Životní sudbou se mu staly střechy

<p>OPAVA: Břidlice je přírodní kámen, který se používá po staletí jako střešní krytina. Bez nadsázky se dá říci, že v řemeslném provedené je nekorunovaným králem mezi všemi materiály sloužícími k pokrývání střech. V dnešní době není mnoho řemeslníků ovládajících tuto technologii. Richard Mlýnek, který v letošním roce obdržel od ministra titul nositel tradice lidových řemesel v oboru tradiční pokrývání střech břidlicí, patří k těm několika z nich.</p> <p>Dobře zvolené řemeslo</p> <p>Richard Mlýnek se vyučil v oboru pokrývač, později vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Opavě a po čase se stal vedoucím střediska klempířů – pokrývačů. Poté, co na Pedagogické fakultě v Olomouci vystudoval pedagogické minimum, působil jako vrchní mistr odborného výcviku na Středním odborném učilišti v Opavě. Po roce 1991 začal podnikat a v současnosti je firma MLÝNEK s.r.o. jednou z nejznámějších firem tohoto druhu u nás.</p> <p>Břidlice je nádherný materiál</p> <p>Na našem území se břidlice těžila zejména na severní Moravě, přičemž poslední lom se nalézal ve Lhotce u Vítkova. Největší zásoby břidlice však má Španělsko, kde se realizuje téměř 90 % veškeré evropské těžby. Zatímco u nás se břidlice dobývala v dolech, ve Španělsku jde o povrchové lomy. Surovina se těží na váhu a velmi záleží na její štípatelnosti. A právě ta nejkvalitnější se používá zejména jako střešní krytina. Původně sloužila ke krytí střech jen v oblastech blízko břidlicových lomů, ale její obliba se později začala přenášet i na ta území, kde se vyskytovala jen ojediněle. Jednalo se převážně o zámky, hrady a vily movitých majitelů. Břidlice se také dříve používala k výrobě tabulek, na které psaly děti ve škole, dnes slouží i ve stavebnictví jako obkladový materiál nebo jako dlažba v interiéru či exteriéru. </p> <p>Moravské krytí žije dál</p> <p>„Naše firma dováží břidlici ze Španělska, kde nám ji podle našich požadavků sekají od roku 2008 ve větší tloušťce tak, jak se zachovala v podvědomí z již zaniklé těžby v Moravskoslezském kulmu. Způsobů pokládání střech je hned několik. Například při anglickém dvojitém krytí se používá šablony převážně ve tvaru obdélníku, německé krytí využívá podoby šupiny, francouzské pracuje s šestiúhelníkem. Moravské krytí, které je jako jediné pojmenováno podle regionu původu, se u nás na delší čas přestalo používat. Nikdo totiž nedělal čtvercový formát, který je dominantní právě při této technologii. Přesto však v paměti řemeslníků z našeho kraje zůstala. My jsme ji poprvé použili v roce 1996 na kostele v Hradci nad Moravicí, nešlo však o krytí břidlicí, ale eternitem. Břidlici jsme tímto způsobem aplikovali až v roce 2003 a do dnešního dne jsme takto pokryli přes 10 tisíc metrů čtverečních střech,“ vysvětluje R. Mlýnek.</p> <p>Střechy nejen pro památky</p> <p>„Máme zakázky od různých objednavatelů, památkové objekty nevyjímaje. Jako střešní krytinu jsme však nepoužívali jen břidlici. Například na hradě Bouzově jsme střechy pokrývali prejzovými taškami, přestože tam břidlice původně byla. Naši práci je také vidět na chrámu sv. Barbory a na Vlašském Dvoře v Kutné Hoře. Ve zdejším regionu jsme dělali střechu Bílého zámku v Hradci nad Moravicí, našim dílem je i rekonstrukce historické střechy Hlásky v Opavě,“ říká nositel titulu a dodává: „Zpočátku jsme dělali střechy i v Německu nebo Rakousku, ale naše odbornost tam nebyla dostatečně oceněna. Dnes máme za sebou i řadu střech na Slovensku, například na zámku v Liptovském Mikuláši nebo v Haliči u Lučence.“ </p> <p>Muzeum – prozatím nesplněný sen</p> <p>Richard Mlýnek začal historické krytiny shromažďovat před dvaceti lety a dnes je jeho sbírka čítající přes 1500 evidovaných exponátů (další čekají na zpracování) u nás největší. Doplňují ji i další náležitosti jako je nářadí, spojovací materiál, komínové hlavice i příslušná literatura. Exponáty z různých časových období pocházejí z celého světa. Ten nejstarší se datuje do 12. století a jde o špičatou střešní tašku pocházející z našeho území. Ale jsou tu i mnohem exotičtější kusy, například úlomek kupole mešity BIBI CHANUM v Samarkandu v Uzbekistánu. Velikostí a složením sbírky byli překvapeni i pracovníci Národního technického muzea v Praze, kteří měli možnost si exponáty prohlédnout.<br />
Po Evropě jsou sice různá muzea zabývající se krytinami, ale většinou jde o regionální nebo firemní zařízení. Snem Richarda Mlýnka je získat vhodnou budovu, a to nejlépe ve zdejším regionu, v ní by pak mohl všem zájemcům prezentovat celou svou rozsáhlou a jedinečnou sbírku. Dosud totiž má její část uloženou ve firmě a další v rodinném domě.</p> <p>Aby řemeslo nezmizelo</p> <p>Letošní nositel prestižního ocenění si nenechává své znalosti jen pro sebe. Pořádá školení o správném pokládání střešní krytiny, nezapomíná ani na učně a žáky stavebních oborů v Opavě. Také je pravidelným dopisovatelem do odborných časopisů, členem redakční rady časopisu Střechy, pracuje jako soudní znalec v tomto oboru. Jeho vědomosti jsou žádané také formou přednášek nejen na různých konferencích, ale i na Fakultě architektury v Brně atd.</p>