<p>TÁBOR: Gustav Fifka je noblesní muž a zajímavý keramik. Sám sebe s nadsázkou označuje jako „paňáčkáře“ a je pravdou, že jeho figury si zapamatujete. Retrospektivní výstava v Táboře, kterou si nadělil k letošním sedmdesátinám, nabízí jedinečnou možnost prohlédnout si proměny jeho tvorby v průběhu let.</p> <p>Gustav Fifka je rodák z Klatov, pochází z právnické rodiny. Vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni obor výtvarné zpracování keramiky. Pracovní zkušenosti potom sbíral v družstvu umělecké výroby Keramo v Kostelci nad Černými lesy a v keramických závodech v Chlumčanech u Přeštic. Sám říká, že to byla dobrá škola, hodně se v práci naučil. Od roku 1977 pracuje jako keramik výtvarník ve svobodném povolání. Na otázku jak se u nás žije keramikovi na volné noze s úsměvem odpovídá: „Až překvapivě dobře, sám vlastně nevím, jak je to možné, ale vždycky to nějak šlo, že jsem se uživil. Nedělal jsem většinou velké zakázky, ale přesto jsme hlady netrpěli. Na druhou stranu jsem velmi racionální člověk, takže kdybych měl pocit, že je to příliš velké riziko, asi bych se toho neodvážil.“<br />
Táborská výstava je členěna tematicky do čtyř okruhů. První jsou témata přírody a běžných událostí kolem nás. Šumavská a jihočeská krajina je zachycena na plošných keramických dílech, v každodenních událostech se objevuje typická líbivá figurka oblých tvarů a lidské tváře. Díky ní byl Gustav Fifka zařazen do škatulky figurkářů. Ilustrativní figurální keramika se podle jeho slov docela dobře prodávala, přesto ji z nekomplikovaných situací začal přemísťovat do jiných kontextů a významově ji měnit.<br />
A tím se dostáváme do dalšího tematického okruhu, kterým jsou existenciální a filozofická témata. Z figurky se například stává zeměměřič K., který má ruce na nitkách jako loutka. Postavení člověka ve světě se problematizuje, nejde jen o pouhé zachycení života, ale především o neustálé kladení otázek. V této části výstavy figurální tvorba částečně ustupuje do pozadí, nacházíme zde plošnou keramiku abstraktnějšího ladění. Také technika se mění, kombinuje se tvrdá a měkká keramika, sám autor říká, že má kontrasty rád – jak v materiálu, tak v tematice.<br />
Velmi silné je například dílo s jednoduchým názvem Sarajevo 1994. Je to vlastně Picassova Guernica, jeden z nejznámějších protiválečných obrazů, ale je roztříštěná na kousky, a ty jsou nalepeny na hrubý podklad. Přibližně ve stejné době vzniklo také dílo s názvem Absurdní sen o svobodné Rusi, které bohužel ani dnes neztrácí na své aktuálnosti. Dílo Procitnutí Ivana Denisoviče je pohled skrz zamřížované okno na obzor, kde stojí malý bílý kostelík. Existenciální ladění už zcela převládá, reflektuje se místo člověka ve světě, lidské hodnoty a vztahy jak vertikální, duchovní, tak horizontální, člověka k člověku. Reflektuje také zlomové okamžiky dvacátého století ve vztahu k naší zemi.<br />
Třetím tematickým okruhem jsou biblická témata, v nichž se opět vrací figurální keramika. Baňatou figurku najdeme spící v Getsemanech, na Noemově arše, promění se ve svatého Františka i Martina a Kláru, sedí u stolu s poslední večeří Páně. Najdeme zde opět i několik plošných barevných děl, která reflektují zhuštěným způsobem zážitky a dojmy z cest.<br />
Čtvrtým tematickým okruhem jsou výtvarné lásky Gustava Fifky. Tady najdeme poctu Janu Zrzavému, Josefu Šímovi, Paulu Kleeovi, Modiglianimu a dalším.<br />
Poezie je v díle Gustava Fifky zřetelně přítomná, jeho tvorbě rozumíte a dává vám impulzy k zamyšlení, je pokorná. Na druhé straně není školometská, nechce vás poučovat, na svět se dívá s nadhledem a vědomím, že soudit není lidská práce. Gustav Fifka mluví o své dávné touze stvořit lepší svět: „… Až mnohem později jsem uvěřil, že Bůh udělal vše tak, jak to bylo dobré. Fušovat do jeho díla je sice lidské, ale nepříliš moudré…, teď už chodím přírodou klidný. Jsem svědkem permanentních zázraků. Sleduji mraveniště, skladbu květů, pozoruji obláčky i první kapky na hladině řeky a zbývá jediné. Žasnout a posléze děkovat…“</p> <p>Gustav Fifka Keramika – výstava v Galerii U Radnice Tábor končí 6. 4. 2015.</p>
ČR: Národní kulturní památka Rudá věž smrti ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří bude nově majetkem státu. Na společné tiskové konferenci o tom informovali zástupci Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Finanční správy, Národního památkového ústavu a Konfederace politických vězňů. Jedná se o výsledek společného, zhruba půlročního jednání s cílem zachovat tuto významnou kulturní památku pro budoucí generace.
PRAHA: Nadační fond Magdaleny Kožené pomáhá základním uměleckým školám (ZUŠ) zasaženým povodněmi, které v září postihly několik regionů České republiky, k návratu k plnohodnotné výuce. Fond bezprostředně reagoval na situaci uspořádáním řady benefičních koncertů i vyhlášením veřejné sbírky na pomoc ZUŠ, jejich pedagogům, ale i žákům, která byla zahájena 18. října za podpory České filharmonie u příležitosti podzimních koncertů Magdaleny Kožené v pražském Rudolfinu. Nadační fond podpořil první žadatele celkovou částkou 300 000 Kč. Finanční pomoc obsahuje vlastní zdroje Nadačního fondu a přijaté zdroje z veřejné sbírky. Aktuálně pomoc putuje na obnovu ZUŠ Krnov, ZUŠ Bohumín a ZUŠ Jeseník a také na opravy nástrojů pedagogů ze ZUŠ Opava a ZUŠ Bohuslava Martinů v Havířově.
NÁCHOD: Když v dubnu letošního roku zveřejnili na Donio.cz výzvu „Probuďte s námi Kulturní prostor AULA (Náchod)“, nad smělým plánem a jeho realizací stále ještě visely otazníky. Podaří se získat dostatečná finanční podpora na zajištění programu ve školní aule Jiráskova gymnázia, která se otevře také široké veřejnosti coby nový neformální kulturní, společenský a vzdělávací prostor? Stalo se a od října letošního roku má místní náchodská kultura k dispozici další sál s kapacitou cca 180 míst. Na podrobnosti, dramaturgickou koncepci i lákavý program jsme se zeptali za Sdružení rodičů a přátel dětí a školy při Jiráskově gymnáziu v Náchodě, z. s., Štěpána Macury, pedagoga školy, vedoucího divadelního souboru a místního kulturního hybatele.
PRAHA: Návštěvníky Korza Národní ohromila velkoformátová instalace slova „SVOBODA.“ a krátký film Svoboda nás spojuje.
Korzem Národní vyvrcholila kampaň Svoboda nás spojuje spolku Díky, že můžem. Středobodem oslav 35 let od sametové revoluce byla velkoformátová audiovizuální instalace. Ta se skládala z obřích písmen zavěšených na jednotlivých budovách Národní třídy. Písmena dohromady tvořila slovo svoboda s tečkou na konci. Zároveň sloužila jako projekční plochy pro premiéru krátkého filmu Svoboda nás spojuje režisérky Ester Valtrové a zpěv Modlitby pro Martu v podání herečky Anny Fialové. Přes 120 programových bodů přilákalo dle prvotního hrubého odhadu operátora T-Mobile 93 000 návštěvníků.