ČR-IZRAEL: S lidmi je to jako s obrazy. Některé vás nechají lhostejnými, i kdyby ostatní tvrdili, že jde o geniální dílo. U jiných zažijete úžeh, prudkou a nečekanou emoci, která se vám vryje pod kůži. Takhle nějak jsem to měla s Pavlem Fischlem, českým spisovatelem, režisérem, hercem a psychoterapeutem, žijícím od roku 1949 v Izraeli pod hebrejským jménem Gabriel Dagan. – V roce 1995 bylo v Tel Avivu, kde jsem natáčela jeho rozhlasový portrét, vlídné jaro. Od první chvíle jsem tušila, že se setkávám s neobyčejně vnímavým člověkem, po léta žijícím se smrtí, ale také fascinujícím vypravěčem příběhů, do nichž vkládá upřímnost, hloubku, smutek, krutou zkušenost z holocaustu – a to vše koření paradoxy. V mé paměti zůstávají repliky s jeho podmanivou, nenapodobitelnou dikcí. Bohudíky – bohužel – i dnes, po tolika letech, jsou myšlenky a obavy Pavla Fischla nadčasově platné.