Co předcházelo vzniku Výletovníku?
Pro nakladatelství Slovart jsem už ilustrovala dětský atlas České republiky a atlas Evropy. Naše spolupráce s editorkou se osvědčila, baví nás to spolu. Během ilustrování atlasů ve mně vzklíčil nápad, že bych mohla zkusit něco napsat z přírodovědy, kterou jsem studovala na Univerzitě Karlově. Napadlo mě, že bych mohla propojit všechny věci, které mám v životě ráda – dětské dobrodružství, kreslení a přírodu.
Dětská dobrodružství?
Když jsme byli malí a bydleli v Dobrušce, tak jsme měli klub Žlutý list, něco jako Rychlé šípy. Četli jsme Foglara a psali si kroniku, takže mám spoustu příběhů a zážitků z dětství, které jsem mohla do knížky vložit.
Jak nápad přijalo nakladatelství?
Můj nápad se editorce líbil, a tak jsme se pustily do realizace. Nejprve jsem nakreslila ukázkový komiks prvního příběhu, jak jdou děti do skalního města, kde zažijí dobrodružství. I řediteli nakladatelství se to moc líbilo, nápad schválil a řekl, ať uděláme celou knihu komiksů. Nakonec jsme obsah koncipovali trochu jinak.
Co tedy čtenáře čeká?
Dítě si otevře kapitolu a na první dvojstraně je komiks. Předpokládám, že každé dítě bude nejdřív číst komiksy, které bych i já četla jako první. Nadchne se: "Jé, oni jeli do skal a tohle tam zažili, to bych chtěl taky." Pak otočí na další dvoustranu a tam se dozví, kde jsou pískovcová skalní města v Česku, co tam může vidět nebo co si tam může vyrobit – třeba těžítko z barevných písků. Pro zvídavější je tam i naučnější odstaveček. Snažili jsme se zkombinovat dobrodružství z komiksu a také, aby se zábavnou formou děti něco dozvěděly a zároveň si mohly podle knihy plánovat výlety.
Vraťme se ke komiksovým příhodám. Použila jste při jejich vzniku fantazii?
Komiksy jsou psané podle skutečných příhod, které jsem zažila v dětství nebo dokonce v rámci psaní knížky, kdy jsem se vypravila na pár výletů, abych měla inspiraci k příběhu. Jsou v nich i skutečné postavy. Třeba zrovna minulé léto jsem podnikla výlet do jeskyně s mým kamarádem Lukášem Falteiskem, spolužákem z Univerzity Karlovy. Jeskyně není veřejně přístupná, dostanou se tam jen speleologové. V Česku je objeveno na 4000 jeskyní a zpřístupněno je pouze 14 jeskynních systémů. Všechno, co je v komiksu, jsme opravdu zažili. Našli městečko z hlíny, které postavili jeskyňáři, i obtisk trilobita ve skále a taky pravěkou kost, nejspíš z jeskynního medvěda. Trilobit a kost se mi už do komiksu nevešly, navíc mi editorka řekla, že to už mi fakt nikdo neuvěří. Při psaní jsem si uvědomila, že je mnohem zajímavější, když píšu o věcech, které jsem zažila.
Znáte tedy místa, o nichž píšete?
V létě předtím, než jsem knihu začala psát, jsem podnikla hodně výletů, abych měla inspiraci. S výběrem lokalit mi pomáhal můj bratr, který je krajinoznalec a má internetový portál o české krajině. Píše o zajímavých místech, zná toho opravdu hodně, pomáhal mi s výběrem míst, která jsou hezká a méně známá, popř. kde se neplatí vstup. Pro děti je to mnohem dobrodružnější, než když je na zřícenině průvodce. Skutečná místa jsou vyznačena na mapce a také v textu je spousta odkazů, kam se dá jet. Knížka je vlastně i návodem pro rodiče, co s dětmi mohou podnikat.
Co vy sama od Výletovníku očekáváte?
Mým hlavním cílem bylo, aby děti získaly větší vztah ke krajině a k přírodě, aby tam víc chtěly chodit a něco zažívat. Teď hodně řešíme ochranu životního prostředí a já si myslím, že vše začíná u vztahu ke krajině, který si v sobě pěstujeme odmalička. Snažila jsem se také o to, aby – čtenáři z kteréhokoliv koutu republiky našli tip na výlet poblíž svého domova. Nechtěla jsem uvádět lokality třeba jenom kolem Prahy nebo kolem Dobrušky, kde to nejvíc znám. V tom to bylo náročnější.
Výletovník nabízí zábavnou formou spoustu faktů z různých oblastí. Spolupracovala jste s odborníky?
Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny na témata – zříceniny, jeskyně, hory, je tam sjezd řeky a poslední kapitola Poznej své okolí, kde určitě poznáte, o jaké město se jedná. Každou oblast četl odborný garant, aby v ní nebyla faktická chyba. Zříceniny kontrolovala historička. Spolužák Lukáš Falteisek kontroloval fakta z geologie nebo texty o zkamenělinách.
Ke každé kapitole jsem vymýšlela i interaktivní činnost, kterou můžou děti dělat. Na zřícenině si třeba můžou změřit šířku zdi (sama jsem naměřila čtyř metrovou šířku na Kraví hoře) a porovnat se stěnami doma. Vymýšlela jsem i záhady, nad kterými mohou hloubat. Na konci knihy pak najdou odpovědi.
Všechno bylo určitě časově náročné. Jak dlouho knížka vznikala?
Celkově jsem knížku dělala jeden rok. Psaní mi zabralo první půlrok a když jsem dokončila text, začala jsem kreslit naučné věci a už se vše posílalo do studia. Teprve potom jsem na počítači tvořila komiksy, které se díky tomu mohly odevzdat naposled. Náročnější pro mě bylo napsat textovou část, myslela jsem, že mi to zabere dvakrát míň času.
Pocházíte z Dobrušky a přestože nyní žijete v Praze, ráda se do kraje pod Orlickými horami vracíte. Už podrobný pohled na obálku Výletovníku, kde je kostel sv. Václava, dokazuje, že na Dobrušku nezapomínáte ani ve svých knihách.
Do svých knížek se vždycky snažím nějak nenápadně propašovat Dobrušku, i když tady není nikde řečeno, že se jedná právě o Dobrušku. Poslední kapitola je tajný típek pro dobrušťáky, jestli své město poznají. Na mapce města je nápadná jedna věc – končí tam železnice a Dobruška je jedno z mála míst v Česku, kde vlak opravdu končí.
Navíc příběh z komiksu jsme přesně tak v dětství zažili. V Dobrušském zpravodaji jsme se tenkrát dočetli, že by snad pod kostelem měly být nějaké tajné chodby. Nevím už, zda bylo i napsáno, nebo zda jsme si vymysleli, že když se odsune jeden náhrobek, je za ním chodba. V noci jsme se vydali ke kostelu, zkoušeli posouvat náhrobky, ale ani jeden nešel. Jeden z náhrobků je hodně strašidelný, je na něm červený kříž, stéká z něj rez, která vypadá hlavně v noci jako krev. Pak jsme vlezli do márnice, uviděli jsme rakev a krvavou nohu pod plachtou. Ukázalo se naštěstí, že to byl ve skutečnosti kříž s Ježíšem Kristem a necky. Na tenhle zážitek hodně vzpomínáme.
Dostávají se k vám ohlasy čtenářů?
Ohlasy mám. Píšou mi úplně neznámí lidé, že koupili dětem knížku za vysvědčení a jezdí podle ní na výlety. Někteří mi posílají i fotky z míst, o kterých je v knize psáno. To je pro mě největší odměna, že opravdu někdo vyrazil na „můj“ výlet. Když jsem byla v ČRo v Hradci Králové, moderátorka mi prozradila, že knihu čte s dětmi a ty na ní naléhají, že chtějí více jezdit na výlety.