Děti a mládež

Amos – Vzdělávací fond Broumovska funguje už třetím rokem a jeho dárci jsou Jan a Marcela Školníkovi, Rudolf Školník, Vojtěch Školník a Jaroslav Šefc. Cílem fondu je umožnit mladým, nadaným a motivovaným lidem s vazbou na Broumovsko vydat se ve školním roce 2019/2020 na cestu „za poznáním“ spojenou se získáním zkušenosti v zahraničí.

„Fond poskytuje mladým lidem, kteří jsou odhodlaní investovat svůj čas, energii a úsilí do svého vzdělání a pro které je získání zahraniční zkušenosti ekonomicky nedosažitelné, finanční příspěvek, který jim pomůže překročit práh této ekonomické nedostupnosti,“ uvedla manažerka projektu Petra Benešová ze společnosti Pro rozvoj Broumovska.

O stipendium se mohou ucházet mladí lidé se silnou vazbou na Broumov, případně na lokalitu nacházející se v Broumovském regionu; hledající akademickou či jinou odbornou zkušenost, která je intelektuálně obohatí a pomůže jim k dosažení co nejlepšího vzdělání a následném kariérním uplatnění.

Mezi žadateli mohou být jak současní studenti, tak žadatelé ucházející se o studia v zahraničí. Ti mají šanci získat stipendium, splní-li před nástupem na studia do zahraničí veškeré podmínky k jeho přijetí. Žadatelé bez statutu studenta mohou získat stipendium, splní-li podmínky pro účast na mistrovském kurzu, mezinárodní soutěži, projektu či výzkumu a zároveň doloží potvrzení své účasti na takové akci. Žádost se skládá z vyplněného předepsaného formuláře žádosti o stipendium a příloh. Veškeré nezbytné dokumenty budou zájemcům zaslány na vyžádání elektronickou formou, na e-mailu amos@broumovsko.cz.

Uzávěrka příjmu žádostí pro školní rok 2019/2020 je 31. května 2019. V případě jakýchkoliv nejasností se mohou http://amos@broumovsko.czzájemci obrátit na manažerku programu Petru Benešhttp://amos@broumovsko.czovou, se kterou je možno si dohodnout i informativní schůzku či individuální konzultaci pro žadatele - petra.benesova@broumovsko.cz. Bližší informace je možné najít zde: http://www.klasterbroumov.cz/cs/amos.

Student ateliéru skla z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze představí svou současnou sadu objektů a sérii otázek na téma fenomenologie, zjevování skutečnosti. Jeho otázky jsou základní, zásadní a kruciální: Co je přítomnost? Co je vesmír? Proč je tady inteligentní život? Je vesmír podřízen inteligentnímu životu? K hledání odpovědí prozkoumává světlo a tmu, používá čočky, polarizované světlo, čirý plast, na němž světlo odhaluje své skutečné tvary, používá promítací plátna, světlo svítící skrze digitální fotografie, obrazovky a displaye a všechny technické přístroje, které existují nebo které dokáže sestrojit. Svými zásahy Martin Opl proměňuje výstavní prostor a následně vnímání světa, tak jak to činí účastníci významné podzimní výstavy Space Shifters (Měniči prostoru) v londýnské Hayward Gallery na Southbanku, Robert Irwin, A.V.Janssen etc.

Martin Opl ke své výstavě napsal: „Proč je něco a ne nic? Jak prohlásil Heidegger, je ta “nejdalekosáhlejší” a “nejhlubší” otázka ze všech. Je ale skutečná?, může se inteligentní bytost jakou je člověk, dobrat toho proč je něco? Existuje něco jako kauzální vysvětlení, důvod, nebo empirické poznání jedince? Je vše zastřeno nerozluštitelným tajemstvím? A přesto toto všechno – tak velkolepé a zároveň jednoduché, elegantní, mrazící v zádech... Představení ničeho se se svou pompézní otázkou odehrává v prostorách gotického sklepení galerie Art Space NOV. Samotný prostor je velmi specifický. Na podzemní prostory můžeme nahlížet jako na analogii jistého trendu “pobytu ve tmě”, kdy se zúčastněná osoba v prostředí naprosté tmy snaží dobrat svého smyslu bytí. Také, a především ale jako prostoru odtrženého od vnějšího okolí a jeho vlivů, Platónovské jeskyně, ve které jsme všichni vězni a jež představuje jen zkreslenou realitu. Konec konců, většina disciplín myšlení kladoucích si otázku “Proč je něco spíše než nic”, od metafyziky přes teologii až k matematice, astrofyzice nebo kvantové mechanice, se přibližuje onomu světu Platónských idejí. Je tedy podle všeho realita jen iluzivním stínem našich myslí, fenoménem, ideou, a za pomyslnou “oponou” kosmické manéže pouhá myšlenka, informace, světlo, jež dává vyvstat iluzi hmoty z ničeho?

Svou teatrálností je “něco” velkolepou vesmírnou divadelní hrou. Necháváme se unášet dějstvím a každý její akt ovlivňuje naše myšlení a jednání. Tím se pak sami podílíme na průběhu tohoto představení. Výstavní prostor se stává jevištěm – nedílnou součástí díla, kterou je bezpochyby i sám návštěvník – vědomé “já” jako herec i divák, pozorovatel, který je spolupachatelem představení. V krajině informací, subjektivních pocitů, myšlenek a vjemů, se za pomoci jednoduchých principů světla a stínu, struktury hmoty nebo času, dostáváme k podstatám věcí. Rozpomínáme se. Odkrýváme neviditelné a poznáváme hranice nekonečna, ničím tvoříme vše...“

Martin Opl (1992) se narodil ve Slaném, absolvoval SUPŠ sklářskou v Kamenickém Šenově, Fakultu umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a nyní studuje v ateliéru skla na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.    

Vernisáž výstavy proběhne 10. ledna v 18 hodin. Výstava potrvá do 23. února 2019.

Ve své tvorbě kombinuje klasickou malbu s nejrůznějšími materiály za účelem zkoumání estetiky obrazu, v níž se prostupují různé významové roviny mediálního sdělení. S oblibou se vrací do dějin umění, z nichž si vybírá typické znaky a ornamentální symboly jako archetypy, vyjadřující naše duchovní a kulturní dědictví. Klade je do kontrastní symbiózy s dnešními, běžně užívanými materiály a sleduje komunikativní možnosti, jež se rodí tímto nesourodým spojením.

Snad proto, že během svých studií měl umělec z učebny stálý výhled na panoramatickou krásu a líbivost Pražského hradu, rozhodl se parafrázovat romantickou nostalgii, obsaženou v historických slozích obrazů, soch a architektury velkých epoch minulosti, aktuálními vyjadřovacími prostředky. Na letošní Ceně kritiky vystavil objekty-obrazy, ztvárněné na polystyrenových deskách s vyřezávanými ornamenty a motivy barokních rozvalin. Tzv. postapokalyptické baroko, jak sám nazval tuto konfrontaci starého a současného pojetí umění, vyjadřovaly desky tvrzeného polystyrenu, užívaného při zateplování domů, do nichž autor vyřezal barokní motivy. Jeho zaujetí pro baroko později vystřídal zájem o gotický styl, rovněž ve smyslu historických simulaker, tj. nadčasové cirkulace vizuálních a kulturních kódů, v nichž obrazy předjímají realitu ve smyslu hyperreality, podle pojetí J. Baudrillarda. Ve věku informatiky má prostě obraz sdělovací prioritu před realitou, kterou vyjadřuje.

V anotaci ke své výstavě umělec uvádí: „Výstava nese název Jedna vteřina zápasu. Tento zápas se vztahuje k biblickému příběhu o Jákobovi a jeho zápasu s andělem, který zachytil například Paul Gauguin ve svém výrazně červeném obraze Vidění po mši. Zde se však nachází série dvaceti čtyř vyobrazení rozvalin gotických hradů či kostelů, stojících na vrcholku hory, v noci, za úplňku.

Reference na historická období, v tomto případě gotika, mi slouží často jako romantizovaný symbol nebo vzpomínka na dávno zapomenutou velikost, vznešenost či jakýsi ztracený duchovní přesah. Dnes se tato vizualita objevuje především v podobě polystyrenových kulis různých filmů a seriálů v žánru fantasy. Gotické zříceniny na této výstavě jsou jednou realistické, někdy se tváří vizuálně současněji a jsou až téměř abstraktní, jindy jsou namalovány amatérsky nebo těžkopádně. Tento princip ignoruje časovou posloupnost a staví vedle sebe eklekticky formy, obsahy či tušené obsahy. Používám ho ve své práci často. Slouží jako nástroj při hledání něčeho, co se nemění v závislosti na čase a kontextu, co stojí nad dějinami, něčeho stálého, pevného, pravdivého.

Stejně tak i zde. Na okolnostech nezáleží, nic se nemění. Měsíc svítí, zápas pořád trvá. Zápas člověka s Bohem, člověka sama se sebou, se svým svědomím. Niterný zápas probíhající během jedné sekundy, ale i během tisíce let. Série 24 drobných olejomaleb odkazuje k 24 snímkům za vteřinu, tedy frekvenci používané v pohyblivém obraze.

Jak dlouho ale trvá vteřina? Jak dlouho trvá tisíc let? Z jaké perspektivy? Jak dlouho je možné vydržet bojovat? Jak dlouho to trvá, než z pevnosti vznikne ruina?  A kdo vyhrává?“

Odpověď musí nalézt divák v sobě sám. Instalace zahrnuje kromě sekvence 24 fragmentárně pojatých obrazových záznamů ještě prostorové objekty, jakožto předmětné ukázky reálně existujících rozvalin.

Pořadatelé 11. Ceny kritiky za mladou malbu 2018 děkují Českým centrům za stáž, kterou umožnily autorovi v rámci jeho ocenění v prvních podzimních dnech ve Vídni.

Komentovaná prohlídka výstavy One Second of Fight a beseda s autorem Filipem Dvořákem proběhne v sobotu 12. ledna 2019 v 16 hodin. Výstava bude toho dne již ukončena.

Orchestr nese jméno po zapomenutém dirigentu Arthuru Nikischovi, dirigentu světové úrovně přelomu 19. a 20. století. Více informací na http://www.ko-an.cz/stranky.ph