pátek
13. září 2024
svátek slaví Lubor

Knihy, literatura, média

Knihy, literatura, média

Autorské čtení "Lidé, čtete!" popáté

10.11.2011
10. listopadu v 19:00 hod. proběhne v klubu Egzyl v Brandýse nad Labem již páté autorské čtení z cyklu „Lidé, čtěte!“ pořádané Knihovnou Eduarda Petišky. Představí se tentokrát prozaička Kateřina Tučková, básník Jan Duhajský a spisovatelka Jana Jirásková, jejíž čtení doprovodí kytarista Robert Frei. Spisovatelku a historičku umění Kateřinu Tučkovou znají čtenáři většinou v souvislosti s jejím historickým románem Vyhnání Gerty Schnirch, ve kterém se na pozadí událostí konce 2. světové války a poválečného období v Čechách odvíjí příběh ženy sudetoněmeckého původu a její dcery. Kniha získala v roce 2010 literární cenu čtenářů Magnesia Litera a byla nominována na několik dalších významných literárních cen. V současné době chystá Kateřina Tučková svůj nový román Žítkovské bohyně. Jan Duhajský dělí již několik let svůj čas mezi literaturu a divadlo. V Divadle Radka Brzobohatého si zkusil asi většinu technických profesí a v několika hrách také hraje. S jeho téměř bohémským stylem života zajímavě souzní poezie, kterou píše – někdy velmi citlivá, jindy plná chytrého a často sebeironizujícího vtipu. Jana Jirásková působí hlavně v Chrudimi, kde při městské knihovně vede literární klub Psahlavci. Do Brandýsa přijede spolu s kytaristou Robertem Freiem a společně vystoupí s komponovaným programem proSTORY. Jejími slovy: „Jde o story z prostorů a jazzbluesově laděné songy.“ Pro ty, kdo znají Jiráskovou jako prozaičku, bude tento program patrně zajímavý tím, že se v něm autorka po šesti letech vrací k poezii. Robert Frei se věnuje muzice již od raného dětství, vystudoval kytaru na státní konzervatoři v Pardubicíc - dnes ji vyučuje. Koncertuje s kapelami Jazzibaba a Artur.

Divadelní představení: Život k sežrání

22.11.2011
Knihovna Eduarda Petišky Vás zve na divadelní představení Život k sežrání v podání projektu scénického čtení LiStOVáNí. Jedná se o dramatizaci stejnojmenného románu francouzského spisovatele Mikäela Olliviera. Konat se bude 22. listopadu v divadelním sále zámku v Brandýse nad Labem od 19:00 hod. V rámci projektu LiStOVáNí byla zdramatizována již celá řada literárních děl. Ve výsledném tvaru se můžeme těšit na zajímavé a mnohdy velmi vtipné divadlo s prvky scénického čtení. V nastudování románu Mikäela Olliviera Život k sežrání nebude o humor nouze. Autorovi se podařilo přesně vyvážit dílo o francouzském „metráčkovi“ současného světa, kde děti mohou mít všechno, co chtějí, a přitom jim často chybí to nejdůležitější. Jak se hlavní hrdina Ben, student gymnázia, vyrovná se svou nadváhou, s dietou, s první láskou, s výsměchem spolužáků? Přijďte se podívat. A pozor! Rodiče, vezměte s sebou svoje puberťáky. A puberťáci, vezměte s sebou svoje rodiče. Účinkovat budou Alan Novotný, Lenka Janíková a Lukáš Hejlík.

Slovník nářečí regionu DOLNÍ POOLŠAVÍ

Autor článku: 
luk

<p>UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Několik tisíc nářečních slov obsahuje „Slovník nářečí obcí regionu Dolního Poolšaví“. Jeho tvůrcem je František Ilík zvaný Holmes, dnes již legendární primáš cimbálové muziky Burčáci. Ilustrace Moarch Eveno, grafická úprava a sazba Tomáš Ježek.</p> <p>Autor vytvořil s několika spolupracovníky autorský kolektiv s cílem zachytit v jazykových odchylkách všechny obce někdejší kunovické farnosti, tj. Kunovice, Míkovice, Derfle. Vésky, Podolí a Popovice, které mají společné znaky lidové kultury.</p> <p> Vedle vlastní slovníkové části jsou samostatné kapitoly věnovány lidovým názvům zelin, bylin, léčivých bylin a dřevin, dále nadávkám, hanlivým oslovením, pejorativům a erotickým výrazům a konečně variantám a zdrobnělinám křestních jmen.<br />
Knížku doplnil vtipnými ilustracemi bretoňský malíř Moarch Eveno, který byl právě v Míkovicích za spoluúčasti Burčáků „pokřtěný“ na moravského Slováka.</p> <p>Publikace vyšla s podporou obcí Podolí a Popovice, měst Kunovice a Uherské Hradiště, Mikroregionu Dolní Poolšaví a Nadace Děti-kultura-sport. Nakladatelství Jiří Jilík, 2011.</p> <p> Kniha je k dostání v hradišťském „Íčku“, v knihkupectvích Portal a Atrium a v Rámařství na Palackého náměstí.<br />
Je možné si ji také objednat prostřednictvím webových stránek: http://jirijilik.webnode.com/</p>

Památky UNESCO Vysočiny příští léto v televizi

Autor článku: 
luk

<p>KRAJ VYSOČINA: Každoroční příspěvek Kraje Vysočina městům s památkami UNESCO – Telči, Třebíči a Žďáru nad Sázavou bude v letošním roce použit na technologickou přípravu prezentace a propagace v rámci systému Panorama.</p> <p>„Jedná se o vysílací program České televize, který nabízí pohledy panoramatických kamer z různých oblastí naší republiky. On-line záběry na trojici vysočinských TOP památek budou přenášeny celoročně na dalších vyhledávaných webových nebo teletextových adresách,“ upřesnil radní Kraje Vysočina pro oblast kultury a cestovního ruchu Tomáš Škaryd.<br />
Dotace, kterou musí ještě začátkem listopadu schválit krajské zastupitelstvo, pomůže městům pokrýt téměř všechny náklady na pronájmem technologie, instalací, připojení na internet a také na zajištění celoročního provozu. Na účet každému z měst kraj pošle 260 tisíc korun.</p> <p>Města UNESCO by díky krajské podpoře mohla být prezentována v letním období od 1. května do 31. října ve vysílací době programu ČT2 každý den v rámci programu PANORAMA, dále na internetovém portálu www.holidayinfo.cz, na evropském internetovém portálu www.feratel.com, na webových portálech Vysočina Tourism, sdružení České dědictví UNESCO i na internetových stránkách jednotlivých měst, nabízí se prezentace na teletextu České televize, strana 680.</p> <p>S propagační aktivitou přes systém PANORAMA přišlo město Telč, které má už nyní jasno, kde bude umístěna kamera tak, aby byl záběr na historické jádro města ideální. „Ideální by byla věž, ze které je krásný pohled na celé náměstí, ale poslední slovo budou mít určitě technici,“ prozradila místostarostka Telče Hana Müllerová s tím, že i ostatní města UNESCO, která se do projektu zapojila, najdou ideální polohu pro snímání panoramatickou kamerou. „Tímto systémem chceme snímat Židovskou čtvrť a baziliku sv. Prokopa, jedním pohledů bodů bude určitě městská věž u kostela sv. Martina a o dalších místech se vedou jednání s vlastníky nemovitostí,“ uvedla Marie Černá, místostarostka Třebíče.<br />
Třetí památkou UNESCO, které se nabídka týká, je Zelená Hora ve Žďáře nad Sázavou.</p> <p>„Vyhledávání méně tradičních propagačních aktivit má své výhody. S ohledem na rozpočty měst kraj nabízí téměř stoprocentní podporu této pilotní aktivity a navíc bude využíván divácky atraktivního nástroj na veřejnoprávní televizi. Přidanou hodnotou je také posílení bezpečnosti v okolí památek, neboť kamery zaznamenají on-line i běžný denní ruch v jejich okolí,“ upozorňuje Tomáš Škaryd.</p> <p>Města UNESCO ve vysílání PANORAMA<br />

1. května – 31. října 2012, ČT 2, pondělí – neděle, 7:00 – 7:55</p> <p>Vysočina svým městům zapsaným na seznam UNESCO přispívá na prezentaci a ochranu těchto památek od roku 2003. V letech 2003 – 2008 dostala města vždy po jednom milionu korun, v roce 2009 obdržela jednotlivě částku 350 tisíc korun, minulý rok pak 300 tisíc na natočení prezentačních filmů.</p> <p>Jitka Svatošová, tisková mluvčí<br />
Krajský úřad Kraje Vysočina<br />
tel.: 724 650 123<br />
mail: tisk@kr-vysocina.cz</p>

Knižní veletrh je na téma svoboda slova

Autor článku: 
luk

<p>HAVLÍČKŮV BROD: Tématem 21. Podzimního knižního veletrhu jsou Knihy a svoboda a stejně se jmenuje i nejvýznamnější doprovodná akce letošního ročníku. Představí se na něm více než 150 českých nakladatelů.</p> <p>Festival Knihy a svoboda je pořádán českým a mezinárodním PEN klubem a je součástí celosvětové sítě literárních festivalů Free the Word. Cílem festivalu je připomenout důležitost svobody, zejména svobody slova.<br />
Letošní první ročník festivalu Knihy a svoboda je středoevropský – budou při něm číst rakouští, slovenští a čeští spisovatelé, připomene se několikanásobné výročí Karla Havlíčka Borovského, přijedou zajímaví hosté z Běloruska… </p> <p>Veletrh se koná 21. a 22. října 2011 v Havlíčkově Brodě. </p> <p>Více informací

Poslouchejte ulice…

Autor článku: 
luk

<p>PRAHA: Po čtení v metru, kdy bylo možné knihy poslouchat díky školeným hlasům mladých herců přímo při cestě zmíněným dopravním prostředkem, se do ulic hlavního města dostávají audioknihy namluvené pro nakladatelství Tympanum hereckými osobnostmi.</p> <p>V rámci Projektu Praha město literatury překvapí chodce mluvící knihy na pěti místech. Místa i knihy byly vybrány tak, aby spolu vzájemně souzněly a čtení nebylo pro místo rušivým elementem, ale naopak důvodem, aby se chodec-čtenář na chvilku zastavil a zaposlouchal. </p> <p>Náhodní posluchači si tak mohou vyslechnout mluvící knihu z produkce nakladatelství Tympanum na Brumlovce (Tibet: Tajemství červené krabičky), ve Františkánské zahradě (Kavárna nad Prahou), u Národní technické<br /> knihovny v Dejvicích (vzpomínky na J. Masopusta) a ve Stromovce (Lichožrouti). Puntíkáři, kteří by měli zaznívat na Náměstí Míru, se přidají příští týden. </p> <p>Knihy budou v pražských ulicích zaznívat až do neděle 23. října. </p> <p>Více informací naleznete v příloze.</p>

Co s městským rozhlasem či historickými domy?

Autor článku: 
luk

<p>NOVÝ JIČÍN: Názor občanů k různým tématům se pokouší novojičínská radnice zjistit prostřednictvím anket. Dvě ze vznesených otázek nás zaujaly: názor občanů na městský rozhlas a jejich postoj k historickým domům na náměstí, které jsou ve špatném stavu.</p> <p>Co se obecního rozhlasu týče, tak někteří občané upozorňují, že v někde nejsou reproduktory dostatečně slyšitelné, jindy zase, že je hlasitost příliš vysoká. Jedni se dožadují zvýšení četnosti a doby čtení zpráv, druzí si stěžují, že je městský rozhlas ruší. </p> <p>Výsledky ankety:</p> <p>1. VARIANTA 1<br />
Městský rozhlas je důležitým zdrojem informací a měl by zůstat beze změn.<br />
52 (33%)</p> <p>2. VARIANTA 2<br />
Městský rozhlas by měl vysílat častěji.<br />
4 (3%)</p> <p>3. VARIANTA 3<br />
Městský rozhlas by měl být zachován, ale měl by omezit četnost a rozsah hlášení.<br />
26 (16%)</p> <p>4. VARIANTA 4<br />
Městský rozhlas je už dnes zbytečný.<br />
78 (49%)</p> <p>Další anketní otázka zní: Jak má radnice vyřešit problém s historickými domy na náměstí, které jsou ve špatném stavu? Výsledky najdete zde

Řemeslo s názvem KNIHAŘ

Autor článku: 
Ludmila Kučerová

<p>ČR: V poslední době se u nás diskutuje o knihách, o jejich významu a dostupnosti širokým vrstvám obyvatel, a také o ohrožení této komodity v souvislosti s technickými vymoženostmi či zvyšujícími se cenami. Než se knihy dostanou na pulty, musí je kromě jiného někdo vyrobit; v případě velkých nákladů vznikají strojově, ale potřebujete-li svázat jeden nebo pár výtisků, obrátíte se na knihaře. První knihy byly vytištěny už v 15. století, a nás napadlo, zda knihařské řemeslo má šanci přežít. Diskutovali jsme o tom s Václavem Uhrem, který se knihařinou zabývá.</p> <p>Můžete přiblížit knihařské řemeslo?</p> <p>Na úvod rozhovoru nejdříve dovolte, abych se představil čtenářům. Jmenuji se Václav Uher, jsem vyučen v oboru knihař a absolvent Střední školy v oboru polygrafický průmysl. Žiji v obci Vraňany v mělnickém regionu.<br /> Většina lidí si dnes možná hned nedovede představit co toto řemeslo obnáší. V oboru knihař existuje dvojí rozdělení: knihař ruční a knihař strojový. Během předchozích zaměstnání jsem pracoval jako knihař strojový, dnes se zabývám knihařinou ruční.<br />
Co tedy knihař umí: váže již vytištěné časopisy do jednotlivých ročníků, váže absolventské, diplomové, disertační, rigorozní práce, Sbírky zákonů ČR, Věstníky ministerstev ČR, kroniky a pamětní knihy obcí. Knihař také opravuje knihy poškozené či jen takové, u kterých se postupem doby jejich vazba uvolnila a kniha potřebuje zpevnit. Mohou to být také různé příležitostné tiskoviny, které zákazník potřebuje mít svázané.</p> <p>Řemeslo vás nejspíše živí, ale je také Vaším koníčkem?</p> <p>Ano, v současnosti mě knihařské řemeslo živí a stalo se již dříve mojí zálibou. Zajímavá byla cesta k jeho výběru. Na základní škole, v sedmé třídě na jaře roku 1988, kdy se podávaly přihlášky na učební obory či školy nebo gymnázia jsem váhal, kam zamířím. Do tiskárny jsem se šel podívat na radu třídní učitelky, abych se seznámil s řemeslem, které úzce souvisí s historií. A historie byla a je mým dalším zájmem. Zpočátku velké tiskárenské provozy, kam jsme jako učni chodili na praxi, moc lákavé nebyly, ale postupem doby jsem si k řemeslu cestu našel.</p> <p>Jak se žije knihaři na volné noze? A dotkne se Vás zvýšení sazby DPH na knihy?</p> <p>Líbí se mi první tři slova v otázce. Připomíná mi pořad z dílny Febiofestu. K řemeslu ručního knihaře jsem byl nucen se vrátit před necelými dvěma roky, kdy tiskárna, v níž jsem vykonával post technologa výroby skončila svoji činnost. Po neúspěšném hledání zaměstnání jsem si nechal vystavit živnostenský list k výkonu tohoto řemesla a začal se jím živit. Rozhodně za rok podnikání neodletíte na dovolenou do nějaké exotické destinace, ale na uživení to postačuje.<br /> Zvýšení sazby DPH: samozřejmě, že se zvýšením sazby stoupnou i náklady na materiálové vstupy, zvýší se cestovní náklady a tento fakt se promítne do výsledných cen za knihařské zpracování. Otázkou je, jak se zvýšená cena projeví na pultech knihkupectví, jaký bude zájem lidí kupovat knihy. Myslím si, že u knih a tiskovin to je špatný krok.</p> <p>S jakými požadavky se na Vás zákazníci obracejí? A poradíte si se vším?</p> <p>Zaprvé to jsou obce, městyse, města, které vytvářejí svojí agendu, odebírají Sbírky zákonů, věstníky a jiné tiskoviny, jež potřebují mít svázané v knižní podobě. Velký potenciál zakázek je také v kronikách, které si obce nechají svázat. Zadruhé to jsou studenti vyšších odborných či vysokých škol, kteří potřebují svázat své absolventské, diplomové, disertační nebo rigorozní práce. Za třetí to jsou okresní archivy, kde se shromaždují písemnosti pocházející z výkonu státní správy, které je také potřeba knihařsky zpracovat, zvláště proto, že tyto materiály jsou předmětem studia a listovat v knize je jednoduší, než se probírat spoustou listin.<br />
Další objednávky mám od lidí, kteří mají vztah ke knihám, zejména k některým konkrétním, kterých si váží natolik, že pokud se poškodí, nechají si ji opravit. Také, když si někdo nechá vypracovat od genealoga přehled předků dovedu jej svázat do fešné vazby, aby posloužila jednak obdarovanému, ale do budoucna i celé široké rodině.<br />
A pokud se ptáte, jestli si se vším poradím, tak asi jako u každého řemesla nikdo není naprosto dokonalý, a v případě náročné vazby či opravy zkonzultuji postup se staršími knihaři.</p> <p>Jak dlouho trvá vazba knihy?</p> <p>Je to různé u vazby zcela nové knihy a opravy knihy již svázané. U nových vazeb, pokud není nějaké specifické zadání zákazníka, tak dopředu lze odhadnout potřebný čas na vazbu. U oprav starých, poškozených vazeb je to odvislé od míry poškození. Tady je časový odhad těžší. Zkrátka přesně na minutu v době přijetí zakázky potřebný čas k její splnění nestanovíte. Není to v tom, že bych něco zákazníkovi tajil, sdělím, že na tom strávím hodinu, dvě či tři, ale kolik přesně času jsem vazbě věnoval, to se dozvím až po skončení práce.</p> <p>Jak je to finančně náročné?</p> <p>Začněme u nejjednodušších vazeb. U vazeb prací studentů vyšších a vysokých škol mám cenu dopředu stanovenou; liší se pouze podle počtu řádků vyražených na deskách. Dále vazby nové (časopisy, obecní či městské zpravodaje, Sbírky zákonů), tam sdělím zákazníkovi cenu předběžnou, cena konečná se může lišit v řádu desítek korun. U převazeb a oprav mohu stanovit odhadní cenu, neboť, jak je řečeno výše, je těžké dopředu odhadnout cenu, když na minutu nevíte, jak dlouho se budete vazbě věnovat. Nechci utajovat ceny za vazbu, ale knihařina je opravdu specifický obor a ke každé zakázce musíte přistupovat individuálně. Zkrátka nejde o sériovou výrobu, kde knihy ze strojů a výrobních linek vycházejí na dopravních pasech jedna za druhou, jedna jako druhá.</p> <p>Můžete uvést nejzajímavější zakázku z hlediska uměleckého?</p> <p>Je nesporný fakt, že ruční knihařina je na rozdíl od strojové, kde se knihy vyrábí v tisícových nebo desetitisícových nákladech, prací tvůrčí. Každá vazba, která se opravuje či váže, si vyžaduje specifický přístup. A pokud si zákazník přeje opravdu fešný kabát knihy či vazby, snažím se jeho přání splnit.<br />
Základní postupy oprav jsou neměnné, ale fantazie knihaře je bezbřehá. Samozřejmě lze udělat to, na co jsou materiály. Umělecká knihařina je o dvě patra výše než běžná ruční knihařina, zakázku z tohoto oboru jsem prozatím nezpracovával, co ale není může být…<br />
Asi nejzajímavější, nikoli uměleckou, ale náročnou na zpracování, byla v loňském roce vazba přehledu předků jednoho zákazníka. Listy byly vytištěné na ručním papíru gotickým písmem, s velkým archem, který bylo nutné složit do vazby. Z letošních prací mohu uvést např. zakázku gymnázia z Kralup – končící třída gymnázia si nechala fotky z maturitního tabla zmenšit na formát větší vizitky, vytiskla si 30× každého žáka plus ředitele a třídní pedagogy a toto si nechala svázat do miniaturních knížek. Každá kniha začínala pedagogy a následovali žáci, v každé knize první žák či žákyně jiný portrét, aby každý měl svoji knihu. Byla to „trpasličí práce“, ale výsledek se rozhodně líbil nejenom žákům, ale i pedagogům.</p> <p>Co všechno musíte k provozování tohoto řemesla znát a umět, jaké technické vybavení potřebujete?</p> <p>Především je to nauka o papíru, jeho vlastnostech, druzích, o knihařských materiálech, zákonitosti, náležitosti vazeb, které jsou dané Českou státní normou. Následně jak mezi sebou reagují materiály s pojidly. Pak detailní věci při zpracování vazeb, které jsou sice také dané, ale pokud má zákazník specifické přání, musí se výroba přizpůsobit. Neposledně také časem nabyté osobní či sdělené zkušenosti, které si nikde v knihách nepřečtete.<br />
Toto řemeslo nevyžaduje okamžité pořízení finančně náročné techniky, základem jsou především šikovné ruce, umění kombinovat, nebát se nových postupů. Základem strojního vybavení je mechanická nebo elektrická řezačka papíru, ruční lis, může být dřevěný, železný či litinový, zlatící lis a sada písma, ozdobné ornamenty pro ražbu na hřbet či přední stranu knižních desek. Pak je to kostka na skládání papíru, třepítko na motouz, růžkovač, klasická jehla na šití, ostrý nůž a nůžky, ještě by se dalo vyjmenovat spoustu menších „udělátek“, ale to by bylo na delší povídání.</p> <p>Zdá se, že zatím toto řemeslo v ohrožení není. Jak to vidíte Vy v době, kde se o slovo hlásí elektronické knihy?</p> <p>Myslím si že ne. Tím, že není tak potřebné jako třeba zedník, tesař, elektrikář, instalatér, je trochu méně známé, a pokud jej člověk potřebuje musí hodně hledat, než najde člověka, který se tímto řemeslem zabývá. Když vyplníte mezeru na trhu, máte z poloviny vyhráno. V dnešní době, já jí nazývám dobou „škrtící“, většina lidí i institucí šetří výdaje, ale jistě přijde doba růstu a pak se nashromážděné věci dají svázat. Připraveným přeje štěstí.<br />
Ještě k ohrožení knihařského řemesla. Když jsem vloni navštívil odborné učiliště, kde jsem prožil svá učňovská léta, ptal jsem se pedagogů, jaká je naplněnost oborů. Nás kupříkladu bylo ve třídě 26 žáků, dnes je ve třídě 4 – 5 žáků, kteří studují obor knihař. Je to dáno také velkým technickým rozvojem, kterým obor polygrafie od roku 1990 prošel. Na počátku mého seznámení s řemeslem se ještě sázela horká sazba, reprodukce fotografií se náročně převáděla do tiskové podoby, nebyl takový velký výběr tiskových a knihařských materiálů jako dnes. Totéž platí o strojovém vybavení. Ale stále se tiskne, a myslím že obor polygrafie se neztratí. Do klasického tisku se tlačí tisk digitální, vhodný na malé náklady, které by klasickým tiskem byly pro zákazníka velice finančně náročné. A náklady to je dnes to první, co zákazníka zajímá. Já jsem ale zastáncem klasické papírové knihy, ta svoji novotou, vůní tiskařské černě, vzhledem a svým zpracováním člověku rozhodně dává něco víc než svůj obsah. Když máte v knihovně sborníky, ucelená díla, je na ně hezký pohled. Ale to musí mít člověk v sobě, aby to tak vnímal.</p> <p>Václav Uher: uher.vaclav@seznam.cz</p>

Východočeské loutkářství

Autor článku: 
luk

<p>KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ: Historicky první prokázaný český loutkář se narodil se ve Studnici u Náchoda. Jeho osudy zachycuje kniha Alice Dubské Cesty loutkářů Brátů a Pratte Evropou 18. a 19. století.</p> <p>Unikátní knihu o Janu Jiřím Brátovi a jeho putování Evropou 18. století představila její autorka – divadelní historička Alice Dubská – v místech, kde původně syn chudého tesaře hrával svá první představení.<br />
Slavnostní křest knihy „Cesty loutkářů Bratů a Pratte Evropou 18. a 19. století“ se uskutečnil v pátek 7. října v Hostinci U Studny ve Studnici.<br />
Ještě před tím přijal paní Alici Dubskou v Hradci Králové hejtman Královéhradeckého kraje Lubomír Franc, který tak symbolicky odstartoval kampaň usilující o zápis východočeského loutkářství na Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky.<br />
Inspirující tradici východočeského loutkářství od poloviny minulého století rozvíjejí především Muzeum loutkářských umění v Chrudimi, jediné specializované loutkářské muzeum u nás, v Královéhradeckém kraji pak zejména Divadlo Drak (včetně Labyrintu), jehož poetika od počátku vyrůstala z tradice loutkářské rodiny Matěje Kopeckého. Obě instituce měly ohromný vliv na rozvoj amatérského loutkářství, které jinde ve světě nemá obdoby.</p> <p>Celá tisková zpráva

Vychází publikace o architektuře knihoven

Autor článku: 
luk

<p>ČR: Postavit novou knihovnu nebo ji alespoň pořádně zrekonstruovat je velkým snem mnohých knihoven a jejich pracovníků. Prosadit a realizovat výstavbu knihovny je velmi zdlouhavý a složitý proces, při kterém většině chybí potřebné znalosti a zkušenosti.</p> <p>Definovat potřeby uživatelů tak, aby knihovna vyhovovala jejich současným i budoucím požadavkům, zjistit dodavatele speciálních zařízení či získat kontakty na projektanty a specialisty, bývá velmi složitým oříškem, protože často chybí zkušeností s tímto typem stavby. Poslední odborné publikace na téma výstavby knihoven byly na Slovensku či v Čechách vydávány v 70. a 80. letech minulého století.<br />
Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR letos vydává publikaci Ladislava Kurky Architektura knihoven. Autor působil jako konzultant při přípravě a realizaci desítek staveb knihoven. Publikace je určena knihovníkům, architektům, projektantům i studujícím těchto oborů, ale také zřizovatelům a provozovatelům knihoven. Představuje základní souhrn poznatků, které jsou nezbytné pro přípravu a realizaci výstavby knihoven.<br />
Úvodní kapitola se zabývá vývojem architektury knihoven od nejstarších dob do současnosti s vazbou na vznik písma, vynález knihtisku a rozvoj informačních technologií. Druhá kapitola vymezuje požadavky na budovu knihovny, zabývá typologií a charakteristikou jednotlivých prostor a vymezují knihovnické, čtenářské, technické a prostorové požadavky na budovu knihovny. Další kapitola je zaměřena na interiér knihovny jak z hlediska mikroklimatu, tak vybavení interiéru specializovaným nábytkem a technologiemi. Čtvrtá kapitola představuje stručnou rekapitulací výstavby a rekonstrukcí knihoven v České republice. Jsou uváděny charakteristiky vybraných významných staveb knihoven. Závěrečná kapitola se věnuje jednotlivým etapám výstavby knihovny od zadání, přes projektování až po samotnou realizaci včetně zpracování dokumentace stavby a proces reklamačního řízení. Publikaci uzavírají přílohy s ukázkami stavebního programu. Každá kapitola je doplněna odkazy na nejdůležitější literaturu k výstavbě knihoven. Kniha je bohatě ilustrována. </p> <p>Ladislav Kurka: Architektura knihoven. Praha, SKIP2011. 200 s.<br />
Cena: 250,– Kč, pro Slovenskou republiku14,90 EUR. Cena je uvedena včetně poštovného, distribuci na Slovensku zajišťuje knihkupectví Artbooks.<br />
Objednávky pomocí webového formuláře na:<br /> http://www.skipcr.cz/…blikaci-skip</p>

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Knihy, literatura, média