pondělí
1. července 2024
svátek slaví Jaroslava

Lidová kultura

Lidová kultura

V Nymburce obnovili po šedesáti letech masopust

NYMBURK: Naposledy prošel Nymburkem masopustní průvod masek před šedesáti lety. Tehdy ho pořádali hasiči z Drahelic, což je okrajová čtvrť města. S podnětem obnovení této lidové tradice přišli členové komise pro kulturu, školství a cestovní ruch po zhlédnutí historického dokumentárního filmu, promítnutého u příležitosti uzavření zdejšího muzea před rekonstrukcí.

Autor článku: 
Jan Řehounek

Za podpory radnice se organizace akce ujali pracovníci Nymburského kulturního centra. A nutno říci, že se jim povedla. Masopustní sobotě předcházela tvořivá dílna ve foyeru kina 3. února a Masopustní tvoření v městské knihovně od 10. do 14. února, na nichž si mohli zájemci vytvořit vlastní masku.

V sobotu 15. února se již v brzkém dopoledni po městě potulovaly podivné postavy, aby se na desátou hodinu sešly před radnicí. Odtud vyšel průvod s dobrou stovkou maškarádů, vedený Strakatým Laufrem. Za asistence městské policie přešel frekventovanou vozovku a obklopil mariánský sloup uprostřed náměstí Přemyslovců. Tady účastníci, od batolat až po seniory, představující jak tradiční masky z české masopustní tradice, mezi nimiž nesměla chybět kobyla, řezník s palicí, smrtka, cikánky, kominík, jeptišky, ošklivá nevěsta s hezkým ženichem, různá další zvířata, až po chůdochodce, hasiče, četníky… rejdili, tančili a bavili přihlížející veřejnost. Strakatý Laufr požádal starostu města Tomáše Macha, v kostýmu historického purkmistra, o dovolení uspořádat veselici. Za svolení pak starosta dostal napít kořaličky a čekal ho taneček s cikánkami.

Průvod pak prošel historickými uličkami a kolem kostela na náměstíčko zvané Rejdiště, kde masopustní rej pokračoval. Kromě kapely vyhrával i flašinetář, hospodyňky rozdávaly koláče, děti se mohly svézt na starobylém kolotoči nebo sledovat Pohádku o masopustu divadla Koník. V řadě stánků se peklo maso, prodávaly různé dobroty, i štamprličku či pulitřík piva bylo možné si dát. Masopustní radovánky skončily symbolickým upálením basy.

O tom, že se Nymburákům masopust po šedesáti letech líbil, svědčil fakt, že poměrně rozlehlé Rejdiště praskalo ve švech a do pozdního odpoledne.

Církev na veletrhu Památky-Muzea-Řemesla

PRAHA: Ve dnech 13.-16. 2. 2020 se v Praze 9 - Letňanech koná 8. ročník veletrhu Památky-Muzea-Řemesla s mottem „Dejme minulosti budoucnost!“, kterého se opět účastní i katolická církev.

od 13.02.2020 do 16.02.2020
Autor článku: 
Stanislav Zeman

Na veletrhu Památky-Muzea-Řemesla (opět propojený s veletrhem Holiday World v areálu PVA EXPO PRAHA, ulice Beranových) organizuje informační stan i Česká biskupská konference - s nápisem Katolická církev bude v hale 5, číslo stanu 5-A23.

Jednotlivé diecéze a další organizace (Via Sacra, Karmelitánské nakladatelství, Katolický týdeník, Ultreia, Cyrilometodějská stezka, klášter Broumov a další) budou společně prezentovat nepřebernou nabídku materiálů a informací nejen o církevních památkách a produktech, ale také o církevní turistice. Kromě toho bude o víkendu ochutnávka augustiniánského piva od sv. Tomáše v Praze a estonských sušenek od sester františkánek z kavárny Õde v Olomouci. K vidění bude ikona Matky Boží v mozaikovém přenosném provedení z Dílny Všech svatých v Rajhradě a na ploše k poslechu mobilní zvonohra zvonařství Manoušek.

V pátek 14. 2 ve 14:00 představí biskup Zdenek Wasserbauer novou publikaci Kristiny Poláčkové a Víta Hájka „Poutní místa středních Čech.“ Následovat bude autogramiáda. Kniha dokumentuje historii vzniku známých i méně známých poutních míst a jejich duchovní význam. Autoři se na jednotlivých místech zaměřili i na představení uměleckých děl od věhlasných sochařů, architektů a malířů. Kromě zajímavého textu je proto kniha doplněna bohatým obrazovým materiálem od významných fotografů. Poutnické putování od Budče po Votice je nejenom faktografickou a umělecko-historickou zprávou, ale také snahou alespoň o částečné zprostředkování klidu, načerpání duchovní síly a snad i inspirací pro přímou návštěvu vybraného místa. V takovém případě pak může kniha posloužit jako stručný průvodce.

V rámci doprovodného programu proběhnou přednášky:

o zvonařství (Dr. František Skopec) - pátek 11:00-12:00, sobota 11:00-12:00

o liturgickém textilu (Mgr. Marie Kuldová, NPÚ) - pátek 13:00-14:00, sobota 13:00 - 14:00

o restaurování varhan (Štěpán Svoboda, organolog arcidiecéze pražské) - pátek 10:30-11:00

o putování po svatojakubských stezkách (Tomáš Jindřich, Ultreia z.s.) - sobota 15:30 - 16:30

Doporučujeme se zapojit i do „celoveletržní soutěže“, do které byly věnovány zajímavé ceny v podobě dárkových balíčků Biskupského pivovaru U sv. Štěpána z Litoměřic, z Českých Budějovic poukázky na ryby ze „Šumavského pstruha“, poukázky do olomoucké restaurace U Kristýna, výtisky na veletrhu představené knihy Poutní místa středních Čech, rodinné vstupy na věž plzeňské katedrály, do Arcibiskupského paláce v Olomouci a na Svatou Horu.

V případě zájmu o vstupenku zdarma (pouze do vyčerpání zásob) napište na karlova@cirkev.cz .

Návštěvní hodiny:

POUZE PRO ODBORNÍKY:

čtvrtek:  9.30 - 18.00

pátek:    9.30 - 14.00 (od 14.00 také pro veřejnost)

PRO VEŘEJNOST:

pátek:   14.00 - 18.00

sobota:   9.30 - 18.00

neděle:   9.30 - 15.00

 

Více informací najdete na https//pamatky-muzea-remesla.cz

Únor v Muzeu romské kultury

BRNO: Kromě stálé expozice Příběh Romů, která představuje dějiny Romů od jejich předků ve starověké Indii až po novodobou historii, a výstavy Lavutara, nabídne během února Muzeum romské kultury Masopust, ale i doprovodný program pro děti, které si budou moci vyrobit hudební nástroj. 

od 13.02.2020 do 29.02.2020
Autor článku: 
TZ/klapka

UŽ JSI VYRÁBĚL PÍŠŤALKU? 
13. 2. 2020 16.00–18.00
Zveme Vás na dílnu, na které si budete moci sami vyrobit krásný hudební nástroj, píšťalku, kytarku, kalimbu, chrastítko. Společně si zahrajeme a vyzkoušíme i kouzelné strunné hudební nástroje - kantele. Dílna je určena dětem od 6 let a je otevřena i dospělým. Dílnu povede Markéta Lisá, členka kapely Midi Lidi, která spolupořádá audiovizuální dílny pro děti.
 
Markéta Lisá (*1979)
Absolventka VŠUP v Praze, je doktorandkou na Katedře Výtvarné výchovy Pedf Muni v Brně, kde se zabývá prací s audiovizuální technikou. Zabývá se elektronickou hudbou, hraje a zpívá ve skupině Midi Lidi. Spolupořádá audiovizuální dílny pro děti Živé hraní k promítání.
Místo lze rezervovat na edukator@rommuz.cz, tel. 545 581 206.
Vstup zdarma


MASOPUST BUDE 
29. 2. 2020, od 14.30

MASOPUST alias bláznivé dny, ostatky, fašank, šibřinky, končiny BUDE!
29. únor je sice již po Popeleční středě, tedy v postním období, ale U NÁS, V BRONXU, se budem veselit výjimečně až do soboty!
Přijďte v sobotu za námi, s maskami i bez nich!
Ovládneme celý Bronx, budeme hýřit, radovat se, tančit a bez urážky si říkat do očí to, co se jindy nesmí...
O občerstvení se postarají úžasné Romani kucharki.

 

Filip Dvořák

VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ: Galerie Kaple ve Valašském Meziříčí zve na slavnostní vernisáž zástupce mladé výtvarné generace Filipa Dvořáka s názvem Hora a mrak. Vernisáž s úvodním slovem Marka Meduny se uskuteční ve středu 5. února 2020 v 18 h. Kurátorem výstavy je Leszek Wojaczek.

od 05.02.2020 do 10.04.2020
18:00 - 17:00
Autor článku: 
Pavlína Čáňová

Filip Dvořák je absolventem ateliéru Jiřího Černického a Marka Meduny na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Teprve třicetiletý umělec žije a pracuje v Hrádku nad Nisou. Své objekty sestavuje z nalezených materiálů tak, aby diváka zapojil a přilákal jej ke vzájemné interakci s dílem. Propojuje různá média a techniky. Vytváří reliéfní koláže vycházející ze závěsného média a malby. Je laureátem prestižní Esslovy ceny určené pro mladé umělce z osmi evropských zemí. V roce 2018 získal Cenu kritiky za mladou malbu.

Pro výstavu v Galerii Kaple přichází Filip Dvořák s obrazy provedenými pastózní gestickou malbou, z které vystupují obrysy a detaily rozvalin gotických architektur, překrytou vrstvou kulisové iluzivní malby. Mrak je sice pomíjivý, svou velikostí však člověka naprosto přesahuje a je zcela nezávislý na lidském počínání.

Dvořák přemýšlí nad malbou coby médiem, zajímá ho, jak ji lze či nelze uplatnit v současném světě. Mimo jiné vytváří koláže, asambláže, objekty, videoprojekce či pořádá akce ve veřejném prostoru. Pro mnoho svých děl používá označení objektoobrazy – dříve to byly divadelně nasvícené rozměrné asambláže z odpadních materiálů, v poslední době takto nazývá polystyrenové desky s vyřezávanými ornamenty parafrázujícími motiv barokních rozvalin.

Jemnice usiluje o titul Historické město roku 2019

TELČ: Již od roku 1994 vyhlašuje Ministerstvo kultury ČR soutěž o Cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací (MPR) a městských památkových zón (MPZ). O titul Historické město roku 2019 bude za Kraj Vysočina usilovat město Jemnice. Vítěz celostátního kola soutěže bude slavnostně vyhlášen v dubnu 2020 u příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel.

Autor článku: 
TZ/klapka

Hodnotící odborná komise složená ze zástupců Ministerstva pro místní rozvoj, Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Telči, navštívila ve dnech 15. - 16. ledna 2020 všechna přihlášená města - Jemnici, Moravské Budějovice, Polnou a Telč a vyhodnotila jejich přihlášky. Jako vítěze krajského kola vybrala město Jemnici. Na druhém místě se umístilo město Polná a na třetím místě město Telč. Moravské Budějovice skončily na čtvrté příčce.

 

Jemnice

„Komise ocenila množství práce v oblasti péče o kulturní dědictví, dlouhodobý přístup města Jemnice k regeneraci městské památkové zóny a snahu o uchování jedinečného rázu historického města. Ten se mimo jiné projevuje i v unikátní střešní krajině MPZ, která je jen velmi málo narušena půdními vestavbami“, konstatuje Jan Klimeš, vedoucí Odboru péče o památkový fond územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči.

V Městské památkové zóně Jemnice se nachází velké množství nemovitých kulturních památek. Město je držitelem jedné nehmotné národní kulturní památky – Běhu o Barchan – zapsané na Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury.

Město Jemnice kontinuálně, dlouhodobě a systematicky pracuje na obnově MPZ a také intenzivně spolupracuje a komunikuje s obyvateli v MPZ a motivuje je k obnově dalších památkově hodnotných objektů.

Stěžejními akcemi obnov nemovitých kulturních památek v Jemnici v roce 2019 byly (mnohé podpořeny z finančních prostředků Ministerstva kultury ČR): etapa obnovy hradební zdi, pokračující práce na opravě krovů střechy a vybraných stropů v interiéru zámku a části balkónu, další etapa dláždění části hřbitova u kostela sv. Jakuba a nátěr krytiny věže kostela sv. Stanislava.

V oblasti prezentace kulturního dědictví je třeba zmínit, že ve městě fungují značené okruhy pro pěší (Okruh královny Elišky, Okruh sv. Jakuba a Okruh sv. Václava).

Nedávno byl ve městě navíc instalován jednoduchý systém informačních cedulí se stručnými popisy jednotlivých památek. Další způsoby propagace kulturního dění a dědictví města jsou v podobě řady webových stránek, na kterých se město zviditelňuje (Region Renesance, Jemnický mikroregion, Barchan, turistické informační centrum, město Jemnice atd.).

Polná

Na území MPZ Polná se nachází několik desítek nemovitých kulturních památek. Významným objektem v MPZ je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je národní kulturní památkou a který byl kompletně obnoven v letech 2000-2012. Stav kulturních památek i dalších objektů na území MPZ je průběžně obnovován, což je známkou dobré péče o památkový fond města. Svědčí o tom také ocenění Historické město roku 2006 a vítězství v krajském kole za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace MPZ v letech 2012, 2014 a 2016.

„Komise oceňuje podporu města Polná kulturním akcím a společenskému životu s mnoha kulturními spolky a organizacemi“, dodal Klimeš.

Stěžejními akcemi obnov nemovitých kulturních památek v Polné v roce 2019 byly (mnohé podpořeny z finančních prostředků Ministerstva kultury ČR): obnova části šindelové střechy na kostele sv. Kateřiny, obnova průčelí kostela sv. Anny, dále výměna oken a nátěr krytiny na budově zámku a rovněž byla dokončena obnova fasády domu na Husově náměstí. Po obnově byl veřejnosti otevřen měšťanský pivovar, v němž se od roku 2019 pořádají kulturní akce.

Telč

Na území MPR Telč a jejího ochranného pásma se nachází bezmála 100 nemovitých kulturních památek a další jsou na území MPZ Telč – Staré Město. Součástí MPR Telč je areál státního zámku, významná národní kulturní památka.

„Ve městě je podporována řada spolků, velmi pozitivně je hodnocena prezentace města (informační centrum, webové stránky). Příkladná je účast ve sdruženích jako např. České dědictví UNESCO, Česká inspirace, Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, Region Renesance aj.“, konstatoval Klimeš.

Stěžejními akcemi obnov nemovitých kulturních památek v Telči v roce 2019 na území MPR Telč byly (mnohé podpořeny z finančních prostředků Ministerstva kultury ČR): dílčí opravy několika domů na Náměstí Zachariáše z Hradce a především částečná výměna šindelové krytiny včetně opravy tesařských prvků na kostele sv. Anny. Na území MPZ Telč – Staré Město byla provedena kompletní obnova střešní krytiny a oprava tesařských prací venkovské usedlosti v ul. Zachariášova.

Moravské Budějovice

Na území MPZ Moravské Budějovice se rovněž nachází řada nemovitých kulturních památek.
„Komise hodnotila kontinuální úsilí města o opravu všech památek a péči o veřejné plochy a zeleň. Pozitivně je hodnocena prezentace kulturního a společenského života ve městě“, doplnil Klimeš.

Nově je v Moravských Budějovicích provedena kamenná dlažba a povrchy včetně mobiliáře a osvětlení hlavního náměstí. Hlavní rozpočtovou akcí památkové obnovy v roce 2019 byla výměna vnějších okenních křídel jedné z hlavních budov města, tj. zámku. Dále byl opraven sanktusník kostela sv. Jiljí.

Rozhovor s Reném Nekudou o příbězích a jejich vyprávění

PLZEŇ: Pohádka o Třech zlatých vlasech děda Vševěda, o Červené Karkulce, příběh Krásky a zvířete, ale také o vlkodlačí princezně nebo vlkovi v důchodu. Jsou pohádky a příběhy, které nás doprovázely dětstvím, a pak také pohádky, které vytváří sama dětská fantazie. Oba dva typy jsou pro náš život nesmírně důležité. Se spisovatelem Reném Nekudou jsme si o potřebě vyprávění v našich životech povídali nad jeho knihou Příběhostroj.

Autor článku: 
Eva Klapka Koutová

„Bez pohádek si dětství vlastně ani nedokážeme pořádně představit. Na celém světě, ve všech kulturách a ve všech dobách se dětem vyprávějí příběhy, které se ve skutečnosti nikdy neodehrály, v nichž vystupují bytosti a tvorové, které zatím žádný přírodovědec nepopsal, v nichž se dějí věci neuvěřitelné a nadpřirozené, odporující fyzikálním zákonům. Síla představivosti a kouzlo pohádkového slova je silnější než zákon gravitace.“ Michal Černoušek v úvodu knihy ti a svět pohádek.

Vyprávění příběhů a pohádek má v našem životě nezastupitelné místo. I když se to na první pohled může zdát, nenabízí samotné pohádky dětem jen příběh na dobrou noc. Někomu přijde vyprávění jako ztrátu času, ale právě ono splňuje hned několik důležitých sociálních funkcí, a to nejen u dětí. Pohádky například pomáhají posluchači spoluprožít konflikt s hlavním hrdinou či si utříbit své vlastní hodnoty. Podle Černouška rozehrávají „skryté obrazy imaginace dřímající v dětské psychice. Svou jednoduchostí a jistou přímočarostí nabízí dětem cestu v jejich dosud ne zcela srozumitelném světě. Vyprávěním dostávají příběhy život a žijí společně s posluchačem. Nabývají na síle a stávají se součástí přetrvávajícího lidového vyprávění, které se opět přenese na další a další generaci potenciálních posluchačů. Vyprávění v sobě také nabízí nenahraditelné psychologické vazby mezi vypravěčem a posluchačem – chvíle spolubytí. V současné době se vyprávění příběhů vytrácí, ačkoliv po nich stále prahneme. Všichni je milujeme, lákají nás a přitahují. Ale proč?

René Nekuda vystudoval tvůrčí psaní na Literární akademii v Praze. Pracoval jako novinář a v současnosti píše povídky i divadelní hry. Už téměř deset let také vyučuje kreativní psaní. Koncem loňského roku mu vyšla interaktivní kniha Příběhostroj, podporující fantazii u dětí i dospělých. Nabízí klíč k vytváření příběhů, jejich sdílení a motivuje ke společně stráveným chvílím díky vyprávění.

 

Jaký příběh jste měl jako dítě nejraději (a proč?)

V dětství mě nejvíc bavily pohádky a pověsti, které jsme si s mou babičkou povídali při různých procházkách či cestách. Pocházím z Vysočiny, z Hlinska, a s babičkou jsem chodíval na dva kilometry vzdálenou zahrádku. Při cestě jsme si vyprávěli například o čertech, kteří v našem kraji přenášeli kamení a vznikaly tak různé skalní útvary. Také si hodně vzpomínám na pověst o paní, která na své zahrádce tak moc kouřila dýmku, že když pak zemřela a pochovali ji na jejím nejoblíbenějším místě, objevoval se tam občas kouř.

 

Vracíte se k těmto příběhům i v dospělosti?

No ano! Do dnešní doby ve mně rezonují a vzpomínám si na ně poměrně často. Mám tyto příběhy spjaté s nějakou emocí nebo situací, takže se k nim vracím, když přemýšlím nad novým projektem a vzpomínám si, jak jsem jako dítě básnil o své možné budoucnosti. (Například jsem si vymýšlel, jak budu v dospělosti ředitelem ZOO). Občas mi to pomáhá jít tím správným směrem.

 

Takže příběhy, které jste si povídali s babičkou, vás inspirovaly k vytvoření Příběhostroje?

Určitě! Přijde mi trošku líto, že dnešní společnost od domácího vyprávění příběhů upouští. Například kultury v Asii, Africe, v Jižní Americe jsou stále založené na takovémto vyprávění. Zatímco my už teď vše strkáme spíše na YouTube a do televize, a na povídání už čas nezbývá. Vyprávěním příběhů se lidé více poznávají, skrze příběhy se prohlubují vztahy doma. Následně můžeme vidět, co doma děti řeší, co je pro ně důležité.

Příběhostroj má celý tento proces hodně usnadňovat. Díky tomu můžeme přijít na to, co druhé trápí, můžeme jim pomoci problém řešit nebo jen pozvednout náladu, anebo otvírat hezké vzpomínky, jako jsem to měl já se svou babičkou. Příběhy byly naše společné chvíle a bylo to mé dětství.

 

Jak vznikl nápad napsat takovouto knihu?

Dlouhou dobu jsem přemýšlel nad tím, že jsou knihy jenom pro děti a potom knihy jenom pro dospělé. Málo jich je pro děti a pro dospělé dohromady. Chtěl jsem vytvořit knížku, která by svět dětí a svět dospělých spojovala.

 

Jakým způsobem tedy Příběhostroj tyto dva světy spojuje?

Příběhostroj má pomoci rodinnému sdílení příběhu. Jeho cílem je, aby si děti a dospělí navzájem vyprávěli příběhy.

 

Kniha se nečte klasickým způsobem – vyžaduje čtenářovu interakci. Můžete přiblížit, jak se s ní pracuje?

Má dvě části. První obsahuje 60 úkolů seřazených od nejlehčích po složitější. Vždy je nějaký úkol zaměřený na jeden typ kreativního myšlení. Druhá část knihy je tzv. náhodný generátor příběhů. Na každé stránce je v rozích jedna položka, která pomáhá k vytváření příběhu. Vzniká tak 12 milionů kombinací, podle různých zadání. Například, když jsem unavený rodič v devět večer a nevím, jak dál vyprávět příběh, mohu si vzít knihu, zalistovat náhodným výběrem a pokračovat dál ve vyprávění, protože základní kostru příběhu za mě vymyslí Příběhostroj.

Jak dlouho knížka vznikala?

Tím, že jsem měl v hlavě tento nápad už dlouho, tak samotná realizace nebyla časově náročná a složitá, takže přibližně necelý půlrok.

 

Jak nás příběhy, které jsme slyšely jako děti, ovlivňují do budoucna?

Příběh může být jistým modelem, vzorcem chování, který nám něco vštěpí do paměti nebo nás něčemu naučí. A pak je samozřejmě také důležité, s kým a v jakém kontextu příběhy prožíváme. Milé pohádky před spaním jsou něco jiného než neustálé připomínání, že je někdo neschopný a něco nezvládne.

 

Proč je důležité si příběhy vyprávět?

Jejich vyprávěním se víc a víc poznáváme. Usnadňují nám komunikaci mezi sebou. Je to jeden ze základních principů mezilidských vztahů, a navíc je to zábava. Je to lepší a levnější než terapeut.  Když se podívám na workshopy, které s Příběhostrojem vedu a kterých se mnohdy účastní i rodiče, tak byste se divila, jak máma s tátou nevychází z údivu, co v jejich potomcích je. Často žasnou, že vůbec neznali tuhle jejich stránku – tím myslím vypravěčskou – jejich syna nebo dcery, ale také objevují pomocí nenuceného vyprávění svých dětí, jejich skrytá přání, a třeba i traumata. Těch workshopů jsem už dělal desítky všude po republice a jsem si tedy stoprocentně jistý, že tohle funguje. Viděl jsem to na vlastní oči.

 

Kde jsou kolem nás příběhy a jakým způsobem k nám promlouvají?

Stručná odpověď je, že úplně všude. Neumíme žít bez příběhů. Když se podíváte na fotku z dovolené, automaticky se vám vybaví minipříběh vašeho prožitku - naše mysl například strukturuje vzpomínky ve formě příběhů. Dále jsou v politice, v reklamě, dokonce i v hospodě, když si chlapi stěžují, jaká je to dnešní doba.

 

Co nás na nich tak baví?

Je to něco, co dává okolnímu světu smysl. Čistá informace tohle nikdy nedovede, ale příběh umí mnohé dobře pojmenovat a má široký záběr. Vzpomeňte si na dějepisáře – na ty, kteří říkali jenom čistá fakta a na ty, kteří vám historii zapáleně převyprávěli. A samozřejmě je příběh spojen s emocemi a prožitky, což je vždycky silné a zajímavé. Proto třeba mnoho lidí miluje horory, nebo brečí nad červenou knihovnou.

 

Jak podpořit fantazii pro vyprávění příběhu?

Zkoušet to stále dokola. Na začátku Příběhostroje je jedna důležitá věta: „V Příběhostroji není nikdy nic špatně“. Cokoliv čtenáře napadne, je dobře. Důležité je se nebát a zbytečně se neblokovat. Když nejde jeden způsob, tak může jít jiný.

 

Vytvářejí dospělí jiné příběhy a jiným způsobem než děti?

Princip je v jádru stejný, akorát děti to mají posunuté o tu hranici uvěřitelnosti. Mnohdy jsou některé kombinace u dětí z pohledu dospělých šílenější, ale principy, které jsou za tím, jsou stejné, ty se nemění.

 

Principy myslíte náměty nebo používání archetypů?

To spolu souvisí, takže asi obojí. (smích)

 

Jak podle vás vypadá dobrý příběh?

Příběh je příběh. Záleží, s jakým cílem a pro koho jej utvářím. Tvůrčí psaní nezná dobrý, nebo špatný; kvalitní, nebo nekvalitní. Spíš funkční a nefunkční.

 

Takže funkční?

Když dopadne na úrodnou půdu. Když někoho pobaví a vtipu se někdo zasměje.

 

A pokud nemá jít o vtipný příběh?

Tak je to v pořádku, když se nikdo nesměje. Důležité je, aby cíl a smysl příběhu byl naplněn. Když chci například vyvolat nějakou emoci a vidím, že to funguje, pak se mi to asi povedlo. Pokud ne, tak se nic neděje, dá se s tím pracovat.

 

Vytrácí se v dnešní době vyprávění příběhů?

Tohle by bylo povídání na dlouhou dobu. Ano, dnes trochu mizí vytvoření vlastních příběhů a jejich sdílení tváří v tvář a přesouvá se na internet. Také se blíží čas, který absolutně překopává dosud známé způsoby psaní scénářů - může za to virtuální realita a tzv. „imerzivita“. Čili jádro a základní funkce příběhů se už sto tisíc let prakticky nezměnily, ale to neznamená, že způsoby přijímání příběhů a nakládání s nimi neumožňuje nějaký vývoj.

 

Jak se tedy příběhy mění v digitálním věku a jaká bude jejich budoucnost a v jaké formě?

Jak už jsem říkal, ty základní kostry se nemění, ale přibývá interaktivita a imerzivita. Čili přichází doba, kdy se příběhem opravdu necháme pohltit a obklopit ze všech stran, zároveň se zvyšuje počet „konzumentů příběhů“, kteří chtějí zasahovat do děje – to jsou například hráči počítačových her. Nejsem věštec, který by dokázal přesně vyčíst budoucnost vyprávění, ale jsem přesvědčený o tom, že tyto dva prvky na jistou dobu hodně zamíchají s kartami vypravěčů a později i marketérů. Těším se třeba na první reklamu ve virtuální realitě.

 

Právě jste se vrátil z Vietnamu. Sbíral jste tam vietnamské příběhy a pohádky?

No jéje! Samozřejmě, že jsem tam čerpal inspiraci a bedlivě vše sledoval. Probíhal tam zrovna čínský lunární nový rok a bylo neuvěřitelné, jak to celým kontinentem hýbalo. Navíc tam lidé hodně žijí komunitním životem a to mě baví. A jako takový malý bonus na závěr - zkuste si vygooglit, jak vypadá vietnamský jednorožec. Budete se hodně divit. (smích)

Lednový Malovaný kraj

ČR: Na titulní straně obálky tohoto národopisného a vlastivědného časopisu Slovácka je záběr z podlužácké varianty slováckého verbuňku, který letos slaví 15 let od zapsání na seznam UNESCO. Na zadní straně obálky pak začíná cyklus věnovaný moderním kostelům a kaplím na jihovýchodě Moravy, a to aktuálně chrámem sv. Václava v Břeclavi.

Autor článku: 
TZ/jal

Dále se čtenář dozví, že dnešní nevelká obec Spytihněv na Uherskohradišťsku byla před několika staletími důležitým správním střediskem. Přečte si medailon krojové tvůrkyně Lenky Valentové z Dubňan. Zavzpomíná na někdejší známou Cimbálovou muziku Dolňácko z Hluku. Pomyslně zavítá do Lednicko-valtického areálu k Chrámu Tří Grácií. Seznámí se s úspěchy národopisného souboru Děcka z Kunovic. Připomene si dílo vynikajícího grafika Jaroslava Dobrovolského. Zjistí něco o počátcích archeologických výzkumů na Pohansku u Břeclavi. Pozná, jak funguje folklor na sociálních sítích. A jistě neopomine ani anotace hned několika knih vydaných v regionu.

Toto je jen velmi stručný výčet toho, co obsahuje časopis o 32 stranách, do něhož přispívají odborníci i laikové a jenž se dá zakoupit v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

 

Ocenění Artis Bohemiae Amicis dostal pan Zdeněk Bláha

PRAHA: V sobotu 25. ledna 2020 byla udělena medaile Artis Bohemiae Amicis významnému hudebníkovi, folkloristovi, hudebnímu redaktorovi, panu Zdeňku Bláhovi. Jménem ministra kultury mu ji předala ředitelka Odboru regionální a národnostní kultury PhDr. Zuzana Malcová.

Autor článku: 
TZ/klapka

Pan Zdeněk Bláha je výraznou osobností lidové kultury celorepublikového významu. Je vynikajícím hudebníkem multiinstrumentalistou, sběratelem a upravovatelem lidových písní, autorem mnoha skladeb a pořadů pro rozhlas, televizi i pódia, autorem několika scénářů, odborných publikací a zpěvníků. Dlouhá léta působil jako hudební redaktor Československého rozhlasu v Plzni, spolupracoval s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a mnoha českými i moravskými folklorními soubory. 

Činnost a zásluhy pana Zdeňka Bláhy jsou výjimečné, proto mu již v roce 2007 byla udělena Cena ministra kultury v oborech zájmových uměleckých aktivit za rozvoj tradiční lidové kultury a folkloru.

Medaile Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury byla panu Bláhovi předána v rámci koncertu v Horní Bříze uspořádaném u příležitosti jeho 90. narozenin.

Do Chrudimi se vrací oblíbené luminiscenční divadlo

CHRUDIM: Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi zve na oblíbené luminiscenční divadlo. S luminofory je totiž velká legrace! Speciální barvy obsahující tzv. luminofory umožňují loutkám v místnosti s ultrafialovým světlem nádherně zářit a ve světélkující loutky se proměňují i sami návštěvníci. Výstava v MLK je také symbolickou poctou průkopníkovi tohoto typu divadla, českému režisérovi a výtvarníkovi Františku Tvrdkovi, od jehož narození uplyne 26. ledna 2020 rovných 100 let.

od 30.01.2020 do 09.01.2022
Autor článku: 
TZ/ika

Na přípravě výstavy MLK úzce spolupracovalo s blízkou spolupracovnicí Františka Tvrdka Irenou Hinterleitnerovou, která vedle sdílení vzpomínek a cenných informací pro výstavu zapůjčila některé loutky. Výstavu luminiscenčního divadla v MLK doplní rovněž interaktivní luminoherna, kde si kouzla s barvami a světlem vyzkouší sami návštěvníci. Výstava bude otevřena až do 9. ledna 2022.

www.puppets.cz

Pohádka o modré a bílé

UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Slovácké muzeum v Uherském Hradišti bude i letos pokračovat v nedělním programu pro rodiny s dětmi. První díl Zvídálkové, vzhůru do muzea! se uskuteční v neděli 19. ledna v hlavní budově Slováckého muzea v tradičním čase o 13.00 do 17.00 hodin. Inspirací k volbě tématu byla Petře Tománkové, programové pracovnici Slováckého muzea, aktuální poetická výstava Modrobílý svět, která představuje modrotiskovou tvorbu Antonie Dostálkové.

19.01.2020
13:00 - 17:00
Autor článku: 
Pavel Princ

Během předešlých let se děti dozvěděly, jak se řídí RC modely, proč slavíme Velikonoce, Vánoce, fašank, kdy se sadí brambory nebo sklízí obilí, poznaly svět archeologa, restauratéra, malíře, navštívily Památník Velké Moravy i Galerii Slováckého muzea. Kromě zvídavých otázek po výukovém bloku vybraných témat, si děti užily spoustu zábavy v dovednostních aktivitách a vyrobily nejeden výrobek v připravených dílničkách. Domů v posledních dvou letech také mohou odcházet s poutavou připomínkou na čas strávený v muzeu, a to společnou rodinnou fotografií.

„V našem prvním setkání v roce 2020 se vše bude točit kolem modré a bílé, proto název Pohádka o modré a bílé. Obrazně se dá říct, že výroba modrotisku, kterou dětem popíši, je vždy maláé dobrodružství s pohádkovým koncem. Po krátkém povídání budou mít děti příležitost připravit si každý svůj kousek opravdového modrotisku, a to přímo pod vedením autorky výstavy Antonie Dostálkové,“ prozradila Petra Tománková k náplni programu a doplnila, že vyzvednout si své minidílka po finálním procesu v tiskařské dílně ve Strážnici mohou během února.

I další stanoviště se budou točit kolem modré a bílé barvy. „Budeme tvořit pohádkové stromy a víly, vyzkoušíme si potisknout plochu razítky, podobně jako to bývá při výrobě látek a vytvoříme si tak modrotiskové zvířátko na kolíčku,“ dodala Tománková.

Na památku domů si každý dále odnese za cenu rodinného vstupného 100 korun navíc Zvídálkův úkolníček, originální magnetek a společnou fotografii.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Lidová kultura