Lidová kultura

<p>STRÁŽNICE: Projekt„Tady jsme doma aneb Regionální folklor do škol“ chce dětem přiblížit život předků rodné obce, případně celého regionu. Jeho garantem je Národní ústav lidové kultury ve Strážnici (NÚLK).</p> <p>Když se pohybujeme naším městem nebo krajem, vnímáme ještě jejich historii?</p> <p>Chápeme dostatečně útržky historie v podobě památek nebo artefaktů, které nás obklopují? </p> <p>Dokážeme si je spojit s obrazem života v minulosti, kterému sloužily? </p> <p>A jak je tomu s dětmi, které ke zvykům a tradicím již často neváží vzpomínky, ale jen některé obrázky, možná vyprávění prarodičů nebo prchavý zážitek z výletu do muzea?</p> <p>Na podobných otázkách stojí koncepce prohjektu, který vypracovala Alena Schauerová a na jehož realizaci se podílí Magdaléna Maňáková.</p> <p>Zapojit se mohou děti konkrétní školy nebo třídy v rámci vyučování. S pomocí učitele a folkloristy se zaměří na práci, bydlení nebo kulturu svých předků. Nejenže si při zjišťování a vyhodnocování informací osvojí klíčové komunikativní, sociální a pracovní kompetence, ale rovněž získají povědomí o vlastních kořenech a obohatí si tak svou osobnost. Další přínos projektu spočívá v možnosti prohloubení vztahů mezi dětmi navzájem, mezi nimi a jejich rodiči a prarodiči.</p> <p>Výsledky mohou děti nakonec prezentovat na Mezinárodním folklorním festivalu (MFF) ve Strážnici. </p> <p>Věřím, že nejlépe však vystihne podstatu projektu a vyzve děti k účasti na něm autorka sama. Proto jsem položila Aleně Schauerové několik otázek.</p> <p>Jaké je časové rozmezí projektu? Kdy byl zahájen?</p> <p>Návrh projektu přijal ředitel NÚLK Jan Krist a programová rada MFF Strážnice na podzim roku 2008. Vzápětí jsme vyzvali školy, aby se k němu připojily. První skupina, první třída Základní školy v Mělníku, ul. J. Seifera, vstoupila do projektu téměř okamžitě.<br /> Pro každou třídu trvá projekt jeden školní rok. Jako jeho autorky zůstáváme s dětmi po celou dobu ve spojení, zajímáme se o jejich další práci a usilujeme o propojení tříd, které projekt začínají, s těmi, které ho již ukončily. Několikrát do roka posíláme všem odborné materiály o tradiční lidové kultuře.<br /> Jako celek je však projekt časově neomezen. Naší snahou je, aby se postupně přihlašovaly další školy, a aby se co nejvíce rozšiřoval.</p> <p>Kolik tříd se dosud zapojilo?</p> <p>V prvním roce to byla jedna třída, letos na svém projektu pracují dvě třetí třídy ze Základní školy ve Vodňanské ulici v Prachaticích. Samozřejmě, že jsme oslovily další školy pro rok 2011.</p> <p>Existují kromě účasti třídy na MFF další výstupy z realizovaných projektů?</p> <p>Výstupů je několik:</p> <p>Děti si vedou kroniku, kterou tvoří zápisy, fotografie anebo kresby. Na konci školního roku zůstává jeden její exemplář v majetku školy, druhý ukládá do svého archivu NÚLK. </p> <p>Z kroniky a výrobků, které dětí vytvořily, uspořádáme ve vstupní budově skanzenu ve Strážnici výstavu exponovanou nejen po dobu Mezinárodního folklorního festivalu, ale do konce občanského roku. </p> <p>Rodičům a prarodičům předkládáme jednoduché dotazníky, ve kterých se jich ptáme na to, jak si hráli, když sami byli dětmi, nebo jak slavili například vánoční nebo velikonoční svátky. Ve své druhé části se otázky dotýkají jejich zkušenosti s projektem. Zajímá nás, jak jeho utváření s dětmi prožívali, co se jim líbilo a co ne. </p> <p>O průběhu pátrání dětí po minulosti obce a předků se píše v místních novinách. V letošním roce se úřčastnící prachatická škola již publikovala o své činnosti zprávy v místních novinách.</p> <p>V Mělníku například vznikla velmi cenná spolupráce dětí s tamějším muzeem, kde o výsledcích práce nakonec vznikla společná výstava. Při vernisáži, které byli přítomni rodiče a prarodiče dětí a představitelé města, vystoupily děti se stejným programem jako na MFF ve Strážnici.</p> <p>Své zkušenosti předaly děti ve formě dopisu dalším účastníků „Tady jsme doma“.</p> <p>Kolik zaměstnanců NÚLK se do projektu zapojuje?</p> <p>Za NÚLK se ho účastní interní zaměstnankyně Magdaléna Maňáková a já (pozn. redakce – externí pracovnice NÚLK Alena Schauerová). Ovšem při realizaci výstavy a přípravy vystoupení nám pomáhají další pracovníci.</p> <p>Jak konkrétně probíhá práce folkloristy s dětmi?<br /> S dětmi spolupracujeme formou konzultací a rad k práci s folklorním materiálem, který jim pomáháme dohledat. Využíváme i pomoci Etnografického ústavu AV v Praze a v Brně. Na začátku a ve druhé půli projektu školu osobně navštívíme.</p> <p>Můžete uvést nějaký výjimečný projekt?</p> <p>Každý je osobitý. Učitelé pracují formou projektového vyučování, což v praxi znamená, že téma „Tady jsme doma“ probíhá napříč všemi předměty v průběhu celého roku. Důležitou částí je samostatné řešení úkolů. Děti si povídají s babičkou a dědečkem a výsledky potom sdělují ostatním dětem, přirozeně mezi sebou soutěží, takže se snaží donést co nejzajímavější sdělení. Rodiče, ale zejména prarodiče, přijali náš nápad velmi pozitivně a vesměs přiznávali, že se jejich vztah s vnoučaty prohloubil. Je to efekt, který jsme neočekávali.<br /> V Mělníku se třída zaměřila na košíkářství, načež ředitelka muzea pozvala děti na výstavu a přizvala také košíkáře. Ten je naučil košíky plést, takže na festival do Strážnice jel každý prvňáček s vlastnoručně vyrobeným košíkem. Dali tím impulz dalším mělnickým školám, v nichž instruktáž nyní pokračuje. Navíc se podařilo získat pozemek, kde děti za pomoci košíkáře zasadily vrby, aby pruty měly při ruce. Snad je třeba dodat, že poznávání domova začíná poznáváním rodiny a rodinných vztahů. Cesta k dětské identitě vede tedy několika směry.</p> <p>Jaký je význam projektu?</p> <p>Podílela jsem se na několika výzkumech zastřešených jednak NÚLK a jednak NIPOS ARTAMA (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, Útvar pro neprofesionální umělecké aktivity). Jejich výsledky ukázaly, že když děti znají písně, tance a pověsti z místa, kde žijí, jsou na obec hrdé a cítí za její podobu a rozvoj odpovědnost. Bohužel je však pravdou, že z našich základních škol regionální folklor téměř zmizel. Ztráta znalosti lidových písní je docela katastrofální. Tradice lidové kultury nejsou v našem školství chápány jako důležitá součást všeobecného vzdělávání. Proto vznikl koncept „Tady jsme doma“ se snahou vrátit regionální folklor do škol s vědomím, že je to smysluplné pro děti, pro kulturu obcepro i pro samotný folklor. První výsledky ukazují, že to tak opravdu je.</p> <p>Jak vidíte v současnosti u nás vztah mladých lidí k lidovým tradicím?</p> <p>To je velmi složitá otázka. Nedělala jsem v tomto smyslu žádný výzkum, takže mohu odpovídat jen na základě postřehů. Jsou místa, kde mladých přibývá. Určitě hraje pozitivní roli obnovování tradic různých místních zvykoslovných obřadů, zejména hodů nebo krajanských slavností. Ty se po roce 1989 rozrostly jako „houby po dešti“. Cítíte snahu ukázat obec v tom nejlepším světle a je jistě dobré, že podobné aktivity patří k oceňovaným při udělování titulu Obec roku. Ještě víc bych v tomto smyslu podtrhla význam pohledu do minulosti, vždyť kontinuita v lidském životě i v životě obce má důležité místo i z hlediska psychologického.<br /> Nouze o mladé rozhodně není ve folklorních souborech. Důkazem je např. stále trvající zájem o již pátý cyklus Školy folklorních tradic, akreditovaný ministerstvem školství, ačkoli si frekventanti čtyřsemestrální výuku platí. V Brně spolupracuji s dětským souborem Javorníček, který má za sebou již více než padesát let nepřetržité činnosti a mladí v něm postupně přebírají vedení. POdíl mužů i žen je v něm vyrovnaný, což patří u nás k unikátům.<br /> Najdou se ale i oblasti, kde se právě ze strany mladých projevuje nechuť, nezájem či opovržení. Osobně si myslím, že se jedná o důsledek absence vlastní zkušenosti a přínosu folkloru pro život.</p> <p>Děkuji za odpovědi<br /> Kateřina Vedralová</p>

NEUSATH – Nabburg Bavorsko: Hned v sobotu 1. května od 13 hodin bude v Hornofalckém muzeu k vidění stavění májky, a to původním způsobem. Tzn. oloupaný a ozdobený kmen je transportován koňským potahem a vztyčen zasadně bez pomoci techniky! Na podporu zahraje dechovka a náš muzejní hostinec se postará o občerstvení. V neděli 2. 5. naši průvodci předvedou návštěvníkům, jak jednoduchými prostředky si děti krátily čas v dobách, kdy nebyla televize a počítačové hry. Pro děti je to příležitost si vyzkoušet chůzi na chůdách, skákání přes švihadlo nebo výrobu větrníků. V neděli 9. 5. a každou 2. neděli v měsíci bude v provozu takzvanný **Mechanicky kopecek**. Jedná se o 7 m dlouhou pohyblivou panoramatickou krajinu, po vzoru českých betlémů, kterou vyrobil Pan Gustav Meinl – rodák (1886) z Kraslic u Sokolova. **Kupec benátský** - tuto scénickou prohlídku muzea v dobovych kostýmech nabízíme již pátou sezónu. Obchodník Niccolo di Venezia potkává na své cestě do Prahy mnicha, bylinkářku, která možná dokonce i umí trochu čarovat, uhlíře, selku a jednoho dost nestydatého sedláka. Tímto způsobem se návštěvníci dozví zábavnou formou o středověkých dějinách. Prohlídka v němčině trvá 1,5 hodiny - neděle 23.května od 14 hodin. Je nutná přihláška. V měsíci květnu jsou dále připraveny: kurz výroby mýdla, kurz filcovaní vlny, hrnčířský kurz pro děti a kurz kosení kosou. Na tyto akce je nutno se předem přihlásit – nejlépe přes www.okticket.de Podrobnosti k jednotlivým programům najdete take v překladu do češtiny na www.bbkult.net Tématem roku 2010 je „Domov – tvé stavby“, který doprovází po celou sezónu také výstava zaměřená na stavební styl a způsob bydlení v posledních staletích. Naše muzeum je unikátní ukázkou venkovského a selského života posledních 300 let. Při procházce celým areálem, která trvá zhruha 2 hodiny, je možno vidět původní lidovou architekturu (téměř 50 budov) s autentickým zařízením a nábytkem. Navíc oživují všechny statky a domky staré rasy zvířat. Každou neděli v měsíci peče v peci náš muzejní pekař ve statku Schallerhof v Naabtalské vesnici pravý selský chléb, který se stal oblíbeným suvenýrem. Muzejní hostinec pro Vás má (od úterý do neděle) připravené tradiční bavorské speciality. Zveme Vás srdečně na návštěvu ! Naše webové stránky www.freilandmuseum.org

<p>FRÝDLANT: Město, v němž žije 7,5 tisíc obyvatel a které je přirozeným centrem celého Frýdlantského výběžku, je dodnes úzce provázáno s významnou osobností – Albrechtem Václavem Eusebiem z Valdštejna.</p> <p>Valdštejn byl nejvyšším velitelem císařsko-ligistických vojsk během třicetileté války (1618 až 1648), kdy bojoval na straně císaře proti Protestantské unii. Později však upadl v nemilost a byl císařskými důstojníky úkladně zavražděn. Na jeho zdejší působení, kdy tu nezískal pouze majetek, ale také vojenské a feudální tituly (například od císaře Ferdinanda II. obdržel titul knížete z Frýdlantu), dodnes upomínají třeba Valdštejnské slavnosti konané v každý sudý kalendářní rok. </p> <p>Pohled do historie města</p> <p>Osídlení Frýdlantska spadá do 6. století našeho letopočtu, kdy tudy vedla významná zemská stezka, kterou nejprve chránila jen strážní věž, později – kolem čtyřicátých let 13. století – přestavěná na hrad. Dalšímu rozvoji již nic nebránilo, a tak pod hradem vznikla malá osada s kostelíkem a tržištěm, která byla již koncem 13. století povýšena na město. V roce 1278 koupili panství od Přemysla Otakara II. Bibersteinové, kteří ho vlastnili až do poloviny 16. století. Po bitvě na Bílé hoře získal frýdlantské panství již zmíněný Albrecht z Valdštejna, za jehož vlády prošel kraj nebývalým hospodářským rozvojem. V této době bývalo Frýdlantsko označováno termínem Terra felix – Šťastná země. Po Valdštejnově smrti se zde usídlil rod Gallasů, později Clam-Gallasů, kterým panství patřilo do 20. století. </p> <p>Frýdlant se pyšní řadou památek, například státní hrad a zámek jsou výraznou městskou dominantou, která představuje ideální spojení středověkého hradu a renesančního zámku, dále pseudorenesanční radnice pocházející z konce 19. století a konečně kostel Nalezení sv. Kříže postavený v polovině 16. století, který prošel řadou přestaveb a který patří k našim nejhezčím renesančním památkám. Opomenout nelze ani pravoslavný kostel sv. Maří Magdaleny, dům purkmistra Zestermanna či morový sloup na náměstí. Ostatně celé historické centrum bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. </p> <p>Jak vzniklo muzeum</p> <p>Kde jinde by zájemci o historii tohoto města mohli nalézt příslušné informace než ve zdejším muzeu. Ale i to má svou specifickou minulost. Začíná rokem 1893, kdy hrnčířský mistr Julius Kraus na popud starosty Johanna Krause (shoda jmen není chybou v textu) muzeum založil a stal je jeho prvním kustodem. Sbírky byly nejprve uloženy ve špitálské kapli, do nynějších prostor ve druhém patře frýdlantské radnice byly přemístěny až v roce 1910. Později – v padesátých letech minulého století – se muzeum stalo okresním a jeho zřizovatelem okresní národní výbor ve Frýdlantě. Po zrušení tohoto okresu v roce 1960 se muzeu vrátil přívlastek městské. </p> <p>Muzejní sbírky se představují</p> <p>V květnu 2003 bylo muzeum, které je organizační složkou města a spadá pod Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu Městského úřadu Frýdlant, po rozsáhlé renovaci znovu otevřeno. O jeho chod se starají dva pracovníci a sbírkové předměty jsou v šesti sálech uspořádány v tematických celcích. Náš fond tvoří kolem dvanácti tisíc předmětů a jeho zaměření je kulturně-historické. Jde o kombinované sbírky, všeobecné a se vztahem k regionu. Konkrétně se jedná o obrazy, grafiku, sklo, kovy, militaria a o přírodovědné sbírky, vyjmenovává vedoucí muzea Iva Beranová. </p> <p>Velkému zájmu návštěvníků se těší model staré radnice (viz foto), meč frýdlantského kata, kopie obrazu s nejpravděpodobnější podobou Albrechta z Valdštejna a další předměty vztahující se k této výrazné osobnosti našich dějin. Obdiv sklízejí také vandrovní knížky, turistické hole, celodřevěné hodiny z 18. století a další exponáty. </p> <p>Muzeum a veřejnost</p> <p>Do muzea ročně zavítá kolem 4500 návštěvníků. S velkým ohlasem se v loňském roce setkala Muzejní noc, na niž se přišlo podívat asi tisíc zájemců. V roce 2009 bylo zrealizováno 16 výstav, v roce letošním jich má být ještě o jednu více. Místem jejich konání je výstavní síň nacházející se na nádvoří frýdlantské radnice. </p> <p>Již tradičně zájem přitahují muzejní komentované prohlídky a přednášky přibližující historické památky Frýdlantu. K bohatým aktivitám vedoucí muzea E. Beranová ještě doplňuje: V rámci spolupráce se školami jsme připravili akci Postavme si frýdlantský betlém. Děti, ale i široká veřejnost, během tří neděl podle šablon vytvořili přes 500 lidských i zvířecích postav s cílem podpořit sbírku na náš betlém. Potom jsme figurky připravili na putovní výstavu nazvanou Neztrácejme víru… Dále mj. spolupracujeme s technickou univerzitou v Liberci v rámci Evropského historického dědictví (akce ke Dni stromů).<br /> Muzeum dříve participovalo na výstavách pořádaných Železničním muzeem ve Frýdlantu (ŽMF), nyní jde spíše o drobnou pomoc jako je zapůjčení vitrín nebo o propagaci. </p> <p>Finančních prostředků není nikdy dost</p> <p>Město na činnost muzea v letošním roce přispěje částkou 720 tisíc Kč (včetně mezd pro zaměstnance). Muzejníci se však snaží získat finance i z jiných zdrojů, většinou žádají Liberecký kraj o granty. Uspěli například s projektem Den stromů nebo se jim podařilo získat 250 tisíc Kč na vybavení muzejní badatelny. V současné době je podána žádost o dotaci z fondů Evropské unie na rekonstrukci špitálské kaple, kterou zde nechala postavit Kateřina z Redernu v roce 1607 jako útulek pro všechny choré a nemohoucí. V této kapli by měly vzniknout další muzejní prostory. </p> <p>Frýdlantský betlém se také hlásí o své</p> <p>Betlémy patřily v našich krajích k vánočním svátkům již od 16. století. Zprvu byly k vidění pouze v kostelech, ale později se začaly stavět i v domácnostech. Autorem toho frýdlantského je zemědělec Gustav Simon (1873 až 1953), který se betlemářství věnoval téměř šedesát let.<br /> K jeho obyčejným papírovým figurkám postupem času stále více přibývaly postavičky vyrobené ze dřeva a sádry. Takto vystavěný betlém byl původně nepohyblivý, avšak později došlo k zabudování hodinového stroje a přes sto figurek se dalo do pohybu. </p> <p>Frýdlantský betlém se nachází v podstávkovém hrázděném domě klasicistního původu postaveném na počátku 19. století. V roce 2007 jsme byli prohlášeni kulturní památkou pod názvem Venkovský dům s mechanickým betlémem. Vlastníkem je paní Kubátová, se kterou má s městem sepsanou smlouvu o pronájmu na dvacet let. Město se zavázalo, že na hrazení stavebních a restaurátorských prací poskytne prostředky ze svého rozpočtu, a tak se s celkovou rekonstrukcí mohlo začít již v loňském roce. Stavební práce si vyžádaly 1,5 milionu Kč a restaurátorské (odborné rozebrání, zaevidování a prvotní šetření) kolem 60 tisíc Kč. Letos pokračují za cca 500 tisíc Kč další stavební práce, naplno se rozjedou práce restaurátorské. Jedna restaurátorka provede zásah na papírových částech betléma, další restaurátor se bude věnovat těm dřevěným a stavbě nové nosné konstrukce, třetí se zaměří na jeho pohyblivé části. Protože jde o kulturní památku, mohou vše provádět pouze restaurátoři s platným povolením získaným od ministerstva kultury. Na restaurování půjde částka kolem 650 tisíc Kč, říká Věra Sobotová z Městského úřadu ve Frýdlantu a dodává: V roce 2009 byla na stavební práce poskytnuta dotace z Fondu kulturního dědictví Libereckého kraje ve výši 200 tisíc korun a z Programu obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností vyhlašovaného ministerstvem kultury něco málo přes 300 tisíc. Oslovili jsme i jiné případné dárce, třeba Lesy ČR. </p> <p>Další finance by mohla přinést i městem Frýdlant vypsaná veřejná sbírka nazvaná „Zachraňme frýdlantský betlém“. Přispěvatelé na opravu si sami mohou zde vybrat konkrétní figurku, domek, mlýn nebo pilu, zkrátka to, co se rozhodnou „sponzorovat“. Další variantou je poslat finanční prostředky přímo na účet.<br /> Sbírka potrvá do 15. 5. 2012.</p> <p>Eva Veselá</p>