<p>HORAŽĎOVICE: Město s necelými šesti tisíci obyvateli se může pochlubit bohatou historií doloženou řadou památek. O kulturní klima se dnes stará Kulturní středisko s kinem Otava, Městské muzeum, Městská knihovna, Galerie Califia a také spolky.</p> <p>Pohled do historie</p> <p>Horažďovice jsou od svého počátku spjaty s Práchní, ostrohem, na kterém bylo již v 10. století vystavěno opevněné hradiště, později změněné v kamenný hrad. Ten se stal správním centrem Prácheňského kraje, který ve své době zahrnoval Horažďovicko, Sušicko, Kašperskohorsko, Strakonicko a Vimpersko. Původně trhová osada pod hradem se postupně rozrůstala a v roce 1292 byla povýšena na město. S Horažďovicemi je spjat rod Bavorů ze Strakonic, v 70. letech 15. století se stal majitelem města Půta Švihovský z Rýzmburka. Velkou pohromu pro město představovala třicetiletá válka – přinesla s sebou požáry i pustošení vojsky.<br />
Švihovští z Rýzmburka přestavěli hrad na renesanční zámek, barokní přestavba se datuje do let 1681 – 1692 a je spojena s rodem Šternberků. Od roku 1834 do roku 1945 byl vlastníkem Horažďovického panství rod Kinských.</p> <p>Město a památky</p> <p>Nejvýznamnější památkou je barokní zámek, který je dnes v majetku města. Dochovala se i část městského opevnění z přelomu 13. a 14. století. Jeho součásti je i raně gotická Červená brána, druhá nejstarší na našem území. Farní kostel svatého Petra a Pavla vystavěný v letech 1260 – 1273 prošel v roce 1316 částečnou přestavbou. V roce 1500 byl postaven kostel sv. Michaela a klášter Minoritů. Hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele z roku 1598 je vybaven devíti barevně vitrážovanými okny. Morový sloup Neposkvrněného početí Panny Marie z roku 1725 stojí v blízkosti kamenné kašny z roku 1560.<br />
Radnice vystavěná v roce 1927 je v pořadí čtvrtou radniční budovou na stejném místě. Existenci židovské komunity ve městě dokládala synagoga z roku 1684, která v roce 1868 vyhořela a byla postavena nová. Hroby i synagoga byly zachovány do roku 1980, kdy byla synagoga zbourána. Nový hřbitov byl založen v 1. třetině 19. století a jsou na něm umístěny původní náhrobky ze starého hřbitova.</p> <p>Finance a kultura</p> <p>„Z rozpočtu města je pro kapitolu Kultura určena částka necelých 6,5 milionů Kč. Pro Městskou knihovnu (včetně regionálních služeb) je určeno 2 miliony 122 tisíc 700 Kč, pro Městské muzeum 1 milion 530 tisíc Kč, příspěvek na provoz Kulturního střediska 900 tisíc Kč, na ostatní kulturu – oslavy atd. 570 tisíc Kč, příspěvek občanskému sdružení Hudba bez hranic 100 tisíc Kč na honoráře a cestovní výdaje pro umělce a muzikanty na hudební cyklus Ševčíkovy hudební večery, na obnovu památek jde 733 tisíc Kč, na péči o kapličky a památníky 40 tisíc Kč, vydávání Horažďovického obzoru přijde na 380 tisíc Kč (vychází nákladem 2700 výtisků a je distribuován do každé domácnosti) a městský rozhlas potřebuje částku 100 tisíc Kč,“ vysvětluje místostarosta města Jan Buriánek a doplňuje: „Snažíme se získávat i dotace z kraje nebo od ministerstev, neopomíjíme ani tzv. norské fondy. Na příští rok připravujeme velkou investiční akci – rekonstrukci náměstí. Ze svého rozpočtu také financujeme provoz a údržbu zámku – od 90. let minulého století jsme proinvestovali desítky milionů Kč. Město každý rok pořádá s ministerstvem zahraničí na zámku tzv. diplomatickou akademii, na kterou přijíždí pan profesor Ferdinand Kinský se studenty diplomacie z celého světa.“</p> <p>Kulturní středisko</p> <p>KS zajišťuje činnost kulturního domu (KD) a kina Otava (kino). Do konce března 1995 zajišťovalo provoz Městské kulturní středisko Horažďovice (MěKS), příspěvková organizace zřizovaná městem. Od 1. dubna 1995 vzniklo Kulturní středisko Horažďovice, které vede Libuše Mužíková. „Byl to obrovský skok, protože do této doby jsem byla pouze zaměstnancem MěKS a najednou na mých bedrech leželo úplně vše. Práce jsem se nebála, i když popravdě řečeno, jsem hodně nocí nespala. Hned od počátku mi bylo jasné, že se nedá vyžít pouze z kulturní činnosti, a tak jsem okamžitě začala provozovat bary a výčepy v KD a malý bufet v kině. Do té doby byly tyto provozy v pronájmu. Smlouva, která byla se mnou, jako s fyzickou osobou, uzavřena v roce 1995, platí s malými dodatky, dodnes.<br />
Příspěvek města na provoz se několikrát valorizoval a pro letošní rok je stanoven ve výši 900 tisíc Kč. Za tento obnos musíme poskytnout pronajímateli bezplatně prostory objektů 4× do roka, musíme zajistit každoročně Západočeskou přehlídku amatérského divadla (na letošní 30. ročník jsme obdrželi příspěvek od města 30 tisíc Kč, Ministerstvo kultury přislíbilo 20 tisíc Kč a výsledek jednání na Krajském úřadě Západočeského kraje zatím neznáme), jednou ročně taneční kurz pro mládež, uspořádat minimálně 10 divadelních představení ročně pro dospělé a stejný počet pro děti a mládež, 6× ročně zajistit pořádání plesů a zábav, dle možnosti pořádat koncerty či estrády, v kině promítat filmy nejméně 2× týdně, dále musíme poskytnout podmínky pro činnost občanských a kulturních spolků, zejména pro ochotnický divadelní soubor.<br />
Na vlastní náklady zajišťujeme veškeré revize, provozní náklady (plyn, elektřina, voda), běžné opravy, úklid, malování atd. Musím také proplácet mzdy zaměstnancům i sobě. S tím se do příspěvku samozřejmě nevejdeme a tak právě proto provozujeme zmíněné bary a výčepy,“ vysvětluje Libuše Mužíková a dodává: „Oba objekty, postavené v 60. letech minulého století, jsou majetkem města a já je mám v pronájmu. Základní opravy si musíme hradit sami, např. opravy v kotelnách, nátěry oken. Mezi velké investice patřilo zavedení plynu do obou budov a to v letech 1997 a 1999. Mezi větší opravy v kině patřila výměna plátna, nové výbojky do promítacích přístrojů, vybavení kobercem, zakoupení DVD na promítání filmů atd. V KD proběhlo dovybavení divadelními reflektory, výměna hlavní opony, zakoupení nových židlí do přízemí atd. Teď čekáme, zda se nám podaří sehnat peníze na výměnu oken a popřípadě i zateplení budovy KD.<br />
Kapacita sálu v přízemí KD je 330 míst a 60 míst na balkoně – to je při divadelním uspořádání. Při stolové úpravě je v přízemí 286 míst a na balkoně 264 míst. Do hlediště kina může naráz usednout 323 diváků. Promítací plocha je 9×3,75 m, k promítání slouží přístroj Meopta 5, je tu možnost promítání DVD a BlueRay, promítání filmových kopií 35 mm. Digitalizace nám zatím nebyla přislíbena.<br />
V minulém roce se obehrálo v kině 60 filmů, největší úspěch slavil snímek Líbáš jako ďábel. Průměrná cena vstupenky byla 75 Kč. Pro školy hrajeme 2× ročně.<br />
Největší zázemí v KD má divadelní soubor Tyjátr Horažďovice. Pravidelně tu zkouší, skladuje menší kulisy a kostýmy. Soubor zkouší bezplatně i v kině, kde je rovněž zázemí pro loutkové divadlo (loutky, kulisy, kostýmy atd.). Na oplátku mi soubor pomáhá se zabezpečováním a organizací Západočeské přehlídky amatérského divadla. Tyjátr platí pouze za odehraná představení v KD a kině“.<br />
V roce 2012 se uskutečnilo celkem 21 divadelních představení pro dospělé (včetně divadelní přehlídky), 16 představení pro děti, 10 koncertů pro děti i dospělé, 11 plesů, 10 zábav, 20 lekcí tanečních kurzů (zahrnuje taneční pro mládež a taneční pro dospělé), 12 akcí „posezení s písničkou“, dále se v objektech konala řada schůzí, seminářů atd.</p> <p>Spolky v oblasti kultury</p> <p>Ochotnický divadelní soubor Tyjátr má dlouholetou tradici a jeho součástí je i dřívější loutkové divadlo, které se původně jmenovalo Rolnička a působilo pod Domem dětí a mládeže. Pěvecký soubor Prácheň, založený v roce 1862, byl obnoven v roce 1992. Má za sebou řadu úspěšných vystoupení v naší republice, ve Švýcarsku, Francii a Švédsku. Řadu let působí ve městě Volné sdružení horažďovických zpěváků a muzikantů. Dále vyvíjí činnost Original Band, dětské pěvecké sbory při mateřských školách Sluníčka a Duháček, při základních školách jsou to Poupata a Kvítek. Na vynikající úrovni je i zdejší Základní umělecká škola se svými Cvrčky. V Horažďovicích působí i občanské sdružení Hudba bez hranic, se sídlem v Sušici a také Spolek rodáků a příznivců Horažďovic.</p> <p>Městské muzeum</p> <p>Vznik horažďovického muzea je svázán s Národopisnou výstavou českoslovanskou konanou v roce 1895. Té předcházel sběr a výstavy exponátů na mnoha místech naší země. Výstava se v Horažďovicích otevřela v září 1894. Některé z předmětů byly zapůjčeny na výstavu do Prahy a po vrácení se staly základem muzejních sbírek. Rozhodnutí o zřízení muzea padlo na schůzi městského zastupitelstva 20. prosince 1895. Sbírky byly uloženy v nově postavené měšťanské škole. Vlastní činnost muzea zahájila v září 1898. Nové prostory pro stále se rozšiřující sbírky získalo muzeum zdarma v roce 1920 na zámku Kinských.<br />
V roce 1935 je horažďovické muzeum zařazeno mezi dobře fungující česká muzea. V období 2. světové války došlo k omezení činnosti muzea a později byla většina sbírek z muzea odnesena a ukryta. Po válce se muzeum přestěhovalo do bývalého bytu hraběte Kinského, který se musel vystěhovat. K výstavním prostorům ještě přibyl velký sál a zámecká kaple. Muzeum, organizační složka města, bylo znovu zpřístupněno v roce 1991. Dnes mohou jeho návštěvníci zhlédnout stálou expozici, kterou tvoří Lidová kultura Horažďovicka, Mineralogie, Archeologie, Středověk, Válečná historie, 19. století, Židé v Horažďovicích, Zámecký pokoj a modrý salonek. Významným exponátem je šestipedálový klavír z dílny Adalberta Stabernacka z roku 1827. Muzeu se ho podařilo vloni zrestaurovat za využití dotace Plzeňského kraje.<br />
V minulém roce přišlo do muzea 3697 návštěvníků, přednášky navštívilo 259 zájemců. V dubnu se uskutečnil 2. ročník akce rýžování zlata na Otavě pro veřejnost pod názvem “Svatý Jiří zlatinky nese na talíři“. Proběhla výstava Půta Švihovský a jeho doba, kterou se muzeum připojilo k projektu tří zemí (Česko, Polsko, Německo) pod názvem Evropa Jagellonská, umění a kultura ve střední Evropě za vlády Jagellonců 1386 – 1572. Výstava kreseb Miroslava Vondrysky se uskutečnila pod názvem Horažďovicko tužkou.<br />
Celoročně je pro veřejnost otevřena interaktivní dílna Návrat k tradicím. Jde o výslednici několika pracovních projektů zahrnujících etnografický průzkum v okolních vsích zaměřený na zpracování vlny, protože ještě v 70. letech 20. století se v okolí Horažďovic běžně spřádala ovčí vlna v domácnostech. V březnu 2013 např. proběhlo Velikonoční hraní s vlnou, které přineslo ukázku plstění vlny za sucha. V rámci praktických výukových programů si zájemci mohou objednat program Hrajeme si s vlnou, další možností je vyzkoušení si starých řemesel z Pošumaví. Zájemci o zlato mohou vybírat ze dvou exkurzí v terénu spojených s výkladem – Rýžování zlata na Otavě a Doly na Stříbrníku u Pláničky. Nabídka přednášek zahrnuje 11 témat od národopisu až po mineralogii.<br />
V roce 2012 bylo zaevidováno 1020 sbírkových předmětů. Muzeum získalo různé předměty od osmnácti dárců – např. nůžky na stříhání ovcí, staré fotografie, lis na tvaroh. Za symbolickou cenu byly zakoupeny soubory předmětů od Kongregace sester Nejsvětější svátosti v Českých Budějovicích, které přibližují práci sester z kláštera při výrobě a zdobení církevních rouch. </p> <p>Městská knihovna</p> <p>„Byla založena asi v roce 1878 a čtenáři měli zpočátku zájem zejména o zábavné knihy. Poplatek za půjčování byl 10 haléřů měsíčně. Půjčovalo se jednou týdně, a to v sobotu. Kromě městské knihovny ještě existovala knihovna Sokola, knihovna učitelského spolku Komenský a knihovna místní organizace sociálně demokratické. Veřejná čítárna byla založena v roce 1911. Po vzniku republiky se všechny tyto knihovny spojily v jednu, a ta působila pod názvem Husova knihovna. Ve svém počátku obsahoval knihovní fond 2856 svazků. Dnes se může knihovna (MěK), která je organizační složkou města, pochlubit 52 080 svazky (v tomto čísle je zahrnut i výměnný fond pro knihovny regionu). V závěru roku 2012 měla MěK 766 čtenářů, z toho 208 dětí do 15 let. Čtenářů je ale ve skutečnosti více, neboť na jednu čtenářskou průkazku si často chodí půjčovat více členů rodiny. Počet návštěvníků knihovny byl 21 414 – jde o návštěvníky knihovny, internetu, akcí atd., v minulém roce jsme nakoupili 1752 svazků a odebíráme 74 titulů periodik,“ říká vedoucí MěK Lenka Šimonová.<br />
Knihovna připravuje pro své čtenáře řadu projektů, které jsou financovány za podpory Ministerstva kultury, města Horažďovic a celé řady místních sponzorů a partnerů. „Za projekt Děti a čtení, který je hojně využíván školami, jsme v loňském roce obdrželi v soutěži Městská knihovna roku 2012 Zvláštní ocenění za práci s dětskými čtenáři. Na tento projekt jsme získali záštitu Ministerstva kultury v kampani Rosteme s knihou. Naše knihovna byla také nominována na cenu Ď (je udílena mecenášům, dobrodincům a morálním vzorům) za charitativní akci Škatulemi ve prospěch Dětského domova v Chanovicích. Projekt Seniorům Dokořán zahájil v loňském roce a přináší oživení a nové možnosti pro aktivní seniory. Je obohacen o prvky, které napomáhají starším spoluobčanům v udržení životní aktivity a do budoucna tak snižují riziko sociálního vyloučení. Projekt Prácheňsko digitálně je určen pro okruh badatelů a čtenářů, kteří se zaobírají historií. Právě za tento projekt byla knihovna dvakrát nominována na Cenu Ministerstva kultury na knihovnu roku – v kategorii informační počin v poskytování veřejných informačních služeb,“ dodává vedoucí knihovny.<br />
Horažďovická knihovna byla na základě smlouvy z ledna 2002 mezi městem Horažďovicemi a Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje pověřena výkonem regionálních funkcí pro oblast Horažďovice. Vykonává je pro 22 knihoven. V průměru měla každá z těchto knihoven knihovní fond 2257 svazků, počet knih na 1 čtenáře byl 46, průměr půjčených souborů z jiných knihoven byl 4. Průměrně šlo u každé z knihoven o 1578 výpůjček během roku, průměr registrovaných čtenářů byl 29,5, z toho do 15 let 16,9 čtenářů. Z 22 knihoven jde pouze ve dvou případech o profesionální knihovny, a to v obcích Nalžovské Hory a Pačejov.</p> <p>Galerie Califia</p> <p>„V roce 2007 ji s podporou města a mnoha místních umělců otevřela americká umělkyně Barbara Benish. V loňském roce uvítala 1500 návštěvníků, uspořádáno bylo pět výstav. Finance na provoz jsou získávány formou dotací z Ministerstva kultury, od Plzeňského kraje a města Horažďovic. Představují zhruba 50 % celkových nákladů a zbytek peněžních prostředků jde z fondu občanského sdružení Art Dialogue, které vyvíjí i další aktivity mimo galerii,“ vysvětluje Markéta Mrázová. Galerie, umístěná na horažďovickém zámku, představuje nekomerční prostor zaměřený na výstavy mezinárodního a regionálního umění. Cílem je prostřednictvím výstav vytvářet prostor a podmínky pro umělecký a multikulturní dialog. Součástí galerie je i řemeslný obchůdek s rukodělnými výrobky šumavských umělců a řemeslníků.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“