Seriál Místní kultury se bude celý rok zabývat fenoménem české knihovny, od historie po současnost. Chce představit osobnosti, trendy, ukázat velké knihovny i knihovny v malých obcích bez profesionálních pracovníků, popsat, jak se knihovnám daří komunikovat s veřejnou správou, co jim chybí, čeho si naopak váží. Přejeme si, abychom tím i přispěli ke kulatým stolům v jednotlivých krajících, které hodlá jako dialog s veřejnou správou uspořádat Národní knihovna. A rovněž, a to především, vzdát hold knihovníkům, kteří svou profesi považují za poslání a službu společnosti.
Mgr. Lenka Lázňovská, ředitelka Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu
JAK TO VIDÍ Z BÝŠTĚ - na otázky odpovídá paní knihovnice Vendula Valečková:
Pokud chcete bydlet poblíž velkého města a zároveň nedaleko krásných lesů, je pro vás Býšť ideální volbou. V obci ležící mezi Pardubicemi, Holicemi a Hradcem Králové, spokojeně žije téměř 1600 obyvatel. Kromě ostatní vybavenosti má obec samozřejmě i knihovnu.
Připomeňte založení své knihovny, osobnost či spolky, které ve vašem městě či obci ve spolupráci s knihovnou spoluutvářely kulturní, společenský a vůbec občanský život první republiky.
Historie naší knihovny se začala vlastně již v roce 1906 se založením Hospodářské besedy. Účelem tohoto spolku bylo rozšiřování hospodářského a všeobecného vědění, sledování pokroku ve všech hospodářských a průmyslových odvětvích, podporování vzájemnosti rolnictva a pořádání ušlechtilých zábav. A právě z knihovny hospodářské besedy vznikla vlivem nového knihovního zákona 23. ledna 1921 obecní knihovna. Obecní zastupitelstvo zvolilo členy knihovní rady a knihovně obec na začátek věnovala 408 korun českých. V dalších letech to dle zákona bylo 50 haléřů z každé osoby v obci žijící. Knihovně byl předán fond knih hospodářské besedy, který tehdy čítal 129 svazků. Knihovna byla umístěna v rezervní třídě obecné školy. Z tohoto místa se pak několikrát stěhovala, až se v 60. letech minulého století usídlila v nové budově tehdejšího MNV. I v této budově se umístění knihovny několikrát změnilo. Až konečně v roce 2004, po celkové rekonstrukci budovy úřadu, knihovna získala nové prostory v přízemí, které umožnily proměnit malou venkovskou knihovnu v opravdové komunitní centrum obce.
Knihovna je otevřena dva dny v týdnu a vlastně celý den se tam něco děje. Dopoledne akce pro děti, odpoledne hrajeme deskové hry nebo se u nás scházejí senioři a večer probíhají pravidelné výtvarné dílny, přednášky, promítání či vernisáže výstav. V loňském roce knihovnu navštívilo téměř 7000 návštěvníků a doufáme, že si kromě 22730 výpůjček domů odnášeli i pohodový zážitek po návštěvě některé z našich akcí.
Jak si připomenete jubileum vzniku naší republiky?
V letošním osmičkovém roce pro čtenáře chystáme besedu na téma „Jak se žilo na Pardubicku před 100 lety“ a výstavu fotografií nazvanou „Sto let uplynulo …“, tedy pohled na život v obci před 100 lety a dnes.
Říká se, že dnešní děti málo čtou. Platí tedy, že je pro ně knihovna neznámým místem?
O tom, jestli naše děti budou čtenáři, rozhodujeme my, dospělí, rodiče, prarodiče, učitelé, knihovníci … My všichni můžeme ovlivnit čtenářství či nečtenářství našich dětí. Knížka by se měla stát samozřejmou součástí života dítěte a o to se snažíme v naší knihovně už spoustu let. Myslím si, že u nás v obci knihovna rozhodně pro děti není neznámým a neprozkoumaným místem.
OBECNÍ KNIHOVNA V BÝŠTI OČIMA STAROSTKY ROMANY PETŘÍKOVÉ
Naše obecní knihovna, která v roce 2006 získala titul KNIHOVNA ROKU, si na návštěvnost občanů rozhodně nemůže stěžovat. I mimo pravidelnou otevírací dobu, která je 2x týdně, se zde organizuje mnoho setkání našich občanů všech věkových kategorií. Pro nejmenší děti s maminkami zde od roku 2005 působí dětský klub Sluníčko, oblíbené výtvarné dílny pro děti i dospělé, pravidelně se tu schází seniorky z našich obcí, pořádají se různé přednášky, vernisáže i výstavy. Častými návštěvníky jsou samozřejmě děti ze základní školy, které jsou na konci první třídy slavnostně pasovány na čtenáře a při té příležitosti dostávají svůj první průkaz do knihovny. Ačkoliv se může zdát, že knihovna a půjčování – čtení knih je díky dnešní uspěchané době na ústupu, naši občané zůstávají knihám věrní a rádi se zde setkávají.
JAK TO VIDÍ Z CHRUDIMI - na otázky odpovídá ředitelka Městské knihovny PhDr. Hana Mazurová
Chrudimská knihovna plní funkci městské knihovny s pobočkami v sídlištích a místních částech. Po rozpadu knihovnické sítě na konci 90. let převzala péči o obecní knihovny celého okresu a tak to zůstalo i poté, co od krajské knihovny přijala pověření k výkonu regionálních funkcí. Centrálně nakupuje a zpracovává knihy z krajských i sdružených prostředků a obsluhuje všechny veřejné knihovny regionu.
Veřejné knihovnictví v Chrudimi má dlouhou tradici sahající hluboko před vznik Československa. Za jeho základ můžeme považovat dědický odkaz národního buditele Josefa Liboslava Zieglera, který věnoval svou rozsáhlou knihovnu chrudimské veřejnosti. Ještě před platností spolkového zákona byla v roce 1847 ustavena Měšťanská beseda na podporu „čtení dovolených novin a časopisů“. Po založení průmyslového muzea v Chrudimi se do nově postavené novorenesanční budovy spolek přestěhoval a po celou dobu první republiky zde společně muzejní i veřejná knihovna působily. Kromě toho v Chrudimi kvetl bohatý spolkový a kulturní život, významná byla zejména tradice hudební a divadelní.
Letošní rok je výročím i dalších osmiček – 1948, 1968. Navázali jste po listopadu 1989 dialog s krajany ve světě? Spolupracujete s některou zahraniční knihovnou?
Krátce po roce 1989 jsme pociťovali nedostatek cizojazyčné literatury. S německými a francouzskými knihami nám pomohly knihovny a velvyslanectví. Anglickou literaturu nám po zveřejnění prosby v krajanském tisku v USA posílali krajané, někteří nás dokonce osobně navštívili a přihlásili se i rodáci z našeho města. Prožili jsme několik příjemných setkání a doplnili knihovní fond podle našich potřeb, dokud se nestabilizova trh s cizojazyčnou literaturou.
Udržovali jsme kontakty s knihovnami v partnerských městech v Reutlingenu (SRN) a Ede (Nizozemí) zejména v období, kdy jsme připravovali rekonstrukci objektu pro knihovnu na počátku 90. let a hledali jsme inspiraci pro vybavení a nové trendy práce. Nyní se stýkáme především s knihovnami družebního Prešovského samosprávného kraje a s mnoha slovenskými kolegyněmi nás poutá nejen společná práce, ale i osobní přátelství. Stejně podnětné vtahy máme i s knihovnami v Polsku, především z družebního města Olešnice. Naše kontakty se v tomto případě rozšířily např. i na setkávání účastníků akademie 3. věku.
Říká se, že dnešní děti málo čtou. Platí tedy, že je pro ně knihovna neznámým místem?
Setkáváme se s dětmi, které do knihovny chodí a tedy čtou. Domnívám se, že výchova ke čtenářství pramení především z rodiny a knihovny ji mohou podporovat, nikoli však nahradit.
JAK TO VIDÍ Z PARDUBIC – ředitelka Krajské knihovny v Pardubicích Bc. Radomíra Kodetová
Jaký význam mají knihovny v ČR v dnešní době – ve světě elektronických médií a sociálních sítí. Obešli bychom se bez nich?
Své místo ve společnosti rozhodně mají. Problémem bude spíš vnímání jejich účelu či využití. Ve státech v našem sousedství – směrem na západ, knihovny slouží především jako komunitní prostor, tedy místo k setkávání, vzdělávání, zábavě apod. U nás jsme ve vztahu ke knihovnám mnohem konzervativnější. Tedy primárně je vnímáme jako půjčovny, ale systematicky se snažíme o určitý přerod a spojení právě s komunitní složkou a vzděláváním. Knihovna – to jsou informace v jakékoliv podobě. V dnešní době vám knihovna poskytne služby, aniž byste do ní přišli, ale potřebujete ji, neboť ona má relevantní zdroje, databáze apod., které využijete, pokud se nespokojíte s wikipedií. Navíc poskytuje informace, ke kterým se jinak běžní uživatelé internetu ani nemohou dostat. Zároveň neoddělitelným posláním knihoven je vzdělávání, transfer znalostí a rozšiřování obzorů, podpora čtenářské, digitální a mediální gramotnosti. Toto nejsou prázdná hesla, ale skrývá se za nimi mnoho odborných znalostí a práce.
Jak oslavíte osmičkový jubilejní rok? A jaké možnosti v této souvislosti máte jako TOP knihovna regionu?
V rámci letošního roku se naše knihovna připojí připomínáním historických událostí a souvislostí cyklem odborných přednášek, vědomostních soutěží, ale i výstav. Jedním z počinů bude zapojení knihovny do projektu kulatých stolů, které se budou konat v jednotlivých krajích, věnovaných veřejné diskuzi právě o historii a významu knihoven do budoucna. Jaké je jejich poslaní v současnosti, jakým způsobem pomáhají rozvíjet, vzdělávat a kultivovat naši společnost. Rádi bychom otevřeli debatu o tom, jaké jsou možnosti, ale také potřeby právě v našem městě či kraji. To vše za účasti nejen knihovníků, ale také politické reprezentace a odborné i laické veřejnosti.
Navázali jste po listopadu 1989 dialog s krajany ve světě?
Nemohu říci, že bychom aktivně komunikovali s našimi krajany v zahraničí, ale bylo velmi příjemné, když se například někteří zapojili do našich čtenářských soutěží či se podíleli na sběru informací a materiálů pro vydání publikace o životě v našem městě za 2. světové války.
Spolupracujete s některou zahraniční knihovnou, a to nejen v oblasti knihovnictví, ale i na vzájemném kulturním projektu?
S ohledem na geografické položení města se u nás nejedná o konkrétní společné projekty, jak by byly vnímány veřejností. Spolupracujeme s knihovnami hlavně formou sdílení a výměny zkušeností, vzájemnou prezentací a účastí na odborných konferencích. Důležitou součástí rozvoje knihovny i jejich zaměstnanců je poznávání a osobní zkušenosti, jak to dělají za humny. Vždy je možnost naučit se něco nového a případně se pokusit aplikovat to k nám. - Našimi nejbližšími spolupracujícími knihovnami jsou knihovny v Prešově na Slovensku a v Polsku knihovna ve Wroclavi.
Připomeňte osobnost či spolky, které ve vašem městě či obci ve spolupráci s knihovnou spoluutvářely kulturní, společenský a vůbec občanský život první republiky. Případně vyzdvihněte osobnosti, které stály u zrodu vaší knihovny, nebo v ní přímo působily jako knihovníci.
Zmíním se o dvou osobnostech, které svým bytím a činností ovlivnily vývoj knihovny v Pardubicích.
Zdeněk Vavřík
Přestože nepocházel z Pardubic, pamětníkům se jeho jméno vybavuje velice často v souvislosti s městskou knihovnou, pardubickým divadlem, městskou galerií na zámku, Knihovníkovým zápisníkem (viz: http://search.mlp.cz/cz/titul/knihovnikuv-zapisnik/4299704/) vzpomínají na jeho básnickou, prozaickou i dramatickou tvorbu.
Od roku 1939 působil Zdeněk Vavřík v pardubické městské knihovně. Přestože se jedná o období velice obtížné, podařilo se mu zmodernizovat půjčování knih zavedením tzv. amerických polic (tedy volného výběru alespoň části knižního fondu). Jistě to mělo vliv i na zvýšení počtu čtenářů i počtu hodnotných knih. V knihovně probíhaly přednášky o vhodné četbě pro mládež, a nejen pro ni. Knihovníkův zápisník vycházel od prosince 1940 a byl určen knihovníkům, ale i čtenářské veřejnosti. V roce 1940 se konaly v Pardubicích velké oslavy - 600 let od povýšení na město. Zdeněk Vavřík uspořádal publikaci Pardubice. Kniha byla přijata s velkým úspěchem, dokonce Plzenští se rozhodli publikaci o svém městě sepsat podle Vavříkova vzoru. Dalším příspěvkem k oslavám bylo pásmo pro Český rozhlas Staletí, v němž promlouvají hlasy historických osob, které se zapsaly do dějin našeho města. Spolu s ing. Salákem (technické záležitosti) byl Zdeněk Vavřík pověřen instalací prvního sálu městské galerie na pardubickém zámku. Pro veřejnost se galerie poprvé otevřela před Vánocemi roku 1942.
Zdeněk Vavřík byl také spisovatelem, z poezie si připomeňme alespoň sbírku Píseň za pomezí (1939, je vyznáním lásky k zrazené zemi) a z roku 1940 útlou knížku veršů Rodná. Velkým úspěchem bylo zpřístupnění středověkého cestopisu Marka Pola dětským čtenářům, také pro děti sepsal Kolovrat ( knížku plnou pověstí, říkadel a dalšího vyprávění, vyšla roku 1961), Čtení o Janu Želivském (1953) je také určeno především dětským čtenářům. Z dramatické Vavříkovy tvorby uveďme rokokovou hříčku Casanova, adaptaci pohádkové hry Turandot a Juditu, která se ale setkala s poněkud rozporuplnými kritikami.
V roce 1956 odchází Zdeněk Vavřík z Pardubic do Prahy, kde působí jako zaměstnanec v redakci Literárních novin. Umírá 29. prosince roku 1964.
Jiří Pištora (narozen 12. června v Pardubicích)
V deseti letech ztratil otce. Antonín Pištora, jeden ze spolupracovníků výsadku Silver A, byl popraven za odbojovou činnost. Po válce studoval Jiří Pištora na pardubickém gymnaziu, maturoval roku 1951, doporučení ke studiu na vysoké škole však nedostal. Důvodem byla sociálně demokratická orientace rodiny. Pracoval tedy v dělnické profesi v Semtíně. Později mu bylo umožněno vystudovat Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, ale odpovídající zaměstnání nemohl nalézt, a tak byl zaměstnán na stavbě opatovické elektrárny. Roku 1958 nastupuje v pardubické knihovně v metodickém oddělení, po čtyřech letech přechází do administrace Svazu spisovatelů, kde zůstává až do své předčasné dobrovolné smrti v roce 1970.
Jiří Pištora byl především básníkem, první verše zveřejňoval již během studií na gymnáziu v časopise SOS. Od roku 1956 publikoval v řadě významných literárních časopisů. Prvotina, wolkrovsky laděná sbírka básní, Hodiny v řece vyšla roku 1961, o čtyři roky později následovala sbírka Země přibližných. V říjnu 1969 vyšla v časopise pro nejmenší čtenáře Mateřídouška Pištorova říkanka Lapkové, která způsobila jeden z prvních normalizačních skandálů. Ztráta zaměstnání i možnosti publikovat a také osobní krize vyústily v dobrovolný odchod ze života.
Historie knihovny
V loňském roce oslavila naše knihovna 120. výročí svého založení. Cesta to byla dlouhá a my všichni doufáme, že to přesto byl teprve začátek a naše knihovna bude ještě mnoho let sloužit veřejnosti. V dnešní době je Krajská knihovna v Pardubicích neoddělitelně spjata se třemi historickými domy (č.p. 77, 78 a 79) na Pernštýnském náměstí a jejich historie sahá až do první poloviny 16. století. Původně se knihovna nalézala v jiných prostorách, sídlila na mnoha místech ve městě, např. na radnici. Vlivem politické situace v roce 1917 byla činnost knihovny na více než rok zastavena. Vznik Československé republiky znamenal příznivé období pro knihovny. Díky zákonu o veřejných knihovnách (vydán 22. července 1919) byly obce povinny zřizovat veřejné obecní knihovny, a tak postupně vznikala nejhustší síť knihoven na světě. Roku 1920 byla knihovna přestěhována do přízemních prostor domu Na Hrádku, v roce 1929 do budovy č.p. 116 na Smetanově náměstí, kde působila až do roku 1960. V roce 1941 byla díky působení knihovníka Zd. Vavříka otevřena první pobočka knihovny na Skřivánku a také experimentální tzv. sadová knihovna v Tyršových sadech. Právě u příležitosti oslav výročí knihovny jsem měla možnost setkat se s potomky pana Vavříka, z nichž jeden působí jako knihovník v Městské knihovně v Praze. V dnešních prostorách sídlí knihovna od r. 1960 s tím, že v letech 1999 a 2005 prošla zásadními rekonstrukcemi prostor pro čtenáře. V průběhu let spolu s vývojem státu se knihovna stávala obecní, okresní, krajskou i městskou.
Od roku 2002 jsme krajskou knihovnou, která zároveň vykonává městskou funkci, jako příspěvková organizace Pardubického kraje. Jako asi jediná instituce svého druhu dnes nemáme žádné pobočky, neboť byly předány městu .Z titulu krajské funkce plníme metodiku regionálních funkcí pro více jak 420 knihoven v kraji.
Říká se, že dnešní děti málo čtou. Platí tedy, že je pro ně knihovna neznámým místem?
Domnívám se, že tomu tak není. Většina dětí, které v našem městě navštěvují mateřskou či základní školu, se v rámci vzdělávacích plánů do knihovny dostane. Díky ŠVP je návštěva knihovny a podpora čtenářské gramotnosti dnes již standardem. Všichni se snažíme o propagaci čtení a jeho vlivu na utváření osobnosti dětí opakovaně apelovat a i když to jde někdy ztuha, nevzdáváme se. Díky celostátním akcím, soutěžím a dalším aktivitám se nám daří stále většímu počtu dětí ukázat svět plný fantazie, dobrodružství a příběhů, který knihy ukrývají. Pro nejmenší návštěvníky čteme pravidelně s dědečkem či babičkou (zajišťují naši aktivní senioři), soutěžíme s Lovci perel, spíme v knihovně na Noci s Andersenem, čteme s dětmi v nemocnici, létáme s krtkem do vesmíru… V rámci podpory čtení spolupracujeme s basketbalovým týmem Beksa a s Komorní filharmonií. Nakonec naší největší akcí pro širokou veřejnost je Den pro dětskou knihu, kdy malí čtenáři spolu s rodiči či prarodiči ovládnou na celý den nejen knihovnu, ale i další spolupracující kulturní instituce. V loňském roce bylo účastníků více jak 1500.
Knihovny však v dnešní době nejsou pouhými čítárnami, jsou komunitními centry a tak kromě knih nabízíme pro naše malé uživatele i další aktivity jako je Klub deskových her, Dračí doupě, Larpy, muzikoterapie či arteterapie, kdy za pomoci zcela jiných aktivit k nim vlastně knihy přicházejí též.
Použité zdroje: www.kkpce.cz – Historie knihovny a osobnosti knihovny
MŮJ ŽIVOT S KNIHOVNOU – vyznání Evy Blažkové, která je čtenářkou Krajské knihovny v Pardubicích a zároveň i členkou a ambasadorkou Klubu SEN SEN při KK Pardubice (jedná se o projekt senzační senioři při Kontu bariéry, kam se zapojila i KK a je jeho nositelem od počátku.)
„Paní Blažková je velice vitální osoba, která se aktivně zapojuje do dění v knihovně i v klubu. Chodí číst dětem, pomáhá při různých aktivitách pro děti, studuje virtuální akademii,“ upřesňuje Radomíra Kodetová.
Knihy pro mne byly a jsou nezbytným duševním pokrmem. Za mlada, když nebylo tolik knih jako dnes, jsem na ně stávala frontu a v knihovně si půjčovala od známého knihovníka i knihy, které nebyly v seznamech knihovny. Knihy pro mne byly zdrojem informací a potěchou pro duši. Dnes, kdy už jsem v důchodu, je pro mne knihovna místem nejen knih a čtení, ale hlavně místem setkávání a vzdělávání. Již od vstupu do budovy na mne dýchne přátelská atmosféra, volím cestu po schodišti, abych mohla obdivovat vystavená díla, knihovní katalog je plný skvělých knih, besedy a přednášky ve velkém výběru - knihovna je pro mne srdeční záležitost.
