pátek
1. listopadu 2024
svátek slaví Felix

Památky

Bohumín a 2. světová válka, s historikem Ondřejem Kolářem

BOHUMÍN: Třicátá léta minulého století v Bohumíně, polský zábor, druhá světová válka a Bohumín součástí velkogermánského Reichu, osvobození. Témata, která v Bohumíně nabídl historik Ondřej Kolář. Besedou (16. dubna) spolek Maryška přispěl k programu připomínky 79. výročí konce 2. světové války v Evropě.

Autor článku: 
Bohumínský spolek Maryška

Ondřej Kolář pracuje ve Slezském zemském muzeu jako vedoucí oddělení historického výzkumu, Slezský ústav. „Příští rok uplyne od konce 2. světové války 80 let. Ještě pořád mezi námi žije spousta pamětníků, kteří si z dětství pamatují na válečné roky, na osvobození Bohumína, na boje z jara 1945 u Kopytova. Jsem ráda, že jsme si tyto momenty mohli díky besedě zasadit do kontextu historie,“ uvedla Kamila Smigová, předsedkyně spolku Maryška.

Ondřej Kolář. Mgr., Ph.D., historik, kurátor Památníku druhé světové války v Hrabyni. Vystudoval historii na Univerzitě Palackého v Olomouci a od roku 2012 je zaměstnán jako kurátor a vědecký pracovník ve Slezském zemském muzeu v Opavě. Zabývá se především dějinami policejního aparátu v českých zemích v letech 1914-1918.

 

 

Festival Open House Praha 2024 otevře v květnu město pro všechny a oslaví desetileté výročí

PRAHA: Jubilejní desátý ročník festivalu otevřených budov Open House Praha letos proběhne v termínu od 13. do 19. května 2024. Zatímco v týdnu od 13. května bude připraven bohatý doprovodný program, o víkendu 18. a 19. května zpřístupní festival zdarma 115 budov a prostorů na celém území hlavního města. Seznam otevřených budov je zveřejněn na www.openhousepraha.cz/festival-2024/.

od 13.05.2024 do 19.05.2024
Autor článku: 
Michaela Pánková

Podívejte se na festivalový promospot, který odhaluje některé festivalové novinky.

Open House Praha nechá veřejnost nahlédnout do budov spojených s významnými českými architekty, jejichž životní jubilea si letos připomínáme – například Josefa Fuchse, Oldřicha Tyla, Adolfa Benše, Josefa Fanty, Jana Gillara, Karla Hubáčka a dalších. Současně se bude věnovat tématu přístupnosti a otevřenosti města všem skupinám obyvatel,“ říká ředitelka festivalu Klára Veselá.

 

Budovy a výročí – Fuchs, Tyl, Benš, Fanta, Hubáček

Během festivalového víkendu bude otevřeno několik funkcionalistických skvostů, které připomínají významné československé architekty. Tou první je budova bývalé restaurace zimního stadionu Štvanice od Josefa Fuchse (*130 let). Stadion v minulosti několikrát sloužil jako místo konání mistrovství světa v hokeji a po roce 1959 byl využíván jako místo bruslení pro veřejnost. Jeho stav ale postupně chátral a roku 2011 byl i přes svou památkovou ochranu zbourán. Ušetřen zůstal jen objekt kavárny, kde dnes sídlí klub Fuchs2.

Návštěvníci se budou moci podívat i do technického zázemí nebo na střešní terasu  Veletržního paláce, jedné z realizací architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla (*140 let). V době svého vzniku patřila tato osmipodlažní konstruktivistická stavba, svého druhu největší na světě, k absolutní špičce moderní architektury. Kromě výstavních prostorů zde bylo kino, restaurace a kavárna na střešní terase. V roce 1974, tj. před 50 lety,  však palác zničil obrovský požár. Po dlouhých diskuzích bylo rozhodnuto tuto výjimečnou stavbu obnovit pro potřeby Národní galerie. V seznamu budov je ještě jedna nenápadná realizace od architekta Oldřicha Tyla – Garáže Pod Slovany na Novém Městě. V době své největší slávy nabízely garáže prvotřídní servis pro vozy své zámožné klientely a některé detaily z jejich bohatého vybavení se podařilo uchovat až dodnes.

V souvislosti s letošními jubilanty jsme ve spolupráci se Zdeňkem Lukešem připravili v rámci doprovodného programu na úterý 14. května od 18 hodin přednášku věnovanou tvorbě Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse, která se uskuteční v netradičních prostorách klubu Fuchs2. Objekt bývalé restaurace u rušné magistrály je posledním mementem kdysi slavného a dnes již zbouraného areálu zimního stadionu na ostrově Štvanice, kde se psaly sportovní dějiny. Přednáška přiblíží nejen historii místa, ale lidé budou mít také příležitost se podívat, jak prostor v posledních letech ožil alternativní kulturou a uměleckými instalacemi,“ říká Andrea Šenkyříková, kreativní ředitelka festivalu.

Během víkendu zájemci nahlédnou i do Základní školy a Mateřské školy Bílá, označované jako malý klenot československého funkcionalismu, který vynesl svému velmi mladému autorovi Janu Gillarovi (*120 let) mezinárodní uznání. Školní areál byl dokončen před devadesáti lety po vzoru nizozemských a německých škol typu open-air, jeho základem byl železobetonový skelet. Důraz byl kladen na maximalizaci plochy učeben, jejich přirozené osvětlení a propojení s okolní zelení.

K zástupcům českého funkcionalismu patří také stavby od Adolfa Benše (*140 let) jako budova Elektrických podniků Praha – Bubenská 1 a Terminál 4 na Letišti Václava Havla.

Letošních 70 let od úmrtí Josefa Fanty připomene festival zpřístupněním  neorenesanční budovy Hlávkovy studentské koleje, která byla slavnostně otevřena před 120 lety. Její fasádu zdobí sgrafita s motivy studentů, zemských znaků a svatováclavské orlice. Po několikaleté rekonstrukci budou otevřeny úchvatné secesní prostory v severním křídle Fantovy budovy Hlavního nádraží. K nahlédnutí bude i vládní salonek na 1. nástupišti, kde trávil čas při čekání na vlak císař František Josef I. nebo prezident T. G. Masaryk. Fantovo dílo připomene i budova Ministerstva obchodu a průmyslu ČR s ikonickou prosklenou kopulí, do které budou moci lidé v rámci festivalu vystoupat.

Posledního letošního jubilanta Karla Hubáčka (*100 let) připomene netradiční umělecký prostor Divadla DISK se střechou ve tvaru ponorky. Návštěvníci si budou moci prohlédnout nejen divadelní zázemí, ale i spletité podzemní chodby, jejichž historie sahá až do dávných středověkých dob. Karel Hubáček se také podílel se svým architektonickým ateliérem SIAL na rekonstrukci již zmiňovaného Veletržního paláce.

 

Novinky

Festival Open House Praha nabídne v programu více než 35 novinek na území 13 městských částí. Jednou z nich je například honosný Palác První české zajišťovací banky na Smetanově nábřeží ve stylu florální secese, který dnes obývá Goethe-Institut. Málokdo by hádal, že v těchto honosných prostorách je ukryta i dodnes funkční sauna, která zde byla zbudována v 70. letech, kdy v budově sídlilo Velvyslanectví Německé demokratické republiky. Sauna bude v průběhu festivalového víkendu otevřena k nahlédnutí, stejně jako honosné a dobře opečovávané interiéry. Foyer budovy bude navíc patřit výstavě Fotoalbum rodiny Kafkových, která nabídne mnoho dosud nepublikovaných fotografií ze života rodiny Franze Kafky, a připomene tím letošních 100 let od jeho úmrtí.

Další z novinek je Palác Škodových závodů, nynější sídlo Magistrátu hlavního města Prahy, které vzniklo podle návrhu významného českého architekta Pavla Janáka. V rámci festivalu budou k vidění reprezentativní Škodovy salonky s mimořádnou  umělecko-řemeslnou interiérovou výzdobou a zrestaurovaným dobovým mobiliářem.

Návštěvníkům se mimořádně otevře i velkolepá neorenesanční budova Staroměstské tržnice v Rytířské ulici. Ta vznikla podle návrhu Jindřicha Fialky, architekta vodárenské věže na Letné. Naposledy zde byly obchody a supermarket. Celý objekt byl následně v roce 2020 uzavřen v rámci plánů na celkovou rekonstrukci s cílem obnovit jeho původní funkci. O rok později od toho však rada města upustila, a od té doby tato historická památka v centru města stále čeká na svou obnovu.

Součástí letošního programu je Palác Městské pojišťovny na Staroměstském náměstí, kde dnes sídlí Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Autor návrhu této secesní budovy Osvald Polívka tehdy ke spolupráci přizval největší jména tehdejší výtvarné scény, a díky tomu zde můžeme dodnes obdivovat sochařská díla Bohuslava Schnircha nebo Ladislava Šalouna. Malebné atrium a prostory Knihovny Václava Havla zpřístupní klasicistní Deymův palác, v němž měl po roce 1989 svůj byt i Karel Schwarzenberg, jehož rodině palác patří. V blízkosti rušného náměstí Republiky se otevře i Měšťanský dům, dnes sídlo Domu zahraniční spolupráce, který je významnou pozdně klasicistní památkou. Letos se festivalu poprvé podařilo získat přístup i do kubistické soukromé vily Na Libušince, jedné z trojice unikátních obytných domů na Rašínově nábřeží, za jejímž návrhem stál významný český architekt Emil Králíček, mj. autor ikonické kubistické lampy na Jungmannově náměstí.

Poprvé do programu festivalu se připojí i několik budov v rámci areálu Pražského hradu. Navštívit bude možné například Prezidentskou rezidenci. Původně ji navrhl architekt Pavel Janák pro Edvarda Beneše, který se ale dokončení nedočkal, a tak dům využívali až komunističtí prezidenti. Od roku 1989 dům téměř nebyl obýván a sloužil většinou jako zázemí pro tiskové konference nebo jednání. V posledních letech však prošel rozsáhlými rekonstrukcemi, při kterých se dbalo na zachování původních Janákových prvků. Návštěvníkům se otevře i další mimořádný objekt v Královské zahradě – Nová oranžerie od Evy Jiřičné, patronky festivalu. Stavbu této high-tech budovy ze skla a oceli iniciovala manželka prezidenta Olga Havlová. Provoz skleníku a péči o teplomilné rostliny zajišťuje řada automatických systémů a součástí skleníku jsou i dvě malé kašny – první od slovinského architekta Jožeho Plečnika a druhá, jejímž autorem byl Otto Rothmayer. Poslední otevřenou budovou na Pražském hradě pak bude Lobkowiczký palác, který v sobě elegantně mísí stavební prvky renesance i baroka. Dnes je palác jedinou soukromě vlastněnou částí Pražského hradu, která slouží jako muzeum s cennou sbírkou rodiny Lobkowiczů, jež je považována za největší a nejstarší soukromou uměleckou sbírku v České republice.

Jeden z největších moderních archivních areálů světa na pražském Chodovci letos oslaví 30 let od svého otevření a při té příležitosti budou moci zájemci nahlédnout do jeho útrob. Zpřístupněny budou Národní archiv a Státní oblastní archiv v Praze. Dominantou stavby jsou tři vysoké depozitární bloky s nápadným barevným keramickým obkladem, které ční nad okolní zástavbou. Návštěvníci si mohou projít místní knihovnu, ale také zdejší kinosál, badatelny, depozitáře či dezinfekční linku pro archiválie.

Poprvé bude zpřístupněna i monumentální trojkřídlá historická budova Národního archivu umístěná na třídě Milady Horákové v Dejvicích, v níž dnes sídlí ředitelství, knihovna a I. oddělení archivu. Během festivalové prohlídky bude možné nahlédnout i do bývalého bytu ředitele archivu a vystavena bude faksimile tzv. Zlaté buly sicilské, vydané 26. září 1212 v Basileji, která je dokumentem prvořadého významu pro české panovníky a české země.

 

Přístupnost a inkluze

I v letošním ročníku se organizátoři snaží bořit bariéry a otevřít město pro všechny. Přístupnost je jedním z hlavních témat a prolínat se bude napříč celým programem – ať už formou speciálních prohlídek pro návštěvníky se zrakovým postižením, neslyšící a děti, debaty o přístupnosti města, workshopu věnovanému fyzické přístupnosti budov či interaktivní městské hry Open Senses. Tu připravují ve spolupráci s Open House Praha na festivalový víkend studenti Katedry arts managementu VŠE a jejím cílem bude, vyzkoušet si na vlastní kůži, jakým výzvám musí každodenně čelit lidé s různými formami hendikepu při pohybu po městě. Inkluzivní program je možné realizovat díky zapojení do projektu Open House Europe s podporou Evropské unie.

 

Dobrovolníci

Festival Open House Praha je komunitní akcí. Budovy se otevřou díky zapojení stovek dobrovolníků*nic, ale také majitelům*kám, správcům*kyním budov a zaměstnancům*kyním firem, které v nich sídlí. Přihlásit se a pomoci s prováděním či koordinací provozu může každý, koho láká nahlédnout do zákulisí příprav akce. Ambasadorkou dobrovolnického programu je moderátorka, modelka, bývalá mluvčí ministra pro lidská práva a národnostní menšiny a dobrovolnice Lejla Abbasová. Podívejte se na náborové video.

 

Infocentrum

Od 13. května se otevře v prostorách Kampusu Hybernská (Hybernská 998/4, Praha 1) festivalové infocentrum a nabídne možnost zakoupení Festivalového průvodce, limitované edice merchandise i dalších materiálů. Otevírací doba: po–pá 10–18 hodin, so–ne 9–19 hodin.

 

Praktické informace

Většina budov (a prostorů) je otevřena po oba víkendové dny od 10 do 18 hodin, existují ale výjimky. Konkrétní časy zpřístupnění a další informace (např. o bezbariérovosti) najdou lidé na www.openhousepraha.cz/festival-2024. Vstup do budov je zdarma bez nutnosti předchozí registrace. Prohlídky budou odbavovány průběžně nebo v předem avizovaných časech (nevidomí, neslyšící, děti či AJ). Informace o aktuálním provozu v otevřených budovách se lidé budou moci dozvědět v nové festivalové aplikaci, která bude ke stažení pro systémy Android i iOS na začátku května. 

 

Open House Praha na sociálních sítích

#OpenHousePraha2024 #1OpenHousePraha #10LetSNami #ArchitekturaProVsechny #OtevirameMesto #OpenHouseEurope #OpenHouseWorldwide

Facebook | Instagram | Linked In | Youtube

www.openhousepraha.cz

Surrealismus v srdci

PRAHA: Letos oslavíme 80 let od založení literárně-uměleckého spolku „Skupina surrealistů v ČSR“. Hnutí navazovalo na světový surrealismus. V Praze na pozvání této skupiny přednášel i tvůrce Surrealistického manifestu André Breton. Významnými zakládajícími členy tohoto spolku v Československu byli například Vítězslav Nezval, Karel Teige, Jindřich Štýrský, Toyen a Konstantin Biebl.

V Kavárně Slavia jsme na počest tohoto výročí připravili na 13. května v 18:30 hodin literárně-hudební pořad Surrealismus v srdci.

13.05.2024
18:30 - 20:00
Autor článku: 
Kavárna Slavia / jal

Večer bude věnovaný dílu básníků Konstantina Biebla a René Depestreho. Večerem návštěvníky provede Pavel Straka, z díla obou autorů bude recitovat Hana Mathauserová. V rámci programu se můžeme těšit také na hudbu v podání Martina Lauera a Alexe Nasiho.

Konstantin Biebl, představitel poetismu a surrealismu, se proslavil zejména básnickou sbírkou S lodí, jež dováží čaj a kávu či sérií cestopisných fejetonů, které byly po jeho smrti vydány v knize Cesta na Jávu. Jeho tvorba byla ovlivněna nejen cestami, ale hlavně válečnými zkušenostmi a osobními tragickými zážitky. Jako dvacetiletý musel narukovat na frontu do první světové války. V lednu 1918 byl na balkánské frontě raněn, zajat a odsouzen k trestu smrti, popravě unikl útěkem ze zajetí.

René Depestre je žijící haitský básník. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let žil v exilu v Evropě a na pozvání Jorge Amada pobýval i několikrát v Československu, kde se seznámil s našimi básníky. Žena básníka Konstantina Biebla Marie přeložila do češtiny mnohé jeho básně, z nichž některé uslyšíme v našem pořadu. Jeho dílo je inspirováno nejen surrealismem Aime Cesairé, ale i latinoamerickým literárním směrem magického realismu. Dílo Depestreho bylo vydáno v desítkách zemí světa.

 

Projekce filmu o gen. M. R. Štefánikovi

PRAHA: Srdečně vás zveme na promítání filmu o Milanu Rastislavu Štefánikovi s názvem Cesta do nemožna u příležitosti 105. výročí jeho úmrtí. Událost se uskuteční v pondělí 6. května 2024 v 17:00 v galerii Slovenského institutu v Praze (Hybernská 1).

Památku jedné z nejvýznamnějších osobností slovenských dějin, státníka, diplomata, politika, letce, brigádního generála, astronoma, vědce a vynálezce Milana Rastislava Štefánika uctíme společně se Společností generála dr. Milana Rastislava Štefánika v Praze, jejíž předseda Ján Kendera přednese úvodní slovo.

Promítání prvního slovenského celovečerního trikového filmu se zúčastní i tvůrci, scénárista a kameraman Michael Kaboš a scénárista a režisér Noro Držiak.

Po promítání bude následovat diskuse s tvůrci a předsedou Společnosti gen. dr. M. R. Štefánika.

Vstup volný.

06.05.2024
17:00
Autor článku: 
Tereza Kazdová

KreatFest nabídne praktickou inspiraci, tvořivost, umění a vzdělávání

HRADEC KRÁLOVÉ: Druhý ročník festivalu kreativity a kreativního učení proběhne v Hradci Králové od 9. do 11. května. Festival KreatFest nabídne bohatý třídenní program složený z workshopů, diskusí, sdílení a tvoření rozprostřený po tvůrčích i vzdělávacích institucích v Hradci Králové. Návštěvníci tak zavítají do knihovny, Centra kreativního muzejnictví, Centra uměleckých aktivit, ale taky Bajkazylu.

Autor článku: 
Ilona Mach

„Učení má mnoho podob, my vidíme jeho budoucnost ve spojení s kreativitou. Zveme vás načerpávat inspiraci na KreatFest čili festival kreativity a kreativního učení v Královéhradeckém kraji a poznejte nejrůznější formy, jak propojovat tvořivost, umění a vzdělávání,“ zve návštěvníky na festival konzultantka kreativity Petra Kultová z Centra uměleckých aktivit a dodává: „Zajímá vás, jak vám může umělá inteligence usnadnit práci? Ptáte se, proč by měly děti chodit do galerií a jak mladé publikum seznamovat s uměním? Nebo byste si chtěli osvojit techniky vypravěčského řemesla, zjistit, jak slovní druhy tančí a který recyklovaný materiál nejlépe zní? Ať už jste učitelé, lektoři pracovníci kulturních institucí, studenti, kreativci nebo zvídaví rodiče, objevujte, jak naplňovat své profesní i osobní potřeby skrze kreativitu.“

Ve čtvrtek 9. května otevře KreatFest prostor pro společné naladění, síťování a sdílení během zahajovacího večera na Kavčím plácku. Setkání zahájí Paul Novotny, kanadský jazzový kytarista českého původu a hudební lektor projektu OnStage – Na jeviště z Broumova. Ten vystoupí s mladým talentovaným kytaristou Sašou Suchým. Večer završí ve 20 hodin koncert kapely RecyKmen – neboli kmen z doby recyklované. Hudebníci z kapely RecyKmen ve spolupráci s Cirkulárním centrem Jaroměř tvoří a rozeznívají hudební nástroje vyrobené z odpadu čili mrtvého materiálu, aby přinesli nakažlivě propojující živou hudbu.

 

Dobrá praxe z Norska

Společně s řadou vynikajících domácích lektorů a lektorek se představí také norská odbornice na kreativní učení Marie Othilie Hundevadt. Setkat se s ní můžete v sobotu 11. května od 10:00 v prostorách Centra uměleckých aktivit (CUA).
„Marie nasbírala obrovské zkušenosti ve všech pozicích v rámci projektů kreativního učení – byla umělkyní, konzultantkou a teď působí jako koordinátorka. Zároveň se společně s neurology podílí na výzkumu o dopadech kreativního učení na mozek dětí. Mimo jiné se zabývá i odnoží kreativního učení nazvanou Art of learning, která mě velmi zajímá,“ přibližuje Ilona Havlíčková, koordinátorka kreativního učení z CUA.

Na workshopech v Centru uměleckých aktivit se můžete seznámit s pixelací čili animační technikou využívající vlastní tělo nebo ovládnout řemeslo osvětlování v zábavním průmyslu. Tyto workshopy vedou domácí lektoři z CUAHK. Ponořit se do barevných lázní mohou návštěvníci programu lektorky Lenky Dlabolové, která slibuje hravé výtvarné vyřádění i pořádné umazání.

Programovými partnery letošního ročníku jsou také Budějovice 2028, Evropské hlavní město kultury a Broumov 2028, finalista této soutěže, kteří přináší pohled na rozvoj kreativního učení v evropském kontextu a pečují o potřeby aktérů usilujících o propojení umění a vzdělávací. Právě jim je věnovaný páteční kulatý stůl.

 

Muzea a knihovny ožívají kreativitou

Centrum kreativního muzejnictví Královéhradeckého kraje (CKM KHK) vás zve do svých prostor na workshopy, kde se mimo jiné dozvíte, jak využít AI při přípravě vzdělávacích akcí, propagaci a dalších kreativních činnostech. Vynořit se z digitálního světa mohou účastníci workshopu o místně zakotveného učení, kde si vyzkouší některé praktické nástroje, jak začít „objevovat místo“.

Knihovna města Hradec Králové (KMHK) otevírá své sály mimo jiné pro zájemce o poznání vypravěčského řemesla. Ukáže taky, jaké hudební nástroje se dají vyrobit z odpadu a ukázat, a jak zní běžné věci, které často končí v kontejnerech nebo na sběrných dvorech.

Ve svých prostorách knihovna soustřeďuje také na příklady dobré praxe – např. workshop s lektorkou Pavlou Semerákovou z broumovské Dětské galerie Lapidárium ukáže, jak se děti mohou v galerii cítit lépe než na hřišti. V rámci workshopu Jak zapojit novou generaci do obnovy krajiny, představí kreativci mj. metodiku začleňující adaptaci na klimatickou změnu do výuky. Hudbu coby nástroj komunikace a posilování sociálních vazeb přinesou mimo jiné i Hannes Schoggl a Christian Kausel, pedagogové z hudební školy Superar Wien v Rakousku. 

Podrobný program, přehled festivalových míst a registrace najdou zájemci na stránkách cuahk.cz.
Pokud není uvedeno jinak, cena jednoho workshopu či debaty je 150,- Kč. Využít lze zvýhodněné vstupné na celý festival ve výši 450,- Kč, které zahrnuje 3+1 vstupenek zdarma včetně vstupu na zahajovací večerní program. Počet míst na workshop je limitovaný, doporučujeme zajistit si své místo včas. Prodej vstupenek na místě nemůžeme garantovat.

Letošní ročník propojuje významné krajské aktéry na poli kreativního učení – Centrum uměleckých aktivit v roli hlavního organizátora, Centrum kreativního muzejnictví Královéhradeckého krajeKnihovnu města Hradec Králové a Vzdělávací a kulturní centrum Broumov. Své brány kreativním workshopům upcyklace otevře rovněž hradecký Bajkazyl. KreatFest je také součástí regionálního programu Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání.

Jom ha-Šoa, vernisáž výstavy 3xH a Vítání ptačího zpěvu

PÍSEK: V pondělí 6. května proběhne na nádvoří Veřejné čtení jmen obětí holokaustu – tzv. Jom ha-Šoa. Písek se připojuje letos poprvé k této akci pořádané Institutem Terezínské iniciativy, kdy ve stejný den zazní na 31 místech České republiky jména lidí zavražděných během nacistické perzekuce. Ve 14 hodin tak studenti připomenou osudy konkrétních píseckých obyvatel. Po čtení bude následovat ukázka židovských tanců, modlitba a prohlídka synagogy s průvodcem.

od 06.05.2024 do 12.05.2024
Autor článku: 
Prácheňské muzeum v Písku

Ve čtvrtek 9. května můžete zavítat na vernisáž výstavy 3xH, na níž se v Malých výstavních síních představí rodina Hilských. Miloslava, Jitku a Petra spojují nejen příbuzenské vazby, ale také to, že všichni tři absolvovali katedru scénografie na Divadelní fakultě múzických umění. Výstava je uspořádána k nedožitým 70. narozeninám Miloslava. Vernisáž začíná v 17 hodin, 23. května od 16 hodin lze pak pak zajít na komentovanou prohlídku mezi asamblážemi, pastely či oleji. Výstava bude k vidění do 23. června.

A konečně jedno pozvání máme i na neděli 12. května a půjde o ten nejkrásnější jarní koncert široko daleko. Vítání ptačího zpěvu vás vytáhne z postele již v 6 hodin ráno. Sraz procházky s ornitologem Jiřím Šebestianem je na nádvoří bývalé obchodní akademie. Letos se pozorování zaměří na Ptáka roku 2024 – rehka domácího, který jako jeden z mála ptačích druhů na globálním oteplování (zatím) získává. Dozvíte se například, proč přibývá samců, kteří sice zpívají, ale zůstávají opeření jako samice nebo co jim dává soužití s lidmi. Vlastní dalekohled s sebou!

 

Těšíme se na vaši návštěvu.         

Vaše Prácheňské muzeum v Písku

www.prachenskemuzeum.cz

Tóny Broumovské klávesy rozezní první květnový víkend klášter Broumov

BROUMOV: V broumovském klášteře proběhne ve dnech 3. až 5. května 14. ročník mezinárodní klavírní soutěže Broumovská klávesa. Do soutěže se registrovalo více než čtyřicet soutěžících z České republiky, Slovenska, Polska, Německa, Maďarska a Ukrajiny. Soutěžní vystoupení všech kategorií jsou otevřena veřejnosti.

od 03.05.2024 do 05.05.2024
Autor článku: 
Michaela Mašková

Soutěžící jsou rozděleni do čtyř kategorií podle věku, a to od nejmenších do 17 let včetně. Jejich výkony hodnotí odborná porota, jejíž složení se každoročně lehce obměňuje. Letošní výkony soutěžících budou posuzovat koncertní pianista, profesor HAMU v Praze a Pražské konzervatoře a umělecký ředitel soutěže Broumovská klávesa Doc. Mg.A Ivo Kahánek Ph.D. a další klavíristé a představitelé předních kulturních institucí: Mgr. Jan Simon (předseda poroty), MgA. David Mareček, MgA. Milan Langer, Ph.D. a Doc. MgA. Eliška Novotná. Zahraniční porotce letos reprezentují polský koncertní pianista a pedagog Marian Sobula a německý koncertní pianista, pedagog a umělecký ředitel festivalu Geizetenkonzerte Matthias Kirschnereit. „Je to pro mě velká čest být součástí poroty na mezinárodní soutěži pro mladé klavíristy v Broumově. Moc se těším, až uslyším všechna soutěžní vystoupení. Vedle profesionality a techniky provedení je pro mě nejdůležitějším aspektem hudby objevování jejího ducha,“ uvedl Matthias Kirschnereit, který je zároveň letošním rezidenčním umělcem festivalu Za poklady Broumovska.

Broumovská klávesa zahajuje oficiálně v pátek 3. května v 9 hodin nejstarší 4. kategorií v multifunkčním sále Dřevník na koncertní klavír Petrof. Dvě mladší kategorie pak soutěží celou sobotu a klavírní „maraton“ uzavírá nedělní soutěžní klání 3. kategorie. O vysoké úrovni soutěže svědčí jak mezinárodní účast, tak podpora stálých partnerů. „Broumovská klávesa si za dobu svého konání vysloužila renomé špičkové mezinárodní soutěže s vysokou úrovní soutěžících. Jsme rádi za dlouhodobou podporu Královéhradeckého kraje i dalších partnerů, kteří soutěž podporují od jejího počátku a zajišťují tak i vysokou kvalitu organizace a přesah za hranice regionu,“ říká za organizátory soutěže Tereza Kramplová.

Na vítěze všech kategorií čekají nejen finanční odměny, ale především živá vystoupení. Broumovská klávesa pokračuje v loni navázané spolupráci s festivalem Dvořákova Praha, který má pro vybrané laureáty možnost zúčastnit se vystoupení na Bořislavce. Mezi další tradiční koncertní příležitosti patří vystoupení na Slavnostním koncertu laureátů v Praze – letos na Polské ambasádě v říjnu 2024, na letním hudebním festivalu Za poklady Broumovska nebo v rámci sezony Karlovarského symfonického orchestru.

Partnery soutěže jsou Ministerstvo kultury ČR, Královéhradecký kraj, město Broumov, společnost Hobra-Školník, Z-TRADE, Svíčky.cz, velvyslanectví Polska, Petrof, Agentura pro rozvoj Broumovska, Nadační fond Milénium, Festival Za poklady Broumovska, Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha, Karlovarský symfonický orchestr. Mediálním partnerem je Naše Broumovsko.

 

Mezinárodní klavírní soutěž Broumovská klávesa vznikla v roce 2011. Jejím cílem je pořádání soutěže pro děti a mládež s patřičnou odbornou platformou v široké mezinárodní působnosti. Celá idea se opírá o osvědčený systém dětského hudebního vzdělávání a dlouholetou tradici dětských soutěží v ČR. Mladí hudebníci mají nejen možnost vzájemné konfrontace na mezinárodní úrovni, ale také kontaktu se špičkovými osobnostmi českého i zahraničního klavírního umění a představiteli stěžejních hudebních institucí.

 

David Beveridge – můj život s Dvořákem

ČR-ZAHRANIČÍ: Sympatický Američan z Ohia žije už 30 let ve Všenorech za Prahou. Nejdéle ze všech míst, kde zatím bydlel. Do Česka ho přivedla vášeň badatele – muzikologa, který svou dráhu zasvětil Antonínu Dvořákovi. Proto se také naučil skvěle česky. Hned v předsíni doma u něj narazíte na police plné knih o hudbě a o Dvořákovi zejména, knihovnu s dalšími tituly najdete i v kuchyni a tak dále…. On sám je autorem několika knih o Dvořákovi (Rethinking Dvořák, Dvořákovská místa, Manželské páry Dvořákovi a Hlávkovi) a na další knize pracuje. Do naprostých detailů zná nejen dílo, ale i obdivuhodnou životní cestu tohoto českého a zároveň světového skladatele. Zajímavý je ale i osobní příběh Davida Beveridge.

Autor článku: 
Martina Fialková

Kdy jste byl v Česku poprvé – a bylo to už kvůli Dvořákovi?

Poprvé to bylo v roce 1976, cestovali jsme nejdřív po západní Evropě a taky tehdejší NDR a pak jeli do Československa. To už jsem se o Dvořáka zajímal, ale ještě o něm moc nevěděl. A tehdy jsem se seznámil s Jaromírem Burghauserem, autorem tematického katalogu a editorem mnoha Dvořákových děl. Zůstali jsme přáteli do jeho smrti. Navštívili jsme i Dvořákův dům ve Vysoké. Otevřel nám manželský pár a pozvali nás dále, ukazovali různé památky a fotografie. A podle jedné fotky jsem najednou zjistil, že nás provází Dvořákova vnučka Věra. To bylo překvapení. Byl jsem pak v Československu i v letech 1983, 1984, i 1989 těsně před revolucí… Pak jsem měl od Českého hudebního fondu nějaké menší stipendium. A pamatuju se, jak jsem jel vlakem přes Norimberk do Prahy a byl krásný letní den. V závěru vede trasa údolím Berounky, pod mostem byl jez a u něj koupající se lidi. To se mi moc líbilo. Až když jsem tady už několik let žil, jeli jsme na pěší výlet do Všenor – a vidím, to je ten most a ten jez! A uplynulo ještě pár let a žiju tady, kousek od toho jezu.

 

Jak jste se tu tenkrát cítil, když jste tu déle pobýval? Nenarážel jste na tehdejší mantinely? Nebyla tu svoboda, demokracie, nebyly tu k dostání různé věci.

Nenapadlo mě tehdy, že bych chtěl tady trvale žít, nicméně jsem se zamiloval do Prahy a poznal jsem mezi kolegy muzikology spoustu skvělých lidí. S několika z nich udržuji přátelské styky dodnes. Například s Jitkou Ludvovou, kterou jsem poznal, když mě vyzvedla jako zástupkyně Akademie věd na letišti a nezlobila se na mě, když jsem na ni mluvil neustále rychle anglicky, zatím co ona chudák musela řídit auto do centra Prahy v hustém provozu. Nebo s Markétou Hallovou, která zařídila pro mě s kamarádem nocleh na týden zdarma v bytě jedné známé v Nerudově ulici, když ta známá byla zrovna mimo Prahu.

 

Co bylo tím důvodem, že jste se přestěhoval do Česka?

Učil jsem v Americe na univerzitě v New Orleans, kde jsem nebyl spokojený. Studenti tam byli z různých důvodů, ale učit se vůbec nechtěli. Takže jsem už nechtěl ztrácet čas a získal jsem stipendium od jedné americké nadace a jel jsem sem na rok. Moc se mi tu líbilo, ale to jsem ještě nechtěl zůstat. Neměl jsem nic proti Americe, ale i když jsem se snažil najít místo na jiné univerzitě, tak to z různých důvodů nevyšlo. Když se blížil konec stipendia tady, nechtělo se mi zpátky. Jedna kolegyně mi navrhla, že bych se mohl dobře živit překládáním, zkusil jsem to a šlo to. Stipendium mi ještě prodloužili, až do roku 1995, ale pak mi šéf zavolal: Tak vrátíš se teď, nebo nikdy? Měl jsem už takzvaný „tenure“, což je pracovní poměr natrvalo, ale rozhodl jsem se zůstat tady. A nikdy jsem toho nelitoval. A nejen, že je tady to správné místo pro toho, kdo bádá o Dvořákovi. Ale i proto, že mohu pracovat na volné noze, a mám to tu rád.

 

Váš první kontakt s dílem Antonína Dvořáka byl ale ještě v USA…

Poprvé jsem jeho hudbu slyšel na letní hudební škole v Aspenu, v coloradských horách. Koná se tam i výborný hudební festival. Hráli tam tehdy Dvořákovu 7. symfonii, bylo to venku, ve stanu. Velké sousto na pochopení, ale hned jsem si řekl. To je něco! A pak jsem nastoupil na University of Colorado a tam hráli Dvořákovo klavírní trio f moll. Nádhera! Od té doby jsem se Dvořákem začal zabývat. Následně v Kalifornii, kde jsem studoval na univerzitě v Berkeley, jsem hodně poslouchal koncerty z rozhlasu. A i tam jsem se přesvědčil, jak je Dvořákova hudba zajímavá. A zjistil jsem, že o něm kupodivu není v angličtině moc napsáno, a když ano, tak bývá zařazen do škatulky „národních skladatelů“.  Ale to on jednoznačně není! Jako by to nejdůležitější bylo, že byl Čech. Do určité míry je to mýtus dodneška, a to mi velmi vadí. Panuje totiž stále představa, že ti univerzální skladatelé jsou na prvním místě Němci, pak Francouzi a Italové – a všichni ostatní jsou národní (smích). A to mi velmi vadí. Zaměřil jsem se na něj a přes značné obtíže kladené tomu mému nápadu na univerzitě, jsem o Dvořákovi napsal disertační práci. Tím to začalo.

 

Vy sám ale nemáte české předky, jako má mnoho Američanů?

Nemám. A vůbec mně nešlo o Dvořákovu českost, ani o českou hudbu. To je tak vágní pojem! Každý český skladatel je jiný! Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů – je velmi těžké říct, co mají společného. Jen to, že mluvili česky, zhudebnili české texty a žili v tomto prostředí (i když Martinů víc v cizině), ale tím to víceméně končí…

 

Co vás tedy kromě Dvořáka zaměstnává?

Učil jsem i tady americké studenty, jeden kurz na New York Univerzity, ale ani tady se jim nechtělo. Takže už se mi učit nechce. Ale když mám možnost přednášet pro lidi, kteří mají skutečný zájem, tak to rád udělám. Mnoho let jsem takto přednášel pro americké vzdělávací zájezdy do Evropy, ale to s covidem přestalo. Tak uvidíme. Dokončuji také další knihu, Dvořák v Británii. Napsal jsem ji v angličtině, vydá ji Dvořák society v Londýně. Bude mít tak 500 stran a bude přístupná i on-line. Čerpal jsem se svolením i z kvalitní české knihy Dvořák a Anglie, kterou napsala Jitka Slavíková. Ta moje je ale obsáhlejší.

 

Spolupracujete už dlouho s festivalem Dvořákova Praha, zejména formou provázení po místech spojených s jeho pobytem. Která z těch festivalových procházek vás osobně zaujala nejvíc?

Nejvíc mne zatím potěšily Karlovy Vary. Tam jsem našel opravdu zajímavé věci, které jsme dosud nevěděli. Včetně potvrzení, že Dvořák byl osobně přítomen u prvního provedení Novosvětské v Evropě, v Karlových Varech, v létě 1894. O tom se vedly spory. Zachovalo se hodně recenzí toho koncertu, ale nikde kupodivu nestálo, že by u toho byl. Ale jeden Angličan, který mi přes internet velmi pomáhá v bádání, ačkoli jsem ho dosud osobně nepotkal, mne upozornil na knihu pamětí americké pěvkyně, která byla tehdy v Karlových Varech. A v ní se píše, že se tam právě v té době s Dvořákem sešla, a on jí napsal do památníku téma z Novosvětské. To je ten důkaz. Velmi pomohli i archiváři v Karlových Varech. K mému překvapení se dá zjistit, kdy a kteří hosté se v kterém hotelu ubytovali, i tato zpěvačka. Přesná data v knihách lázeňských hostů jsou zachovaná po mnoho let!

 

Velký mýtus panuje také o vztahu Dvořáka a jeho švagrové Josefiny Čermákové. V ČT vznikl před pár lety film Americké dopisy, který na tomto mýtu dokonce staví.

To všechno jsou spekulace a mrzí mne, že i Česká televize jim dala prostor. Neexistuje jediný důkaz, že by byl Dvořák nevěrný své ženě – myslím, že ani v myšlenkách, a že by ke své švagrové měl v době manželství s její sestrou Annou jiný vztah než přátelský, příbuzenský. Patrně až po 25 letech od jeho smrti Dvořákův zeť, skladatel Josef Suk říká, že Dvořák byl kolem roku 1865 zamilován do své žákyně. Učil Josefinu na klavír. Ona vystupovala jako herečka i zpěvačka, ale on se jí prý ani nesvěřil, že ji obdivuje. Byl plachý a tehdy úplně neznámý, nikdo téměř ani nevěděl, že by skládal. A ona byla hvězda! Až o 8 let později se oženil s její mladší sestrou Annou. První zmínka o tom, že byl kdy zamilován do Josefiny, je z roku 1929 od Dvořákova životopisce Josefa Šourka a také od Bohuslava Foerstera, který se s Dvořákem dobře znal. Ale oni vůbec neuvádějí zdroj té informace. A ten jsem objevil tady na tom gauči, když jsem četl knihu Z pamětí Českého kvarteta, kde Jan Miroslav Květ píše, že mu o tom vyprávěl Josef Suk. A zjistil jsem z nevydané korespondence Otakara Šourka s J. B. Foersterem, že i oni to měli od Suka. V pozdějších letech si Dvořák Josefiny nepochybně vážil, ale dokázal se na ni i rozzlobit. Například když psala Dvořákovým dopisy do Ameriky – to už byla nemocná – a radila jim až příliš, co mají nebo nemají dělat, jak mají vychovávat děti… Nezachoval se ale jediný dopis jeho, ani Josefinin, ani Dvořákovy ženy Anny, který by cokoli o nějakém milostném vztahu naznačoval.

 

A co třeba ta známá historka o tom, že Zdeněk Nejedlý neměl rád Dvořáka, protože když se ucházel o ruku jeho dcery Otylky, ten mu ji nechtěl dát a pak si vzala Josefa Suka?

Neznám žádný důkaz o tom, že by se Otylka, a dokonce ani Dvořák s Nejedlým někdy potkali. Když přišel Nejedlý do Prahy, byla už zadána Sukovi. Nejedlý v Praze také studoval kompozici, a to soukromě u Zdeňka Fibicha. Ten byl o 9 let mladší než Dvořák, ale zpočátku úspěšnější. Nejedlému asi moc vadilo, že Dvořák, když později ohromně uspěl v cizině, Fibicha tak zastínil. Nejedlý byl tak trochu blázen, a svého učitele velmi uctíval, považoval ho za největšího žijícího skladatele, a tak asi vznikla jeho zášť vůči Dvořákovi. Ale Fibich je opravdu podceňován, dnes se o něm skoro neví. Já píšu o velikánovi a jsem si vědom toho, že bychom se měli věnovat i těm, kteří jsou upozadění. Ale když píšu o Dvořákovi, je to zároveň i o nich.

 

Neměli bychom vynechat další, pro nás důležitou postavu, Bedřicha Smetanu. S o 17 let mladším Dvořákem se znali a určitou dobu se pohybovali vedle sebe. Jaký byl jejich vztah? O tom se moc nemluví, ale vy to určitě víte.

Není moc co říct. Ačkoliv… Dvořák hrál skoro každý den v orchestru, který vedl Smetana jako šéf opery Prozatímního divadla. Dvořák tedy také hrál premiéry jeho oper, které byly na programu, Branibory v Čechách, Prodanou nevěstu, Dalibora. Chodili i do stejných kaváren, ale že by se přátelili, to ne. Dvořák v roce, kdy odešel z orchestru, napsal operu Král a uhlíř. A tu nabídl k uvedení v Prozatímním divadle Smetanovi. On ji přijal, ale její uvedení se stále odkládalo. Mezitím Dvořák začal mít skutečné úspěchy a založil rodinu. Jeho opera se po dvou letech začala v divadle konečně zkoušet, ale nakonec bylo její uvedení Smetanou zrušeno, což byla pro něj dost katastrofa. Byl bez prostředků, měl těhotnou ženu, a ještě mu zrušili operu, za kterou mohl dostat slušný honorář.

 

Proč to Smetana asi udělal?

Ten důvod jsem našel v jednom ze Smetanových dopisů. Uvádí tam, že Dvořákovu operu přijal, i když tušil, že si nenajde cestu k srdcím diváků, že to nebude úspěch. Ale cítil se donucen, byl na něj tehdy vyvíjen velký tlak a ošklivé útoky, že se v divadle uvádějí z české tvorby hlavně jeho opery, což nebyla pravda. Takže souhlasil, ale nakonec to dopadlo špatně.

 

Takže se znepřátelili?

Představte si, že Dvořákova žena studovala zpěv u Smetanova největšího nepřítele, Františka Pivody, v jeho pěvecké škole. Dvořák k němu měl dobrý vztah, a vůbec bych se nedivil, kdyby naopak se na Smetanu velmi rozzlobil. Ale zřejmě to tak nebylo. A Smetana mu to pak docela vynahradil, když dirigoval premiéru Dvořákovy 3. symfonie, jednu větu 4. symfonie a předehru k té zrušené opeře Král a uhlíř.

 

A jak to s Králem a uhlířem nakonec dopadlo?

To je zajímavý případ. Dvořák operu nakonec úplně přepracoval, a tím způsobil hrozný zmatek, protože si lidé myslí, že napsal jednu operu, ale ony jsou zkrátka dvě, každá jiná! Je těžké to pochopit, ale je to tak. To první zhudebnění bylo provedeno kompletně až v roce 2019 na festivalu Dvořákova Praha Orchestrem českého rozhlasu, dirigoval Tomáš Brauner. Opera nikdy nevyšla tiskem, neexistuje žádná komerčně dostupná nahrávka. Pouze Otakar Ostrčil dirigoval tuto operu v roce 1929-30 se škrty. Takže představte si, že to dnešní hudebníci museli zpívat a hrát z rukopisů! Bylo to těžké, nikdo to neznal, ale zvládli to. Konečně jsem slyšel, jak to zní! Není to sice zázrak, ale jsou tam velmi krásná místa. Bylo to unikátní provedení a byl jsem moc rád, že se to povedlo.

 

A druhá verze této opery? Ta přece byla už úspěšná, takže je asi možné dát Smetanovu tušení ohledně té první zapravdu…

Ta druhá „verze“ má s prvním zhudebněním společný opravdu jen text. Takže říkám radši první a druhé zhudebnění. To druhé bylo opravdu přijato při premiéře v roce 1874 velmi příznivě. Nicméně se tenkrát provedlo jen čtyřikrát. Je to na dlouhé povídání…  

 

Dobře, tak teď docela obyčejná otázka: Kterou z Dvořákových symfonií máte nejraději?

Já miluji také Brahmse, který byl navíc Dvořákův velmi blízký přítel. Takže musím říct, že sedmou, tu, kterou jsem slyšel úplně poprvé. Ona je totiž hodně „Brahmsovská“.

 

Vrcholné Dvořákovo tvůrčí období bylo v Americe. Nemusíme tu asi mluvit o New Yorku a jeho deváté symfonii, Novosvětské. Zeptám se vás ale na Spillville, tu vesnici v Iowě, kde Dvořák pobýval s rodinou během amerických prázdnin. Byl jste tam? A dalo by se tam, podle vás, ještě něco nového o něm najít?

Spillville je dodnes malá obec, kde většina obyvatel jsou potomci Čechů, i když už česky nemluví. Dvořák se tam zřejmě cítil jako doma, krajina je tam podobná, mírně kopcovitá, s borovými i smrkovými lesy, poli a řekou…Byl jsem se tam podívat. V domě, kde Dvořák kdysi žil, je dnes zajímavá expozice starých hodin. Že by se tam ještě něco nového objevilo, tak spíš asi nic závratného, ale Bůh ví?

Jeden Američan chce už docela dlouho natočit film o Dvořákovi ve Spillvillue. Náhodou jsem ho potkal, žádal mne, jestli bych mu pomohl získat finance. Obávám se ale, že to bude zase celé vymyšlené, takže to neudělám. Základem totiž má být, že si do Spillvilluu Dvořák jel léčit tvůrčí krizi, což absolutně nebyla pravda: měl čerstvě za sebou Novosvětskou a ve Spillvillu se hned pustil do nových skladeb, také vynikajícího smyčcového kvartetu a kvintetu.

 

V jedné ze svých prací jste se také zabýval přátelstvím mezi manželi Dvořákovými a manželi Hlávkovými. O tom, že se přátelili, my, běžní milovníci hudby, téměř nic nevíme…

Přátelství obou rodin bylo pro ně významné. Obě ženy se znaly už dříve, ještě jako svobodné, a později se seznámili i jejich manželé. Dvořák si Hlávky jako arciúspěšného podnikatele velice vážil a z četné korespondence vyplývá, že se s ním velmi často radil o různých svých finančních záležitostech, včetně toho, jestli se má vrátit do Ameriky. Už se mu tam vracet nechtělo. 

 

Když osobnost Antonína Dvořáka zkoumáte ze všech pramenů už tolik let, musíte mít dojem, že ho důvěrně znáte…Na co byste se ho zeptal, kdybyste s ním mohl jít na pivo? A co je vám na Dvořákovi sympatické?

On a já máme hodně společného. Ale mně chybí jeho talent (směje se). Dvořák pocházel z venkova, já pocházím z předměstí a miluji venkov. Miluji i Prahu, ale už bych tam žít nechtěl. Taky jsme oba pracovití, on vstával brzy, jako já. Sympatické je mi i to, že pocházel z chudé rodiny a když přišel studovat do Prahy, neměl prostředky, dlouho neměl k dispozici ani klavír. Ale byl velmi pilný. Celých 10 let v Praze skládal a nikdo jeho hudbu nehrál a neznal. Velmi pomalu se prosazoval, až k těm obrovským úspěchům doma i v zahraničí. A v roce 1901 dosáhl takového postavení, že ho císař František Josef I. jmenoval rytířem a doživotním členem tzv. Panské sněmovny, tehdejší horní komory rakouského parlamentu. Ale přes všechny úspěchy zůstal zřejmě velice skromný. A na co bych se ho zeptal? Asi: Co jste vlastně řekl tomu Sukovi, jak to bylo s tou Josefínou?

 

Až dokončíte knihu Dvořák v Británii, k čemuž už je jen malý krůček, jaký cíl máte před sebou?

Celého Dvořáka. Vlastně už na tom od samého začátku pracuji. A pořád je co objevovat.

 

Letos 1. května uplynulo právě 120 let od úmrtí Antonína Dvořáka (+ 1. 5. 1904). Zároveň si tento rok můžeme připomenout také 130 let od evropské premiéry Novosvětské symfonie, která se odehrála v Londýně 21. 6. 1894 a poté od její české premiéry 20. 7. 1894 v Karlových Varech. Všechna data patří ke stěžejním výročím letošního Roku české hudby.

Zlínské muzeum zve na nové hravé výstavy

ZLÍN: Dvěma vernisážemi ve čtvrtek 2. května v 17 hodin pozve Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně po krátké odmlce rovnou na dvě nové krátkodobé výstavy, které budou pro řadu návštěvníků pověstným déjà vu a návratem do dětských let.

02.05.2024
17:00
Autor článku: 
Alena Babicová

Výstava Svět hraček Baťa přibližuje jeden z produktů firmy Baťa – pryžové hračky ze sbírky Michala Widenského z pardubického Muzea technických hraček. Ty jsou s obrovským smyslem pro detail představeny mimo jiné i v dioramatech a scenériích z první republiky od baťovské prodejny přes skautský tábor až po vojenské manévry. Kolekci doplňují i kaučukové hračky z přelomu 19. a 20. století či produkce n.p. Fatra Napajedla.  

„Baťa zahájil výrobu vlastních hraček z pryže jako první v Československu. Jeho hračky si postupně získaly výsadní postavení mezi tímto druhem zboží a cílily na dětské zákazníky firmy. Hračky se zpočátku vyráběly ve Zlíně, ale v roce 1938 se jejich produkce přesunula do nedalekých Napajedel,“ uvedl historik Michal Heinrich, kurátor výstavy.

Součástí výstavy je dětský hrací koutek s retro hračkami z Fatry, kde se zabaví i ti nejmenší návštěvníci. Pro dospělé proběhnou komentované prohlídky výstavy s Michalem Widenským. Tato výstava navíc vůbec poprvé ve velkém rozsahu pamatuje na slabozraké a nevidomé návštěvníky, aby i oni odcházeli s příjemným zážitkem.

Druhá výstava Zázračné oči a ruce Ludvíka Kadlečka představí další část kolekce originálních výtvarných návrhů tohoto předního tvůrce filmového studia na Kudlově. „Ludvík Kadleček jako výtvarník spolupracoval často především s Hermínou Týrlovou, byl ale všestranným tvůrcem, později i režisérem animovaných filmů, především pro děti. K animaci využíval nejrůznější materiály, jako první použil například formelu. Byl držitelem mnoha cen a ocenění,“ představila Kadlečkovu osobnost kurátorka výstavy Hana Kuslová. Zlínské muzeum vystavilo první část kolekce ze seriálu Ferda Mravenec v roce 2022, současná výstava obsahuje 15 panelů s návrhy z večerníčků Ahoj, braček a Lienka Anulienka, které doplňují trojrozměrné sbírkové předměty - filmové scénáře a technika.

 

Více informací na www.muzeum-zlin.cz

Muzeum východních Čech v Hradci Králové se zahalí do modré

HRADEC KRÁLOVÉ: 1. května 2024 si Česká republika připomene významné výročí 20 let od vstupu do Evropské unie. Nenechte si ujít netradiční pohled na secesní perlu Hradce Králové ve slavnostním nasvícení do modré barvy, a to v úterý 30. dubna 2024 po setmění. Muzeum východních Čech v Hradci Králové se tímto gestem připojí do celonárodní připomínky dvacetiletého výročí vstupu ČR do EU "Tvoříme Evropu".
od 30.04.2024 do 05.05.2024
Autor článku: 
Lucie Peterková

Dále upozorňuji na mimořádnou muzejní akci: projekci filmu Křídla pro Coldplay za účasti autorů (režiséra filmu Petera Hirjaka a protagonistky, grafičky Míly Fürstové), která se uskuteční v Bio Central v neděli 5. 5. 2024 od 15 hodin. Po projekci bude následovat autogramiáda autorky v Muzeu východních Čech v Hradci Králové.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Památky