<p>TÁBOR: Ten, kdo využívá a pozorně po léta sleduje kulturní nabídku, kterou zprostředkovává Divadlo Oskara Nedbala v Táboře, nemůže než konstatovat, že je nad obyčej pestrá a kvalitní. Netýká se to jen divadelního umění, ale i koncertní a výstavní činnosti, stejně tak dalších rozmanitých pořadů. V nejrůznějším slova smyslu lze o tomto kulturním stánku říci, že je příkladný – výstavní.</p> <p>Divadlo Oskara Nedbala v Táboře je architektonicky originálním komplexem původní pseudorenesanční divadelní budovy z roku 1887 a nápadité přestavby bývalého sousedícího empírového domu ‒ s využitím jeho přilehlých prostor ‒ uskutečněné roku 1965. Vznikl tak jedinečný divadelní stánek s dvěma hledišti pro 350 a 650 diváků, která jsou postavena v pravém úhlu proti společnému jevišti.<br />
Rok 1965 je také rokem zahájení činnosti stálé divadelní scény bez vlastního souboru s cílevědomou dramaturgickou koncepcí, vychází především ze záměru průběžně přibližovat divácké obci města Tábora a jeho okolí co nejúplněji nejkvalitnější obraz českého divadelního dění.<br />
Na obou jevištích tak pravidelně hostuje na tři desítky pražských a většiny oblastních divadelních souborů, jejichž produkce je uváděna převážně v předplatném rozčleněném do několika řad, specifikovaných jednak dle žánrů, jednak poměrem v zastoupení klasiky či novinek. To pro diváka představuje mimořádnou možnost porovnávat během každé sezóny výsledky různorodé režijní a herecké práce, a to v jejich špičkové inscenační podobě.<br />
Oba divadelní sály jsou zároveň využívány jako koncertní síně pro vážnou hudbu a v neposlední řadě dávají prostor pořadům hudebně-zábavných skupin všech druhů. Nedílnou součástí divadla je i komorní síň, divadelní klub a kavárna. Pořadům konaným v červenci a srpnu v rámci Táborského kulturního léta slouží kromě toho ještě přilehlý terasovitý divadelní park.<br />
Divadlo ve svých prostorách pečuje také o permanentní výstavní činnost. Nabízí profesionálním i neprofesionálním výtvarníkům a fotografům hned tři divadelní prostory k prezentaci jejich prací. Výstavní síní a foyery projdou ročně tisícovky návštěvníků.<br />
V současnosti v divadle probíhají či se připravují čtyři výstavy. V galerii Evárium výstava Hory na exlibris ze sbírky Jiřího Hlinovského, ve foyer Malého divadla vystaví své fotografie pod názvem Yachting ‒ Sailforfun chýnovský fotograf a příznivec cestování Lukáš Rešl (1983), ve foyer Malého divadla je umístěna 2. repríza expozice Oskar Nedbal ‒ Život a dílo a ve Výstavní síni bude od 10. 9. otevřena výstava Sport v grafice, na níž budou prezentovány grafiky od tvůrců nejen z Česka, ale také z Belgie, Běloruska, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Itálie, Maďarska, Německa, Nizozemí, Polska, Rakouska, Ruska, Slovenska, Srbska, Španělska a Ukrajiny.</p> <p> Zřizovatelem divadla jako své příspěvkové organizace je Jihočeský kraj.</p> <p> Informace o nejbližším programu, výstavách, předplatném aj.
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“