neděle
21. července 2024
svátek slaví Vítězslav

Děti a mládež

Třetí ročník projektu Jižní Morava čte se blíží do finále

Vítězové soutěže budou známi na konci listopadu. Všichni nominovaní z kategorie výtvarné a literárně-výtvarné se pak sejdou v sobotu 1. prosince v Divadle Polárka, kde na ně čeká divadelní představení a vyhlášení absolutních vítězů.

Autor článku: 
luk

V Hvězdárně a planetáriu Brno proběhne o týden později, tedy v sobotu 8. prosince, vyhlášení dvou kategorií literární soutěže – dětí ve věku 8–10 let a 11–15 let a kategorie audiovizuální. Také pro ně je připraveno kromě filmových představení předání cen a čtení vítězných prací. 

V šedesáti knihovnách zapojených do projektu „Jižní Morava čte“ proběhla uzávěrka odevzdávání soutěžních prací dětí ve věku 4–15 let. Téma letošní soutěže znělo „Moje obec – moje město – můj kraj za 100 let“. Práce mohly děti odevzdávat formou výtvarnou (u nejmenších dětí), literární (u dětí od 8 do 15 let), literárně výtvarnou pro kolektivy a také audiovizuální formou pro kolektivy (letošní novinka). Do poloviny listopadu budou odevzdané práce dětských čtenářů v knihovnách vyhodnocovat a do konce listopadu pak v krajské knihovně, v Moravské zemské knihovně, vybere hodnotící komise nejlepší tři práce v každé kategorii.

Poděkování patří všem knihovnicím a knihovníkům, kteří ve svých knihovnách v průběhu září a října uspořádali množství podpůrných akcí, při nichž byly děti nenásilnou formou motivovány k lásce ke knize spisovateli, kronikáři, ilustrátory, herci, zastupiteli měst a dalšími zajímavými osobnostmi.


Projekt je spolufinancován Jihomoravským krajem.   


Bližší informace: 
Webové stránky projektu: http://jiznimoravacte.cz
Facebook: https://www.facebook.com/jiznimoravacte/

 

ZDROJ

Velikáni do kapsy - rozhovor s Tomášem Němečkem a Tomášem Chludem

ČR: Tomáš Němeček je autorem relativně nové populárně naučné edice pro děti zaměřené na významné osobnosti naší historie. Jedná se v současné době o celkem pět polokomiksů nesoucích název Velikáni do kapsy. Téměř každý příběh provází dvě osobnosti, které se s velikánem setkaly a dokreslují tak jeho příběh z jiné perspektivy. Text je psaný zábavnou a poutavou formou tak, aby zaujal mladé čtenáře a přibližuje život slavných v souvislostech. S jistou dávkou humoru jemu vlastním ilustruje všech pět knih Tomáš Chlud.

Autor článku: 
Eva Klapka Koutová

Prvním titulem této edice byl Jan Hus očima krejčího Ondřeje a panny Anežky (rok vydání 2016). Kniha vznikla jako připomínka k 600. výročí upálení mistra Jana Husa. Následoval titul Karel IV. očima opata Neplacha a rytíře Smila. Také k výročí, tentokráte k sedmi stům letům od narození Karla IV. (2016). Následují knihy Tomáš Garrigue Masaryk očima slečny Alice a mistra Viktora (2017) a Božena Němcová očima kluka, který nechtěl číst Babičku (2017). Poslední knihou je Marie Terezie očima Marie Antoinetty a generála Laudona (2018).

 

Před psaním komiksových knížek jste se věnoval kromě žurnalistiky i oboru právnických knih. Co vás vedlo k tomu, že jste se zaměřil na dějiny českého národa? Byly to vaše tři dcery?

Tomáš Němeček: Ano. Mám tři dcery a na dovolenou jsme si brávali americkou knižní edici Dead famous, v českém překladu Drazí zesnulí, která formou polokomiksů zpracovává postavy americké, anglické a antické historie. Tehdy jsem v tomto duchu připravoval pro svou nejstarší dceru k narozeninám polokomiks o Janu Husovi. Měl jsem to rozkreslené, i s nějakými skicami a měl jsem určitou představu, jak by to mohlo vypadat. Nabídnul jsem to tudíž nakladatelství, které vydává Drazí zesnulí, ale odmítlo nás s tím, že má licenci jen na americkou edici a neplánuje tento formát rozvíjet na slavné Čechy. Tak jsem to nabídl Mladé frontě a ta to zkusila. Navrhla tři možné kreslíře a shodli jsme se, že nejlepší by byl Tomáš Chlud. Tak to vlastně všechno vzniklo.

Ve svých knížkách vždy v úvodu děkujete historikům. Jak vlastně fungovala vaše spolupráce?  Ty knihy totiž, jak to vnímám já, jsou postavené hlavně na málo známých informacích o těchto slavných lidech.

Tomáš Němeček: Ano, ty knihy stojí na méně známých faktech, ale zároveň se snaží dívat na danou dobu očima teenagera. Ten si klade otázky jako například: „Když šel Kryštof Kolumbus do Ameriky, kdo to platil?“, „Co celou tu dobu jedli?“, „Co si mysleli, že uvidí, když tam doplují?“, „Kolik jich po cestě umřelo?“. To jsou otázky, o kterých jsem zvyklý se bavit se svými dětmi. Takže když se bavíme o Masarykovi nebo o Karlu IV., řada otázek, které kladou postavy v té knížce, je opravdu autentických. Rukopis dám přečíst svým dcerám a ony k tomu mají nějakou poznámku, která mě inspiruje. Také takto zjistím, že potřebují něco dovysvětlit nebo říct jinak. Ukazují mi tak jiný pohled na text. Proto je tam i poděkování manželce a dcerám, bez nichž by to určitě nebylo. Dneska už to ale nejsou jenom ony. Jsme celkem početná rodina, takže bych k tomu připočítal ještě synovce a neteře, kamarády a kmotřence.

Druhá věc jsou historici. Jsem původně novinář, dlouhá léta a stále přednáším na newyorské univerzitě v Praze (pozn. autora: New York University in Prague) pro mladé Američany Česko a Slovensko moderní historie. To vede k jistému zjednodušování a k tomu, že člověk víc posuzuje, co je nosné a co by mohlo zajímat Američana na Masarykovi. Tak možná je to proto taková určitá popularizace. S opatrností jsem to dával číst expertům. Masaryka jsem dával číst předem historikovi Petru Zídkovi a Marii Terezii jsem také dával číst předem docentu Ivu Cermanovi z Jihočeské univerzity. Beru to ale tak, že jsou-li tam chyby, jsou moje. Nechci se schovávat za nějakou autoritu. Ti lidé, kteří mi s tím pomáhali, přišli s nějakou připomínkou, návrhy, upřesněním nebo opravili nějakou chybu. Za to jsem jim vděčný, ale nechci se zaštiťovat jejich autoritou.

U Husa byl záměr poslat text knihy do Husitského muzea v Táboře, ale potom jsme už tak spěchali s vydáním, že jsme to nestihli. Za Boženu Němcovou jsme navíc dostali cenu Českých učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství v soutěži Dětský knihomol roku 2017. Cenu vyhlašují každoročně knihovny mezi dětskými čtenáři, učiteli a knihovníky.

Lidi mají rádi spekulace o nemanželském původu Boženy Němcové a Tomáše Garriguea Masaryka. A mně mnohem větší senzace přijde, že v zásadě dívka z naprosto bezvýznamné rodiny, bez pořádného vzdělání, v době, kdy vůbec neexistují vzory pro ženy, které by se živily psaním, se rozhodne, že ona je spisovatelka. Taková, která by se tím asi byla i schopná uživit, kdyby neměla děti a rodinu. To mi přijde úplně ohromující. Mnohem zajímavější než představa, že je to nějaká panská dcerka. Notabene tam to nedává ani příliš smysl. Četl jsem historické studie, které jsou věnované právě otázce původu Boženy Němcové. Ono je to smutné, když někdo půlku svého vědeckého života vyvrací mýtus o tom, že je Božena Němcová nemanželská a patrně se narodila svému tatínkovi a své mamince. Ty důkazy mi přijdou celkem přesvědčivé, včetně úvah úplně selského rozumu, kdy si Božena naopak stěžuje, že pro ni panstvo z Ratibořice a Zaháně v životě nic pořádně neudělalo. Maminku nechali umřít v bídě, tatínka v zásadě taky. Vyhodili ho, když už nepotřebovali koně a štolbu.

Tomáš Chlud: Tam je jediný vzrušivý moment, kdy Božena věnuje jednu svou sbírku básní právě své fiktivní možné mamince – paní komtese Hortenzii. Ta ji sice odpoví, ale způsobem, že ji téměř sociálně shodí, když ji odvětí, že jí ukázala nový pohled na možnost básnění. Doporučil bych každému, kdo po tom bádá, ať se podívá na fotografii sestry Boženy Němcové, která se dochovala. Jsou jako dvojčata. Jestli by Božena byla nemanželskou šlechtičnou, tak by musela být i Adéla šlechtičnou, ale o ní už přesně víme, že je kočího a pradleny.

Tomáš Němeček: I když jde o polokomiksovou kniha a je tam prostor pro kreslířovu fantazii, vždy vycházíme z faktického základu a z historické skutečnosti. Pokud píšeme, že: „… kdyby si psal deník, napsal by… kdyby vycházely v té době noviny…“, je to vždycky výrazně označené. Čtenáři vědí, že v té době nevycházel Blesk. Každopádně knihy jsou historicky věrné.

Když jste to psal, kladl jste důraz hlavně na to, aby tam probíhalo jakési zpřítomňování, přesah do současnosti právě proto, aby to bylo lákavé?

Tomáš Němeček: Jasně. Každá z knížek je postavená tak, co říká pro dnešní dobu. Jeden z recenzentů to postřehl přesně. Říkal, že všechny knížky mají něco společného. Je to oslava nějakých lidských vlastností a všech pět postav, o kterých jsem komiks psal, jsou postavy pozitivní a určitým způsobem příkladné. Snažil jsem se, aby to vytvořilo nějaký kánon. V Mladé frontě naši tehdejší nakladatelskou redaktorku napadlo, zda bychom se nezamysleli nad tím, co by říkal velikán, kdyby se nyní objevil v současné době. To je trošku ulítlá otázka, protože na besedách mi většinou říkají, že by se asi divil, že máme mobily a proč se stále do těch krabiček díváme. To asi také, ale kdyby se rozkoukal, co by asi říkal? Z toho se stala tradice a je to na konci knížky, co by, kdyby.

To mohlo být docela zábavné to vymýšlet, ne?

Tomáš Němeček: No někdy těžké. Protože člověk se musí do té postavy hodně vcítit. Zároveň nechcete, aby to byla úplná hloupost. Když se Masaryk vrátil z Vídně, často říkal, že česká věda potřebuje slovník nebo encyklopedii, takže úvaha, že by oceňoval wikipedii a nutil by ostatní akademiky, aby do ní psali, je, myslím, velmi validní. Nebo že by dbal na úzkou vazbu mezi Českem a Slovenskem. Zároveň by nám vynadal, že moc pijeme alkohol, to je myslím, taky velmi pravděpodobné. Vedl přímo kampaně proti alkoholismu.

Tomáš Chlud: I proti dětskému alkoholismu. Čísla byla alarmující.

Tomáš Němeček: Nezastíráme, že všech pět osob byli lidé hluboce zbožní, i když každý svým způsobem. A v dnešní době to nelze zcela zamlčet. Když byl kupříkladu v České televizi dvoudílný seriál o Marii Terezii – přesný, kostymérsky výborný - úplně vypreparoval to, že byla Marie Terezie nejnábožnější vladařka na českém trůnu. To jsou aspekty, které z toho vyčlenit nejde.

Zpětně viděno, dneska bych Husa seškrtal ještě asi o pětinu. Když jsem se podíval do učebnice dějepisu své prostřední dcery, divil jsem se, že je to úplně stejné jako nás to učili za komunistů mínus dělnické hnutí a marxismus. Prostě něco jako: lidové vrstvy, česko-německý vztah atd. – ano, také, ale nejde prostě zamlčet, že to byl katolický kněz a že podstata sporu byla věroučná. A ona není ani snadno pochopitelná pro dnešní katolíky, natož pro děti, které by to měly potenciálně číst. Říkal jsem si, že to zkusíme vyložit. Speciálně u Husa slýchávám, že jsou rodiče často spokojeni. Konečně prý pochopili, jak to vlastně bylo, za co ho tedy popravili a jak to bylo s univerzitou, ale děti naopak říkají, ano dobrý, ale ten Karel IV. - to je úleva, to je zábava.

To mě právě zajímalo, zda jste chtěl dát něco do knížky, co se tam nevešlo a vy mi vlastně teď říkáte opak.

Tomáš Němeček: Jasně. Tenhle žánr je jakási reklama na severskou vodku, kde se opakuje stále dokola „destilíren, destilíren, destilíren“. Takže potom už jen vyhazuji z textu. Jednou jsem četl kritickou recenzi na Masaryka, kde nějaký hnidopišský autor psal, co vše tam chybí… no tam toho chybí! Samozřejmě. Speciálně u tak dlouhého a bohatého života, jako měl Masaryk, jsme nutně museli vyhazovat.

Aby vaše knihy mohly být takto odlehčené, musí za tím být neskutečné množství materiálu, který jste musel prostudovat. Jak u spisovatele, tak u ilustrátora.

Tomáš Chlud: Přiznám se, já jsem vlastně takový historický voyer. Mě vlastně nic jiného kromě zahrad a historie nezajímá. Mám všechno v hlavě a citáty sbírám a miluju, takže si to potom jen otvírám a spíš už hledám v kolegově textu, kam vložit oblíbený citát a oblíbenou situaci. Neměl jsem naštěstí práci s hledáním rešerší například na kostýmy, protože to už člověk zná. Už jsem si rochnil v tezích a nápadech dané doby. Mám rád hlavně tereziánskou dobu. Ačkoliv je to nástup osvícenství, věk rozumu, kdy temnota má ustoupit, přesto se tam dějí ty nejabsurdnější věci. Například obrovský vzestup černé magie, znovu vzestup alchymie. To, co dělá v rámci rozumného řízení státu Josef II., jsou až podivuhodné absurdnosti. V poměru ke své matce Marii Terezii, která je považována za bigotní, přihlouplou, tlustou paní, která drží zuby nehty baroko a do toho nově smýšlející Josef…, to vše spolu fungovalo a byl to nesmírně pestrý slepenec. To se tam snažím dát pomocí drobných historek, které nejlépe ilustrují ducha doby. Ve školách se učíme ve veliké klenoucí osnově způsobem: Narodil se, korunován, zařídil, zemřel, … Ale mezi tím je tisíce drobných odboček a vtipných, absurdních nebo zásadních historek, které to korunování a smrt provází a signifikují.

Tomáš Němeček: Snažili jsme se, aby se kniha nestavěla jednoznačně na stranu jednoho nebo druhého.

To je hezky vidět u Masaryka, kdy využíváte postavy, které příběh provází, aby zastoupily dva rozdílné pohledy na danou osobu.

Tomáš Němeček: U Masaryka to bylo nejextrémnější, protože Alice Masaryková představuje až téměř adorující typ, a to není nijak přehnané. Když si přečtete její dopisy, vidíte, že jsou až sebemrskačské v duchu např. „Já jsem hloupá a táta je génius“ a tak dál. Naopak Viktor Dyk je až ultrakritický. Člověk si pak řekne, zda to, co vše vytýká Masarykovi, není až moc přísné? Někdy pohledy na Masaryka kolísají mezi těmi krajními poli, tak se to tam docela dobře hodilo.

Tomáš Chlud: Masaryk byl vnímám jedině ve velikém plusu nebo ve velikém záporu. Neexistovala žádná střední cesta. Buď velký tatíček a první prezident nebo nový autokrat, který se nám tam usadil a halí vše do roušky demokracie.

Tomáš Němeček: Neuhýbáme i před méně lichotivými věcmi ze života velikánů. Z toho, že měl Masaryk milenku. Na druhou stranu je to v knížce podáváno s ohledem na dvanáctileté nebo desetileté čtenáře, čili decentně, a je tomu věnován právě takový prostor, jaký si to zaslouží. Zajímavé to je, ale zároveň to stojí za zmínku ve dvou odstavcích.

Tomáš Chlud: Vitální stařec.

Tomáš Němeček: Přesně tak. Moje čtyřiasedmdesátiletá matka se podivovala nad tím, kolik měla Božena Němcová milenců. A já říkám: Tak čtyři, to zase není tak moc za celý život. A když si člověk vezme Josefa Němce, ono to s ním zase nebylo tak úplně snadné. Josef má jenom tu výhodu, že jeho nikdo nezkoumal. V jeho dopisech jsou jenom nějaké náznaky. Nikdo ho nešmíroval, co všechno prováděl ve Villachu. Snažím se Boženu nesoudit. U Marie Terezie si říkám, že ve vztahu matka – syn byla tím, kdo vedl k nějaké umírněnosti, ke zdrženlivosti. V tomto smyslu ji i citujeme. Samozřejmě někdy Josefovy poznámky mohou být platné: Větší ráznost při reformách by přineslo více blaha. Někdy to ale vede k šíleným závěrům. Pokud vstupujete k vládnutí čistě racionálně, tak je samozřejmě racionální říct, že se mrtví mají pohřbívat v pytlích. Mrtví už nic necítí, rakve je pro ně škoda, tak ho dáme do pytle – je to ekologické, jen ho zasypeme. Samozřejmě, že to tehdy vzbudilo ohromné zděšení. Někdy racionalizace nebo povýšení rozumu nade vše má neblahé důsledky. Knížka se to snaží naznačovat. V čem byl konflikt mezi matkou a synem a v čem to spoluvládnutí skřípalo.

Jak tedy vybíráte postavy, které doprovází každého velikána?

Tomáš Němeček: Ideální je, když se o nich ví relativně málo, protože to dává kreslíři volnou ruku a autorovi taky. O krejčím Ondřeji Polákovi se ví jen to, že Jan Hus v dopise z Kostnice vzpomíná, že když odjížděl, přišel za ním krejčí Ondřej Polák a řekl mu: „Bůh s tebou mistře, zdá se mi, že se nevrátíš.“ To je všechno. Z toho se dá potom dobře postavit celá postava, o které se můžeme představovat, že to byl spíše člověk naivní, asi věrný žák, asi měl zároveň selský rozum, asi uměl odhadnout, jak to dopadne. To se potom maluje krásně. Na druhou stranu, pokud máte Viktora Dyka (v knize o Masarykovi), už nemůžete „ulítnout“. Naštěstí existuje monografie věnovaná vztahu Masaryka s Dykem. Je citovaná v závěrečných pramenech. Když to vezmete tak, že Viktor Dyk pocházel z česko-německého pomezí na Mělnicku, kde bylo ještě německojazyčné obyvatelstvo, takže vnímal střet německého a českého elementu vyhroceně a zároveň to pro něj bylo na dosah Prahy, na dosah posvátným místům, víc rozumíte Dykovi, že Němcům nevěřil z principu. Masaryka v tom považoval za naivního. A jistě si můžeme říct, že by si Dyk říkal: Vidíte, já jsem to říkal! Čili to není v knize asi přehnané. Takže nad postavami dlouze přemýšlím - jaká postava z té doby by to měla být. Postava průvodce má vyjadřovat i nějaký aspekt hlavní postavy. Přece jen Marie Terezie je i vrchní velitelka armády a je to někdo, kdo se rozhodoval chlapštěji než mnozí chlapi v té době, kteří radili to vzdát, že to nemá cenu. Ona velela, že je potřeba se pustit do další války o Slezsko.

Tomáš Chlud: Na rakouském trůně sedí jediný muž, a ten má sukně.

Tomáš Němeček: Ano. Na druhou stranu vidíte, že je v ní jistá životní lehkost. Že císařovna na oslavu znovudobytí Prahy protančí celou noc. Proto je tam lehkomyslná Marie Antoinetta, která pravděpodobně lehkomyslná byla, jak víme z jejích dopisů. Proto jsou tam dva póly. Podobně je to u Karla IV..  Proto je tam opat Neplach jakožto spirituální rozměr Karla IV.. Ale také rytíř a básník Smil. Přeci jen humanistický kreativec, který si píše s Petrarcou.

O kom byste chtěli ještě napsat knihu nebo koho ilustrovat?

Tomáš Chlud: Já bych si moc rád nakreslil atentátníky Kubiše s Gabčíkem. Tam je ale bohužel krátký osud. A také pan Kryštof Harant, i když ho nemám úplně rád, ale je to figura, na které se vykreslí velký příběh a velký osud. A Dvořák by nebyl špatný.

Tomáš Němeček: U Dvořáka bych potřeboval, aby si člověk mohl kliknout a jeho hudbu si poslechnout. Aby to nebyla knížka ale něco interaktivního. Ale když vyluštíte závěrečnou křížovku, dozvíte se, která postava bude námětem příštího dílu.

 

 

 

Ceny Ladislava Sutnara 2018 jsou rozdány

PLZEŇ: Tento týden proběhlo v Plzni udílení cen Ladislava Sutnara za rok 2018. Cenu, určenou významným uměleckým a pedagogickým osobnostem, organizacím či školám, které se zasazují o výrazný přínos světu umění a designu, vyhlašuje každý rok Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Navazuje tak na umělecký odkaz plzeňského rodáka a světově uznávaného česko-amerického designéra Ladislava Sutnara.

Autor článku: 
klapka/TZ

Cena Ladislava Sutnara byla poprvé udělena v roce 2012 a od té doby ji obdržela celá řada výjimečných uměleckých osobností a institucí. Držiteli tohoto prestižního ocenění jsou např. Cooper-Hewitt Smithsonian, Design Museum (USA), J. P. Getty Trust (USA), Museum of Modern Art v New Yorku (USA), Art Institute of Chicago (USA), Steven Heller (USA), prof. R. Roger Remington (USA), prof. Gyula Ernyey (HUN), prof. Lech Majewski (PL), Pratt Institute (USA), z českých osobností pak prof. Karel Míšek, prof. Jiří Šalamoun, prof. Zdeněk Ziegler, doc. Jiří Šetlík, prof. Jan Solpera, prof. Rostislav Vaňek, prof. Tomáš Vlček a další.

Prestižní ocenění má podobu Sutnarova loga přetvořeného do prostorového objektu. Autorem designu je renomovaný designér a pedagog Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara doc. Petr Vogel.

Slavnostní ceremoniál udílení Ceny Ladislava Sutnara 2018 proběhl 13. listopadu v obřadní síni plzeňské radnice.  Čtyři z pěti cen putovaly do zahraničí, jedna zůstala v Čechách.

 

ArkDes a Eric De Groat / SWE

Za nesporné zásluhy na poli propagace architektury a designu a v oblasti inkubace a spin-off aktivit pro studenty a absolventy umění a designu získává Cenu Ladislava Sutnara Eric De Groat zástupce ředitele Švédského národního centra pro architekturu a design ArkDes. Posláním centra je zvýšit znalosti a kultivovat diskusi o tom, jak architektura a design ovlivňují běžný lidský život. Činí tak prostřednictvím vzdělávacích programů, zpřístupněním knihovny a sbírky čítající kolem 4 milionů objektů světové úrovně badatelům i širší veřejnosti a spolupořádáním celé řady mezinárodních kurátorských a výzkumných projektů.

 

Gerrit Rietveld Academie / NL

Cena Ladislava Sutnara byla udělena amsterodamské škole Gerrit Rietveld Academie. Škola vznikla již v roce 1924 a ve svém počátku byla její filosofie vzdělávání ovlivněna kritickými myšlenkami De Stijl a Bauhausu. Dlouhá desetiletí patří mezi světově nejvýraznější a nejprestižnější vzdělávací instituce svého druhu. Profesoři a absolventi této školy zaujímají nejvýznamnější pozice v mezinárodním kulturním dění. Jejich tvorba spoluurčuje vizuální prostředí, ve kterém žijeme. Ocenění získává za nesporný přínos v oblasti vzdělávání na poli designu a umění, jejich propagaci, a kulturnímu působení.

 

doc. akad. mal. Helena Krbcová / CZ

Za její mimořádný přínos pro vzdělávání na poli fashion designu získává Cenu Ladislava Sutnara doc. akad. mal. Helena Krbcová. Vede své studenty k reflexi jejich vztahu k životnímu stylu, vnímání dějinných událostí a k transformaci jejich obsahů do koncepčních výtvarných návrhů a realizací. Její svěřenci dosahují skvělých úspěchů na nejvýznamnějších mezinárodních studentských soutěžích, například na Arts of Fashion Competition v USA, či jsou jejich díla zastoupena ve špičkových sbírkotvorných institucích, například v MoMA New York. Doc. Krbcová působí také v řadě odborných porot a věnuje se vlastní tvorbě.


 

Songshan Cultural and Creative Park / TWN

Songshan Cultural and Creative Park získává Cenu Ladislava Sutnara za budování mostu mezi současnou asijskou a světovou kulturní scénou. Je skvělým příkladem transformace brownfieldu ve funkční a kulturní centrum umožňující setkávání veřejnosti se současnou tchajwanskou kulturou a designem i jejím historickým kontextem, potažmo se současným světovým děním na zmíněném poli. Svoji misi a společenskou roli definuje skrze čtyři motta: „Creative Lab“, Creative Co-Op“,  „Creative School“, a „Creative Showcase“.

 

Stichting NDSM-werf / NL

Cena Ladislava Sutnara byla udělena Stichting NDSM werf Amsterdam za příkladnou podporu inkubace mladého živého umění, uměleckých řemesel a designu. NDSM werf je rozsáhlá a dynamická kreativní zóna, která vyrostla na původním území amsterdamského přístavu. Vytváří pódium pro mladou tvůrčí scénu, které jsou prozatím jen těžko dostupné tradiční expozice, výstavní síně a muzea umění. Svěží energie, otevřenost vůči experimentům v žánru crossover z tohoto centra vytvářejí magnet pro tvůrčí talent z celého světa. Nejedná se o izolovanou komunitu, ale centrum, které se těší velké pozornosti celé veřejnosti.

 

Studentský festival se mění na kulturní platformu SEJF a zve na módu

TEPLICE: Na konci září proběhl v Teplicích úspěšně studentský festival SEJF. Druhý ročník ale za rok nečekejme. Myšlenka festivalu se překlopila ve vytvoření kulturní platformy SEJF. Organizátoři se rozhodli vydat cestou tzv. pop-upů, tedy pravidelných akcí, které nabídnou co nejširší výběr ze všech možných kulturních zákoutí a budou se pokaždé objevovat na různých nových místech v Teplicích. První SEJF Pop-up proběhne už 24. 11. v areálu budovy Českého porcelánu a zaměří se na módu.

24.11.2018
11:30 - 00:00
Autor článku: 
TZ/ika

Akce vzniká ve spolupráci s pražským DJ projektem Carelabel Records, který má na Teplice blízké osobní vazby.

Organizátoři SEJFu opakovaně vyjádřili spokojenost s tím, jak festival proběhl. Rozhodnutí, opustit koncept každoroční celoměstské akce, proto nebylo lehké. Kompromisní řešení spočívá v pořádání pravidelných pop-upů s tím, že festival by pak měl být pomyslným vyvrcholením činnosti platformy a to vždy jednou za dva roky. Druhý SEJF festival se tedy uskuteční v roce 2020. Na modní pop-up by měl pak v prosinci navazovat literární a do budoucna se počítá i s akcí zaměřenou na divadlo nebo ekologii. Hlavním důvodem za tímto rozhodnutím je především nedostatečné personální obsazení týmu, které znemožňuje pořádat souběžně pravidelné akce i velký festival.

SEJF Pop-up se odehraje pod taktovkou stálice teplické hudební scény Viktora Schwinga. Právě díky němu se podařilo do Teplic dostat Carelabel Records, kde působí společně s Danielem Steklíkem. Jde o hudební nakladatelství se zaměřením na stále rostoucí lokální scénu elektronické hudby. Podporuje tak české DJs a se svým unikátním vizuálním konceptem poskytuje zázemí pro nahrávání vinylových desek.

SEJF Pop-up má ústřední téma, stejně jako festival jde ale opět o multižánrový projekt. V programu tak najdeme dlouho očekávanou spolupráci kreativního křídla platformy SEJF s teplickým urbanstorem Freshlabels.

Live Sketch Battle se proti sobě postaví grafici Jan Zelinka a Josef Bartoň a divákům se tak naskytne jedinečná příležitost sledovat, kolik práce se skrývá za přípravou grafických návrhů.

SEJF Pop-up proběhne 24. listopadu 2018 v areálu na adrese U Císařských lázní 325/19 v Teplicích. Program začne v 11:30. Vstup na akci stojí 50,- CZK a bude vybírán přímo na místě.

Více ZDE

Celá TZ přiložena.

Zdroj: Matěj Senft, Kulturní platforma SEJF, http://www.sejf.si/

Pohádky pro dětui i pamětníky

ROŽĎALOVICE: Výstava v Muzeu klasického knihařství vás vtáhne do pohádkového světa, zprostředkovaného písmem a obrazem. Potěšte pohádkovými knížkami své děti a zavzpomínejte na své dětství.

od 23.11.2018 do 01.03.2019
17:00
Autor článku: 
Eugenie Hančarová

Na výstavě, chystané pro vánoční a zimní pohodu, si prohlédnete pohádkové knihy z minulého století, z dob Rakousko-Uherska a první republiky. Prostřednictvím barevných knížek se přenesete do světa čar a kouzel, do světa čarovných bytostí, v němž dobro vždy vítězí.

Zahájení výstavy proběhne v pátek 23.11.2018 v 17 hodin, při něm se uskuteční slavnostní uvedení knihy Viktora Dobreva „Proměny Rožďalovic 1945–1963“. Autor v ní na základě dostupných pramenů mapuje historii našeho města od sklonku druhé světové války až do počátku 60. let. Kniha je doplněna řadou dobových snímků a dokumentů.

Zároveň bude prezentován dotisk oblíbené knihy Josefa Horáka „Rožďalovice na přelomu století“. Obě knihy budou na místě k zakoupení.

HUDBA POMÁHÁ 2018

VYSOKÉ MÝTO: Benefiční festival Hudba pomáhá každoročně podporuje handicapované dítě z Pardubického kraje. Letos pomůže Davídkovi Hermanovi z Vysokého Mýta, který trpí dětskou mozkovou obrnou. Výtěžek bude věnován na zaplacení léčebného pobytu v lázních Klimkovice a rehabilitace v ostravské Arkádě.

od 17.11.2018 do 07.01.2019

Samotné koncerty ještě ani nezačaly, ale na kontě Hudba pomáhá je již 60 000 korun. V sobotu 3. listopadu proběhla ve vysokomýtském M-klubu Halloween party: charity edition, která se zařadila mezi akce podporující benefiční festival Hudba pomáhá. Jelikož bylo vyprodáno a všichni vystupující (DJs Petr a Martin Fikejs a DJ Morris) se vzdali svých honorářů, výtěžek akce činil úžasných 60 000 korun.
Pořadatelé jsou z této částky nadšení, protože Davídkovi pokryje téměř jednu celou návštěvu Klimkovic.

V pondělí 12. listopadu předal ředitel festivalu Vojtěch Sedláček šek s vybranou částkou rodině Hermanových, kteří měli z prozatímního výtěžku velkou radost. “Velkým dílem se letos na festivalu Hudba pomáhá podílejí DJs z Vysokého Mýta, díky kterým se podařilo vybrat 60 000 korun. To je úžasná suma, která poslouží k zafinancování jednoho pobytu v lázních Klimkovice, a pomůže Davídkovi Hermanovi začít chodit. Doufám, že budeme pokračovat stejným tempem i na dalších akcích a podaří se nám rodině Hermanových zaplatit i další terapie a návštěvy v lázních,“ uvedl Vojtěch Sedláček.

 

PROGRAM FESTIVALU

  • Koncert skupiny Mydy Rabycad - M-klub ve Vysokém Mýtě, 17. listopadu 2018, 20:00

  • Vánoční koncerty

  • Kostel sv. Petra a Pavla v Morašicích - 25. listopadu 2018, 17:00 a 19:30

  • Tylův dům Polička - 8. prosince 2018, 19:00

  • Zámecká jízdárna v Litomyšli - 16. prosince 2018, 18:30

  • Šemberovo divadlo ve Vysokém Mýtě - 25. prosince 2018, 18:00

  • Koncert frontmanů Čechomoru Františka Černého a Karla Holase - Šemberovo divadlo ve Vysokém Mýtě, 7. ledna 2019, 19:30

 

Více v přiložené TZ

Unikátní pop-up výstavy představí na Korzu Národní syrovost života v totalitě

PRAHA: V rámci akce Díky, že můžem – Korzo Národní při příležitosti oslav 17. listopadu vznikne unikátní pop-up se čtyřmi výstavami odkazujícími na dobu před rokem 1989. Výstavu fotografií ze série Heavy Metal Milovice, zobrazující odchod sovětských vojáků z tohoto posádkového města, představí na vernisáži v salónku DRNu hudebník Vladimír 518. Výběr snímků z cyklu Osmdesátky zase uvidí návštěvníci Korza Národní při netradiční projekci na obchodní centrum Máj. Výtvarné umění zastoupí i Opráski sčeskí historje.

17.11.2018
Autor článku: 
Dominika Antonie Skalová

Fotografie Jana Jindry z obou zmiňovaných sérií budou v Praze k vidění v podobném formátu poprvé. Ovšem pouze velmi krátce, a to po dobu trvání akce Korzo Národní.

Vernisáž výstavy Heavy Metal Milovice s hostem Vladimir 518 proběhne v salonku DRNu v 16:30. Jan Jindra ve svém cyklu ze začátku devadesátých let ukazuje život posádkového města Milovice. Snímky nabízejí nevšední a intimní pohled na toto období i sovětskou okupaci Československa. Fotografie odchodu sovětských vojsk z Milovic vydalo v roce 2016 knižně vydavatelství BiggBoss.

Druhá vystavovaná série – Osmdesátky – zase, jak už název napovídá, ukáže, jak vypadala v Československu osmdesátá léta minulého století. Objektivem Jana Jindry znamenala tato kapitola naší historie období rozkladu hodnot, který zapříčinila normalizace. Jeho fotografie tak kontrastují s oficiálním výkladem komunistů, na československou společnost se dívá kriticky a s ironií.

Kniha Osmdesátky, která vyšla rovněž pod vydavatelstvím BiggBoss, obsahuje 99 fotografií syrově popisujících období normalizace. Výběr z nich bude k vidění na Korzu Národní při netradiční projekci – snímky se totiž budou promítat na obchodní dům Máj.

Kromě těchto výstav si návštěvníci budou moct prohlédnout další dvě. Ve spolupráci s Post Bellum a Ústavem pro studium totalitních režimů připravili organizátoři i letos velkoformátovou panelovou výstavu s názvem Události listopadové, mapující průběh listopadů 1989 i 1939. Humorný komiks z období socialismu s nadsázkou sobě vlastní představí Opráski sčeskí historje.

Za projektem Korzo Národní stojí dvacítka studentů napříč pražskými vysokými školami. Oslavy 17. listopadu začali pořádat poprvé už před pěti lety, tehdy k výročí 25 let od revoluce. Listopad 1989 sice nezažili, ale přesto pro ně hodně znamená. Výročí sametové revoluce slaví tak, že se snaží společnosti ukázat, jak lze naložit s nabytou svobodou – v umění, vzdělávacím programu i diskusích.

My celý ten den vnímáme jako symbol každodenní svobody, ve které dnes můžeme žít. Možnosti, o kterých se našim rodičům dlouhou dobu jen zdálo a o které se museli právě před těmi 29 lety zasadit. Musíme si ale stále dokola připomínat, že tato svoboda není samozřejmá ani snadná. Hlavní motiv celé akce jsme se pokusili shrnout do krátkého sousloví “Díky, že můžem”, z čehož bych krom díku vyzdvihl právě poslední slovo. Možná více než samotný stav věcí chceme oslavit možnosti svobodné společnosti, kde se všichni mohou na potřebných změnách podílet,” dodává mluvčí iniciativy Martin Pikous.

Více informací najdete na webu www.dikyzemuzem.cz,
foto a video na facebookových stránkách fb.com/dikyzemuzem.cz.

Zdroj: MgA. Dominika Antonie Skalová, www.dikyzemuzem.cz

 

Známe vítěze osmého ročníku studentské komiksové soutěže Bohouš a Dáša mění svět

PRAHA-ČR: Jak vypadá demokracie, kdo ji tvoří nebo jak ji vnímají studenti – to je jen zlomek z témat, které studenti základních a středních škol zpracovali v komiksech zaslaných do soutěže Bohouš a Dáša mění svět. Tu pořádal už poosmé vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni. Téma letošního ročníku Co pro mne znamená demokracie? mělo za cíl podpořit prostřednictvím komiksu zájem žáků o aktuální dění a společenské problémy.

od 12.11.2018 do 25.11.2018
Autor článku: 
Nikola Páleníčková

Slavnostní vyhlášení vítězů a vernisáž výstavy nejlepších komiksů proběhlo 12. 11. v Galerii Jindřišské věže na Praze 1.

„Letošní téma jsme vybrali i vzhledem ke stoletému výročí založení samostatné Československé republiky. V komiksech se hodně objevovalo téma voleb, žáci často pracovali s odpovědností vůči společnosti. Zajímavé bylo, že se v komiksech poměrně intenzivně cestovalo časem do nedemokratických období naší historie nebo se snily sny, ve kterých vystupoval jako průvodce Tomáš Garrigue Masaryk, který prováděl děti po zlomových okamžicích naší historie. Středoškoláci v komiksech zobrazovali i reálné postavy z naší současné politické scény a vyjadřovali se k aktuálním událostem ze světového dění,“ říká Kateřina Sequensová, koordinátorka soutěže ze vzdělávacího programu Varianty společnosti Člověk v tísni.

V kategorii 1. stupeň základních škol zvítězil komiks Žabokracie od Kamily Vaníčkové ze základní školy Na Šutce v Praze. V kategorii 2. stupeň základních škol vyhrál komiks Nesouhlas od 4 autorek z Gymnázia Jiřího Gutha-Jarkovského v Praze. V kategorii střední školy zvítězil komiks Kdyby demokracie přestala existovat od My Linh Nguyen ze Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České v Českém Krumlově.

V hlasování veřejnosti vyhrál v celkovém součtu hlasů komiks Ostrov od Markéty Lindákové a Emmy Babákové z Gymnázia Dr. Josefa Pekaře z Mladé Boleslavi, který získal 444 hlasů. Letos se porota rozhodla udělit cenu diváckého hlasování ve všech kategoriích. V kategorii 1. stupeň základní školy zvítězil u veřejnosti komiks s názvem Demokracie Bohouš a Dáša trojice Aneta Borkovcová, Jitka Šimánková a Elektra Josková ze ZŠ a MŠ Louňovice pod Blaníkem. V kategorii střední školy vyhrál Lukáš Klíma ze Střední školy elektrotechniky, multimédií a informatiky v Praze s komiksem Milada.

Vítězné komiksy si můžete prohlédnout zde.

Do soutěže bylo letos přihlášeno 258 komiksů, od celkem 461 autorů. Do užšího výběru postoupilo komiksů 40. Výstava vybraných komiksů ze studentské soutěže bude otevřena do 12. listopadu v galerii v Jindřišské věži (Jindřišská 14, Praha 1). Výstavu si zde můžete prohlédnout každý den do 25. listopadu od 10 do 19 hodin. Další informace o výstavě najdete zde.

Zdroj: Nikola Páleníčková, mediální koordinátorka Vzdělávacího programu Varianty spol. Člověk v tísni, www.varianty.cz www.clovekvtisni.cz

Mikulášská opět s kapelou The Tap Tap

PRAHA: Kapela The Tap Tap zve na letošní Mikulášskou, která se opět uskuteční 5. prosince, tedy na den, kdy ulicemi budou pobíhat Mikulášové, čerti a andělé. Koncert se bude již potřetí konat ve Foru Karlín. Těšit se můžete hned na dvě speciální premiéry a spoustu zajímavých hudebních hostů.

05.12.2018
Autor článku: 
Zdena Selingerová/ika

Kapela The Tap Tap udržuje tradici svých mikulášských koncertů už sedmým rokem. První ročníky se konaly v nádherném sále Státní Opery, od její rekonstrukce se přestěhovaly do koncertního sálu Fora Karlín.

Letos si kapela absolventů a studentů škol Jedličkova ústavu pod vedením kapelníka Šimona Ornesta připravila pro tuto příležitost hned dvě speciální premiéry a pozvali si spoustu zajímavých hudebních hostů.

Během Mikulášské kapela představí divákům nadživotní sochy 16 členů kapely, které budou součástí výstavy s názvem The Tap Tap v Muzeu. Expozice Muzea hlavního města Prahy bude pro veřejnost otevřena v Domě U Zlatého prstenu od 11. 12. do března 2019.

Sochy vznikly v atelieru Sochařská pohotovost a autory výtvarného konceptu jsou produkce Pink a Studio Colmo.

Druhou novinkou bude úplně první promítání nového videoklipu k dnes již kultovní písničce Džony Macháček z alba Noha na kolejích. Prověřený hit složil přímo na míru pro jednoho z členů Tap tapu frontman kapely Poletíme Rudolf Brančovský.

S The Tap Tap pravidelně hostují spolupracovníci a přátelé kapely.

Pozvání letos přijali divadelní a filmový herec, scénárista a skvělý komik Petr Čtvrtníček, autor megahitu Řiditel autobusu Xindl X, Adam Lanči alias Mr. Cocoman, litoměřický dívčí sbor Puellae Cantantes a čerstvý senátor profesor Jiří Drahoš.

Celým koncertem bude provádět dvorní moderátor, tiskový mluvčí a jeden ze zakládajících členů kapely Ladislav Angelovič a šéfredaktor online Zdravotnického deníku Tomáš Cikrt.

Koncert začíná v 18:00 hod a vstupenky na něj jsou k dispozici v předprodejní síti Goout.net

Více informací na:

http://www.thetaptap.cz

http://www.tapvopere.cz

https://www.facebook.com/TheTapTap/

Rozlouskněte Vánoce v Centru Černý Most a přijďte na velkolepou lední multimediální show inspirovanou příběhem Louskáčka!

PRAHA: Centrum Černý Most zahájí nejkouzelnější období roku velkolepou multimediální show na ledě inspirovanou pohádkou Louskáček. Dne 17. listopadu při příležitosti rozsvícení 12 metrů vysokého vánočního stromu, který je poprvé v moderní historii centra živý, se mohou návštěvníci těšit na velkolepou krasobruslařskou podívanou s efekty a triky a spousty dárečků od obchodů centra.

17.11.2018
17:00 - 21:00

Od 10. listopadu bude na Černém Mostě pro všechny milovníky bruslení otevřeno i velké kluziště Ice Arena.

Multimediální show na lední ploše umístěné před centrem (vstup od metra) inspirovaná pohádkovým příběhem Louskáčka bude zahájena v 17 hodin. Její průběh budete moci sledovat také na velkých obrazovkách umístěných venku i uvnitř Centra. Hudební doprovod tvoří krásné a známé Čajkovského melodie z baletu Louskáček a skladby ze soundtracku k filmu Louskáček a čtyři říše. Součástí show bude vystoupení pětinásobné mistryně ČR v krasobruslení Elišky Březinové, která si zahraje cukrovou vílu, jako myší král se představí několikanásobný mistr ČR Petr Kotlařík. Spolu s nimi uvidíte juniorské krasobruslaře z VSK Technika Brno. Koncept show vytvořila choreografka Ivana Hannichová, na choreografii bruslařů se podílela Mirka Hájková, trenérka a zakladatelka klubu.

Po skončení show se před západním vstupem rozsvítí téměř 12 metrů vysoký živý vánoční strom. Za doprovodu Marching Toy Drum Bandu Františka Zemana a pohádkových postav budou postupně rozsvěceny další atrakce v centru. Vyvrcholení show proběhne ve Food Courtu, kde kromě velkého překvapení na návštěvníky čekají i dárečky od partnerů obchodů centra. Navíc zákazníci jistě ocení spoustu slevových a akčních nabídek. Mezi nimi i nabídku Multikina CineStar v podobě akce1+1 zdarma na promítání Louskáčka v 15 a v 18:30 hodin.

Vánoce se tak v Centru Černý Most ponesou v pohádkovém duchu Louskáčka. Téma vánoční výzdoby je patrné od exteriéru, který navozuje atmosféru divadelní scény, až po detaily v interaktivních koutcích interiéru. Dominantou exteriéru je živý strom o velikosti téměř 12 metrů se světelnou animací spouštějící se v pravidelných intervalech. Zákazníci v centru naleznou více jak 5 000 louskáčků různých velikostí, ti nejvyšší s výškou až 180 cm. Louskáček je navíc ztvárněn originálně, vlídně a s úsměvem. Na Central Plaza by návštěvníci určitě neměli minout Louskáčkův zámek, který slouží jako vstupní brána do pohádky. Malí i velcí zde zažijí různá pohádková kouzla, setkají se s průvodci, zejména Kouzelným Zvonečkem, a nakonec mohou prostřednictvím Louskáčkovy pošty poslat někomu blízkému přání. Louskáčkův zámek tvoří 3 věžičky a v každé čeká nějaké interaktivní překvapení. Celá výzdoba je doplněna stylovou ilustrací s pohádkovým textem, aby byl pobyt v pohádce opravdu přesvědčivý, hravý a poučný.

 

                                     

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Děti a mládež