V hlavní roli šikovné ruce a proutí

<p>VELTRUSY: Amerika, rakovice, konopina anebo madlovka – pod těmito poetickými názvy se skrývají odrůdy vrb vhodných ke košíkářskému zpracování. Právě košíkářství patří mezi nejstarší řemesla a rozvíjelo se tam, kde byl vhodný materiál – proutí. Zuzana Tilajcsiková z Veltrus si před lety vybrala toto řemeslo jako své povolání a v roce 2011 získala od Ministerstva kultury čestný titul Nositel tradice lidových řemesel v oboru tradiční košíkářství.</p> <p>Košíkářství má v Mělníku tradici</p> <p>Možnost pěstovat potřebný materiál přispěl k rozvoji košíkářského řemesla na několika místech v Čechách i na Moravě. V roce 1899 byla v Mělníku založena Odborná košíkářská škola, první na území Čech. V polovině minulého století na tuto tradici navázalo Košíkářské družstvo v Mělníku, které soustředilo mistry v pletení z proutí, kteří předávali své zkušenosti mladým zájemcům o toto řemeslo. V roce 1963 se otevřel učební obor pletař nábytku – košíkář. Učiliště navštěvovala i Zuzana Tilajcsiková a po jeho absolvování pracovala v mělnickém Košíkářském družstvu, později v nástupnické soukromé firmě zaměřené na výrobu vyplétaného nábytku. Od roku 1997 si založila vlastní košíkářskou živnost a věnuje se zejména tvorbě tradičních košíkářských výrobků z vrbového proutí. </p> <p>Základ úspěchu je kvalitní proutí</p> <p>„Materiál si nechávám pěstovat od farmářů na několika místech v Čechách. Dodávám jim sadbu čtyř odrůd a vlivem různé půdy je jejich barva od každého dodavatele jiná. Sadbu prodávám i jiným zájemcům, kteří mají zájem o pletení z proutí,“ vysvětluje nositelka titulu a dodává: „Proutí se sklízí v zimě. Nařeže se, sváže do otepí a pak se dál upravuje mízováním nebo vařením. Další možností je sušení pro následnou výrobu hospodářských košů. U mízovaní se namočí pruty do vody a počká se, až vyrazí míza a pruty obrazí mladými lístečky. Kůra se pak naruší a nastává loupání. Tato práce se musí dělat jen tehdy, pokud svítí sluníčko, které takto upravené proutí vybělí. Mízované proutí má skoro bílou barvu. Vaření proutí je možné provádět těsně po sklizni, nebo i později. Var trvá 8 až 16 hodin, tedy do doby, než se kůra dá oloupat a proutí má po této úpravě barvu dohněda. Mízované i loupané proutí se po vaření dá při správném uskladnění uchovávat prakticky neomezeně dlouho. S přípravou proutí mi pomáhá moje dcera.“</p> <p>Pestrý sortiment výrobků</p> <p>Mělník a košíkářství vešly do širokého povědomí především novým typem košíkářského výrobku – jde o košiny dětských kočárků. Zatímco z loupaného proutí se vyrábí hlavně předměty do interiéru, neloupané proutí najdeme na různých druzích hospodářských košů nebo nůší. Pod rukama Zuzany Tilajcsikové vznikají zejména hospodářské koše ze zeleného, neloupaného proutí, které si stále uchovávají svoji vůni. Díky použitým různým odrůdám proutí se na košíku střídá zelená, hnědá a žlutá barva. „Pro filmové účely jsem vytvořila klece na ptáky. Pro kastelána nelahozeveského zámku jsem upletla past pro návnadu používanou při honu na lišku. V poslední době je velký zájem o různé tvary a velikosti nůší, ale i ošatek na vykládání zboží. K jejich výrobě jsem se inspirovala na fotografiích starých pražských trhů, kdy trhovkyně přinášely své zboží v nůších, a poté je vykládaly na různě veliké ošatky. Ošatky se využívají i v kamenných obchodech, vrátily se i další téměř zapomenuté košíkářské výrobky – košíky na ukládání zboží na pultech. Užití některých tvarů košíků se během doby změnilo – nízké košíky se dříve používaly na sadbu, nyní slouží ke grilování. Objevili se i zájemci o koše na miminka – mohou být na kolečkách, nebo nahoře se čtyřmi uchy, které se využívají k zavěšení na trám v chalupě. Vyrábím i kulaté košíky s víky – jejich uplatnění se zejména v Holandsku, kde slouží na ukládání vajec. Oválné nízké koše se používají na ručníky do koupelny, jako pelíšek pro kočku – možností využití je mnoho. Své zákazníky mají i různé podnosy, opletené demižony, koše na prádlo nebo kukaně pro slepice. Vyplétala jsem i kovové kostry židlí, původních tonetek, které si přivezl jejich majitel až z Francie. Pro pražskou restauraci jsem vypletené židle restaurovala.<br />
Na základě objednávky vyrábím různé koše na míru, tělo rytíře pro dětské hry nebo soutěže, ale třeba i houpacího koně. Inspirací pro mne je proutěné zboží vyobrazené na starých obrazech. Nedávno se mi podařilo získat z Moravy formy na košíky zvané gondola, které byly velkou módou v 70. letech minulého století. Moje výrobky z proutí nejsou lakované a tak se dají i umývat“, říká nositelka titulu, která se věnuje také restaurování a opravám nábytkových výpletů. Zájem o předměty z přírodního materiálu se rozšířil i na vybavení zahrad – jde o paravany, ale třeba i košík na zakrytí čerpadla u bazénu, pletené stolky atd. </p> <p>Zájem o řemeslo roste</p> <p>Pletení košíkářského zboží jezdí Zuzana Tilajcsiková předvádět do skanzenů, na hrady a zámky nebo na různé řemeslnické trhy: //„Právě na jednom z nich jsem se setkala asi s dvanáctiletým chlapcem, který si zboží dlouho prohlížel a odpoledne se vrátil s maminkou. Doma vyprázdnil svoji pokladničku, a přišel si koupit nůši, aby v ní mohl nosit seno na krmení koní.“<br />
Nositelka tradice učí řemeslo i jednotlivé zájemce, kteří už ovládají základní dovednosti a chtějí se zdokonalit, ale také lektory. Rozjednánu má spolupráci se školou v Praze – dříve se zde vyučovalo košíkářství a nyní chce škola tuto výuku obnovit. Techniku pletení z proutí ovládá i její dcera, pro kterou to však není hlavní zaměstnání, ale koníček.</p>