sobota
24. srpna 2024
svátek slaví Bartoloměj

Děti a mládež

„Zuška“ jako český fenomén (6)

ČR:  Unikátní, jedinečný, ve světě zcela ojedinělý. Tak se o systému uměleckého vzdělávání v naší anketě, kterou už od jara přinášíme v Místní kultuře, vyjádřily téměř tři desítky osobností z kulturního života. A zdaleka nejde jen o výkonné umělce. I v tomto díle vám nabídneme zajímavé názory těch, kterým „liduška“ či „zuška“ zasáhla do života. Máte-li podobné zkušenosti a chuť podělit se o své zážitky, napište nám. Na facebookových stránkách Místní kultury je anketa otevřená pro všechny naše čtenáře - stačí jen doplnit do formuláře své odpovědi.

Autor článku: 
jal

„Patrně není třeba nikoho přesvědčovat o významu základních uměleckých škol pro české umění. Světově unikátní český projekt - čtyřoborové školy -  jsou součástí systému formálního vzdělávání (spadají pod školský zákon, fungují v prostorách určených pro vzdělávání, mají autorizované osnovy). Řada hvězd českého umění jimi prošla. Patronka projektu Magdalena Kožená je ostatně jednou z nich. Ráda bych připomněla dva jejich další přínosy, na něž se někdy zapomíná. Jsou nezastupitelnou zásobárnou pro amatérská hudební tělesa všech žánrů. Za všechny připomínám dechové orchestry. A také absolventi ZUŠ, byť se aktivně na profesionální či amatérské bázi umění dále nevěnují, patří k divákům divadel, posluchačům koncertů, návštěvníkům výstav atp. Kontakt s uměním je jejich trvalou životní potřebou. Takže „zušky“ vychovávají aktivní publikum. To všechno je pro českou kulturu podstatné.“                         

Lenka Lázňovská, ředitelka Národního informačního poradenského střediska pro kulturu

 

ANKETNÍ OTÁZKY

1/ Jak vzpomínáte na své začátky v základní umělecké škole (dříve lidové škole umění)?

2/ Ovlivnila škola Vaše další kroky do profesionálního života?

3/ Jak vnímáte v obecném smyslu existenci systému uměleckého vzdělávání v České republice?

 

Josef Jan Kopecký, pedagog Divadla Jesličky Josefa Tejkla při ZUŠ Střezina v Hradci Králové

1/ Já do „lidušky“ nechodil. Přestože jsem v ní skončil. Na základní škole jsem byl dítě spíše introvertní, hodně jsem četl, ale vlastně nechodil do žádného kroužku. Krom Sokola. Po páté třídě jsem šel na gymnázium, kde jsem se poprvé dostal k divadlu. To bylo někdy kolem roku 1995. A propadl jsem mu. Teprve dnes, když se ohlížím zpět, tak si říkám, že jsme museli mít ohromnou drzost, že jsme tehdy před ty lidi vůbec vylezli. Nedávno jsem s mým kolegou a kamarádem Alešem Dvořákem hráli v Náchodě Audienci – a trochu se nám v průběhu zašmodrchala, nicméně jsme ze zavrávorání rychle stanuli opět nohama pevně na zemi. A když jsme dohráli (je třeba říci, že Audienci spolu hrajeme 9 let a že má přes 250 repríz), jen jsme se na sebe podívali a řekli si: A jak bychom z toho vybruslili před lety? Tím chci říct, že naše drzost vystupovat před publikem v našich (nejen) počátcích mě vlastně fascinuje. Nevěděli jsme o řemesle vlastně skoro nic a všechno se museli naučit za pochodu. Což neříkám, že je špatná cesta, ale ne nejjednodušší. Kdybych chodil do „lidušky“, mohl jsem to mít snazší. Ne lehké, protože i „zuška“ je o vůli, výdrži, práci, nasazení, ale snazší. A dnes se přesně toto, tedy usnadnit cestu, snažím v „zušce“ jako pedagog svým studentům.

2/ Jednoznačně ano. Posledních několik let na ní pracuju jako pedagog – a to mi dává neuvěřitelně hodně. Jednak mě ovlivňují, inspirují a popohání vpřed moji studenti, kteří mou práci hodnotí a před kterými bych nerad „rupnul“, ale rozvíjí mě také samotný „výkon“ tohoto zaměstnání, na který je nutné se stále připravovat a studovat. A nejde pouze o teorii, ale také o řemeslo. A to včetně uvažování o divadle, o jeho souvislostech. Se studenty pojmenováváme své zážitky, uvažujeme nad tím, jak nás k nim inscenátoři dovedli, argumentujeme, někdy se shodujeme, jindy rozcházíme. Ale rozhodně nás to všechny rozvíjí.

3/ Nejsem odborník, nevím přesně, jak tento systém funguje v jiných zemích, ale nebojím se tvrdit, že u nás funguje. A funguje skvěle. Skutečně si nevybavím jinou zemi (snad Slovensko?), která by rozvíjela umělecký talent u dětí takhle komplexním způsobem. A samozřejmě nejenom u dětí. Nevím ani, jestli za „lidušky“ vděčíme bolševikovi, pokud však ano, je to možná jediná věc, která se jim povedla. A kterou jsme zatím ještě nezničili. Važme si toho! A jako divadelník zakončím, dovolíte-li, jednou replikou. Yasmina Reza ve hře Bůh masakru napsala: „Věříme v kultivující sílu kultury.“ A já také.

 

Martina Fialková, publicistka

1/ Začátky v tehdejší LŠU pro mne byly spojené s koncem. A to s koncem vyučovací hodiny, kdy na mne čekával tatínek, který mne vyzvedl po cestě z práce a šli jsme spolu do mléčného baru na chlebíček nebo koktejl nebo obojí. Stejné to měla moje spolužačka, která mívala hodinu v jiné třídě a na jiný nástroj, ale ve stejnou dobu, a tak jsme si užívaly občas chlebíčky i naše tatínky, kteří s námi do mlíčňáku chodili oba, tak jsme hudebku navštěvovaly rády.

Učila jsem se hře klavírní, bavilo mne to, dokonce mi nebyla protivná ani hudební nauka. Hrála jsem si na piano i jiné věci, když už jsem uměla víc, než jen ty, co byly k naučení do hudebky. Měli jsme doma písničky z Osvobozeného divadla pro klavír, nebo taky Růžovou krinolínu, na školní besídce jsem zaválela nějaký hit. Zvládala jsem s babičkou i čtyřruční hru asi dvou ze Slovanských tanců. Ale postrádala jsem pak větší iniciativu, motivaci a vůbec víc zájmu ze strany své pedagožky. Asi viděla, že virtuos ze mne nebude, ale i tak, nevybočila nikdy z osnov, nepobídla mne, zahraj mi něco, co hraješ doma... Pak se mi jednou nepovedlo závěrečné vystoupení před publikem a na klavír jsem zanevřela, po osmi letech jsem úplně přestala hrát. Ale od hudby se mi nechtělo, protože ji od dětství miluji ve všech podobách včetně opery, a protože v naší hudebce působil i dívčí sbor, hned jsem se přihlásila tam. A to bylo něco jiného. Motivace od energické a charismatické pedagožky, podobně naladěná děvčata jako já, pár sborových soutěží a vystoupení. Zpívala jsem jako divá, stala se ze mne opora druhého hlasu a začala jsem chodit i na zpěv sólový. A tam jsem, ve svých šestnácti, objevila hudbu Bohuslava Martinů a ta mne, lze říct, provází dodnes. 

Ani se sólovým zpěvem jsem neudělala žádnou kariéru, ale zpívání mne těšilo. A díky sboru jsem se dostala jako jeho vybraná zástupkyně do úžasného, snad třísetčlenného sboru, vytvořeného pro jedinečnou příležitost, kdy se na Pražském jaru 1988 zpívala Česká píseń v tomto mohutném provedení. Tím moje sborová kariéra vyvrcholila a také skončila, neb se mi brzy narodil potomek. Dodnes lituji, že kvůli dalším a dalším a dalším povinnostem se mi ke sborovému zpěvu už nepovedlo vrátit. Obloukem jsem se však k hudbě vrátila jiným způsobem a to mne moc těší. 

2) To se v mém případě nedá říct, Ale rozhodně mi LŠU dala dobrý teoretický i praktický hudební základ. Zájem o hudbu mi dala spíš rodina, hudbu u nás doma milovali všichni a my tři děti jsme přirozeně ten zájem přebíraly od rodičů, babiček i dědečků. Díky odborné průpravě z "hudebky", kterou jsem celoživotně doplňovala vlastním poslechem a četbou literatury o hudbě, jsem mohla po mnoha letech, kdy jsem dělala něco úplně jiného, navázat jak ve své práci kulturní žurnalistky, tak i v samotné organizaci koncertů, kterou se nyní také zabývám. 

3) Dnešní ZUŠ mohou určitě s dětmi pracovat určitě mnohem svobodněji a tím také lépe, než tomu bylo dříve, využívat víc možností, být snad i víc v kontaktu s veřejností. Také pedagogové, kteří už většinou byli ovlivněni novými možnostmi, mají asi více zkušeností z vlastního pestřejšího života, obohaceného cestováním a kuturními zvyklostmi z jiných zemí atd., mohou zřejmě dětem poskytnout víc. Systém, který u nás máme, nám v zahraničí často závidí. Na svých cestách o tom slýchám. Je důležité jej udržet a rozvíjet, měl by být vydatně podporován. Vždycky ale kvalita stojí na jedinci, zda pan učitel či paní učitelka žáčka dokážou pro daný druh umění motivovat, ideálně doslova strhnout a také, zda oni sami opravdu něco umějí. 

 

Jaroslava Komárková, ředitelka ZUŠ v Jičíně a tamní radní pro školství a kulturu

1/ Jen v dobrém. Navštěvovala jsem Lidovou školu umění Františka Kmocha v Kolíně. Do „lidušky“ mě přivedla moje maminka a já se od druhé třídy základní školy začala učit hře na klavír. Zprvu mě hraní velmi bavilo, pak s technickými cvičeními to bylo horší, a když jsem začala preludovat skladby z Knížky Anny Magdaleny Bachové, moje nadšení klesalo. Ale pak přišly skladby romantické i klasické a já dostala chuť zase radostně cvičit a hrát.

Asi v šesté třídě jsem si přibrala ke klavíru hru na lesní roh. Po počátečních ne zrovna libozvučných tónech nastala ta správná euforie. A to, když jsme ještě s ostatními dětmi byly začleněny do hornového oktet. Tam teprve se užila kromě hraní i společná legrace, a vzpomínám si na jednu zkoušku, kde jsme se jako puberťáci prosmáli celou hodinou a pan učitel Svatoš se nakonec s námi smál taky (ono se na hornu opravdu špatně hraje, když dostáváte záchvaty smíchu). I dětmi tak neoblíbené hodiny hudební nauky jsme si vždy náležitě užili a "solmizovali" jsme nahoru dolů jako na povel.
Na své začátky vzpomínám skutečně ráda. Našla jsem mezi svými hudebními spolužáky krásná přátelství, první lásky, a to nakonec vedlo k tomu, že jsem pokračovala ve studiu na Pražské konzervatoři hrou na lesní roh, a na klavír dodnes doprovázím své žáky.

2/ Ano, a to velmi. Zpočátku každý začínající pedagog učí své žáky způsobem, jakým byl sám vyučován. I já jsem tak vedla své svěřence. A díky zkušenostem z komorního a souborového hraní na své kolínské "lidušce" vedly mé kroky po absolutoriu konzervatoře ke hře na lesní roh v Jihočeské filharmonii v Českých Budějovicích, kde jsem zažila mnoho krásných koncertů. Na základě všech těchto mých zkušeností dnes vedu jičínskou Základní uměleckou školu tak, že děti mají možnost se nejen hudebně vyřádit v nejrůznějších komorních seskupeních, orchestrech, sborech, souborech a já si to s nimi užívám, mládnu a tiše tetelím, jak nenásilnou formou se vzájemně učí mít zodpovědnost nejen za sebe, ale i za celek. Umí spolupracovat, vážit si jeden druhého, fandit si a společně se všemi i nehudebními obory spolupracovat na úžasných projektech.

3/Jako rodinné stříbro, kde se dítě nejen vzdělává v daném oboru, ale učí se pracovat systematicky, být hrdý na to, co dokáže, umí ocenit práci druhého, učí se být zodpovědný i sociálně začleněný a také dokáže komunikovat nejen uměleckými prostředky. Jinými slovy - je obohaceno o kultivaci své duše. No, není to dostačující?

 

Jolana Součková, divadelní dramaturgyně

1/ Do "lidušky" jsem chodila jen krátce na základní škole, pak už soukromě. Později jsem však na ZUŠ sama rok učila Literární výchovu. Většina žáků, kteří byli ve věku 14 - 18 let, se později vydala na uměleckou či novinářskou dráhu. Do pražské ZUŠ dnes chodí obě mé děti, syn na klarinet, dcera na housle. Jsou muzikální a obě začaly s hudbou už před základní školou, chodily do přípravky a absolvovaly všechny stupně. Hudbu milují a zvláště u syna vím, že se jí bude věnovat i nadále, byť ne profesionálně. Pomoc a skvělé vedení oddaných pedagogů jim pomohly nasměrovat se, získat k hudbě vztah.

2/ V mém případě ovlivnilo kroky více rodinné prostředí a přátele v době dospívání. Ale protože prostředí "zušek" dobře znám i z druhé strany, velmi ctím všechny pedagogy a jejich invenci. Jsou obdivuhodní, když si uvědomíte, že celý život začínají znovu a znovu s těmi nejmenšími, rok co rok poslouchají první neohrabané "vrzání", než dovedou své svěřence až k absolventským koncertům, často vysoké úrovně. A to nemluvím o tom, že se děti naučí v orchestrech, dramatických kroužcích, sborech komunikovat, naslouchat ostatním, společně sdílet. A je jedno, zda je to hudba, divadlo či výtvarka. Vznikají přátelství na celý život. I když se nebudou věnovat "umění" profesionálně,  naučí se mu rozumět, ctít krásu. To je obrovský vklad do života.  

3/ Považuji ho za naprosto zásadní. A vím, že i moji přátelé a jejich děti. Myslím, že máme dobrý a rozvinutý systém uměleckého vzdělávání, výtečné a kvalifikované pedagogy s profesionálním vzděláním, kteří vedle své vlastní kariéry dokážou předat zkušenosti, učit děti řemeslu, nadchnout je a k tomu jsou jim i lidským příkladem.

 

Kamil Remeš, pedagog hudebního oboru ZUŠ v Opočně a interpret staré hudby

1) Mé hudební začátky jsou spojené s improvizací a vymýšlením vlastní hudby pro klavír, na který hrály mé dvě sestry. Já se „zušce“ v dětství vyhýbal až do svých 14 roků, kdy jsem si uvědomil, že by bylo vhodné dát hudbě též nějakou strukturu a disciplínu. Tehdy jsem se ocitl v ZUŠ Náchod jako žák kytary u pana Špráchala. Později jsem objevil, že v Pardubicích existuje hudební konzervatoř, kde učí Stanislav Juřica. Sehnal jsme si na něho číslo a na prvním setkání mu zahrál pár svých skladeb, o kterých říkal "že už něco takového někde slyšel". Právě tento učitel mě zásadně přivedl ke staré hudbě a loutně a příbuzným nástrojům.

2) Základní umělecká škola mě ovlivnila podstatně - řadu let učím jako učitel ZUŠ v Opočně a Novém Městě nad Metují. Kromě toho velmi rád hudbu tvořím i interpretuji. Zabývám se velmi širokým hudebním světem od hudby etnické, tzv. early music (středověk, renesance, baroko) až po jazz, blues a alternativní hudbu. Možná toto vše ilustruje situace, kdy např. tuto středu hraji s ansamblem barokní koncert francouzské hudby z doby Ludvíka XIV, v pátek hned odjíždím s jiným souborem doprovázet skupinu renesančních tanečníků do Uherského Hradiště, abych následující týden jel do Iránu na měsíc studovat perskou tradiční hudbu a hru na nástroj TAR. Kromě toho spolupracuji s polskou alternativní zpěvačkou, herečkou, hlasovou performerkou, též antropoložkou Ewou Žurakowskou na přeshraničním projektu s pracovním názvem Český koutek. Do mého portfolia ale patří i festival RENESANCE Opočno, který již pátý rok organizuji.

3) Základní umělecké školství je vskutku unikátním projektem, který se zásadně podílí na formování duše mladého člověka. Rovin zde vidím více. Rozhodující je nejspíše první kontakt se skutečnou estetikou a kulturou obecně. Podobný význam má u nás dle mého např. skaut, ovšem bez výraznější kulturní a estetické nadstavby (jde bezpochyby o určité charakterové, volní, morální vlastnosti člověka, které jsou důležité pro zajímavý a kvalitní budoucí život v moderní společnosti). Dále též práce v týmu, schopnost tolerance apod. Důležitý je také aspekt, řekněme terapeutický, v dnešní době velmi aktuální a možná i přehlížený. Nedostal jsem se prozatím ještě k jádru uměleckého vzdělávání, čímž myslím samotnou výuku uměleckých oborů a přípravu dětí ke studiu na vyšších uměleckých školách. V oblasti uměleckého školství je situace silně individuální (toto ovšem nalezneme ve všech typech běžných škol - i na univerzitách) a záleží, s jakými učiteli se během dětských a mladých let setkáte. Takže stejně jako ve všech oborech někteří učitelé jsou zajímaví, inspirativní, jiní by to dělat neměli. Na druhou stranu mezi žáky bývají i silně vyhranění jedinci, kteří mají problém vtěsnat se do systému. Často z nich vyrostly skutečně kreativní osobnosti (myšleno nejen v hudbě, ale např. i v běžném životě či profesi). Pokud jde o muziku a konkrétní nástroj, je to rovněž velmi individuální. Každý instrument má již od historických epoch jiné sociální zázemí, vábí rozdílné typy osobností a též rodiče (na toto téma existují i různé současné studie z oblasti neurologie ...).
Z obecného pohledu „zušky“, stejně jako školy obecně, by si zasloužily více kreativity v hlavách pedagogů, která se může dobře doplňovat s potřebnou disciplínou a řádem. A pak je zde tolik diskutovaná problematika vkusu. Která hudba je esteticky hodnotná a která ne?
Vhodná by byla i výraznější diverzita uměleckých žánrů a typů směrem k nekomerční oblasti (možná vypadá, komicky, když Brahmsův houslový koncert považuji za komerční...). Důležitým momentem je též, do jaké míry má být hudba v rámci hudebního vzdělávání pouze reprodukovaným "produktem" a do jaké míry tvůrčím počinem, jako např. ve výtvarných a tanečních oborech.
V praxi se často setkávám se skvělými muzikanty, kteří se bez notového zápisu nejsou schopni hudebně vyjádřit, což je velká škoda, a pak se ti přirozeně nadaní nenotaři "zuškařům" s oblibou vysmívají... Rovněž nelze opomenout inspirace v zahraničí, a to nemyslím pouze západní Evropu. Např. balkánská hudba je obecně považovaná za to nejzajímavější, s čím se v Evropě můžeme setkat. Základnímu uměleckému školství přeji mnoho spokojených a šťastných dětí i dospělých.

 

 

 

 

 

Loutkářské muzeum oslaví 45. narozeniny výstavou

CHRUDIM: U příležitosti 45. výročí svého založení připravilo Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi krátkodobou retrospektivní výstavu. K vidění bude ve výstavní síni Divadla Karla Pippicha od 23. června do 16. července 2017.

Autor článku: 
Břetislav Oliva

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi bylo otevřeno 2. července 1972 za účasti generálního sekretáře UNIMA (Mezinárodní loutkářské unie) Jana Malíka. Cesta k realizaci projektu mezinárodního loutkářského muzea trvala celých 43 let. Výstava s názvem 45 MLoKu dokumentuje nejzajímavější momenty v historii nejstaršího a největšího loutkářského muzea v České republice od jeho založení po současnost. Kolekce trojrozměrných velkoformátových fotografií nabídne snímky z počátků muzea i fotografie výstav, expozic či stavebních úprav muzejních budov v různých obdobích.

V rámci festivalu Loutkářská Chrudim, se kterým je vznik Muzea loutkářských kultur těsně spojen, proběhne v neděli 2. července 2017 v 16 h u příležitosti Dne s muzeem doprovodná přednáška kurátorky Evy Brabencové k výstavě 45 MLoKu. Návštěvníci se dozvědí více o historii muzea, jeho propojení s Chrudimí a seznámí se blíže i se zakladatelskou osobností PhDr. Jana Malíka, který se o vznik muzea zasloužil nejvíce. Oslavy muzejních narozenin v Mydlářovském domě tento den nabídnou, vedle vstupu zdarma do muzejní expozice a komentovaných prohlídek, také loutkové představení Červená Karkulka a koncert skupiny Federace.

Vernisáž výstavy 45 MLoKu se uskuteční ve čtvrtek 22. června, pro návštěvníky bude ve výstavní síni Divadla Karla Pippicha přístupná od pátku 23. června do neděle 16. července 2017.

www.puppets.cz

Soutěž pro školy Objevte své knihkupectví má vítěze

ČR: Letošní ročník osvětové kampaně Kniha ti sluší, kterou pořádá Svaz knihkupců a nakladatelů, představil v dubnu v rámci Světového (tý)dne knihy a autorských práv řadu zajímavých akcí. Jednou z nich bylo vyhlášení soutěže Objevte své knihkupectví pro žáky 1. až 9. tříd ZŠ organizované ve spolupráci s firmou Albatros Media. 

Celkovým vítězem se stal čtenářský klub ZŠ Řehlovice, který společně s týmem dětí ze ZŠ Drmoul, jenž se umístil na druhém místě, navštívil v pátek 16. června besedu s Janem Onderem a spisovatelkou Petrou Neomillnerovou v Knihkupectví Neoluxor na Václavském náměstí.

Cílem soutěže Objevte své knihkupectví bylo pomoci dětem v hledání a nalézání jejich vlastní cesty ke knihám. Děti, ať už motivovány svým učitelem češtiny nebo z vlastní iniciativy, navštívily knihkupectví ve svém okolí a přímo na místě zjišťovaly nejrůznější zajímavé informace. Své dojmy, poznatky a podněty pak společně zpracovaly do formy libovolného literárního útvaru – reportáže, úvahy, rozhovoru nebo výtvarného díla, jedna ze skupin přispěla do soutěže vlastním videospotem.

Porota, složená ze zástupců Svazu knihkupců a nakladatelů, 9. června vyhodnotila tři nejlepší práce v každé ze tří kategorií (1. – 2. třída, 3. – 5. třída, 6. – 9. třída) a vybrala také celkového vítěze. Oceněné třídy obdržely knižní ceny v hodnotě 1500, 1000 a 500 Kč. Vítězná třída napříč kategoriemi získala navíc příspěvek 15 000 Kč do třídního fondu.

Kampaň Kniha ti sluší vyhlášením vítězů v soutěži pro školy zdaleka nekončí, v online světě bude aktivní opět do dalšího Světového (tý)dne knihy a autorských práv. Nakladatelství a knihkupectví z celé České republiky přidávají na webové stránky www.knihatislusi.cz aktuální přehledy akcí, které chystají. Zajímavosti z knižního světa je možné sledovat také na oficiálním facebookovém profilu kampaně.

 

Seznam vítězů soutěže pro třídní kolektivy viz přiložená TZ.

Přehlídka studentské tvorby FestMichael

PRAHA: Tradiční přehlídka tvorby studentů školy Michael FestMichael již poosmé obohacuje nabídku kulturních akcí metropole a originálním způsobem oživuje její veřejný prostor. I letos je pod širým nebem v samém centru Prahy na náměstí Míru k vidění tvorba studentů grafiky a fotografie. A v proslulém kině Lucerna se publiku představily výsledky práce budoucích profesionálních filmařů – režisérů, kameramanů, střihačů, scenáristů, odborníků na postprodukční úpravy.

od 20.06.2017 do 18.07.2017
Autor článku: 
Petra Zadražilová

 

Úvodní část akce proběhla 20. 6. 2017 v kině Lucerna, kde byly k vidění krátkometrážní snímky studentů oboru Filmová tvorba. Poté následovala vernisáž na náměstí Míru, spojená s předáváním cen a sponzorských darů studentům vybraným na základě hodnocení pedagogů i hlasování návštěvníků. V rámci slavnostního zahájení vystoupila rovněž skupina Krausberry, legenda českého big beatu.

Vystavené práce je možno si na prostranství před kostelem sv. Ludmily a v přilehlém parku prohlédnout až do 18. 7. 2017.

Přehlídku FestMichael po organizační i koncepčně-tvůrčí stránce připravují především sami studenti. Vytvářejí rovněž vizuální styl projektu, včetně loga či znělky. Akci finančně podporují sponzoři a škola Michael, která zajišťuje i účast známých osobností – uměleckých garantů projektu a členů odborné poroty.
V letošním roce se této role zhostili kupříkladu scenáristka a spisovatelka Halina Pawlowská, fotograf Karel Cudlín či grafický designér a průkopník českého street artu Pasta Oner.

Záštitu nad projektem FestMichael 2017 převzal Magistrát hl. m. Prahy, MgA. Eliška Kaplický Fuchsová, předsedkyně Výboru pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy, Mgr. Jana Černochová, starostka MČ Praha 2, a také Ing. Jaroslav Šolc, člen rady pro kulturu MČ Praha 2.

Celá akce se každoročně setkává s nadšenou odezvou diváků, kteří často bývají překvapeni uměleckou úrovní a názorovou originalitou představených děl. Týká se to všech prezentovaných oborů – Grafického designu, Fotografické tvorby i Filmové tvorby.

 

Kontakt  – Petra Zadražilová | 777 925 400 | zadrazilovap@skolamichael.cz,
MICHAEL – Střední škola a Vyšší odborná škola reklamní a umělecké tvorby | Machkova 1646 | Praha 4 | 149 00 | www.skolamichael.cz, www.festmichael.cz.

Krysáci

BRNO: Z malého smetiště poblíž Vizovic na hrad Špilberk zavítají dva krysáci Hubert a Hodan bydlící v zásuvkách starého šicího stroje spolu se svým sádrovým kamarádem trpaslíkem Ludvíkem. Stejně jako na smetišti, v čerstvé zavážce smetí, se k nim i na hradě připojí Eda, bílý laboratorní potkan z Prahy. 

od 07.06.2017 do 27.08.2017
Autor článku: 
MuMB

Výstava přiblíží život a dobrodružství dvou krysích kamarádů na smetišti, ale i zákulisí natáčení tohoto oblíbeného animovaného večerníčku.

Více informací: http://www.spilberk.cz/vystava/krysaci/

Mladá scéna na Malé scéně

ÚSTÍ NAD ORLICÍ: Mladá scéna na Malé scéně v Ústí nad Orlicí Ve dnech 21. až 25. června 2017 bude v Ústí nad Orlicí probíhat přehlídka Mladá scéna – celostátní přehlídka studentských divadelních souborů. Kromě zajímavých a inspirativních vystoupení mladých souborů (většinou středoškolských) bude součástí přehlídky také vzdělávací program pro studenty, ale i pro jejich pedagogy.

od 21.06.2017 do 25.06.2017
Autor článku: 
Josef Dušek

Pro osvěžení se účastníci tradičně vydají na společný výlet na Andrlův chlum. V rámci přehlídky vystoupí třináct divadelních souborů vybraných z patnácti postupových kol ze všech krajů České republiky. Přehlídka se pokusí představit středoškolské a mladé divadlo v celé jeho šíři, diváci uvidí systematicky vedené soubory základních uměleckých škol i jednorázová uskupení středoškoláků s autorskými projekty, činoherní inscenace, pokusy o absurdní divadlo, loutkové divadlo a jedno představení je v anglickém jazyce.
Hrát se bude i ve sklepení a u klavíru. Účastníci mají možnost nejen zhlédnout všechna představení, ale také se aktivně zapojit ve společných diskusích o viděném.
Lektorský sbor bude letos pracovat ve složení: Jana Franková, Ivo Kristián Kubák, Jana Soprová (recenzentka), Tomáš Žižka a Roman Černík (moderátor diskusí). Vzdělávací část obsahuje sedm seminářů, z toho jeden pro pedagogy s herečkou a pedagožkou DAMU Evou Spoustovou. Studentské semináře jsou zaměřeny na zvuk (Heidi Hornáčková), pohyb (Veronika Vaculíková), autorské psaní (Adam Doležal), masku (Veronika Poldauf Riedlbauchová), improvizaci (Jana Machalíková) a diskuse (Šimon Stiburek).
 

Stejně jako v minulých letech má i letos přehlídka své „utajené“ téma, kterým je překračování vlastních limitů. Inspirativní představení pro letošní rok je představení Valérie a týden divů od souboru Latrina Magika, Nová scéna Národního divadla V.A.D.

Pod záštitou ministra kultury Daniela Hermana a z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury pořádají přehlídku NIPOS-ARTAMA a Malá scéna Ústí nad Orlicí ve spolupráci s Gymnáziem Ústí nad Orlicí a za finančního přispění města Ústí nad Orlicí a Pardubického kraje.

Kontakty pro média:
Jakub Hulák, dětské divadlo, přednes a dramatická výchova, ARTAMA, tel: 221 507 969, 778 702 490, email: hulak@nipos-mk.cz,
Josef Dušek, NIPOS, public relations, tel: 777 702 494, email: dusek@nipos-mk.cz

Cimbálka Dušana Kotlára z Liberce slaví

LIBEREC: Cimbálka Dušana Kotlára z Liberce slaví. Jejich malý houslista Milan Kostelenec získal 1. místo v celostátní i mezinárodní houslové soutěži. 59. ročník Kocianovy houslové soutěže se uskutečnil v květnu 2017 a pro Milana je to životní úspěch, který je třeba ocenit. Po dlouhé době se totiž jedná o vítěze 1. kategorie z Česka. Jeho umění ocenil i patron soutěže a umělecký ředitel festivalu Pavel Šporcl.

Autor článku: 
NOL

Letošního 59.ročníku KHS se zúčastnilo 49 houslistů ze 16 zemí. I z tohoto počtu je vidět, že se v případě Milana Kostelenece jednalo o velký úspěch. Odměnou mu bude mimo jiné i možnost společného koncertování s Pavlem Šporclem. Ten o Milanovi řekl: „Je to velký talent a má vynikající vedení, kvalitní rodinné zázemí. Jeho učitelem je pan Petr Matěják, jehož syn je skvělý houslista. Už mohu prozradit, že bude účinkovat příští rok na galakoncertu laureátů v Praze. Výkon mladého vítěze mě velice potěšil. Vydrží-li, má velkou budoucnost.“

 

Medailonek Milana Kostelenece
Ve školním roce 2016/2017 žák 3. ročníku hry na housle ve třídě Petra Matějáka, ZUŠ Liberec. První housle představovaly klacíky z rododendronu zámecké zahrady ve Velkém Březně Kromě hry na housle ve stejné ZUŠ navštěvuje výtvarný obor
Stejně dlouho jako houslím se věnuje triatlonu, s kamarády chodí dvakrát týdně sportovat – v létě plavat, sjíždět řeky na kánoích, jezdit na kole a kolečkových bruslích, v zimě pak do gymnastické haly, na horolezeckou stěnu nebo na běžky. Na zahrádce si pěstuje rajčata, papriky, hrách, fazole, … a má rád květiny
Úspěchy:  2016 1. místo v Mezinárodní soutěži Mistra Josefa Muziky v Nové Pace
2017  1. místo v Mezinárodní Kociánově houslové soutěži v Ústí nad Orlicí
1. místo v Celostátní soutěži ZUŠ ve hře na housle
Líbí se mu vážná i lidová hudba, zejména maďarská, účinkuje v cimbálové muzice Dušana Kotlára a nejradši hraje na svatbách, protože se mu líbí nevěsty. Těší se na dovolenou, kde by neměly chybět tobogány.
Milan má před sebou mimo jiné i vystoupení na koncertu Malých géniů, který se koná ve Znojmě dne 11. 7. 2017 v rámci Hudebního festivalu Znojmo.

 

Další akce cimbálovky
Milan vystupuje spolu s cimbálovou muzikou Dušana Kotlára, o které se často zmiňujeme na našem portálu. V současné době se cimbálovka chystá na Mezinárodní festival v Německu, který se uskuteční příští týden 22. – 25.6.2017. Informace o festivalu naleznete na stránkách www.folklorefestival-lausitz.de.

 

 

 

 

Člověk v tísni vyhlašuje komiksovou soutěž

ČR: Už posedmé vyhlašuje vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni komiksovou soutěž Bohouš a Dáša mění svět pro žáky a studenty základních a středních škol. Tématem letošního ročníku je Soutěž nebo spolupráce? Cílem soutěže je podpořit prostřednictvím komiksu zájem žáků o současné dění a aktuální společenské problémy a motivovat je k zapojení se do jejich řešení.

Autor článku: 
Kateřina Sequensová

Téma spolupráce jsme vybrali, protože je podle nás jedním z léků pro naši rozdělenou společnost. Dovednost spolupracovat je důležitá pro všechny vztahy uvnitř školy i navenek. Žáky a studenty chceme vybídnout k přemýšlení nad podstatou spolupráce a doufáme, že tak jako v minulých letech budou na komiksech spolupracovat třeba i dvojice či skupinky tvůrců,“ říká Pavel Košák, koordinátor vzdělávacích projektů z programu Varianty.

Soutěžit mohou jednotlivci i vícečlenné týmy ve třech kategoriích – 1. stupeň základních škol, 2. stupeň základních škol a střední školy. Vítěze bude vybírat odborná porota a hlasovat bude moci i veřejnost. Uzávěrka komiksové soutěže je 25. října. Vyhlášení výsledků soutěže a vernisáž výstavy vítězných komiksů proběhne 15. listopadu. Součástí vernisáže bude komiksový workshop vedený českou výtvarnicí Toybox.

Inspirací pro studenty i učitele může být výstava Komiks ve službách vzdělání a osvěty, která ukáže, že komiks jako médium umí popsat sociální realitu a může i přispět k její změně. Na výstavě se představí spolek Ašta šmé, který vydal například komiks Lily a dvě mámy, nebo komiksy z kampaně Ti, kterým se vyhýbáme od Stanislava Setinského. Výstava bude otevřena v Langhans – Centru Člověka v tísni (Vodičkova 37, Praha 1) od 10. do 30. června.

Další informace o komiksové soutěži, jejích pravidlech a možnostech přihlášení najdete zde: www.varianty.cz/soutez

Kontakty:

Kateřina Sequensová, koordinátorka vzdělávacích projektů  programu Varianty, katerina.sequensova@clovekvtisni.cz, tel: +420 723 442 521

Lucie Kundra, mediální koordinátorka vzdělávacího programu Varianty, lucie.kundra@clovekvtisni.cz, tel: +420 723 065 163

ZDROJ

Rozsáhlá výstava připomene fenomén stavebnice Merkur

ROŽMITÁL POD TŘEMŠÍNEM: Od 15. června do 30. září bude v Galerii Podbrdského muzea otevřena interaktivní výstava pro celou rodinu s názvem Fenomén Merkur. Jejím autorem je Jiří Mládek, majitel největší sbírky stavebnic Merkur na světě, který zájemce při čtvrteční vernisáži od 17 hodin výstavou provede.

od 15.06.2017 do 30.09.2017
Autor článku: 
Karel Souček

„Modely v mé sbírce váží přes 5 tun, stavebnice 1350 kg a je jich více jak 1300 kusů. Nejsou to jen Merkury, ale i sestavy z celého světa. Jen v minulém století bylo ve světě více jak 250 výrobců těchto dírkovaných zázraků. Merkur je mezi nimi svou dokonalou stavbou podle mne nejchytřejší. Je to původní český vynález pana Jaroslava Vancla, byl patentován v celém světě a od roku 1925 se vyrábí doposud,“ zdůraznil Jiří Mládek.
Ten od roku 2004 realizoval více jak 120 výstav, nejvíce v České republice, ale 15 i na Slovensku. Jedna výstava mu od loňska putuje po Rusku a menší již tři roky krouží po světě díky Českým centrům na našich ambasádách.

 „V Podbrdském muzeu budu prezentovat zatím největší celek za celou dobu mého vystavování. Návštěvníci uvidí velké množství modelů jak z Merkuru, tak také z kdysi slavné stavebnice Vašek, mimo jiné Eiffelovu věž nebo obří model bombardéru Liberator. Z Merkuru to bude šestimetrový model ivančického železničního viaduktu, velké ruské kolo či precizní model boněnovského kostela. Další zajímavostí bude Wichterleho čočkostroj nebo zapisovač Alfi, který v pravěku 8bitových PC maloval a psal 180 znaků za minutu, což byl v roce 1985 světový unikát,“ vysvětlil sběratel.

Výstava je interaktivní, a proto nechybí ani merkurová herna pro zhruba tři desítky dětí ve věku 4 - 104 let. „Popularita Merkuru nikdy neskončila, je to trvalý fenomén. Snažím se o jeho opětovný návrat do škol. Merkur má tisíce příznivců, existují Merkurkluby, stačí si jen kliknout na youtube, kde se modeloví tvůrci prezentují se svými výtvory,“ uvedl Jiří Mládek.

A už své modely v Rožmitále někdy prezentoval? „Zatím ne, tento region bude mít i pro mne premiéru. I když před deseti lety jsem v rekreačním středisku ve Věšíně jako dobrovolník uspořádal pro sdružení EPA (epileptické děti) merkurovou soutěž o nejlepší model,“ uzavřel sběratel.

Mateřinka "17"

LIBEREC, TURNOV, JABLONEC NAD NISOU: Mateřinka je mezinárodní festival profesionálních loutkových divadel zaměřený na inscenace pro děti předškolního věku. V rámci letošního 24. ročníku vystoupí 14 souborů z Čech a 4 zahraniční soubory z Belgie, Dánska, Slovinska a Slovenska. Kromě soutěžních představení nabídne festival bohatý doprovodný program.

od 13.06.2017 do 17.06.2017
Autor článku: 
ika

Stejně jako v předchozích letech, i nyní dostane v programu festivalu prostor nový trend v oblasti loutkového divadla pro děti nazývaný v západní Evropě "Theatre for Toddlers" – divadlo pro batolata. Jedná se o specifická kontaktní představení, která jsou určená dětem od 1 do 3 let. Kromě soutěžních představení nabídne festival bohatý doprovodný program: workshopy, filmovou projekci v kině Varšava, večerní produkce a koncerty v klubu Naivního divadla či zajímavé výstavy. Program festivalu najdete zde: http://naivnidivadlo.cz/viewer.php?clanek=Materinka-program

Vstupenky na představení a loutkářský workshop je možné zakoupit na pokladně Naivního divadla Liberec ve všední dny od 10:00 do 17:00 hodin, v případě představení hraných v Malém divadle na webu Divadla F. X. Šaldy.

Festivalová představení probíhají nejen v Liberci, ale i v dalších městech Libereckého kraje. Kromě Turnova zavítá Mateřinka také do Jablonce nad Nisou.

ZDROJ

ZDROJ2

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Děti a mládež