Lidová kultura

Typické Vánoční trhy na Staroměstském a Václavském náměstí se letos neuskuteční kvůli situaci s šířením koronaviru mezi obyvateli. „Vzhledem k epidemické situaci v České republice a stále narůstajícímu počtu nakažených koronavirem jsme se rozhodli, že nebudeme vánoční trhy připravovat v rozsahu a velikosti, na jaké jsme byli zvyklí v minulých letech. K tomuto kroku jsme nuceni přistoupit, abychom zamezili dalšímu nekontrolovanému šíření epidemie COVID-19. Pokud teď budeme dodržovat veškerá bezpečnostní pravidla a podaří se nám tak zastavit šíření epidemie, věřím, že se na klasické vánoční trhy budeme moct těšit opět příští rok,“ říká náměstek primátora hl. m. Prahy pro oblast bezpečnosti Petr Hlubuček.

„Na druhou stranu se říká, že dobrá nálada půl zdraví. Právě i z důvodů psychologických se nechceme vzdát vánočních svátků zcela. Vánoční svátky mají být znakem pohody a klidu. A právě v této těžké době jsou klid a dobrá nálada potřeba více než kdy jindy. Proto jsme se rozhodli přistoupit k menší verzi vánočních oslav. Jednáme se společností Taiko, že by na Staroměstské náměstí tradičně postavila vánočně ozdobený strom, aby i Pražan, který bude procházet centrem města, měl dobrý pocit z vánoční atmosféry. Nebude se jednat o výzdobu nějak nákladnou ani pompézní. Pakliže by to epidemická situace umožnila, jsme připraveni přidat i několik decentních malých stánků. Nicméně v tuto chvíli s klasickou variantou vánočních trhů nepočítáme,“ doplňuje Jan Chabr, radní hlavního města Prahy pro oblast majetku.

„Nutno podotknout že se toto týká Vánočních trhů na Staroměstském náměstí, náměstí Republiky a spodní části Václavského náměstí. O vhodnosti konání jednotlivých vánočních trhů, které pořádají městské části, budeme s městskými částmi jednat. Dovedu si představit, že na některé z městských částí by se vánoční trhy v omezené variantě mohly uskutečnit, ale zatím je brzy předvídat,“ dodává Chabr

Společnost Taiko již vybrala vhodný strom pro instalaci na Staroměstském náměstí. Smrk ztepilý vyrostl nedaleko Jílového u Prahy na soukromém pozemku a měří zhruba devatenáct metrů. „Nabídneme strom a jeho instalaci Magistrátu hlavního města Prahy za režijní náklady. Po dohodě můžeme vymyslet skromnější výzdobu stromu a připravíme ho na začátek adventu letošního roku,“ uzavírá Libor Votruba, předseda představenstva společnosti Taiko, a.s.

Pokud se výrazně nezmění situace s pandemií, vztyčí zástupci organizátora strom na Staroměstském náměstí dle původního plánu v noci z 23. na 24. listopadu.

ZDROJ

Groš, z. s.: národopisné soubory Groš a Rožínka, Dolní Rožínka, okres Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina, 592 obyvatel

 

Na anketní otázky odpovídala Mgr. Simona Špačková – předsedkyně zapsaného spolku, vedoucí souboru Rožínka

 

Jak váš spolek představíte? Čím se zabýváte? Odkud pocházíte?

Jsme zapsaný spolek, který díky národopisným souborům GROŠ a ROŽÍNKA udržuje lidové tradice folklórní oblasti Horácko. Naše domovská obec je Dolní Rožínka, ale díky velké přízni obcí Blažkov, Bukov a Rožná můžeme rozvíjet děti a mládež regionu Bystřicka. V programu obou souborů jsou nastudovány dětské hry, říkadla, písně, tance a zvyky na Vysočině. Naší snahou je ukázat a přiblížit krásu rodného kraje. Od roku 2013 jsme držiteli titulu Nositel tradic Bystřicka, který nám byl udělen u příležitosti oslav 30 let naší činnosti.

 

Kdy a za jakých okolností spolek vznikl, resp. byl obnoven? Jaké byly motivace a důvody k jeho založení?

Zapsaný spolek GROŠ vznikl v červnu 2015 na základě nové platnosti občanského zákoníku, takže byl pouhým právním pokračováním tehdy občanského sdružení GROŠ. Historie vzniku (bez ohledu na současný název) národopisných souborů Rožínka a Groš sahá až do školního roku 1982/83, kdy učitelka zdejší základní školy paní Věra Palatická založila třídní národopisný kroužek.

V té době nikdo netušil, co to obnáší, ale všichni ve třídě byli nápadem nadšeni tak, že dokázali ovlivnit i rodiče. Ti pomáhali s šitím prvních krojů. Děti (mezi něž jsem patřila i já) si tehdy především hrály a opravdu je to bavilo.

Za celou dobu byly hlavním a nejdůležitějším motorem děti, které do souborů přicházely. Dalším důležitým faktorem nepřetržité činnosti souborů byla snaha všech vedoucích pokračovat v předávání odkazu našich předků – předávat dětem písně a zvyky, pracovat ve věkově různorodé skupině, která spolu žije a vzájemně se ovlivňuje.

 

Věnujete se lidovým tradicím folklórní oblasti Horácko. Můžete nám je přiblížit? Podařilo se vám v tomto regionu objevit „skrytý poklad“?

Náš folklórní region se řadí mezi jeden z největších v Čechách a na Moravě. Jde o oblast, která není po folkloristické stránce tak známa jako např. Chodsko, Valašsko a Slovácko.

Hornatá krajina a drsné podnebí určovaly charakter života lidí v minulosti. Horácko bylo chudé na úrodu. Proto jsou jeho kroje krásné, ale skromné, plně podléhající funkčním hlediskům. Především v oblasti písní a tanců pak patří Horácko k nejbohatším a nejpestřejším etnografickým regionům. Na jeho tvorbu působily vlivy pramenící především z pohybu obyvatelstva jak české, tak i moravské strany.

Naše soubory jsou součást Bystřicka, což je malebná hornatá krajina s četnými památkami. I u nás na Rožínce máme kulturní památku – zámek, ke kterému se váže bohatá historie spojená s rožíneckým panstvím. V naší blízkosti ve Zlatkově se narodil František Štourač a z jeho kroniky víme, že se zlatkovští obyvatelé považovali za Horáky. Bylo to dáno tvrdými životními podmínkami, které odpovídají životu v horských oblastech (kruté zimy, silné větry a chudá půda, jež vyžadovaly stálou, úmornou práci).

Hudební a taneční repertoár tohoto území se přiklání k Jimramovsku a Poličsku. Je to mimo jiné i oblast tanců se střídavým taktem (mateníků, směsků, přes nohu atd.).

V různých variantách se zde tančí špacírka, řemeslnické tance, šotyška, písmeny, strašák, sedlák, hulán, husar, židovská, holubička. Z trojicových tanců je to hrách, zahradník, mysliveček. Objevují se tu i taneční hry, kolové tance a tance milostného rázu.

Bystřicko bylo lnářským krajem, proto se téměř v každé obci o masopustu tančilo „na len“ a při dotrhávání lnu pak na poli „tanec kolem věnečku“, který byl spojen i s jeho válením. Tyto tance byly spjaté se zvyky pro zajištění budoucí úrody lnu.

Bystřicko vždy patřilo k místům, které taktéž vynikalo lidovými muzikanty (p. Mareš z Pivonic, p. Bartoň z Víru, p. Veselý ze Zlatkova, p. Macháček z Lísku a p. Bervid z Domanína), kteří se podíleli na udržování tak velkého počtu písní a tanců.

Mezi velké muzikanty a šiřitele místních lidových písní a tanců náležel ředitel školy ve Věchnově, později v Bystřici, vedoucí pěveckých sborů, dirigent a skladatel p. Josef Kšica.

Při výzkumu lidových tanců pomáhal bystřický sběratel, písmák, kronikář a informátor p. Josef Pavelka.

Díky bohatému odkazu můžeme s těmito materiály pracovat a být na jejich obnovu pyšní. Jedním z nich je vítání dětí do života podle starých zvyků z Horácka. Dívky představují starší ženy, které dříve chodívaly po narození do domu, aby dítě přivítaly, matce donesly silnou lokšovou polívku, rosolku a napečené koláče. Samy si pak dítě prohlédly, poklebetily, obdarovaly ho (např. chlebem, aby nikdy nepoznalo nouzi a hlad) a popřály mu do života.

Dalším takovým naším skvostem je pásmo: Dotrhávání lnu. Pro naše soubory tento starý zvyk choreograficky zpracoval pan Miloslav Brtník a my se k němu vracíme vždy, když nám dívky dospějí do věku, že jeho podstatu pochopí a jsou schopné představovat ženy na lněném poli. Podle zvyku na něm nechaly zbytky úrody jen na malý rulíček, který z toho spletly, smotaly jej k zemi, tancovaly kolem něj a po rozloženém lnu prováděly skákání nebo válení. (Pozn. red.: Jak tento zvyk vypadal, se určitě podívejte na videu v odkaze zde: http://www.lidovakultura.cz/2018/03/22/d-27-hry-a-tance-pri-trhani-lnu-na-zapadnim-horacku/.  Autorka odpovědí je tou osobou, kterou při tlučení kozla zvedne dívka nad hlavu, a pak ji vozí na trakaři a schválně z něj shazuje.)

 

Jak vůbec s tradicemi pracujete? Na co navazujete? Pátráte i v archivech? 

Za všechny popsané tance a zvyky na Horácku vděčíme mnoha pracovitým lidem, kteří vydali svoji energii, aby se hledání v archivech a sbírání materiálů věnovali. Byla bych však velmi špatným Horákem, kdybych zde nevzpomněla dvě jména, která ovlivnila nejen mě, ale všechny, kteří se Horácku věnují. Těmi lidmi byli paní Zdeňka Jelínková a Míla Brtník. Jejich školení byla vždycky náročná, ale obdivuhodná.

V současné době se o nás stará Horácké folklórní sdružení, které vydává obnovené zápisy, jež už nejsou jinak dostupné. Vydávají DVD, nahrávky písní a tanců, organizují soutěže, školení a dokážou vždy poradit. Je to pro nás takový bezpečný přístav, ve kterém se rádi zastavíme.

Díky antikvariátům se člověk dostane ke knihám, které o Horácku vycházely a v nichž jsou krásně popsané zvyky. Takto jsem si nakoupila spoustu brožurek, knih a zpěvníků písní, z nichž mohu vycházet. O našem regionu jich je opravdu dost, a když k tomu přidám nové zpěvníky, které vznikly v posledních letech, mám pro práci s tradicemi podkladů dostatek.

Když chci vytvořit novou choreografii, tak přemýšlím, pro jakou skupinu dětí program dělám a na ni svoje nápady „napasuji“. Protože se nám děti střídají, tak využíváme i staré choreografie, které oprášíme a nacvičujeme znovu s jinými dětmi tak, abychom byli schopní mít v zásobě na každé roční období aspoň jedno nacvičené představení.

Pokud mám říct, na koho navazuji, tak je to především zakladatelka souboru paní Věra Palatická, díky níž jsem k zapomínanému Horácku přirostla. Právě ona nám dopřála „taneční školu“ Ing. Miloslava Brtníka, kterému vděčím za to, že ovládám horácké tance a jsem schopná zpracovávat materiál do podoby vystoupení. Dále bych mohla vyjmenovávat spoustu dalších současných učitelů, folkloristů, etnografů, muzikantů, s nimiž se setkávám a i oni přispívají k mému rozvoji a tím k rozvoji práce v souboru.

 

Nakolik aktivní činnost vyvíjíte? Jakých cílů chcete dosáhnout? Máte ambici stát se hybateli širšího kulturního dění?

Pracujeme celoročně, vystoupení uskutečňujeme podle potřeby obcí a zájemců, kteří nás kontaktují. Pravidelně to bývá o Vánocích v Domově pro seniory na Mitrově, v kostele sv. Havla v Rožné, účastníme se Krajské přehlídky dětských souborů a soutěže Zpěváček. Každoročně v červenci zajišťujeme program na Veselém Kopci a pořádáme pro děti letní soustředění.

 

Oslovujete všechny věkové skupiny? Daří se vám podporovat mezigenerační dialog? 

Většinu našich členů tvoří děti z 1.−9. třídy, ale jak nám postupně rostou a jejich zájem o práci neupadá, tak jsme nyní ve fázi, že sdružujeme děti, mládež i dospělé, kteří v souborech aktivně pracují. Všichni společně trávíme týden o prázdninách na soustředění, kde se propojují všechny generace a starší (v pozici instruktorů) připravují program pro mladší. Vzájemně se ovlivňují.

Díky každoročnímu vystoupení v domově pro seniory se nám daří opakovaně se setkávat s lidmi, kteří nás několik let rádi poslouchají a my jim přinášíme radost v podobě lidové písně. Zároveň tak sbližujeme děti s nejstarší generací.

 

Co vás na této činnosti těší a co vám ji naopak komplikuje?

Mám radost z toho, kolik dětí za celou dobu našimi národopisnými soubory prošlo. Na výročí 30 let činnosti v roce 2013 jsem to zhruba počítala a už tehdy to bylo přes tři sta. Raduji se z povedených vystoupení, ze spolupráce s ostatními vedoucími a s rodiči dětí.

Těší mě, že máme prostory na pravidelné zkoušky, že dokážeme zajišťovat obnovu krojového vybavení a veřejná vystoupení.

Komplikace přináší čas – někdy jsou to nevrácené kroje, někdy problém s nedostatkem muzikantů, občas někdo nepřijde na vystoupení, jindy nemáme dostatek krojů ve všech velikostech. Vždycky se nějaký problém objeví a musíme se s ním vyrovnat. Jsou těžší roky, které přinášejí více rozhodování, a jindy je veselo. Za tak dlouhou dobu by to ani jinak nešlo.

 

Jste zapsaný spolek nebo jen neformální sdružení, máte právní subjektivitu?

Jsme zapsaný spolek GROŠ, z. s., a máme svoje stanovy i logo.

 

Kolik lidí spolek sdružuje? Jaké jsou jejich věkové, profesní a genderové charakteristiky a jaké povinnosti ze členství vyplývají?

Počet členů, kteří aktivně pracují, je deset a dále je stav ovlivněn tím, kolik dětí chodí do souborů. Člen spolku má povinnosti vyplývající ze stanov dostupných na našich webových stránkách – především se podílet na činnosti, chránit majetek (to je hlavně naše krojové vybavení). Všichni členové spolku v něm pracují ve svém volném čase, bez nároku na odměnu. V současné době jsou to lidé, kteří v souborech vyrostli. Nejdříve jsme byli dětmi, postupně jsme se proměnili v tanečníky, teď stárneme a stali jsme se vedoucími. Má to velkou výhodu, neboť se nám dobře počítá, kolik let už na Rožínce existujeme.

 

Jaký je vztah obecního zastupitelstva/magistrátu ke spolku? Máte jejich podporu?

Podporu naší obce i obcí okolních máme velkou. Zatím jsem se na žádném jednání nesetkala s překážkami. Je to pro nás pomoc především finanční, ale ceníme si i vstřícného jednání v případě nějakého problému.

 

S jakými dalšími organizacemi spolek spolupracuje? Kdo vás podporuje? Z čeho hradíte výdaje?

Kromě obcí spolupracujeme se Základní a Mateřskou školou v Dolní Rožínce, která nám poskytuje prostory pro zkoušky, půjčuje některé vybavení, podporuje naše vedoucí a pomáhá se zajištěním dozoru na velkých vystoupeních.

Výdaje hradíme z dotací obcí Dolní Rožínka, Rožná, Bukov a Blažkov. Hlavní finanční obnos jde z Rožínky, ale i ostatní obce jsou k nám štědré. Další výdaje (např. dopravu) proplatí ten, kdo si nás pozve na vystoupení.

 

Jaké projekty jste realizovali? Co se ne/povedlo? Na čem pracujete nyní? Na jaký výstup své dosavadní činnosti jste opravdu pyšní?

Nevím, zda mám přemýšlet o úspěších za dobu, když jsem ještě byla dítětem – to by pak byla účast na folklórním festivalu ve Strážnici a natáčení videotéky horáckých tanců, kterého jsme se účastnili.

Pokud bych měla myslet na úspěchy souborů celkově, tak k dalším největším patří vystoupení na mezinárodním festivalu v Liptále, v Brně, opakovaná účast v celostátních kolech soutěže Zpěváček ve Velkých Losinách, účast v celostátním kole přehlídky dětských folklórních souborů a setkání se soubory středního Německa-Hesenska. Členové souborů spolupracovali i s Bystřickou kapelou při natáčení pořadu České televize Ta naša kapela a také jednom díle pořadu Naše tradice.

Jak už bylo řečeno výše, jsem velmi ráda, že se podařilo udržet tradici vítání občánků v obřadní síni v Dolní Rožínce, jež vzniklo podle starých zvyků na základě materiálů převzatých z Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě.

 

Jak motivujete děti?

Pokud chtějí, tak se k nám přihlásí. Některé zapíší rodiče, protože oni v souboru také vyrostli. No a my se pak snažíme společně prožívat souborový život. Nevím, jestli „ta naše děcka“ musíme nějak zvlášť motivovat. Oni chodí, protože chtějí. Hrajeme s nimi hry jejich předků, seznamujeme je s písničkami, tvoříme pásma pro vystoupení, jezdíme na týdenní soustředění. Vystupujeme v jejich dědinách třeba pro hasiče nebo babičky, takže je vždycky doma pochválí… A když nechtějí, tak skončí a odejdou.

 

Pracujete s dětmi a vystupujete často venku, což může přinášet řadu složitých, ale i veselých situací. Můžete na nějakou takovou zavzpomínat?

Těch by bylo. Oni ty situace vždycky vypadají složitě, ale po čase se jim v souboru smějeme. Je pravda, že jsou to někdy infarktové stavy především pro mě, ale když uplyne čas a přemění se na vzpomínky, děcka začnou prohlížet fotky a vzpomínají. Pak se společně smějeme především situacím, kdy jsme museli něco zachraňovat a improvizovat.  Bylo by to na dlouhé vyprávění…

 

Jak vaše plány na letošní rok zkomplikovala současná mimořádná situace? Vzešlo z ní pro vás také něco dobrého?

Situace zkomplikovala především naše týdenní letní soustředění, které jsem musela odvolat. Byla zrušena všechna naše vystoupení a nekonaly se zkoušky. Zatím nevím, co by pro nás mohlo vzniknout dobrého. Snad jen jsem měla víc času na ušití nových spodnic, košil a vesty. To jediné bych mohla považovat za dobré – jinak se pro nás činnost zastavila.

 

Slovo na závěr…

Všechny akce, vystoupení, nácviky, zajištění programu, prostě vše, co děláme, by se nikdy neuskutečnilo, kdyby v našem spolku nebyli lidé, kteří nám pomáhali, pomáhají a pomáhat budou. V každé etapě naší historie to byli především vedoucí souborů, ale také nadšenci, kteří nás podporují, rádi něco podrží, přinesou, odnesou. Těch si velmi vážím.

 

Web: gros.zsdr.cz

Konferenci v Uherském Hradišti uspořádalo etnografické oddělení Slováckého muzea ve dnech 4. a 5. června 2019 pod hlavičkou Mezinárodní komise pro studium lidové kultury v Karpatech – Subkomise pro lidové obyčeje. „Konference se zúčastnilo na 40 etnografů, lékařů, jazykovědců a přírodovědců, jejichž příspěvky uchopily polaritu pojmů „my a oni“, „domácí a cizí“ z nejrůznějších úhlů pohledu. Konference potvrdila, že etnologické studium způsobů pojímání „cizího“ v tradovaných formách a jejich podíl na formování sociokulturních identit má přesah do současnosti a může přispět k obohacení často zúžených pohledů jiných oborů na toto téma,“ charakterizovala konferenci Gabriela Směřičková, etnografka Slováckého muzea. Z odborných příspěvků z konference vydalo Slovácké muzeum v závěru roku 2019 také stejnojmennou publikaci.

„Vždy je velmi milé a potěšující, že se svými kolegy mohu přebírat takováto ocenění. S pokorou a uznáním práce ostatních muzejních institucí si dovolím připomenout naše dosavadní úspěchy. V posledním desetiletí jsme obdrželi tři tituly Gloria musaealis, obdoba divadelní Thálie, dvě ocenění Muzeum roku vyhlašovatele Asociace muzeí a galerií České republiky a Ministerstva kultury ČR. Nynější ocenění je pro nás dalším v řadě, resp. desátým titulem prvního místa, které Slováckému muzeu udělila Česká národopisná společnost za počiny v oboru, a to publikace, výstavy či konference,“ svěřil své pocity Ivo Frolec, ředitel Slováckého muzea po slavnostním předání a dodal: „Pro veřejnost je to jasným signálem vysokého odborného kreditu v odborných etnografických kruzích a v neposlední řadě je to uznáním za bezmála třicetiletou práci odborných etnografů předchozí i současné generace Slováckého muzea“

Tento rok zástupci etnografického oddělní Slováckého muzea na Národním zahájení dnů evropského kulturního dědictví v Olomouci 12. září 2020 převzali také potvrzení o zápisu Tradičních hodů s právem na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.

„Za zpracovatele návrhu k zápisu významného fenoménu tradiční lidové kultury nejen v rámci etnografického regionu Slovácka, ale také v rámci celé České republiky jsem moc ráda. Před podáním žádosti probíhal v letech 2015-2018 ve všech padesáti lokalitách na území bývalého okresu Uherské Hradiště, s přesahem do bývalých okresů Zlín a Hodonín výzkum, foto a video dokumentace,“ ohlédla se v čase zpět Marta Kondrová, vedoucí etnografického oddělení Slováckého muzea.

Pro organizátory a účastníky hodů, obce na Uherskohradišťsku i samotné zpracovatele nominace je zápis na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky, ke kterému došlo na konci roku 2019, potvrzením toho, co už dávno vědí: že tato tradice je výjimečná a stojí za to ji udržovat a věnovat jí péči.

 

www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum

 

V obsahu dvouměsíčníku se dozvíte o nedávné záchraně takřka již zapomenutého barokního mostu u Mikulova či o obnově kaple sv. Rocha nad Uherským Hradištěm – Mařaticemi, k níž došlo již v době první republiky. Připomenut je také jeden význačný státník – Adolf Schärf, rodák z Mikulova, jakož i životní jubileum zpěvačky DH Šohajka Jožiny Ducháčkové, která se svého času proslavila písní Slyšíš jak zvoní. Nechybí bohužel ani nekrolog známého primáše uherskohradišťských Hudců Pondělníků Františka Hamady. Na jiném místě se pojednává, jak k tomu vlastně přišlo, že se Slovácko stalo nejznámější národopisnou oblastí v českých zemích. První část dvoudílného článku přehledně popisuje vývojové etapy národopisu na Podluží. Zmíněna jsou i dvě výročí folklorních souborů, a sice dvacetiny Drmolic z Polešovic a padesátiny Mužského sboru z Míkovic, stejně jako nedávno pokřtěné CD Zpívání z Kozojídek. V seriálu zasvěceném dětským souborům přišla na řadu dubňanská Dúbravěnka, v jiné sérii zaměřené na pozapomenuté písně zase rekrutská píseň Zeleňaj sa, travěnko zelená, zatímco v cyklu Slovácká čítanka dostal prostor Josef Hofer, někdejší kněz ze Starého Hrozenkova, a jeho Povídky z Kopanic. Nechybí jako obvykle i něco dobrého do žaludku, tradiční recept – tentokrát na trnkové buchty s makem.

Malovaný kraj je celobarevný, má 32 stran a koupit se dá v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

Svou návštěvou Dne venkova podpoříte také obnovu lesů Kinský Žďár. Za každou zakoupenou vstupenku totiž vysadíme jednu sazeničku stromku (jedle, buk, javor klen, jilm, dub, třešeň ptačí a další) do našich lesů.

PROČ VLASTNĚ PŘIJET NA DEN VENKOVA?

• Čeká vás spousta aktivit pro všechny členy rodiny. Uděláte jedině dobře, pokud si na návštěvu zámku poslední sobotu v září rezervujete celý den! Kromě Dne venkova můžete zamířit také do Muzea nové generace, do Barokní galerie nebo na prohlídku zámku s průvodcem.
• Podíváte se do zákulisí péče o panství – uvidíte, jak funguje hospodaření na panství rodiny Kinských, vývoz dřeva z lesa za pomocí koní, ukážeme vám, jak používáme v lese pejsky, vystřelíte si z posedu, ale zároveň zjistíte, proč se z něj vlastně střílet musí, vyzkoušet můžete také střelbu z laserové střelnice atd.
• Dozvíte se spoustu zajímavostí o vodě – vyzkoušíte si pokusy s vodou, hudební, taneční nebo výtvarné vodní ateliéry, poslechnout si můžete také koncert hry na skleněnou harfu (skleničky naplněné vodou), připravujeme také workshop pro rybáře nebo besedy s odborníky na aktuální témata.
• Chceme, aby byly vaše děti rády venku! Připravili jsme atraktivní venkovní program, při kterém děti pochopí krásu trávení času v přírodě a na tablet nebo televizi ani nevzpomenou ;).
• Zahájíme nový projekt Chytrá ruka, díky kterému se zámek stane centrem mezigeneračního setkávání a předávání řemeslných a rukodělných dovedností mladší generaci. Vyzkoušet si můžete třeba výrobu keramiky v kopii středověké pece na zakuřovanou keramiku, řezbářství, paličkování nebo výrobu slaměných zvířátek.

Vstupné:

• plné vstupné: 100,- (dospělí)
• zvýhodněné: 60,- (senioři 65+, děti 6–18 let, studenti do 26 let, ZTP/P)
• rodinné: 280,- (2 dospělí a až 3 děti 6 – 18 let)

BONUS KE KAŽDÉ VSTUPENCE: Pokud při návštěvě Muzea nové generace předložíte vstupenku na Den venkova, automaticky získáte slevu ve výši vstupného na Den venkova (dospělí sleva 100 Kč, děti 3-15 let 60 Kč, rodinné vstupné sleva 280 Kč). Jinak řečeno návštěvníci Muzea nové generace mají vstup na Den venkova zdarma. Tento bonus platí do 31.12. 2020.

Oceňování sbírek zdarma

Kromě toho, že si budou moci návštěvníci výstaviště PVA EXPO Praha rozšířit svoji sbírku a zakoupit některý ze sběratelských předmětů, budou mít šanci využít na místě služby nezávislých znalců. Přinést si tak mohou například svoji sbírku známek, drahých kamenů, mincí, ale také méně obvyklých předmětů, jakými jsou telefonní karty, hračky či mušle. „Řada lidí ani netuší, jak vzácné jsou jejich sběratelské předměty. U nás na veletrhu to mohou snadno zjistit. Zcela zdarma jim jejich sbírky ocení nezávislí experti. Podařilo se nám takto objevit například prvorepublikový zlatý dukát, který jeden návštěvník zdědil spolu s dalšími věcmi po vzdáleném strýci. V následné aukci jej prodal za několik set tisíc korun,“ říká Jindřich Jirásek, ředitel veletrhu Sběratel, který proběhne 11. a 12. září.

Bankovka s Gottem znovu na scéně

Součástí veletrhu Sběratel bude také křest hned několika unikátních známek. Česká pošta představí například přítiskové známky s námětem dle původního návrhu Alfonse Muchy. Kromě známek si návštěvníci budou moci zakoupit také sběratelské bankovky se Škodou 1201 z roku 1955, pamětní eurosuvenýr k 200. výročí spisovatelky Boženy Němcové nebo sběratelskou „eurobankovku“ s portrétem Karla Gotta. O tu byl v loňském roce enormní zájem. Vyprodala se během čtyř hodin, a i když její původní cena byla 50 korun, dnes se prodává na portálu Aukro.cz až za 15 tisíc korun.

23. ročník v době koronavirové

Mezinárodní veletrh Sběratel, který je největší sběratelskou akcí ve střední a východní Evropě, se v Praze koná pravidelně od roku 1998. Na návštěvníky čeká řada sběratelských kousků, od mincí, známek, medailí, bankovek či drahých kamenů až po gramodesky, pohlednice či minerály. Letošní ročník je už 23., zároveň je poměrně ojedinělý, a to zejména kvůli epidemii koronaviru. Veletrh se bude konat za zpřísněných hygienických podmínek, návštěvníci se tak mohou během akce cítit bezpečně. Ti, kteří si doma zapomenou roušku, si ji mohou zakoupit na místě.

„Obranný systém v délce 1220 m obepíná celé jádro Poličky a patří mezi jedno nejzachovalejší hradební opevnění ve střední Evropě. Náklady na jeho údržbu tak nejsou malé. Město do oprav investuje s pomocí Programu regenerace městských památkových rezervací a zón s využitím finanční dotace z Ministerstva kultury ČR miliony korun. Práce na hradbách, které jsou pro Poličku velkým turistickým přínosem, jsou uskutečňovány podle havarijního stavu a finančních prostředků průběžně. V letošním roce město opět využilo příspěvku Ministerstva kultury, ale oproti  předchozím letům je investovalo do oprav jiných památek. Revitalizaci opevnění následně  zaplatilo z městských peněz,“ sdělila Marta Mastná vedoucí pracovnice městského úřadu.

„Město Polička má i národní kulturní památky, což je ještě o stupeň vyšší kategorie ochrany. Patří k nim kostel sv. Jakuba s rodnou světničkou Bohuslava Martinů a barokní skvosty na Palackého náměstí, kterými je morový sloup, budova radnice a obě barokní kašny a nově i historický nýtovaný most. Letos můžeme na opravu mostu čerpat finanční prostředky v rámci Programu regenerace ve výši až dvou milionů korun. Podmínkou bylo právě prohlášení mostu za kulturní památku,“ dodává.

Ocelový příhradový most nýtované konstrukce s příhradovými nosníky o délce okolo 20 m a šířce 4,3 m se spodní mostovkou, osazený na zděných nábřežních pilířích šířky 5,1 m a hloubky 2,5 m je technickou památkou, dokumentující vývoj mostních konstrukcí na našem území na přelomu 19. a 20. století.

Most byl postaven roku 1901 na přímé spojnici mezi jedinou původní fortnou v městském opevnění a neorenesanční palácovou budovou učitelského ústavu, pozdějšího gymnázia, dokončeného současně v roce 1901. Hlavní myšlenkou urbanistické koncepce bylo vytvoření druhého městského panaramatu  jako protiváhy siluety starého města, se školskými areály uprostřed. Uplatnění industriálního vzhledu konstrukce obohacuje komponované parkové prostředí z téže doby. Most se tak stal významným prvkem urbanismu města, který zásadním způsobem ovlivnil propojení s novou městskou čtvrtí za Synským rybníkem.

 

 

Titulní straně obálky dominuje foto hromadného verbuňku strážnických verbířů. V obsahu se můžete těšit na článek týkající se pátrání po počátcích letectví na Břeclavsku. Zavzpomínáte na éru kdysi velmi známé dechové hudby Moravanka. V posledním díle seriálu On-line folklor si přečtete o humoru na sociálních sítích. Pro mnohé bude možná překvapením, že herečka Eva Josefíková je svým dětstvím a mládím spjata s Vlčnovem. Odvážnější hazardéři se svým zdravím se mohou nechat inspirovat „recepty“, jež najdou v příspěvku Lidové léčitelství v Hluku. Představen je i poněkud záhadný veselský malíř a fotograf František Milan Lejček, jenž zemřel před 40 lety. Přírodu zastupuje mj. text o Kobylském jezeru, dnes vlastně spíše mokřadu; výtvarné umění třeba pojednání o rytinách na valtickém konventu. A na své si tentokrát přijdou též zájemci o teologické otázky, konkr. v článku Pikartské myšlení kněze Húsky. Závěrečnou stranu obálky vyplňuje snímek moderního kostela sv. Václava v Petrově, k němuž na poslední stránce bloku najdete i krátký doprovodný článek.

Malovaný kraj je celobarevný, má 32 stran a koupit se dá v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

 

Výstava nazvaná „Když ruce pracují srdcem“ představuje osobnosti a práci celkem 36 tvůrců, z nichž je 24 oceněno titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje do konce roku 2019 a 16 z nich je laureátem titulu udělovaného ministrem kultury ČR Nositel tradice lidových řemesel. O tom, jak zasáhl nouzový stav do příprav výstavy. Krátce o některých autorech i jejím poselství, odpověděl Petr Číhal, etnograf a spoluautor výstavy.

 

Co bylo impulsem, aby tato výstava vznikla?

Nedá se říct, že by její vznik podnítil nějaký impuls, protože výstava byla v letošním roce zahrnuta ve výstavním plánu na září. Nicméně nejrůznější okolnosti a omezení v době pandemie, kdy musely být některé výstavy zrušeny, její otevření jen uspíšily na konec května.

 

Realizace byla v době koronakrize. Co bylo největším úskalím?

Vzhledem k tomu, že přípravy a realizace výstavy probíhaly v průběhu dubna a května, kdy ještě trvala různá omezení, největším úskalím mohly být, nicméně nakonec nebyly, a to díky vstřícnosti oceněných tvůrců, osobní setkání s některými oceněnými výrobci, u kterých nám do výstavy chyběla vhodná obrazová dokumentace nebo jejich výrobky.

 

Která z činností při přípravě vás obohatila?

Jednalo se především o dvě služební cesty na Valašsko kvůli pořízení fotografií a získání výrobků do výstavy za oceněnými tvůrci spolu s muzejním fotografem Tomášem Heřmánkem. Mohli jsme tam navštívit například kolářskou dílnu Augustina Krystyníka v Novém Hrozenkově nebo dílnu Víta Kašpaříka ve Velkých Karlovicích, který se věnuje výrobě rozmanitých druhů fléten a píšťal. A pak to byla samozřejmě tvůrčí práce ve výstavním sálu spolu s mými kolegy, která je vždy obohacující.

 

Co je hlavním cílem představení výstavy?

Věřím, že hlavní záměr a cíl výstavy – prezentovat jednotlivé oceněné výrobce titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje a Nositel tradice lidových řemesel z našeho kraje – se podařil naplnit. A to i vhodnou myšlenkou jejich rozdělení podle povahy materiálu, se kterým tvůrci pracují. Lidé tak mají možnost vidět skutečné skvosty jejich práce. Výrobky ze dřeva tak střídají předměty z kovu a kamene, přírodních materiálů – proutí a pedigu, kukuřičného šustí, kůže a perleti, textilií, až po hrnčířské výrobky, broušené sklo, kraslice, vizovické pečivo a hudební nástroje. K tomu přistupuje možnost zhlédnout některé technologické postupy na audiovizuálních záznamech. Jejich pestrost a rozmanitost, ale zároveň regionální spojitost dává tušit, že oblast Zlínského kraje je skutečně stále bohatá na tradiční rukodělnou činnost. Krása obohacuje ducha, pozvedává mysl, proto přijďte a nechejte na sebe působit tvořivost lidských rukou. Výstava potrvá do 3. ledna 2021.

 

Hlavní budova Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Smetanovy sady 179. Výstava potrvá do 3. ledna 2021.

www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum