Nedávno vydaná, zajímavě zpracovaná a bohatě ilustrovaná kniha Stručné dějiny Dobrušska a Opočenska se 24. června dočkala dokonce dvojího křtu za účasti autorského týmu a vydavatele, a to jak v Opočně, tak v Dobrušce, a navíc se stala základem scénáře symbolického zahájení letní turistické sezóny v tomto regionu, které se v tento den uskutečnilo v Opočně a Dobrušce.
Hostitelkou představitelů měst a obcí z blízkého i širšího okolí, pracovníků kultury i cestovního ruchu byla nejprve starostka Šárka Škrabalová, v Dobrušce převzal žezlo starosta Petr Lžíčař. Přítomní velice ocenili snahu organizátorů, tedy měst Opočna a Dobrušky, spojit své síly, která se projevovala v každém okamžiku. Akce měla invenci, ale také spád a vtip - pomyslnou roli průvodců „převzaly“ dva historické objekty, provázející čtenáře na stránkách knihy. Radniční věž z Dobrušky a Baštecká brána z Opočna. 
Účastníci se netajili nadšením z neobvyklé dramaturgie, na které se podíleli Jiří Králíček ze spolku Abakus a principál Divadélka Na štaflích Zdeněk Zahradník (první z Opočna, druhý z Dobrušky), a velice dobře se bavili při putování historickou částí Opočna se zastávkami u rodného domu stavitele varhan Emanuela Štěpána Petra, hudební vzpomínce na Maxmiliána Otta, rytíře z Ottenfeldu, zdejšího rodáka, který stál v čele nevyšší c. k. dvorské poštovní správy, a pak u ruiny Baštecké brány. Ta před očima účastníků nejenže povstala, ale dokonce se u ní objevil malý Frantík Kupků, bosý a ještě vůbec netušící, jak obrovskou cenu budou mít v 21. století jeho obrazy. 
Opočenská část zahájení turistické sezóny se uzavřela na Kupkově náměstí. Nejprve vzpomínkou u záhonu, nově osázeném starodávnými růžemi a pojmenovaném po Bohumilu Vallovi, posledním knížecím zahradníkovi, jenž dlouhá léta pečoval o zámecký park. Přítomna byla i Ivana Šafářová, dcera zahradníka a také hraběnka Kristina Colloredo Mansfeldová, která při srdečném setkání ocenila snahu obou měst, když podotkla: „Je dobře, že na sebe přestávají žárlit a chtějí spolupracovat.“  Prohlídkou galerie na chodníku věnované parku, výročí dvě stě let založení opočenského Rudolfova údolí a knížecím zahradníkům se hosté s Opočnem rozloučili a přesunuli se za druhým průvodcem - radniční věží do Dobrušky.
Za nimi po zatím nedokončené cyklostezce, která by ale už v závěru letošního roku měla také obě města spojit, dorazily na kole i pilíře Baštecké brány. Vzápětí poté se na radnici otevřela dvě okna a začalo „apoštolské“ představování osobností, spojených buď s Opočnem, nebo Dobruškou. Nebylo jich však dvanáct, ale o jednu míň. Pozoruhodné defilé totiž zakončil František Kupka. Zatímco v Opočně se narodil, v Dobrušce strávil své dětství a mládí. Komu tedy patří víc? I takové otázky donedávna padaly… Od 24. června je konečně jasné, že patří oběma městům stejně a nerozdílně.
A proto v roce 2017, kdy od smrti světoznámého malíře uplyne šedesát let, budou Dobruška a Opočno v rámci mikroregionu Rodný kraj Františka Kupky vzpomínat společně. To deklarovali oba starostové v reprezentačních prostorách radnice, kde jsou umístěny malířovy vzácné prvotiny a kde zápisem do pamětních knih akce vyvrcholila. 
Zahájená spolupráce prospěje jistě lepšímu zviditelnění obou měst i celého mikroregionu, pojmenovaného po světoznámém malíři, jehož kulaté výročí si v příštím roce „ve velkém“ připomene nejen Francie, kde vytvořil většinu ze svých, dnes vysoce ceněných obrazů, a Česká republika, ale jistě i další místa a kulturní instituce ve světě.  

KARLŠTEJN: Magické prostředí, hvězdné obsazení a legendární hity. To jsou nejsilnější atributy muzikálu Noc na Karlštejně, který se po 45 letech v novém originálním nastudování režiséra Václava Knopa vrací na hrad Karlštejn. Dvanáct představení se odehraje v červenci a srpnu pod širým nebem na Purkrabském dvoře, premiéra se uskuteční v sobotu 2.  července. Producentem muzikálu je Janis Sidovský, kterému jsme položili několik otázek.

Je hlavním důvodem uvedení Noci na Karlštejně letošní výročí Karla IV.?

   Přesně tak, muzikál se na hradě bude hrát vůbec poprvé v historii a to právě na počest 700. výročí narození císaře Karla IV. Před 45 lety tu byla uvedena činoherní verze od Jaroslava Vrchlického, písničky Karla Svobody ale v profesionálním provedení na nádvoří zaznějí v premiéře až s námi.

Podle jakých kritérií jste vybíral do tohoto muzikálu účinkující?

    Budete se možná smát, ale podle energie. Samotný Karlštejn je magické místo, otec vlasti nechal údajně hrad vybudovat podle svých esoterických schopností na místě prastaré svatyně. Muzikál Noc na Karlštejně je po nějakém čase první velký projekt, kterým hlásím návrat jako producent, takže jsem hodně na intuici spoléhal. Není náhoda, že jsme například zveřejňovali předprodej v den novoluní. A s obsazením je to podobné, i když v tomto případě bylo rozhodující, zda umělci role zvládnou, protože tam jsou poměrně obtížné pěvecké party. Karel Svoboda psal průzračnou hudbu, kde je každé intonační zakolísání znát. A Noc na Karlštejně vyžaduje také herecké kvality, nestačí jen přejít zprava doleva a lomit rukama. V představení je spousta komiky a dialogů, které herci prostě musí dobře zahrát, aby vyzněly správně.

Bude se dějově nějak zásadně lišit vaše verze od slavného filmu?

    Ne, ani to není možné. Hrajeme jevištní adaptaci, kterou zpracoval Zdeněk Podskalský ml., syn režiséra legendární filmové předlohy. Do role Karla IV. jsem obsadil Daniela Bambase, jehož znáte třeba z Divadla Na Vinohradech. Věkem odpovídá Karlu IV., vždyť mu při založení Karlštejna bylo pouhých 32 let. Elišku hraje skvělá Hana Holišová, v dalších rolích se představí Regina Rázlová, Jan Kříž, Pavel Vítek, Ivana Korolová, Václav Knop, Miloslav Mejzlík nebo Tomáš Smička, který je, podle mě, velkým překvapením naší inscenace. Postava Peška, kterou ve filmu hrál Jaromír Hanzlík, mu jde výborně.

Kdy jste začal s přípravou Noci na Karlštejně a co bylo z hlediska producenta nejsložitější?

    Největším oříškem bylo dostat se na Karlštejn. Ten nedobyli ani husiti a my usilovali o uvedení představení několik let. Nakonec pomohlo štěstí v podobě výročí Karla IV. a ochota kastelána i jeho zástupce se na spolupořádání limitované série 12 představení dohodnout. Na nádvoří produkuji koncerty a představení už od roku 2004 a jsem rád, že důvěru managementu hradu Karlštejn mám.

Zazní v muzikálu písně, které jsou na CD Noc na Karlštejně?

    Ano, Hoja, hoj, Lásko má, já stůňu, Do věží a všechny ostatní písně budou herci zpívat živě.

Opravdu odehrajete jen 12 představení a pak muzikál skončí? Nebo s ním máte další plány?

    S hradem jsme domluveni na uvedení jen této sady představení. Po derniéře 20. srpna si řekneme, zda nás to všechny bavilo a teprve můžeme začít s plány.

​Nyní se s dávnými obyvateli Prahy můžeme opět setkat díky knize Pověsti staré Prahy od spisovatelky Magdaleny Wagnerové. V rozhovoru mi autorka o knize prozradila více informací.

V knize Pověsti staré Prahy jste převyprávěla příběhy z minulých staletí, které se váží k hlavním pražským památkám. Co vás na jejich psaní nejvíce baví?

Láká mě hledat příčiny, které vedly ke vzniku těchto příběhů. Například Kampa – tajemství názvu asi zůstane navěky nevyřešené, ale zajímavé jsou právě ty dohady. V 17. století vlastnil jeden z domů na Ostrově (jak se tenkrát Kampě říkalo, protože to byl ostrov) nějaký Tychon Gansgeb z Kampu. A dále, právě na tomto ostrově byl postavený patrně jeden z prvních pražských mlýnů, kde podle pověsti původně rostl starý dub. Když ho porazili, vylétla z jeho dutého kmene sova. Pražané tento úkaz považovali za dobré znamení, a tak mlýn nazvali Soví. Dodnes zde máme Sovovy mlýny, tak moc se zase nezměnilo.

Do jaké míry jsou podle vás tyto příběhy pravdivé?

Myslím, že pravdivost příběhů ve starých pověstech je stejně nepodstatná jako například skutečná podoba předlohy, která posloužila malíři k vytvoření obrazu, nebo jako inspirace, která dovedla skladatele ke konečnému hudebnímu dílu. I když pověsti vycházejí z předpokladatelného reálu, jsou nedoložitelné a je jenom na nás, nakolik v nich chceme – a potřebujeme – odraz reality spatřovat. Pokud se kněžna Libuše skutečně chovala tak, jak naznačují české pověsti, pak byla minimálně pod vlivem medoviny od rána do večera. Ale záleží na tom? Anebo spíš potřebujeme české pověsti z dávnověku, abychom obstáli jako svébytný národ s vlastní tradicí?  

Kniha je ilustrována velmi zajímavými starobylými kresbami pražské architektury. Tyto kresby jsou plné detailů a čtenáři umožňují se plně ponořit do atmosféry staré Prahy. Inspirovaly vás tyto ilustrace i při vyprávění legend?

Staré rytiny, případně dochované dobové fotografie staré Prahy byly odjakživa vyhledávaným předmětem mého zájmu, a je tomu tak stále. Domnívám se, že člověk by neměl žít pouze současností a případně sněním o budoucnosti, měl by se alespoň občas ohlédnout, jak s životem zacházeli ti před ním – což znamená také, jak vypadalo jeho město, než se stalo jeho městem. Moje město je Praha. Narodila jsem se tu, žiji v něm, vracím se do něj jako do svého domova a pokud se nestane něco nečekaného, praděpodobně zůstane mým domovem až do úplného konce. A tak se zabývám Prahou současnou i minulou, protože nelze jedno od druhého oddělit. A jelikož atmosféra staré Prahy pozvolna mizí, je třeba sem tam si vypomoci dobovým záznamem.

Kdybyste si mohla vybrat jeden starý příběh, do kterého byste mohla vstoupit a který byste mohla částečně prožít a třeba i změnit, jaký příběh byste si vybrala?

Nikdy bych nechtěla nějaký příběh, který se už odehrál, měnit. Na to nemám právo. Ale se zájmem bych krátký čas pobyla v Praze gotické, abych to viděla na vlastní oči. Možná bych se na chvíli podívala na Pražský hrad Rudolfa II. Velice ráda bych se seznámila s některými osobnostmi z naší minulosti, které předběhly svoji dobu a z dnešního pohledu působí spíš jako vizionáři. Jeden konkrétní vysněný příběh nemám, zajímalo by mě vstoupit do kteréhokoli z nich – legendou o Faustově domě na Karlově náměstí počínaje a židovským Golemem konče. Ráda bych se totiž dozvěděla, co přesně zavdalo tu prvotní příčinu ke vzniku příslušné pověsti. Podobná pátrání patří k tomu nejzajímavějšímu, co naše minulost nabízí. A když už neumím cestovat časem, tak se o něco podobného snažím alespoň prostřednictvím starých příběhů, pověstí a legend.

Vyprávěli vám vaši rodiče nějaké staré příběhy?

Pocházím z rodiny knihomilné, kde se stále četlo. Knihy byly pro mnoho mých předků také náplní života. Takže jakmile jsem se naučila číst, měla jsem k dispozici obsáhlou knihovnu. Co se týče vyprávění, rodiče (a zejména prarodiče) mi stále něco vyprávěli, a jejich příběhy se týkaly nejčastěji minulosti, jejich dětství a dětství jejich rodičů, z čehož se dá usuzovat, že jsem se často ptala, takže mě asi minulost zajímala odjakživa.

Jaké pražské zákoutí podle vás nejvíce dýchá historií a přesto stále uniká pozornosti návštěvníků?

Kniha Pověsti staré Prahy je zajímavým souborem třiceti pražských legend doplněných o historická fakta. Díky této knize se dostanete až na místa, kam byste se jinak nedostali, proniknete do samého nitra Prahy, prozkoumáte její skryté příběhy, nahlédnete za zeď času. Odhalíte Prahu jako město plné veselí a královských zábav, město hlučné, ale i tiché, plné dojemných setkání a kontemplace.
Kniha velmi příjemně kombinuje staré příběhy s historickými fakty a umožnuje čtenáři zvolna vstoupit do příběhu. Může se stát vynikajícím průvodcem při vašich pražských procházkách a výletech za poznáním. Kniha vyšla v několika jazykových mutacích, má praktický dárkový formát a je bohatě ilustrována dobovými rytinami.

Minulý týden však cesta školáků vedla do Liberce, kde navštívili univerzitu, základní školu Jabloňová a IQ park. Na univerzitě měli možnost nejen vidět ale i vyzkoušet si zařízení z několika laboratoří. Jako například impedanční tomografii, robotickou ruku, PLC systém řídící jeřáb a model myčky auta nebo vozítko vyvinuté na TUL pro dopravu těžkých nákladů a v neposlední řadě i elektromobil eŠus. Univerzita ukázala tímto dětem  možnost budoucího studia na prestižní technické univerzitě, která je podobně vzdálená od jejich bydliště jako nejbližší německá univerzita v Drážďanech. Navíc se dětem představila možnost účastnit se letní Dětské univerzity. Překvapením pro děti byly materiály v lužické srbštině, které připravil znalec Lužice David Krčmařík.

  Do školy v Chrósćicích chodí děti ve věku první až čtvrté třídy základní školy. Téměř šedesát dětí má v rozvrhu mimo lužickou srbštinu a němčinu také český jazyk. Jedná se  o velmi nadané děti, které podle slov ředitele Mirko Šmita porážejí v němčině i německé školáky. Druhá zastávka dětí byla pěvecká soutěž s jejich vrstevníky ze ZUŠ Jabloňová. Obě školy by měly navázat dlouhodobější kontakt mezi českými a srbskými dětmi stejné věkové kategorie. Na podzim by ZUŠ Jabloňová mohla přijet na návštěvu do chróšćické základní školy. Výběr školy byl záměrný, poněvadž ZUŠ Jabloňová se soustavně věnuje zpěvu a hraní na hudební nástroje stejně tak jako většina Lužických Srbů, U Lužických Srbů totiž platí dvojnásob „što Serb to muzikant“. Nakonec děti navštívili liberecký IQpark. Organizátoři doufají, že se podaří navázat hlubší spolupráci mezi Čechy a Srby. Je až s podivem, že ač Liberecko sousedí s Lužicí, tak přitom velmi málo o Lužických Srbech víme. Neměli bychom tedy zapomínat, že oficiální jazyky trojmezí jsou čeština, lužická srbština, němčina a polština a žijí zde čtyři etnika.

17. ročník OAP odstartoval v pátek 17. června. Mezi dosavadní hlavní vrcholy festivalu patřil performativní večer uměleckého gangu Depresivní děti touží po penězích pod názvem Můj dům, můj hrad či mimopražská premiéra nové inscenace divadla Vosto5 Proton!!! Z hudebních produkcí pak jistě koncert kapely Květy, který se díky silné bouřce v druhé půli odehrál unplugged. Nevšední zážitek posluchačům zprostředkovala Radio Wave live session, která proběhla v ojedinělých prostorách kostela sv. Jana Nepomuckého.

Do konce festivalu potrvá i výstava Oxygenium mundi v neobarokní budově bývalé knihovny v Tomkově ulici. Výstava otevírá bohatství nitra budovy a proměňuje ji v místo plné života. „Těší nás především dosavadní přízeň počasí a nadprůměrná návštěvnost všech produkcí. Divadelní  sály, atria i šapita jsou téměř vždy zaplněna do posledního místa. Podotýkám, že i nadále 90 % produkcí zůstává v režimu dobrovolného vstupného, a diváci tak mohou sami podporovat festival a jeho další ročník,” říká ředitelka Open Air Programu Martina Erbsová.

Více informací o festivalu včetně tištěných zpravodajů a videoreportáží najdete na našich webových stránkách www.openairprogram.cz.

Na začátku své trasy v Berouně naváže na rychlíky z Prahy. Po hlavní trati pojede do Zdic, kde odbočí do údolí Litavky. Podél ní projede skrz pohoří Brdy do hornického města Příbram. Poté pokračuje do severní části Jihočeského kraje a skrz malebnou oblast středního Povltaví dojede do historického města Písek.

Rychlík vyjede ráno z Prahy Hlavního nádraží proti proudu řeky Berounky, a projede pod kulisou hradu Karlštejn do Berouna. Zde se odpojí od hlavní tratě vedoucí na Plzeň a pokračuje přes Nižbor, Zbečno a Roztoky do Křivoklátu. V těchto místech tok Berounky opustí a údolím Rakovnického potoka dojede do historického města Rakovník.  Na cestě vlak projede jak po 5 velkých mostech přes Berounku a Vltavu, tak celkem 5 tunely.

Obsah a jeho členění

Mezi dvěma světovými válkami jsme se mohli setkal s tvrzením, že kraj zachycený jedinou mapkou v publikaci od města Sázavy přes Týnec po Votice a Louňovice pod Blaníkem by měl mít své hlavní město v Benešově. Tady se konávaly trhy, nacházela se zde nemocnice, soud, okresní úřad a např. také gymnázium. V blízkosti přitahoval zámek Konopiště, kde pobýval do vypuknutí 1. války následník rakousko-uherského trůnu. Doprava je sem nyní zajištěna pohádkově barevným ekovláčkem. Starobylost města, které bylo založeno v roce 1247, dokládají oblouky minoritského kláštera zaniklého za husitství, ale také zvonice s jedním z nejstarších zvonů v Čechách z r. 1322. Samotný Benešov může zájemcům nabídnout Sportovní releax centrum či Bellevue hotel Karlov. Snad dobře udělal Ferdinad d´Este, když sem nechal přestěhovat z Konopiště pivovar, jenž funguje dodnes. Restaurace U Zvonice nabízí vybrané pochoutky jak domácí, tak mezinárodní kuchyně. Do blízkého okolí patří ještě zámek Jemniště. Ten nabízí dodržovanou tradici, jakoby si majitelé jen na chvíli odskočili. A to vše od jídla po odpočinek.

Malá encyklopedie

Dokumentuje každé místo, a to nejen významné stavební památky. Z dlouhé řady si připomeňme třeba městys Maršovice, jehož jedna část tady stávala už v roce 999. Poříčí nad Sázavou zase vévodí  dva kostely; románský sv. Petra a Pavla z přelomu 11. a 12. století a o sto let později přibyl kostel sv. Havla. Obě církevní stavby jsou viditelné ze železniční tratě Posázavského Pacifiku, který mimochodem nekopíruje břeh řeky kvůli konopišťskému Ferdinandovi. Ten vlastnil lomy v Požárech a významný stavební artikl nechal vozit levněji po železnici. Stavba si však vyžádala postavení železničního mostu na Žampachu. Byl sice nákladný, ale dodnes se řadí mezi žulové unikáty v Evropě.   
Vyhledávaná výroba stolní kameniny s barevným potiskem vznikala v předminulém století v Týnci nad Sázavou a část sbírek se nachází v netvořickém Rodinném muzejíčku smaltu. Tady je vystavována rovněž týnecká (vlastně brodecká) výroba motocyklů značky Jawa. Snad všechny typy včetně těch posledních s přezdívkou pérák a kejvačka byly červeně lakovány.
Zlato – těžba i zpracování je v publikaci připomenuty jednak od dob rýžování Kelty v Jílovém, jednak v blízkosti Louňovic pod Blaníkem. Tady důlním vozíkem se zlatonosnou horninou, v tom druhém místě pak Regionálním muzeem těžby a zpracování zlata.
V publikaci Posázaví je pamatováno na sochařské výjevy v kraji Blanických rytířů, ale třeba také na sbírku kočárů, povozů, sedel a postrojů ve Vysoké Lhotě.

Postavy, přírodní unikáty, trasy řady druhů, seriálové podoby, občerstvení

Hudební osobnosti patří k rodu Kubelíků z Neveklova. Houslový virtuos Jan dosáhl světové pověsti, dirigenti Rafael a René mají své aktivity v Německu. Obec Křečovice  je spojována s hudebním skladatelem Josefem Sukem. Tloskov proslavil rod Daňků, který postavil největší českomoravskou strojírnu Kolben-Daněk, tedy ČKD. Není možno zapomenout na týneckého Ing. Františka Janečka. Tady vybudoval vlastně dvě továrny – slévárnu kovů (později zvanou METAZ), již připomínané motocykly, kterým však předcházela výroba malých lidových aut značky Minor. S ním jezdíval na chatu do Poříčí František Filipovský.
Jinou významnou postavou spojenou tentokráte se sázavskými sklárnami je František Kavalír. Výstavní expozice má název Noemova archa a nabízí k zhlédnutí na čtyři stovky oceněných děl.
Mezi přírodní unikáty patří třeba netopýr velký, který „sídlí“ ve věži  týnecké románské rotundy. Pár kilometrů po proudu Sázavy na vrchu Medník se nachází botanická lokalita. V ní předjaří rozkvétá kandík psí zub. Nejen proto, že je to jediné místo u nás, přitahuje mnoho turistů.
Oblíbeným sportem je tady vodáctví. Základnou je Týnec. Milovníkům koní přibližuje publikace SÁZAVA farmu Heroutice na Neveklovsku. A děti, které touží se projít v korunách stromů, stačí zavézt do Nebřichu. V blízkosti přehrady mají k dispozici např. Lanový park Slapy, a to pod odborným dohledem.     
Snad ještě pár slov o jahodách. Jejich sazenice v r. 1896 si nechal dovézt z Ameriky do Netvořic Rudolf Strimpl. Vyšlechtil je a rozšířily se po Čechách a Moravě.
Kraj si oblíbili spisovatelé i filmaři; jeden název z Neveklovska – Vesničko má, středisková.

Turistickíé možnosti

Kraj má svou hudební, filmařskou a v neposlední řadě také turistickou a cyklistickou důležitost. Ta hudební patří rodu Kubelíků v podobě houslového virtuosa Jana světové pověsti, legendárního dirigenta Rafaela a Reného, který v současné době působí jako koncertní mistr filharmonie v německé Kostnici. Z nedalekého Tloskova  pochází rod Daňků, který je spojován s největší českomoravskou strojírnou Kolben-Daněk, tedy ČKD. Filmařům se zalíbil Panský rybník u Neveklova. Ten vstoupil do dějin filmu s názvem Vesničko má středisková. A cyklotrasa? No přece Greenways Praha –Vídeň.  Jestliže je někdo raději přívržencem cestování na koni, pak je dobré nejen navštívit  již zmíněnou farmu Heroutice. Nachází se tady renomovaná jezdecká škola, která stála u zrodu pony sportu v našem státě. Nabízí týdenní i víkendové pobyty pro všechny věkové kategorie.
Nebřich nabízí doslova procházku v korunách stromů, a to v podobě LANOVÉHO PARKU SLAPY.  Dá se vybrat z několika tras, jejichž samotné názvy  naznačují – Baby park, Junior, Mini Zip Park, co malý návštěvník může očekávat.   
Obec  Křečovice v blízkosti slapské vodní nádrže proslavil hudební skladatel Josef Suk, televizní film Vesničko má středisková a kromě jiného Psané skály. To poslední je spojováno se starobylou echal od přítele z Ameriky návštěva bývalého keltského oppida s názvem Hrazany.
Maršovice mají svou dominantu v podobě barokního kostela postaveného v letech 1774 - 1775. Nejen domácí obdivují pohled na něj, který je hezký ze všech světových stran, a proto ho po vzoru Pražského hradu nazývají Hradčany. Samotný městys má asi dlouho historii, neboť jedna její část s názvem Zaječí pochází z roku 999.
A ještě jedna zajímavost z okolí. Nabízí ji klášter s názvem Naší Paní nad Vltavou v Poličanech v podobě sušenek, marmelád, čokolády, bonbonů nebo bylinných čajů z jiných klášterů v Čechách, Itálii nebo Francii. Můžete si také nechat namalovat starodávné zlacené ikony, obrázky a přání.
Benice je barokní statek a hřebčín uprostřed lesů a luk. Nachází se jen deset kilometrů od Konopiště. Budovy mají podobu rovnostranného trojúhelníku. Chovají tady barokní starokladrubské koně. Pro svou světovou jedinečnost jsou jako jediní živí tvorové zapsáni na seznam UNESCO. Návštěvník má možnost se projet v sedle, v kočáře, posedět v restauraci s domácí stravou, odpočinout si ve stylových podkrovních pokojích. I děti tady najdou spoustu malých dobrodružství, a to od krmení, hlazení či projížďku na ponících či oslech.
Také občerstvení, případně přenocování je v publikace věnováno dostatek místa.   

KDY: pátek 8. 7. (čti července) 2016 od 16:00 hodin
KDE: nádvoří zámku v Doksech 
PRO KOHO: pro rodinu, pány i dámy, fanoušky dobré muzilky, zvědavce i závistivce :)
ZA KOLIK: za 60 korun, děti za 30 korun a vojsko rovněž

HRAJÍ:

BONUS (orchestra) vynikající skupina hrající světové evergreeny, rock and roll, swing i současné popové hity.

GERONIX rock bluesová banda, od které uslyšíte třeba i pisničky od Olympic a dalších.

MICHAL BRAXATORIS folk akustický mág z Ústí nad Labem
http://bandzone.cz/michalbraxatoris

HUBA, charakterizována jako postpubertální rocková kapela, hrající rockové tancovačky od Nirvány po AC blesk DC
www.hubarock.cz

RAIN rocková kapela z Nového Města pod Smrkem, hrající svou vlastní tvoru, kterou si můžete poslechnout na internetu zdarma, kam umístili své poslední CD Labyrint volně ke stažení. Vystupují po boku kapel jako Limetal, Luboš Odháněl, Komunál, Arakain a dalších...

CLOX! funková energie z Prahy, která svou muziku roztančí i sochy. Pokud máte rádi například Red Hot Chili Peppers a jejich bubno-basová kouzla, určitě si Clox! užijete!
www.bandzone.cz/clox

PETR NOVÁK revival band
speciálním hostem na festivalu bude revival band známého PETRA NOVÁKA. Kromě jeho největších hitů uslyšíte i rockové podání jeho méně známých v podání chlapců, kteří se na festival zastaví během jejich celovíkdového učinkování.

OBČERSTVENÍ
nebude v žádném případě chybět. Řezník Honza Kuchyňka, široko a velmi daleko vyhlášený se postará o mlsné jazyky a hladové žaludky. Točené chlazené pivo i nealkoholické nápoje na jednom místě.