější dopisy od plachých a ušlechtilých lidí z celého Československa. Teprve až z oněch dopisů jsem si opožděně uvědomil, že jediným omluvitelným důvodem pro psaní knih by měla být touha dělat lidi lepšími, pomáhat jim objevit to, co je v nich dobré. Všechno ostatní je bezcenné.“ Přeji Mílovi ještě mnoho plných let života, radost z dětí, z vnuků a z té nádherné jizerskohorské krajiny, kde prožívá většinu svého bytí.

Kniha, ke které se vracím každý rok a čtu si ji stále znovu, přestože ji znám skoro nazpaměť, se jmenuje Slyšel jsem sovu zavolat své jméno. Kanadská spisovatelka Margaret Cravenová vytvořila drobné dílko jiskřivé krásy, z něhož bych ani slovo neubral, ani slovo nepřidal. Mladý kněz, který neví, že je nevyléčitelně nemocný, je poslán do osamělé vesnice indiánů Kwakiutl. Pomalu se sžívá s jejími obyvateli, učí se jazyk i běžné dovednosti nutné k přežití v kraji, kde výdobytků civilizace je poskrovnu. Je to příběh o pozvolném a bolestném pohlcování jedné kultury druhou, a zároveň příběh nadčasový o hledání štěstí a smyslu života. Je to kniha, která mne znovu a znovu dojímá a pomáhá mi být alespoň na chvíli lepším člověkem, než jsem. Dostal jsem ji kdysi (zřejmě k Vánocům) od svých rodičů, ještě jako kluk. Myslím, že vůbec netušili, jak skvělý dárek mi dali.

Mohl bych psát dál, protože knižních přátel, ke kterým se opakovaně vracím, jsou desítky. Bylo by toho ale už přespříliš, tak na závěr jenom pár jmen, která ještě musím zmínit. Muž, který sázel stromy, Chrámový tygr, verše Jana Skácela rozeseté po všech možných sbírkách, Vyhoďme ho z kola ven. Dost, stačí! Knihy jsou moje vášeň, mohu o nich mluvit a psát hodiny a hodiny. Představa dokonalého odpočinku je, když přijdu utahaný z venku ze zimy, sednu si do křesílka za rozpálená kamna, udělám si hrnek dobrého čaje a vytáhnu si jednu z mých zamilovaných knih a čtu si. Možná mne u toho přemůže spánek, ale nevadí. Budu si číst i u čištění zubů a pak i v posteli, někdy mne ukonejší už druhá věta, někdy přečtu ještě pár stránek, ale spánek přijde vždycky, s tím jsem zaplať Bůh nikdy neměl problémy.

S knihami je to jako s lidmi. Tak jako se vracím rád a opakovaně ke svým knižním přátelům, moc rád se vracím i ke svým lidským přátelům. Letos to šlo s většími obtížemi, než v minulých letech. Dej Bůh, abychom se zase nerušeně mohli potkávat, objímat a trávit spolu radostné chvíle.

Přeji Vám všem hlavně dobré zdraví a v novém roce schopnost láskyplného přijímání i předávání všeho, co nám život přinese.

Váš Ivo Stehlík

 

Vizitka

Ivo Stehlík je spisovatel, nakladatel, distributor knih, vášnivý čtenář - a také někdejší dřevorubec. Se svou ženou žije ve starém statku u Volar na Šumavě.

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Jihočeský kraj