„Vyšla hvězda na kraj světa“

<p>FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM: Přestože podle běžného mínění je letošní velikonoční období již za námi, ve skutečnosti tato dlouhá padesátidenní etapa teprve začala a potrvá vlastně až do Letnic. Tento časový úsek se přibližně kryje také s délkou trvání výstavy nazvané Vyšla hvězda na kraj světa. Ta představuje dřevořezy, dřevoryty a rytiny ze sbírek Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm, v jehož výstavní síni je také instalována.</p> <p>Její poměrně úzké zaměření, co se týče zastoupených technik výtvarného zpracování, tu jde ruku v ruce také z úzce zaměřenou rovinou jejich tematického pojetí. Centrem pozornosti tu jsou právě pašijové události, které jsou ústředním prvkem Velikonoc nejen formálního religiózního prostředí, ale i prostředí volnější lidové spirituality.<br />
I my míváme velikonoční období většinou spojeno s obyčeji, které jsou vesměs pozůstatkem a možná i určitou ozvěnou dnes už zaniklé venkovské lidové tradice. A ani ty nesou v jejím původním pojetí nesmazatelné stopy dávné, ještě předkřesťanské obřadnosti a nábožnosti. Není se ani čemu divit, že právě tato podoba slavení tzv. svátků jara je blízká myšlení člověka sekularizované a postmoderní západní společnosti posledního století. V té souvislosti proto nesmíme zapomínat na to, jak hluboká byla zároveň víra onoho „předvzdělanostního“ člověka, ačkoli se vzhledem k jejímu oficiálnímu proudu vyznačovala množstvím osobitých a svérázných prvků či odlišností.<br />
Jak se křesťanská symbolika postupem času stala těžištěm prožívání zimní periody prostého venkovského člověka, tak stejně výrazně ovlivnila i podobu a chápání jejího jarního protějšku. Svědectví o tom nalézáme například ve studnici zpěvní lidové kultury, a to třeba hned v případě velikonoční legendy, která propůjčila svá počáteční slova titulu této výstavy. Avšak nejenom zpěvní výraz příslušníků někdejšího venkova je nositelem takového svébytného religiózního obsahu, ale také řada výtvarných zobrazení vydává dodnes své doklady o spirituálních stránkách jeho života.<br />
Starobylé plošné tisky, jaké jsou na výstavě převážně k vidění, pro něj představovaly ve své živé éře zřejmě nejdostupnější vizuální artefakty tohoto druhu; nejdostupnější a nejvšednější právě jejich snadnou reprodukovatelností a způsobem jejich distribuce. Můžeme v nich spatřovat vlastně jakési předchůdce pozdějších masově šířených barvotisků a litografických vyobrazení sakrálních témat. Ty však už svou přílišnou popisností a laciným naturalizmem nebudí úžas nad půvabem, jednoduchostí a důvtipem svého zpracování.<br />
Lidové dřevořezy a anonymní či signované dřevoryty a rytiny ve své letité historii figurovaly jako výtvarné elementy samy o sobě nebo jako ilustrační součást náboženských knižních a kramářských tisků. Většina z nich pak představuje to, co v obrazové formě přibližovalo někdejším věřícím finální okamžiky pozemského života Ježíše Krista. Takovou funkci mohou pro nás plnit koneckonců i dnes, ale i bez tohoto duchovního rozměru se můžeme velice snadno pohroužit do lákavého černobílého světa jejich uměleckých a řemeslných kvalit.</p> <p>Poznámka: Výstava potrvá do 26. 5. 2013</p>