<p>SUDSLAVA: Při probírání se zbytky pozůstalosti na půdě fary v Sudslavě, jsem narazil na zajímavý doklad korespondence týkající se zhotovení nových zvonů pro kostel Proměnění Páně v Sudslavě*) a kostel Panny Marie Bolestné na Homoli**). Ve dvacátých letech dvacátého století probíhalo výběrové řízení na zhotovitele těchto zvonů. Čilá korespondence sudslavského faráře Františka Berana s firmou Richard Herold v Chomutově, zvonařství a továrna kovového zboží, je dokladem vzájemné spolupráce.</p> <p>Zmíněná zvonařská firma byla založena v Norimberku již v roce 1544, v Chomutově pak působila od roku 1790. Rozpočet na čtyři zvony z 16. června 1925 o celkové váze zvonů 1490 kg činil 47 290 Kč. Zvony měly být ulity z nejlepšího materiálu, ze směsi kovové 78 % americké mědi a 22 % anglického cínu. Tříletá záruka na zvony, zejm. škody a trhliny, které by se v této době vyskytly či vina za vadný materiál nebo špatné lití byla řešena bezplatně, popřípadě by byly dodány zvony nové.<br />
Farní úřad v „Cuclavi" (pozn. v této době se užíval název obce Cuclav) u Brandýsa nad Orlicí, prostřednictvím faráře Františka Berana, se následně vyslovil k zadání a výrobě této zakázky. Na základě dopisu ze dne 21. srpna 1925 byl objednán jeden malý sanktusový zvon tónu A o průměru 420 mm a 45 kg kovové váhy, který měl být současně dodán s již objednaným velkým zvonem. Dodávku srdce velkého zvonu obstaralo Chrámové družstvo pro republiku československou v Pelhřimově spol. s.r.o.***)<br />
Pánové Dobrodinský a Vaněk, kteří jednali za Chrámové družstvo pro republiku československou v Pelhřimově spol. s.r.o., poslali farnímu úřadu v Sudslavě dne 17. září 1925 kolaudační posudek na velký zvon, z něhož vyplývalo, že: „výroba zvonu se zdařila a dobře byl sladěn i se starým zvonem“. Kolaudační posudek měl být dokladem o svědomitosti těch, kteří na jeho pořízení spolupracovali. Malý zvon v této době ještě nebyl pravděpodobně hotový a jeho kolaudace se odbyla až později s ostatními zvony.<br />
Zvony pro kostel Proměnění Páně v Sudslavě byly ulity do necelých dvou měsíců. Dne 21. října 1925 došla do Sudslavy zpráva, že oba zvony jsou hotovy a připraveny k odeslání. Zároveň byl vznesen dotaz ohledně potřebného náčiní k vyzdvižení zvonů a to: „1 jeřáb k výtahu dřeva, 1 kladkostroje s nosností 1000 kg, výšce věže odpovídající dobré ocelové nebo konopné lano s kladkou, několik řetězů a obvyklé náčiní“. Na druhý den 22. října byly zvony o průměru 950 mm o váze 651 kg a 750 mm o váze 78 kg odeslány spolu se dvěma srdci a šrouby o váze 29,5 kg, dále pak dvě zvonové páky, jedna se závažím, druhá bez závaží o váze 14 kg.<br />
Dalším dokladem o výrobě zvonů je odpověď firmy R. Herold na dopis faráře Františka Berana ze dne 8. prosince 1925. Zde bylo podáno vysvětlení k zaslanému výpočtu kujného srdce zvonu, které bylo vyrobeno z měkkého materiálu tomu určenému, použitým materiálem byla rovněž kůže. Srdce firma vyrobila přesně podle rozměrů ulitého zvonu. Vyzváněním se vyzkoušelo, zda-li srdce zvonu není příliš lehké nebo těžké. Podle toho jak dopadla zkouška zvonu, prováděly se další úpravy.<br />
Dne 23. prosince 1925 zaslala firma Buřil a Riss, (pozn. dříve Buřil, Švagerka a spol., továrna na kovové zboží, elektrotechnické závody, slévárna kovů, zvonárna z Hradce Králové), rozpočet na tři zvony pro Homoli. V rozpočtu nabízí první zvon tónu B o průměru asi 880 mm, váze asi 420 kg za 10 920 Kč, druhý zvon tónu c o průměru asi 780 mm, váze asi 300 kg za 7800 Kč a třetí zvon tónu d o průměru asi 670 mm a váze asi 190 kg za 4940 Kč. Cena příslušenství, tj. nové železné armatury, táhla, srdce a ložiska byly nabízeny po 4 Kč za 1 kg váhy zvonu, celkem za 3640 Kč. Za opravu a doplnění starého příslušenství byly firmou nabízeny 3 Kč za 1 kg váhy zvonu, dále výtah a montování zvonů v ceně 60 Kč za 1 kg. Celková cena firmy Buřila a Risse, která se ucházela o zhotovení zvonů, byla stanovena za práci a materiál na 27 846 Kč.<br />
Na Štědrý den 1925 však posílá firma R. Herolda do Sudslavy zprávu, kde odpovídá na dopis faráře Františka Berana z 21. prosince a předkládá žádanou nabídku na nové bronzové zvonění pro homolský kostel. Volba ladění B-c-d se zdála jako dobrá o to více, že se rozhodovalo pro těžké žebro, které co se síly tónu týkalo, vykazovalo značné plus. Podle provedení dodaných zvonů do Sudslavy bylo možné posoudit, že i zakázka zvonů pro homolský kostel je kladně vyřízena. Reakce Richarda Herolda na nabídku firmy Buřil a Riss farnímu úřadu, která uváděla cenu 26 Kč za zvonový materiál, byla doplněna chomutovským zvonařem o výhodnější cenu 25,50 Kč a 3 Kč za armaturu. Vzhledem k tomu, že firma Richard Herold ulila již předešlé zvony, dala farnímu úřadu tuto slevu na ceně a při tom slibovala prvotřídní kvalitu materiálu i provedení. Dopisem z 22. ledna 1926 odpověděla firma R. Herolda na dotaz důstojného farního úřadu ze dne 17. ledna, že je možné pro zadané zvony zhotovit armatury o rozměrech zvonu tónu B – 900 až 950 mm, velikost armatury byla měřena bez čepů. Zvon tónu c byl o velikosti 800 až 850 mm a zvon tónu d o rozměrech 700 až 750 mm, sanktusový zvon měl velikost 450 mm.<br />
Dne 26. března 1926 byly odeslány homolské zvony i s náčiním do Sudslavy. Ke svěcení zvonů došlo však až na jaře roku 1926, a to dne 2. května dopoledne v Sudslavě, a 9. května na Homoli. Namontováním kostelních zvonů byl pověřen český montér pan Kříž, který přijel do Sudslavy na vyžádání faráře Františka Berana s pověřením firmy R. Herolda. Pan Kříž se dostavil do Sudslavy již 30. dubna ráno, aby mohl učinit přípravy k výtahu nových zvonů a také prohlédl starý zvon. Obava faráře Františka Berana z nedokonalého zvuku zvonů na Homoli, zejména o chybách ve vedlejších tónech, byla zažehnána znalcem Chrámového družstva i kanovníkem Václavem Müllerem z Prahy, kteří proti převzetí zvonění nic nenamítali. Kanovník V. Müller zaslal v tomto duchu sdělení faráři Františku Beranovi, aby byl ubezpečen o kvalitě zvonů na Homoli.<br /> Dopisem ze dne 29. května 1926 byl stvrzen doplatek účtované částky 15.492,62 Kč a současně úplné vyrovnání zakázky ve výši 29.094,62 Kč za dodání homolských zvonů firmě Richard Herold****), slévárna zvonů a továrna na kovové zboží z Chomutova. Dochovaná korespondence je tak významným dokladem výběrového řízení a následné výroby zvonů pro kostely Proměnění Páně v obci Sudslava a Panny Marie Bolestné na Homoli.</p> <p>*) V Sudslavě se nachází pozdně barokní kostel Proměnění Páně z roku 1772, který nahradil původní renesanční dřevěný kostel ze 16. století.<br />
**) Poutní místo na Homoli, okr. Rychnov nad Kněžnou, vybudované hraběnkou Terezií Eleonorou Ugarte v letech 1692 – 1696 s raně barokním kostelem Panny Marie Bolestné.<br />
***) Družstvo zajišťovalo farním a patronátním úřadům mešní víno, chrámové svíce, zvony, olej pro věčnou lampu, chrámové kokosové koberce a z indického rákosu pletiva, sochy, jesličky, malby chrámů, restaurace oltářů atd.<br />
****) Firma Richard Herold byla ve své době jednou z významných tuzemských zvonáren. V propagaci firmy uváděla 12 000 ulitých zvonů. Vyráběla zvony vysoké kvality. Za II. světové války se však přeorientovala na válečnou výrobu.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.