<p>PODBŘEZÍ: V čele obce Podbřezí na Rychnovsku, kde se narodil a celý život žije, stojí Antonín NOVOTNÝ už od roku 1994. A letos, téměř po dvaceti letech „vlády,“ se stal jednoznačným vítězem ankety ERA Starosta roku 2013, tedy nejlepším starostou České republiky v obcích do 5000 obyvatel.</p> <p>O své práci říká: „Snažil jsem se vždy pomáhat – spíš jsem jako služebník než jako diktátor.“ Také tímto přístupem si lidi v obci získal na svou stranu – neustále se tu něco děje. Členové sedmi spolků (hasiči, myslivci, ženy, holubáři, hasiči v části Lhota, turisté a sportovci) baví sami sebe a přitom neváhají přiložit ruku k dílu ve prospěch celku. A výsledek? Podbřezí rozkvétá. </p> <p>Jedním z důvodů, proč jste se stal Era starostou roku 2013, bylo to, že podporujete spolkový život v obci. Řídíte se při tom heslem Nechceme, aby tu lidé bydleli, chceme, aby tu lidé žili. Co to znamená?</p> <p>Snažíme se v obci vytvořit takové klima, aby měli lidé radost z toho, co dělají. To znamená, aby měli pocit, že práce, kterou dělají, obec vnímá jako dobrou a prospěšnou. Když se totiž takové prostředí vytvoří, tak nemusíte lidi vůbec k ničemu nutit. Spolky samy přicházejí s náměty. U nás jde iniciativa opravdu zespoda, já si vůbec nic nevymýšlím. </p> <p>Jak to tedy funguje?</p> <p>Členové spolků mě pořád „tlačí“ do nějaké aktivity. Přijdou, požádají nás, zastupitele, o drobný, ne velký, peníz na konkrétní činnost, a my se jim snažíme vyhovět. Když se tohle pak dá dohromady, vytváří se celospolečenský život. Je to především otázka dobré komunikace s jednotlivými spolky – chodím na všechny výroční členské schůze, na každé rodičovské sdružení jak do školky, tak do školy, aby se udržoval neustálý kontakt obce s občanem. Jestliže chceme komunitně plánovat, tak musí být lidi informovaní. I já pak získávám zpětnou vazbu, čímž se vyřeší všechny problémy. </p> <p>Podbřezí má zhruba 500 obyvatel a působí tu 7 spolků. Jak jste toho docílili?</p> <p>Obec má v současnosti 540 obyvatel. Máme sedm spolků a nerad bych někoho vychvaloval, protože všechny pracují perfektně. Je pravda, že to vypadá, jako by polovina obyvatel obce byla členem některého ze spolků. Většinou se to samozřejmě prolíná, ale například hasiči mají zhruba 80 členů a členek. A úžasné právě je, že se spolky a jejich členové vzájemně „proplétají“ a že nakonec „vánočka“, která z toho vychází, je jedním velkým dílem. A z toho mám velmi dobrý pocit. Vytvořilo se tady určité prostředí, lidi baví a láká se scházet. Také nemají pocit, že nás otravují, když přijdou s nějakým nápadem. Každý jednotlivý námět se řeší.<br />
Nejnovější spolek jsou holubáři, kteří neměli kam „složit hlavu“ a přišli s náměty. Za dva roky jsme jim dali zhruba 20 tisíc Kč a dnes jsou velice aktivní – uspořádali mezinárodní výstavu a další akce. </p> <p>A výsledek?</p> <p>To všechno je mozaika, která vytváří spolkový život u nás v obci – ta v tom ovšem hraje absolutně nenásilnou roli. My spíš vytváříme podmínky pro zdravý rozvoj a sebedůvěru lidí, aby měli sami chuť k práci. V bytových domech, které jsme postavili, žije spousta mladých rodin s dětmi, které chtějí „žít“. Maminky jsou velmi aktivní, schází se s dětmi v knihovně, ve škole cvičí atd. </p> <p>Byl právě tohle jeden z důvodů, proč kdysi obec koupila budovu hostince?</p> <p>Stoprocentně. To bylo první, co jsem udělal, když jsem nastoupil na post starosty. Zamítli jsme žádost, aby z hostince byla autodílna, a nemovitost jsme koupili. Neumím si představit spolkový život bez takového zázemí. I když to není kulturní dům, ale jen hospoda se sálem, tak se téměř všechny spolkové akce odehrávají právě v hostinci. </p> <p>Kolik peněz z rozpočtu obce jde do spolkové činnosti?</p> <p>Je to různé, podle potřeby. Třeba hasiči nechtějí na činnost nic, ale přispěli jsme jim částkou 50 tis. na auto. Ročně nedáme spolkům v průměru víc jak 10 tisíc, ale jsou spolky, které dostanou míň. Z obecního rozpočtu tedy jde ročně 50 až 70 tisíc na spolkové aktivity. Na svoji činnost si většinu peněz vydělají spolky samy, protože jsou velice aktivní. Samozřejmě platíme například sportovcům spotřebu el. energie na hřišti, ale tím, že si práce spojené s údržbou udělají sami, tak se všechno zlevní. </p> <p>Čím dalším jim obec vychází vstříc?</p> <p>Spíše jim přispíváme na pomůcky, hasičům jsme koupili např. elektrocentrálu, ale na vlastní činnost nechtějí ani korunu. Spíše na hmotné statky. Například na posvícení zaplatí obec hudbu. </p> <p>Co všechno spolky dělají?</p> <p>Jsou tady dva plesy, které pořádají ženy a hasiči, sportovci organizují dvě diskotéky na hřišti. V létě máme pravidelný koncert dechové hudby Opočenka, také tzv. sranda mač na hřišti, kde soutěží několik skupin různě ustrojených sportovců. Jsem rád, že začali být aktivní hasiči v místní části Lhota. Na jejich poslední akci přišlo 300 lidí. Z vlastních zdrojů si koupili nové auto.<br />
To jsou společenské akce, ale mimo to se např. průběžně neustále zdokonaluje hřiště – máme nové osvětlení, i nové hřiště s umělou trávou. To se realizovalo v roce 2010 díky tlaku amatérských sportovců a projektu, který uspěl v rámci financování MAS Pohoda venkova, kdy jsme dostali dotaci více než dva mil. Kč. </p> <p>Takže využíváte možností získat prostředky z dotací?</p> <p>Dotace využíváme opravdu hodně. Letos jsme opravovali hřiště, většinou žádáme se svými projekty v rámci MAS. V současné době mají požádáno hasiči, kteří jezdí s historickou stříkačkou na výstavy a z dotace zakoupí velký přívěs, aby ji mohli naložit a převážet. Dále požádali o evropské peníze na zakoupení velkého stanového přístřešku, aby se měli účastníci akcí kde ukrýt v případě nepřízně počasí.<br />
Já sám hodně jezdím na školení týkající se projektů, nechávám se inspirovat a dnes už opravdu vím, co je potřeba do projektu dát, aby získal potřebné body a byl úspěšný. V minulosti jsme neměli dobré zkušenosti ohledně spoluprace s CEP, kdy jimi zpracované projekty neuspěly, proto jsem se rozhodl, že budu zpracovávat podklady pro získání dotací sám. Dostali jsme už peníze na nádrž ve Lhotě, na opravu školy, na hřiště a letos i na kabinety ve škole. Pravidla získání dotace znám velmi dobře, což je opravdu výhoda. </p> <p>Obec je tedy členem MAS Pohoda venkova?</p> <p>Jsem jedním ze zakládajících členů. Já jsem v tom už od začátku viděl možnost spolupráce a rozhodování zespoda. Líbí se mi, že rozdělování dotací v této akční skupině není závislé na nějakých kontaktech, ale na kvalitě projektu. Problém bývá, když někteří lidé nechápou, že projekt musí být opravdu dobře zpracovaný. Líbí se mi i projekty podporující meziobecní spolupráci. </p> <p>Zasadil jste se také o vznik Montessori mateřské školky, proč?</p> <p>Já jsem se zasadil hlavně o školu. Dva roky jsem byl členem komise vyhlašující vesnici roku a tehdy jsem viděl, že jsou i menší vesnice, které mají vlastní školu. To mě velmi inspirovalo. S novou paní ředitelkou dostala škola nový ráz, všechno začalo mít smysl a myšlenky na zrušení školy byly rázem pryč. Dnes školu navštěvuje celkem 31 dětí.<br />
Tehdy jsme se rozhodli pro celkovou rekonstrukci budovy, začali spolupracovat s odborníky a vznikla studie, která ukázala, že i z mála může vzniknout velice funkční objekt – vešla se nám tam i školka, kam chodí 25 dětí. V současné době se začnou dělat kabinety, vznikají nové učebny. Provoz školy nás stojí zhruba 300 tisíc ročně (je tam podlahové topení, moderní kuchyně). Montesori školka, jejíž provoz je zatím plně hrazen z dotace, vznikla na popud paní ředitelky, která hodně cestuje, dobře mluví anglicky a s tímto typem školky se setkala. Přesvědčila se, že to je jeden z nejlepších způsobů výchovy dětí. Je to samozřejmě 100 let stará myšlenka, původně koncipovaná pro výchovu úplně chudých dětí, které neměly své hračky a měly pouze přirozené domácí výtvory. Byl jsem zpočátku trochu nejistý, jak bude novinka přijata, ale nakonec má velký ohlas. Mně se na tomto principu líbí, že se k sobě dětí musí chovat korektně, učí se toleranci – je to náročné i pro pedagožky, které si v pokoře vůči dětem musí udržet autoritu svým postojem. </p> <p> Antonín NOVOTNÝ<br />
nar. 1944<br />
rodák z Podbřezí, nejmladší z 11 dětí<br />
Vychoval 8 dětí, má 21 vnoučat.<br />
„V Podbřezí jsem prožíval mládí, a proto k němu mám krásný vztah.<br />
Důležitá je úcta ke stáří. Snažím se držet s mladými krok – třeba v používání techniky.“</p> <p>Další info: http://www.podbrezi.cz/<br />
http://www.nadacevia.cz/…ta-roku-2013</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“