Lidová kultura

Moniko, jak jste se k čalounickému řemeslu vlastně dostala? Co bylo tím konkrétním impulzem začít se věnovat právě čalounění starého nábytku? Co jste vystudovala a v jakých profesích jste do té doby pracovala? 

Rodiči jsem byla vedená ke studiu. Myslím, že jim vzdělání umožnilo žít lepší život, a tak tento lepší život chtěli i pro mě. Vystudovala jsem obor Ekonomie a Management na MZLU v Brně. Ještě v průběhu studia bakalářského titulu jsem odjela na rok do Anglie jako aupair. Na magisterské studium jsem se pak už hlásila do Anglie. Vybrala jsem si univerzitu ve městě Exeter. Měla výborné hodnocení a jihozápad Anglie už jsem trochu znala. Vystudovala jsem tam obor Cestovní ruch a regionální rozvoj. Studium v Anglii mě opravdu bavilo a já jej zakončila s vyznamenáním.

Pracovala jsem pak rok v Anglii v marketingu cestovního ruchu. Po návratu do ČR jsem si našla práci jako back office ve firmě, která dodávala různé propagační předměty. Stresu jsem zažívala tolik, až přišlo vyhoření. Už jsem tušila, že tato práce pro mě není. V kanceláři jsem ale ještě zůstala a to na pozici v marketingu ve firmě, která prodávala boty.

V roce 2015 se nám narodila dcera Karolínka a v roce 2017 syn Vilém. Další roky jsem strávila péčí o děti. Přemýšlela jsem co dál. Zpět do kanceláře jsem nechtěla. Vracela jsem se myšlenkami do dětství a vzpomínala na činnosti, které mě bavily jako malou. Miluju opravování starých věcí, je to jako by měly duši, a ta znova ožila. Už jako malá jsem ráda šila. Měli jsme doma veritasku a já již jako holčička na ní uměla šít. Vyráběla jsem oblečky a stany pro barbie nebo šila hadrové panenky.

Jednou jsem byla s dětmi na návštěvě u kamarádky. Popisovala, jak těžké je najít čalouníka, který by jí očalounil kuchyňskou lavici. Buď jí nebrali telefony, nebo nabízeli dlouhé dodací termíny. A to mě zaujalo. Začala jsem si o čalounění zjišťovat více.

Našla jsem si čalouníka, jemuž jsem začala zdarma chodit pomáhat. Byla to výborná zkušenost. V Brně je možné vyučit se v oboru čalouník/čalounice a na Střední škole stavebních řemesel Brno-Bosonohy. Na školu jsem se přihlásila a po roce získala výuční list.

V domě po babičce a dědovi v Tišnově mám nyní svoji čalounickou dílnu Hačati, kde opravuji stará křesla a židle, a také vedu čalounické workshopy.

 

Začala jste docházet na učiliště už během rodičovské dovolené? To muselo být náročné období…

Ano, na učiliště jsem začala chodit, když byly synovi 2 roky. V té době jsem už pečovala o děti pátým rokem. Do školy jsem tehdy chodila vlastně odpočívat. Možnost soustředit se půl dne na určitou jednu činnost byla pro mě velmi hodnotná. Syn navštěvoval školku dvakrát týdně. Jeden den jsem pomáhala v dílně a druhý chodila na učiliště.

 

Co vás vlastně na čalounění starého nábytku nejvíce těší?

Zajímám se o interiérový design. O upcycling a recyklaci. Miluju bazary, bleší trhy a reuse centra. Baví mě šití a práce s textiliemi. Obdivuji atmosféru ateliérů a řemeslných dílen. Když rozdělávám staré čalounění, tak o tom přemýšlím. Představuji si, za jakých okolností křesílko vznikalo. Postup, jakým tvořím nové čalounění, volím právě podle inspirace, kterou načerpám při odstrojování starého čalounění.

 

Čalouníků je dnes málo, jedná se o nedostatkovou profesi. Čím to podle vás je? V čem vidíte perspektivu oboru? Čalouník se často neobejde bez součinnosti s truhlářem, designérem. Je to také váš případ?

Tím, že každý čalouněný kousek je unikátní, musím při práci dost přemýšlet a rozhodovat se. Ta práce nejde rychle. Je třeba myslet na detaily, estetiku, ale i na funkční stránku, aby bylo křeslo pohodlné a dlouhou dobu zase sloužilo. Čalouníci potřebují zákazníky, kteří toto ocení. I proto vytvářím fotoalba postupu prací. Je tam právě vidět ta časová náročnost. I kurzy zákazníky vzdělávají. Když čalouním se skupinkou pěti lidí podsedák židle, máme na to sedm hodin. Většina vůbec neví, co tam tak dlouho budou dělat a raději si donesou podsedáky dva. Když odpoledne mají sedák vlastnoručně očalouněný, jsou rádi i za ten jeden.

Baví mě kombinace zakázkové práce, autorské tvorby a workshopů. Ráda opravuji stará křesla a židle. Jsem ráda, když se znovu používají a v dnešních interiérech vyniknou.

V Tišnově spolupracuji s restaurátorem dřeva. O tuto součinnost pečuji. Je velice praktické, že jsme blízko sebe.

S designéry zatím nespolupracuji. Ale uvidíme, mohla by to být zajímavá zkušenost.

 

Jste rodačka z Tišnova? Čím vás město ležící kousek od Brna přesvědčilo, že jste se tu usadila, a neopustila jej jako řada mladých vzdělaných lidí při cestě za obživou?

Z Tišnova pochází moje babička a děda. Dům, který teď s mým mužem opravujeme, patřil mým prarodičům. Jako malá jsem běhala po zahradě a sbírala maliny. Děda Antonín nás se sestrou brával do okolních lesů na výlety a babička Josefa výborně vařila. Tišnov je menší město, máme tu ale vše, co potřebujeme. Do Brna je to 30 minut vlakem. Dům stojí hned u lesa, pod kopcem, kde se nachází tišnovská rozhledna. Je tu krásně.

 

Jak jste v sobě objevila podnikavého ducha? Byly krizové momenty a jak jste je překonala? Pomohl vám v tomto smyslu nějak program Silnější hybatelé? V čem vidíte jeho největší přínos, ať už pro váš malý byznys, nebo i pro vás osobně?

Hlavní motivací bylo dělat něco, v čem vidím smysl. Práci, ve které využiji svoje talenty a nadání. Něco, za čím si budu stát a budu mít chuť o tom každému říct. Po zkušenosti z kanceláří jsem si velice přála tvořit něco hmatatelného, vidět výsledky své práce. Můj muž podniká už sedmým rokem a to bylo pro mě taky motivující. Na začátku mě velice podpořil. Podnikání jde ruku v ruce s osobním rozvojem. Jsem pořád na cestě. Je stále na čem pracovat: být si vědomá vlastní hodnoty, umět se ocenit, poslouchat své zákazníky a poznávat je, umět si stanovit priority a organizovat svůj čas. Při tom všem nezapomínat na sebe a vnímat, jak se cítím a kdy potřebuji odpočívat.

V Silnějších hybatelích oceňuji hlavně kombinaci kouče a mentora. S mojí koučkou Hankou Kubátovou jsme nahlédly docela hluboko. Řešily jsme sebehodnotu, strachy, hojnost, zahlcení a potřebu odpočinku. S mentorkou Kamilou Brandejsovou to byly hlavně tabulky, finance, business plán a cenotvorba.

 

Každý řemeslník potřebuje čas, aby získal ve svém oboru potřebnou zručnost, praxi a odkoukal fígle svých zkušenějších kolegů. Z tovaryšů se až po létech stávají mistři. Nevnímáte to trochu jako svůj handicap? Co vám pomohlo získat potřebné řemeslnické sebevědomí? (Předpokládám, že to podnikatelské právě program Silnější hybatelé.) Jste v Cechu čalouníků a dekoratérů?

Čas, který jsem zdarma pomáhala v čalounické dílně, byl pro mě velice hodnotný. Naučila jsem se toho spoustu. Byla jsem jako houba a nasávala každou informaci a dovednost. Ve škole jsem se čtvrtinu času věnovala čalounické teorii. Zbytek hodin jsem strávila ve školní dílně; čalounila klasickou i soudobou technologií. Měla jsem možnost se kdykoli zeptat na to, co mě zajímá.

Avšak, každé křeslo je originál a je třeba o tom takto uvažovat. Stále se učím a myslím, že ještě nějakou dobu budu. A to mě právě baví!

V Cechu čalouníků a dekoratérů nejsem. Cech má docela vysoké roční členské příspěvky a já vůbec nevím, s čím by mi mohl pomoci. Myslím, že je docela škoda, že cech nefunguje lépe. Co mě však zajímá, je skupina na Facebooku: Upholstery friendly forum. Je to skupina čalouníků z celého světa. Kdybych potřebovala poradit, obrátím se na členy této skupiny. Tady také čerpám hodně inspirace.

 

Nesetkáváte se někdy s genderovými předsudky, že lepší řemeslník – čalouník musí být muž? Přece jen jde o technický obor, který vyžaduje používání nejrůznějších nástrojů a někdy i fyzickou sílu.

Ne, to jsem se ještě nesetkala. Zrovna čalounění mi přijde jako obor, ve kterém mohou ženy opravdu vyniknout. Je zde potřeba kreativita, cit pro detail, trpělivost, estetické vnímání. Já jsem například zúžila svoje zaměření na křesla, židle a taburety. To může být vnímáno jako určité omezení. Na druhou stranu staré gauče a velké sedačky se jen zřídkakdy vyplatí opravovat. Když potřebuji pomoct, poprosím svého muže.

 

Pořádáte čalounické workshopy, čímž k řemeslu přivádíte další zájemce, což není úplně běžné. Jak vypadají? Máte více vlastních zakázek, nebo je v současné době větší poptávka právě po těchto kurzech?

O čalounické workshopy zájem je. Lidé mají možnost strávit den v dílně Hačati v Tišnově. Dílna se nachází ve staré vilové čtvrti hned u lesa. Kurzisté si rádi prohlídnou vzorníky potahových látek a vybavení dílny. Často je zajímá typ šicího stroje, sponkovačky nebo kompresoru. Bavíme se o čalounických materiálech a kde je pořídit, nebo si prohlížejí čalounickou literaturu. Za den stihneme očalounit podsedák židle nebo začneme pracovat na opravě křesílka a zájemci si odnesou instrukce k dalšímu postupu. Díky kurzům se setkávám s velice zajímavými lidmi. Často pracují v kancelářích a den u mě je pro ně velice zajímavý a osvěžující.

Baví mě právě kombinace práce na zakázkách a kurzů. Dělat jen jedno z toho by nebylo ono.

 

Kdo jsou vaši zákazníci? Orientujete se jen na zakázky od jednotlivců? Nebojíte se, že teď budou mít lidé hlouběji do kapsy a že si nákladné renovace nebudou moci dovolit?

Zákazníci, pro které čalouním, mají často s křesílky spojenou nějakou vzpomínku. Křesla patřila jejich rodičům nebo prarodičům. Opravou získají zajímavý prvek do interiéru, pohodlné sezení, a zároveň si takto uchovají vzpomínky. Zajímají se o proces čalounění a potěší je fotoalbum, kde zachycuji postup prací. S hotovým křeslem pak předávám osobní psaní.

Účastník workshopu je častěji žena než muž. Chce se něco nového naučit a mít radost z hmatatelného výsledku. Pustit se sama do čalounění netroufá, chce poradit a podpořit. Je ráda, že může strávit den v příjemném prostředí mojí dílny. Na konci dne je nadšená z toho, co vytvořila.

Ráda bych se zaměřila více na autorskou tvorbu. Křesla opravila a až potom předala zákazníkovi. Otvírá mi to možnost tvořit zajímavé a nápadité kousky a vyjít vstříc objednavateli, který hledá retro solitér a chce jej hned. Chce originalitu.

 

Je nějaká zakázka, na kterou nikdy nezapomenete? Ať už je to kvůli její náročnosti, příběhu, který za krásným kusem nábytku, věci s pamětí, stojí apod.?

Zatím asi největší překvapení jsem zažila, když mě oslovili, abych čalounila rakve na ostatky. Jednalo se o truhly z bukového dřeva, které vyrobil restaurátor dřeva, s nímž v Tišnově spolupracuji. Dělali jsme je pro baziliku Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí v Brně a vnitřní polstrování bylo potaženo do tmavě červeného dyftýnu.

 

Už jste zmínila, že jsou vám blízké principy cirkulární ekonomiky, upcyklace, udržitelného způsobu výroby. Profesionální renovací starého nábytku je vlastně naplňujete. Budete tento směr nějak rozvíjet?

Ano, je to tak. Velice s těmito principy souzním. Dělá mi radost, že svojí prací podporuji cirkulární ekonomiku. Ráda bych spolupracovala s tišnovským, nově vzniklým, reuse centrem a párkrát do roka otevřela dílnu místním a pomohla jim s přečalouněním starých židliček.

 

Hačati máte zatím jako vedlejší činnost. Chtěla byste se živnosti věnovat naplno? Jaké překážky vám v tom zatím brání?

Dům v Tišnově opravujeme. Bydlíme zatím v Brně-Kohoutovicích. Denně vozím dceru do školy v Tišnově a syna do lesní školky za Tišnovem. Zařizuji věci okolo rekonstrukce domu. Čas na práci mám omezený. V přízemí domu buduji větší dílnu, kde budu moci vést workshopy i pro skupinku tří lidí. Chci tu mít taky více místa pro skladování materiálu a křesel. Plány jsou, jen vydržet.

 

Dá se uspokojivě skloubit podnikání, domácnost, rodina a další aktivity? Jak dobíjíte baterky?

Uspokojivě jak kdy, ale skloubit se dá. Je to o každodenním balancování a plánování. Abych to zvládla, chodím do lesa běhat, cvičím jógu a odpočívám na zahradě. Těším se, až se přestěhujeme do domu v Tišnově. Opravený starý dům s terasou, zahrada s ovocnými stromy a les za domem...

 

www.hacati.cz

„Jsem nesmírně rád, že v našem kraji žijí nejen šikovní, ale také pracovití a cílevědomí lidé, kteří se s láskou a péči věnují řemeslům. Musím smeknout před úsilím Davida Adamského, který doslova oživil zaniklou tradici vyšívání pavím brkem do kůže. Stejně tak kovář Zdeněk Vítek, který své zkušeností a dovednosti už padesát let předává dalším generacím. Jsem přesvědčen o tom, že i v dobách vyspělých technologií šikovné řemeslníky stále potřebujeme a jako kraj chceme podporovat, aby tradice zůstaly zachovány,“ uvedl hejtman Martin Červíček. 

Nominovat řemeslníka mohl každý. Z návrhů následně komise složená z odborníků v oboru tradiční lidové kultury, zejména muzejních etnografů, doporučila Radě Královéhradeckého kraje ocenit dva nominované.

„Smyslem udílení titulu Mistr tradiční rukodělné výroby je především ocenit dovednosti výrobců a jejich snahu předávat dál. Je to způsob, jak podporovat zachování tradičních technologií a postupů. Děkuji všem řemeslníkům, že se tradiční řemeslné výrobě věnují, a navíc ji vyučují a předávají dalším lidem,“ uvedla náměstkyně Martina Berdychová.

Prvním z nich je David Adamský, který se věnuje vyšívání pavím brkem do kůže. Toto umění se v Čechách rozšířilo v druhé polovině 19. století a uplatnilo se na kožených mužských opascích. David Adamský během snahy o oživení zapomenuté tradice orlickohorského kroje zjistil, že se doplňovaly právě opasky vyšívanými pavími pery. Nebyl však už nikdo, kdo by byl schopen práci starých mistrů napodobit v potřebné kvalitě. Po dlouhém bádání v muzeích a studiu dostupných materiálů se do vyšívání pustil sám s vlastnoručně vyrobenými nástroji. V současné době se v řemesle stále zdokonaluje, snaží se maximálně zachovat historickou autentičnost, ale experimentuje také s vlastními stehy. Vyšívání pavím brkem si však David Adamský nenechává jen pro sebe, ale tuto techniku už naučil svého syna Jindřicha a také přednáší a publikuje texty.

Druhý oceněný mistr Zdeněk Vítek již padesát let působí v Jaroměři na střední škole řemeslné. Po celou dobu se věnuje výchově a předávání odborných znalostí a dovedností budoucím řemeslníkům. Zpočátku se zaměřil na výuku podkovářství včetně podkování koní i oprav zemědělské techniky, později vyučoval umělecké kovářství, zámečnictví nebo pasířství.

Pro žáky třetích ročníků vytvořil pravidla pro ročníkové práce. Výsledkem je galerie na chodbách školy a práce jeho žáků pravidelně získávají ocenění v soutěžích a na výstavách. Pro dospělé řemeslníky podkováře vytvořil Zdeněk Vítek tradici takzvaných podkovářských dnů, kde předváděl ukázkové kování na nejrůznějších setkáních u nás i v zahraničí. Zdeněk Vítek se také podílel na vzniku publikace „Podkovářství“ a elektronické učebnice v oboru kovářství a podle jeho rámcového vzdělávacího programu se dnes učí podkováři a umělečtí kováři.

Oba letošní nositele titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje přijal hejtman Martin Červíček na pracovní schůzce, během níž ocenil nejen jejich práci, ale nechal se zasvětit do historie a problematiky nejen kovářství, ale také vyšívání pavím perem do kůže. Následně spolu diskutovali i možnosti dalšího rozvoje řemesel v regionu.

Titul Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje uděluje každým rokem Rada Královéhradeckého kraje za významný přínos v oblasti tradiční lidové kultury. Každoročně jsou oceňováni tvůrci, řemeslníci v oborech tradičních lidových řemesel, ale také ti, kteří se o jejich rozvoj
a udržování významně zasluhují. Návrh na ocenění Mistra tradiční rukodělné výroby může podat kdokoliv. Výzvu k předložení návrhu na ocenění vyhlašuje každoročně Regionální pracoviště pro lidovou kulturu, specializované pracoviště historického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové ve spolupráci s Krajským úřadem Královéhradeckého kraje.

 

Výmlat obilí ve skanzenu a den muzejních zahrad 

Datum: neděle, 18.09. 2022, od 13 hodin

Muzejní pole jsou sklizena a úroda je již uskladněna ve stodolách. Na podzim pak přichází čas výmlatu a ten se ve skanzenu provádí ručně anebo s mechanickou mlátičkou. Na mlatu několik mlatců současně  mlátilo v určeném rytmu snopy a byla to fyzicky velmi namáhavá práce. Později se používaly mlátičky a návštěvníci se mohou podívat jak tyto stroje fungovaly. Muzejní koně budou následně vymlácené obilí a slámu transportovat do stodol a skladišť.

Muzejní zahrádky jsou ve skanzenu osázené podle dochovaných informací rostlinami tak, jak je dříve hospodyně mívaly. Zelenina a bylinky do kuchyně ,léčivé byliny pro domácí lékárnu, okrasné keře a květiny většinou pro určité slavnosti. Nahlédněte za plot těchto krásných selských zahrádek!

 

Sklízení brambor ve Skanzenu Horní Falce

Datum: neděle 25.09. 2022, od 13 hodin

Horní Falc je známá bramborářská oblast. Zdejší zemědělci pěstují na polích spoustu různých odrůd a také ve skanzenu máme samozřejmě na polích brambory. V září je čas sklizně a ta probíhá v muzeu jak jinak, než mechanicky. Za pomoci pracovních koní a vyorávače tzv. „čerta“ se bude sklízet. Na sbírání brambor bylo zapotřebí hodně pomocných rukou včetně dětí. 

Kdo bude mít zájem zdejší brambory ochutnat, může si cestou domů zakoupit pytlík čerstvých brambor v muzejním obchůdku. Program začíná opět ve 13 hodin a je v ceně muzejní vstupenky.

 

V neděli roztápí muzejní pekař pravidelně pekařskou pec a je pak k mání čerstvý kváskový chleba a nejrůznější pečivo.

Odpočinek po prohlídce skanzenu nabídne náš hostinec s příjemným posezením u kávy s koláčem nebo svačinku s pivem.

Těšíme se na Vaši návštěvu!

 

www.freilandmuseum-oberpfalz.de

 

 

Tým sosone tvoří skupina specialistů z různých oborů, kteří dbají na to, aby byl každý kus nábytku vyroben s náležitou pečlivostí a precizností. Za produkty značky sosone stojí Robert Urban, Dušan Kočař, Veronika Zelezníková, kteří spojili své zkušenosti designérů se znalostmi a praxí řemesla z dílny René Pšurného a Petra Čajánka.

To, co sosone rozhodně odlišuje, je jeho zaměření na hodnoty: kvalita založená na mnohaletých zkušenostech, mezioborová spolupráce a nadčasová estetika. Kreslí vzory z nejlepších designových tradic a ve svých projektech prolínají českou funkčnost a skandinávskou nadčasovost.

Při hledání nových řešení značka pomocí crowdfundingové kampaně na Hithit.cz ukazuje, že dobrý design je naší společnou věcí. Udržitelná výroba, zodpovědný design a pozornost k detailu v každé fázi práce jsou prvky, díky kterým je nábytek sosone nejen atraktivní na pohled, užitečný při používání, ale také přizpůsobitelný měnícím se dobovým potřebám.

Zapojením se do crowdfundingové kampaně si můžete adoptovat vlastní štokrle nebo se zúčastnit workshopů tvorby vlastního nábytku, čerpajících ze znalostí nejlepších českých řemeslníků a oceňovaných designérů. Staňte se součástí sosone a objevte spolu s nimi nadčasovou krásu ukrytou v tradičním řemeslném zpracování.

SOSONE je zlínská společnost, která se může pochlubit více než 20 lety zkušeností s výrobou nábytku té nejvyšší kvality. Doposud se specializovali na výrobu nábytku na zakázku a nyní zahajují nové odvětví své činnosti a představují vlastní řadu nábytku navrženou nejlepšími českými designéry. Sosone je nadčasový nábytek pro řadu generací, díky kterému pocítíte, co znamená opravdové řemeslné zpracování a udržitelný design.

Podpořte sosone na Hit Hit: >CLICK<

Sledujte SOSONE
Facebook / Instagram / Webová stránka / E-shop

Muzeum se nachází v areálu bývalého poplužního dvora Ostrov, který zrekonstruovala firma Less v letech 2005−2008. Leží v malé vesničce Ostrov nedaleko Bohdanče, Zbraslavic a Zruče nad Sázavou v okrese Kutná Hora. Expozice lidových krojů byla slavnostně otevřena 4. září 2021, kdy byl zahájen zkušební provoz muzea. V MOLK je nainstalováno na 260 úplných lidových krojů na figurínách, z čehož 40 kompletů tvoří kroje z německých oblastí. Celkem expozice představuje téměř 4 000 exponátů, z toho je například 64 zlatých ženských čepců, 300 ženských šátků, 100 párů historické krojové obuvi a mnoho dalšího. Expozice krojů je doplněna historickými předměty, které sloužily ke zpracování textilních surovin, předení a tkaní. Návštěvníci zde najdou i doprovodnou sbírku šátků, krajek s ukázkou jejich výroby, stuhy, čepce, panenek v krojích a dalších doplňkových předmětů.

 

Pane Mičánku, na Ostrovsku a Bohdanečsku jste znám nejen svými podnikatelskými aktivitami, ale také zájmem o krajinu, v níž žijete a kterou přetváříte i ctíte, ačkoli jste rodák z Brna… Společně s rodinou jste vydal před pár lety hned dvě knihy, které pojednávají o historii Bohdanče a Ostrova. Souvisí s tímto vaším zájmem také muzeum lidových krojů? Co vás k historickým venkovským oděvům vlastně přivedlo? Byla to náhoda? Jaký je váš vztah k tomuto regionu?

Projekt Muzea lidových krojů vznikl díky souběhu několika náhod. První byla rekonstrukce a restaurování areálu ostrovského poplužního dvora, tvořeného komplexem historických budov, převážně sloužících zemědělským hospodářským účelům. Vzniklo tak zvláštní místo, mající kouzlo a atmosféru spojení přírody, práce našich předchůdců a jejich kultury.

Další událostí byla náhodná možnost získat sbírku lidových krojů, kterou vytvořila zesnulá Ivana Buková a kterou jsme koupili od její maminky V. Čurdové. Tato sbírka tvoří základ dnešní expozice v Ostrově (asi 18 %).

Za další náhodnou okolnost můžeme označit fakt, že můj dědeček Martin Ševela vydal jednu z prvních publikací (U žúdra), zabývajících se lidovými kroji a zvyky na Kyjovsku.

Můj vztah ke zdejšímu regionu může charakterizovat dávný rozhovor s mým synem. Bylo mu tehdy asi osm let a zeptal se mě, jestli bude mít také děti.

„Ano, doufej, že ano. Mít děti je jeden z mála důvodů, proč jsme na světě,“ říkám mu moudře. „Prostě až budeš velikej, tak si najdeš ženu, kterou budeš mít rád, a budete mít spolu děti.“

„Jakou ženu?!“ zděsil se.

„No to já nevím, ale už je asi někde na světě. Počkej, až ji potkáš. Určitě poznáš, že je to ona,“ říkám.

„To jako myslíš úplně cizou ženskou? Ale jak můžu mít s cizou ženskou děti?!“ říká synek drtivě logicky.

„To je tak vždycky, tak je to na světě zařízený, to prostě nejde jinak. Podívej se na mě, taky jsem musel najít maminku, a když jsme se měli rádi, tak ses nám narodil,“ říkám poučně.

„Ale tatínku, to není spravedlivý, když tys mě měl s maminkou a já budu muset hledat úplně cizou ženskou!!“.

Mojí maminkou je sice Brno a Morava, ale mojí ženou a celoživotní láskou se stal zdejší kraj. Máme spolu spoustu dětí a uvedené knihy i Ostrov a zdejší muzeum jsou některými z nich.

 

Mecenáši se někdy pouští do projektů zvelebujících rodnou krajinu nebo pečující o tradiční kulturu také z toho důvodu, že mají pocit, že musí své domovině něco vrátit, že hodně získali a mají co předat zpět. Je to také váš případ? Považujete se za mecenáše?

Mecenáš je člověk, který podporuje (zpravidla finančně) někoho jiného (zpravidla umělce). Termín mecenáš ve spojení s mojí osobou je zcela nepatřičný. Všechno dělám především pro sebe, pro svoje potěšení a radost. Je samozřejmě vynikající a příjemné, pokud tím udělám radost i někomu jinému.

 

Jakými cestami se jednotlivé exponáty do muzea dostávaly, abyste opravdu postihli celou pestrost jednotlivých krojových oblastí? Je s nějakým krojem spojen třeba zajímavý příběh? Doplňujete stále sbírky? Máte na to prostory?

Je třeba odlišit sbírku a expozici. Expozice je tvořena našimi vlastními sbírkovými předměty, ale také exponáty zapůjčenými z muzeí Čech, Moravy a také z Německa (asi 15 % expozice) a zápůjčkami od soukromých osob. Sbírka je tvořena našimi vlastními kroji v expozici a rozsáhlou kolekcí v depozitáři. Sbírku a tím i expozici muzea neustále doplňujeme, a to jak dary, tak novými nákupy a hodláme v tom pokračovat i v budoucnosti. Vážně uvažujeme o dalším rozšíření výstavních prostor, kterých máme v Ostrově potenciálně dostatek.

 

Většina krojů pochází z 19. nebo zač. 20. století, tudíž na nich už zapracoval zub času. Opravy krojů jsou ale velmi náročné jak časově, tak co do zručnosti pracovníků, i finančně. Spolupracujete s restaurátory?

Ano, dlouhodobě spolupracujeme s restaurátory a specialisty pro jednotlivé krojové součástky. Restaurování, opravy a rekonstrukce lidových oděvů je často náročná a po odborné stránce i obtížná práce. Spolupracujeme s odborníky, kteří se zabývají obuví, jinými pro krajky a výšivky atd. I tak zdánlivě prosté věci, jako je bílení, škrobení a žehlení textilu je často velice složitá operace. Nemluvě o tak speciálních věcech, jako je například údržba a restaurování voskových částí pentlení, lidových šperků, zlatých čepců apod.

Při restaurování se lze setkat i se zajímavými příběhy. Příkladem může být chodská kordule, kterou pro nás renovovala paní Jana Knejflová-Fajtová, profesionální restaurátorka textilu. Ve výplni jelítek pro zavěšení sukní objevila makulaturu ze starých novin, na nichž bylo uvedeno datum jejich vydání – 2. srpna 1874. Díky takovéto náhodě bylo možné určit naprosto přesně rok vzniku zmíněné krojové součástky. Úžasné.

 

Na jaké kousky ze své sbírky jste opravdu hrdý? Je to unikátní sbírka bot, nebo kroje německy mluvícího obyvatelstva, moravských Charvátů a slezských Poláků? Kdo vám ji pomohl odborně zakládat a spolupracujete třeba s Ústavem lidové kultury?

Spolupracujeme dlouhodobě s Mgr. Janem Kučou, jedním z nejlepších odborníků na problematiku lidových krojů v České republice. Tato součinnost vedla nakonec k tomu, že se Mgr. J. Kuča stal kurátorem našich sbírek. Není ovšem jediným odborníkem, se kterým dlouhodobě konzultujeme a spolupracujeme. Z dalších mohu uvést například doc. PhDr. Irenu Štěpánovou, CSc., PhDr. Martina Šimšu, Ph.D. – ředitel NÚLK, PhDr. Daniela Dědovského, Ph.D., a mnozí další.

V našich sbírkách najdete desítky skutečných unikátů. Pokud mám uvést příklady, tak mezi ně jistě patří kompletní svatební pentlení nevěsty, družiček a ženicha ze Strání, hanácká úvodnice z Kojetína (pozn. red.: krásně vyšívaná plachta, která se dávala ženě do výbavy. Když měla dítě, ke křtu je nesli v úvodnici.). Jistě sem náleží celá kolekce krojů z německy mluvících oblastí, dámský kožich z Horňácka a tak bych mohl pokračovat.

 

Chloubou muzea Ostrov lidových krojů je podrobná mapa krojových oblastí Česka. Jak vznikala?

Vznikla tak, že jsme ji spolu s Mgr. Janem Kučou nakreslili. Můžeme být myslím hrdí na to, že se jedná o první takovéto dílo v České republice. Důležitá je také mapa odkládání (zániku) lidových krojů dle jednotlivých oblastí. Prostřednictvím této mapy si můžeme učinit představu o tomto procesu v prostoru a čase.

 

Na eshopu https://www.eshop-muzeumkroju.cz/ je k dostání mimo jiné Atlas lidových krojů ČR, unikátní publikace, která poprvé představuje lidové kroje všech oblastí Čech, Moravy a Slezska včetně německy mluvících menšin. Obsahuje 202 barevných ilustrací ženských a mužských svátečních krojů jednotlivých regionů a slovní popis. V atlasu najdeme také mapu krojových oblastí, jazyků a časovou mapu prezentující odkládání krojů. K dispozici je ve třech jazykových mutacích. V čem je vaše kniha jiná než doposud vydané odborné práce o lidových krojích?

Atlas lidových krojů České republiky je vlastně prvním pokusem o představení krojů všech oblastí naší země veřejnosti. Podobná publikace zatím na našem trhu neexistovala. O tom, že na trhu něco podobného chybělo, svědčí fakt, že se kniha velmi dobře prodává.

 

Kdy a proč se vlastně kroje začaly odkládat?

Proces odkládání tradičních venkovských oděvů začal již hluboko v osmnáctém století a probíhal během následujících cca dvou set let. Opouštění krojů souviselo s širšími procesy probíhajících změn na českém venkově – s industrializací, zrušením poddanství v roce 1848 a počínající převahou módy městského oblečení. Venkované, často z dnešního pohledu paradoxně, opouštěli svoje tradiční oděvy proto, že se za ně styděli. Prostě přijeli do města a byli tam za burany.

 

Předpokládám, že vy sám tu a tam obléknete kroj. Pokud ano, jaký je to pocit? Platí, že se člověk cítí docela jinak? Že šaty z vás dělají (jiného) člověka? 

Strávil jsem v kroji většinu svého života. Byla jím lesnická uniforma. A ano, cítil jsem se v ní jinak než v civilu.

 

https://www.muzeumkroju.cz/

 

V pátek 29. července bude v Hronově ve večerních hodinách vztyčena festivalová vlajka a přijedou seminaristé. V šestitisícovém městečku totiž začne již 92. ročník divadelního festivalu Jiráskův Hronov, který je nejstarší divadelní přehlídkou v Evropě a pravděpodobně i na světě. Slavnostní zahájení proběhne v sobotu 30. července od 14:15 hod na náměstí Čs. armády v Hronově.

„V hlavním programu festivalu se během celého festivalového týdne letos představí 37 souborů, které odehrají 74 představení. Představí se také tři profesionální inspirativní představení a dvě zahraniční ze Slovenska. V rámci doprovodného programu pak vystoupí 26 divadelních souborů a 25 hudebních produkcí,“ láká návštěvníky programový ředitel Jan Julínek.

Jiráskův Hronov se koná na několika místech. Hlavní program v Jiráskově divadle, Sále Josefa Čapka, Sokolovně a na dětském hřišti v Divadelní ulici. Doprovodný program na náměstí Čs. armády, ve dvoře zdejší základní školy a na dvou pódiích v parku A. Jiráska.

Od neděle 31. července do soboty 6. srpna se vždy ve 14 hod. uskuteční v Malém sále Jiráskova divadla veřejnosti volně přístupné diskusní fórum „PC – Problémový club“. Bude realizováno formou rozpravy – disputace členů lektorského týmu složeného z divadelních odborníků, jejich hosta a účastníků z pléna. Odrazovým můstkem pro Problémový club budou inscenace uvedené v hlavním, případně ve volném programu Jiráskova Hronova. Jeho hlavním smyslem a cílem je vytvořit prostor pro nahlédnutí inscenací z nejrůznějších úhlů pohledu, hledání smyslu amatérského divadla a jeho vyslovování se k současnosti.

 

Za divadelní odborníky budou denně v rámci tohoto diskusního fóra hovořit:

MgA. Alena Zemančíková, absolventka DAMU (obor dramaturgie), dramatička, spisovatelka, dramaturgyně literárně-dramatického vysílání Českého rozhlasu 3 – Vltava a lektorka krajských a celostátních přehlídek.

Doc. Mgr. Milan Schejbal, absolvent DAMU v Praze (obor režie a dramaturgie). V letech 1994–2006 působil jako režisér a umělecký šéf Divadla ABC v Praze. Od roku 2006 dosud je režisérem a uměleckým šéfem Divadla A. Dvořáka v Příbrami. Od roku 1996 je pedagogem režie a vedoucím ročníku na pražské DAMU (katedra činoherního divadla). Pracuje jako lektor a porotce mnoha amatérských divadelních přehlídek a seminářů.

Mgr. Luděk Horký, absolvent divadelní vědy na FF UK, dramaturg, režisér a pedagog. Od roku 1995 do roku 2006 pracoval postupně jako lektor dramaturgie a dramaturg v Divadle ABC, scéně Městských divadel pražských. Nyní vede Centrum dramaturgie dětské tvorby v České televizi. Od roku 2018 je také dramaturgem nezávislého pražského divadla D21.

doc. MgA. Jan Šotkovský, PhD., absolvent JAMU v Brně (obor dramaturgie). Od roku 2004 dramaturgem BURANTEATRu, od roku 2007 zároveň dramaturgem Městského divadla Brno. Učí na JAMU (teorii a dějiny režie a dramaturgie, teorii a dějiny muzikálu, dějiny světového divadla), porotuje amatérské přehlídky, soustavně recenzuje literaturu s divadelní tematikou pro Divadelní revui a Divadelní noviny.

Od neděle 31. července do pátku 5. srpna se bude konat diskusní seminář „KDR – Klub Divadelních Rváčů aneb nekorektně o viděném“. Jedná se o novou formu diskusního klubu, kde se bude velmi otevřeně diskutovat nad čerstvě shlédnutými představeními uvedených inscenací a tématy s nimi souvisejícími. Tímto diskusním fórem bude provádět moderátor diskuse, dramaturg a režisér Jaromír Hruška.

 

Součástí 92. ročníku festivalu Jiráskův Hronov bude také řada výstav:

91. Jiráskův Hronov byl již vloni…, předsálí Sálu Josefa Čapka – výstava fotografií Ivo Mičkala. Otevřeno denně v průběhu festivalu.

Nositelé Zlatého odznaku J. K. Tyla za rok 2021, předsálí Jiráskova divadla – výstava bude přístupná vždy ½ hodiny před začátkem představení.

Cena Pavla Dostála – oceněný soubor Divadlo RADAR/Hrobeso Praha, předsálí Jiráskova divadla – výstava bude přístupná vždy ½ hodiny před začátkem představení.

Made in Jackalap, výstavní hala (balkon) Jiráskova divadla – autorská výstava prací grafika a ilustrátora Vojtěcha Holase. Výstava bude přístupná vždy ½ hodiny před začátkem představení.

Výstava k 60. výročí Šrámkova Písku – celostátní přehlídky experimentujícího divadla, malý sál Jiráskova divadla. Vernisáž výstavy bude v neděli 31. 7. v 19:00 hodin.

Výstava ke 30ti letům VSVD, náměstí Čs. armády (mezi JD a SJČ)

SETKÁNÍ, Čapkův mlýn – Papírna – slavnostní otevření výstavy obrazů Boženy Jelínkové – Jiráskové a písemností Heleny Čapkové. Výstavu pořádá Komité Čapek Hronov z.s..

 

Novinkou letošního ročníku bude letní kino, které bude promítat od pondělí do pátku v areálu dvora základní školy.

„Projekt jsme nazvali Kino ZaŠkolou. Budou se zde vždy od 21:45 hodin promítat amatérské filmy či také dvoudílný dokument Rok českých tradic aneb Co nám svět může závidět. Amatérské filmaře, stejně, jako divadelníky, zaštiťuje NIPOS – Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. Kino ZaŠkolou vzniklo ve spolupráci Města Hronov, NIPOS, projektu České vize a Ministerstva kultury ČR“, říká Jan Julínek.

„V hlavním programu jsou pak zastoupeny neprofesionální soubory, které prošly tzv. sítem přehlídek. Každý soubor, který chce hrát v hlavním programu Jiráskova Hronova musí projít oblastními a krajskými přehlídkami, odkud mohou být odpornými porotami vyslány na celostátní přehlídky. Soubory, které zaujmou na celostátních přehlídkách pak dostanou možnost účastnit se Jiráskova Hronova,“ vysvětluje Julínek.

 

Celostátní přehlídky jsou děleny podle druhu divadla. Na letošní ročník festivalu se postupovalo z:

a) Krakonošův divadelní podzim Vysoké nad Jizerou, národní přehlídka venkovských divadelních souborů 2021

b) Tanec, tanec... Jablonec nad Nisou, celostátní přehlídka scénického tance 2022 – návrh programové rady přehlídky

c) Otevřeno Kolín, celostátní přehlídka amatérské pantomimy a pohybového divadla 2022

d) Divadelní Piknik Volyně, celostátní přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla 2022

e) Šrámkův Písek, celostátní přehlídka amatérského experimentujícího divadla 2022

f) Dětská scéna Svitavy, celostátní přehlídka dětského divadla 2022

g) Wolkrův Prostějov, celostátní festival poezie 2022

h) Mladá scéna Ústí nad Orlicí, celostátní přehlídka studentského divadla 2022

ch) Loutkářská Chrudim, celostátní přehlídka amatérského loutkářství 2022

i) zahraniční inscenace vybrané Českým střediskem AITA/IATA

 

Kompletní program včetně předprodeje vstupenek na některá vybraná představení návštěvníci naleznou na www.jiraskuvhronov.info/predstaveni-jiraskuv-hronov.

Ačkoliv je v Hronově ubytování velmi omezené a v současné době naprosto vyprodáno, hosté, kteří na festival přijedou, mohou využít ubytování ve stanovém městečku přímo v Hronově nebo v internátech v nedalekém Velkém Poříčí a Náchodě. K dispozici jsou také ještě ubytování v soukromí.

„V rámci Jiráskova Hronova bude jezdit zdarma festivalové taxi, které hosty přiveze či odveze. Také bude jezdit pravidelná kyvadlová doprava,“ dodává programový ředitel.

Festival Jiráskův Hronov je nejstarší divadelní přehlídkou v Evropě a pravděpodobně i na světě. Byl založen roku 1931 v Hronově, rodišti spisovatele Aloise Jiráska a do roku 1951 se na festivalu vždy uváděla alespoň jedna jeho hra. Festival se konal i za 2. světové války, přestože nebyl německými okupačními úřady povolen. Tím se stal nejstarším festivalem amatérského divadla, který probíhá bez přerušení 92 let. Nepřerušila jej válka, komunisté ani celosvětová pandemie Covidu. Od roku 1991 program Jiráskova Hronova pravidelně obohacují špičková zahraniční neprofesionální divadla.

Mezinárodní nevládní organizace amatérského divadla AITA – IATA zařadila festival Jiráskův Hronov v roce 2017 na svém kongresu v Monaku mezi sedm nejprestižnějších festivalů amatérského divadla z celého světa. Jiráskův Hronov je koncipován jako mezinárodní festival amatérského divadla Středoevropské sekce AITA/IATA a současně jako celostátní mezidruhová přehlídka amatérského divadla, jako nesoutěžní přehlídka otevřená všem divadelním druhům, žánrům, nejrůznějším inscenačním postupům, stylům a poetikám. Základní premisou Jiráskova Hronova je umožnění vzájemné mezinárodní a mezidruhové inspirace a setkání amatérských divadelníků i různých druhů a oblastí divadla, včetně příbuzných druhů scénického umění.

Festival Jiráskův Hronov pořádají NIPOS-ARTAMA Praha a Město Hronov z pověření Ministerstva kultury a ve spolupráci s těmito institucemi: Amatérská divadelní asociace, Česká sekce UNIMA, České středisko AITA/IATA, Klub přátel umění v ČR, Kulturní a informační středisko Hronov, Společnost Amatérské divadlo a svět, Svaz českých divadelních ochotníků a Volné sdružení východočeských divadelníků. Kulturní a informační středisko Hronov je místním pořadatelem a nositelem grantů. Jiráskův Hronov je zařazen mezi stěžejní akce Královéhradeckého kraje.

92. ročník festivalu Jiráskův Hronov se uskuteční pod záštitou Ministra kultury ČR Martina Baxy. Rada Královéhradeckého kraje udělila nad festivalem trvalou záštitu na období 2022–2025.

Městské muzeum v Železném Brodě – Běliště čp. 57, 468 22 Železný Brod

Národopisná expozice na Bělišti bude pro návštěvníky přístupna v sobotu a v neděli v čase od 9. do 17. hodiny. Komentované prohlídky expozice s průvodcem proběhnou v oba dny od 10. hodiny. Pro zapálené zájemce o lidovou architekturu je připraven komentovaný okruh po památkové rezervaci Trávníky, který odstartuje od Běliště v oba dny ve 13 hodin.

V sobotu od 10. do 17. hodiny budou moci návštěvníci obdivovat zručnost a znalosti tří regionálních výrobců, držitelů značky Regionální produkt Českého ráje. Pozvání přijal pan Petr Klíma, který předvede původní výrobu ručně štípaného šindele. Paní Ludmila Vondrová povypráví o bylinkových receptech a předvede využití bylinek v mnoha produktech. Zkušená včelařka Jolana Stáňová zasvětí návštěvníky do života včel a seznámí je s mnohými produkty jejího hospodaření se včelami. Ve stejný den od 15 hodiny proběhne koncert smyčcového dua Yellow (violoncellistka Michaela Krejčová Vitáková a houslistka Pavla Mazancová). Zazní úpravy lidových písní z pera Jaroslava Krčka a několik zahraničních lidových skladeb.

V neděli od 9 do 11.30 se uskuteční výtvarná dílna "O vodě u vody" Lenky Hřibové ze spolku Semínko země, na níž naváže krátká pohádka s názvem "O červené lodičce" (od 11.30). Od 15 hodiny se malí i velcí diváci mohou těšit na pohádku "O velikém čaroději" inspirovanou jizerskohorskou legendou o čaroději Tamanovi a knihou Čarodějův učeň Otfrieda Preusslera. Představení zahraje loutkové divadlo Toy Machine z Peček.

Rodiče s dětmi spolu mohou strávit hezký čas u hry „Život na Bělišti“, při které po nálezu 12 šifer odhalí záhadu starého nápisu na záklopovém prkně domu.

Pár kroků od Běliště se nachází Minimuzeum skleněných betlémů, které bude možné navštívit v sobotu od 10. do 17. hodiny. Milovníci skla a bižuterie zde budou mít příležitost vyrobit si vlastní šperk v korálkové dílně nebo si zakoupit výrobek firmy Kortan v prodejně minimuzea.

Akce je financována Krajským úřadem Libereckého kraje.

Otevírací doba objektu: sobota a neděle : 9–17 hod.    

 

Na ploše 30 hektarů si mohou návštěvníci prohlédnout, jak se dříve na venkově žilo a pracovalo. Selské usedlosti, domky řemeslníků, malé roubenky, mlýn i hostinec jsou zde uskupeny do vesnic, podle oblastí, ze kterých pocházejí. Zemědělské plochy a zahrádky obhospodařujeme podle starých metod a nechybí zde samozřejmě ani domácí zvířata, která dříve ke každému hospodářství patřila – krávy, kozy, ovce, prasata a drůbež.

V červenci a srpnu 2022 jsou na programu následující akce:

10.07. den hornofalcké lidové muziky – vystoupení mnoha regionálních skupin

17.07. traktoriáda - sraz historických traktorů s promenádní projížďkou po areálu muzea

24.07. sklizeň obilí jako v dobách minulých, kosou, srpem a s pracovními koňmi, stavění mandelů

14.08. u příležitosti katolického svátku Nanebevzetí Panny Marie se budou vázat bylinkové kytice                                                          

Na prohlídku skanzenu si naplánujte nejlépe celé odpoledne. Pro turisty z ČR máme veškeré informace o historických budovách a kulturní krajině připravené jako text nebo audioguide v češtině a lze si je pomocí QR kódů a čtecích aplikací stáhnout na chytré telefony nebo tablety. Občerstvení a odpočinek je možný v muzejním hostinci, kde lze ochutnat místní speciality.

Skanzen se nachází ve venkovské části města Nabburg. Příjezd po dálnicích A 93 směrem na Mnichov nebo po A6 směr Norimberk, po sjezdu je cesta vyznačena tabulkami „Freilandmuseum“.

Těšíme se na Vaši návštěvu!

 

www.freilandmuseum-oberpfalz.de

 

 

 

 

 

 

 

 

„Pohádkový ostrov“ zvedne v srpnu kotvy!

Multižánrový festival „19. Mirotické setkání loutek a hudby“ letos zažije velkou změnu. Pohádkový ostrov zvedne v srpnu pomyslné kotvy a popluje na náhradní místo. Tento náročný přesun proběhne z důvodu plánovaných stavebních prací v areálu Dolejšího mlýna.                                                                                                   Město Mirotice nám hodilo záchranné lano a poskytlo nám svůj kulturní přístav.

19. a 20. srpna 2022 budeme kotvit v parku u mirotické sokolovny. Zde postavíme divadelní šapitó, velké pódium, dvě občerstvovací paluby, mini jarmark, dobovou střelnici, výtvarné a hudební dílny, horolezeckou stěnu pro malé, fotobudku, stany pro diváky a další atrakce. V případě nepřízně počasí využijeme zázemí prvorepublikové sokolovny. Fanoušky našeho festivalu chceme mile překvapit. Budeme se snažit, aby se všichni cítili v náhradním prostoru, jako „doma“ na ostrově u Dolejšího mlýna, který již osmnáct let budujeme. Od majitelů mlýna máme příslib, že se můžeme příští rok vrátit.

Změnili jsme místo, ale filosofii „Setkání“ měnit nebudeme. Přejeme si i nadále propojovat hravý dětský svět se světem dospěláků. Vymýšlíme pestrou dramaturgii, aby zaujala všechny generace. Těšit se můžete na divadlo, loutky, hudbu, nový cirkus, balet s výrazovým tancem, Stand Up, kouzelníka, umělecké dílny a další zážitkový doprovodný program. Zavzpomínáme na staré časy a oživíme alespoň na chvilku „Kino v sokolovně“. Další programovou novinkou by měl být průvod. Autor myšlenky, herec a moderátor Radek D. Pokorný ztvární legendárního loutkáře Matěje Kopeckého a povede celý průvod k Památníku Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého. Na tomto místě vzpomeneme na nejvýznamnější kulturní osobnosti Mirotic a připomeneme výročí 170 let od narození národního malíře Mikoláše Alše. Také zde zazní nová píseň – hymna Mirotického setkání „Kapitán Kašpárek“. V hlavním programu chceme i nadále poskytovat prostor hercům a muzikantům s hendikepem. Výsledky teatroterapie předvedou herci s mentálním postižením z Divadla Klauniky Brno. Léčebnou metodou muzikoterapie prošli muzikanti skupiny Živelná pohroma, kteří vystoupí na hlavním pódiu. Od Lipna opět připluje oblíbený STReatFOOT & Surf bar Pajdora a příznivci alternativních pochutin se mohou těšit  na palubu a hudební jurtu Paczamama.                                                                                                                                                       

Děkujeme všem ochotným partnerům, mecenášům, dobrovolníkům a kamarádům za podporu a důvěru. Jen díky velké podpoře zvenčí můžeme pokračovat v tradici a vytvořit festival, který bude bavit malé i velké.

Devatenáctý díl pohádkového Setkání prožijte letos nově v parku u sokolovny 19. a 20. srpna! Přijeďte se pobavit a podpořit živou kulturu.                                                                           

Těšíme se na VŠECHNY fanoušky dobré nálady!