úterý
16. července 2024
svátek slaví Luboš

Cestovní ruch

Robert Vano: Jedna láska, jedno manželství

ČR: Třináct párů, třináct velkoformátových fotografií, třináct příběhů. Od 18. června až do konce prosince objede výstava nazvaná Jedna láska, jedno manželství celou republiku. Uvidí ji cestující na nádražích ve všech krajských městech. Portréty gay a lesbických párů, které touží po možnosti uzavřít manželství stejně jako páry heterosexuální, nafotil světoznámý fotograf Robert Vano.

od 18.06.2018 do 21.12.2018
Autor článku: 
TZ/ika

Robert Vano objel při fotografování výstavy půl republiky. Vyfotil třináct párů v různých situacích. Některé vychovávají děti, jiné společně podnikají. Všichni se milují. Se vším, co k tomu patří – jen právo uzavřít manželství jim chybí.

Já si myslím, že je úplně jedno jestli se jedná o gaye, lesby nebo to jsou heteráci. Když dva lidi se mají rádi a chtějí se vzít, mělo by jim to být umožněno. Už je to skoro všude, tak nevím, proč by to nemohlo být i u nás,“ říká Robert Vano. A naráží tak na fakt, že manželství pro všechny je uzákoněno ve většině zemí západní Evropy.

Každou fotografii zvětšenou na velký formát doprovází také krátký příběh konkrétního páru. „Je z nich patrné, že gay a lesbické páry řeší stejné problémy a užívají si stejné radosti, jako páry heterosexuální. Radují se z chvil společně prožitých se svými blízkými, bojí se o jejich zdraví, řeší pracovní záležitosti. Jeden z nejsilnějších příběhů, který mi utkvěl, je ten, který zažívají Radka s Vendulou. Radka pracuje s dětmi s poruchou autistického spektra a Vendula je lékařka na chirurgii. Obě odvádí denně obrovský kus náročné práce,“ říká Czeslaw Walek, šéf Koalice za manželství Jsme fér.

Kde se bude konat putovní výstava Jedna láska, jedno manželství:

Plzeň hlavní nádraží 18.6. - 1.7.

Karlovy Vary dolní nádraží 2.7. - 15.7.

Ústí nad Labem hlavní nádraží 16.7. - 29.7.

Praha hlavní nádraží 30.7. - 19.8. – vernisáž 6.8. v 17 hod

Liberec vlakové nádraží 20.8. - 2.9.

Hradec Králové hlavní nádraží 3.9. - 16.9.

Pardubice hlavní nádraží 17.9. - 30.9.

Brno (prostor v jednání) 1.10. - 14. 10.

Jihlava nádraží Jihlava město 15.10. - 28.10.

Olomouc hlavní nádraží 29.10. - 11.11.

Ostrava hlavní nádraží 12.11. - 25.11.

Zlín nádraží střed 26.11. - 9.12.

České Budějovice železniční nádraží 10. 12. - 21.12.

K pražské výstavě

Výstava "Jedna láska, jedno manželství" sice bude v Praze na hlavním nádraží zahájena v pondělí 30. 7. a bude trvat do soboty 18. 8., ovšem vernisáž, které se zúčastní i autor fotografií Robert Vano a fotografované páry, se bude poněkud neobvykle konat až 6. 8. v 17 hodin. Vernisáž výstavy se tak protne se začátkem letošního festivalu Prague Pride. 

Výstava se s festivalem prolíná nejen časově, ale i tématicky - tématem je v obou případech "rodina" a právo párů stejného pohlaví na uzavírání manželských svazků. O uzákonění tohoto práva usiluje iniciativa Jsme fér, v rámci které se výstava koná. 

Sám Robert Vano vysvětluje, proč je pro něj boj za manželství pro všechny důležitý, na tomto videu https://www.youtube.com/watch?v=DuEpdCE238o&feature=youtu.be).

Celá TZ přiložena.

Zdroj: Michaela Pixová, PR manažerka Jsme fér

Osudová přitažlivost Šumavy jako místa pro kulturu

KAŠPERSKÉ HORY: Osobně neznám zanícenějšího propagátora, iniciátora, organizátora a aktéra místního kulturního dění v Kašperských Horách na Šumavě, než je letos jubilující dr. Vladimír Horpeniak z kašperskohorského muzea. Jako studentka kulturologie jsem mohla být několikrát u toho, když se díky jeho neutuchající aktivitě vrátil aspoň na chvíli život, pospolitost a ruch do míst jinak opuštěných, do sebe ponořených a tichých. Ať už zde vystupoval v roli řečníka, přednášejícího, vypravěče, organizátora či muzikanta, vždy bylo jasné, že se setkáváte nejen s člověkem výsostně profesně erudovaným, laskavým, noblesním, duševně svěžím a mladistvým, ale především nadšencem koncentrujícím všechnu svou energii, vůli a píli do práce pro šumavský region a živou místní kulturu. Přinášíme vám vyznání jedné z osobností, která spojila své životní osudy se šumavským regionem a přispěla k jeho kultivaci. Nechť je tento článek také prázdninovou pozvánkou za krásami i tajuplností šumavské krajiny, stejně jako pobídkou k návštěvě kulturních akcí, jejichž nabídka vás jistě osloví.

Autor článku: 
Irena Koušková

Šumava je mým rodným krajem

Od narození spojuji své osudy s městečkem Kašperské Hory v srdci Šumavy. Už v době vysokoškolských studií v Praze, kdy jsem poprvé zažíval delší vzdálení od domova, ale i přednosti i zápory života ve velkoměstě, sílilo ve mně přesvědčení, že zůstat na Šumavě by nemusela být špatná volba.

K obdivu a úctě k Šumavě mne od školních let silně inspirovaly zejména tvůrčí pobyty akademického malíře Aloise Moravce, který tady objevil možnost letního bydlení právě v podkroví domku mých rodičů v Kašperských Horách. Byl to právě on, kdo ve mně jemným způsobem rozdmýchal oheň zájmu o historii a výtvarné umění. Na čarokrásnou Šumavu mne to stále táhlo, ale najít si tu zaměstnání ve vystudovaném oboru se zdálo skoro nemožné. Ještě před nástupem vojenské služby jsem pracoval celý jeden rok ve výstavním oddělení Jihočeského muzea v nedalekých Českých Budějovicích, pak na více než dva roky jsem se stal učitelem na pošumavských základních školách. Když se v roce 1976 náhle vynořila nabídka práce v Muzeu Šumavy, kde naléhavě potřebovali odborníka pro zpracování rozsáhlých sbírek společenských věd, mé směřování do středu Šumavy bylo více než jasné.

 

Výzva „pole neoraného“

Samozřejmě v mém okolí byli lidé, kteří mne od mého rozhodnutí poněkud zrazovali poukazováním na to, že na malém místě není tolik možností pro odborný růst, že tu chybí možnost společenského vyžití jako v městských centrech, … že v šumavské pustině budu trpět vzdálením od civilizace J  Já ovšem spíše sázel na zvláštní, jistě romantickou a mystickou Šumavu, „zemi zamyšlenou“, bohatou nejen krásami přírody a krajiny, ale vynikající bohatstvím jedinečné historie i svérázných tradic.

Nakonec i osiřelost kraje způsobená poválečným odsunem původních obyvatel tu byla výzvou, inspiroval mě také novodobý rozvoj turistického ruchu, který Šumavu opět posunul do spektra zájmu široké veřejnosti. Je pravdou, že na dlouhá poválečná desetiletí Šumava byla odstrčena zcela na konec tehdejšího světa, stala se hranicí dvou proti sobě stojících systémů, ale pádem železné opony a novými politickými poměry se toto území posunulo opět do středu evropského kontinentu a to nejen geograficky. V dobách svého rozhodování jsem zcela zřetelně vnímal společenskou potřebu podpořit tento (poválečným vývojem značně oslabený) kraj, oživit zde kulturní práci, mimo jiné v návaznosti na dílo předchozích generací právě sem nasměrovat badatelský zájem zejména z oblasti společenských věd. Přitažlivost Šumavy pro mne spočívala právě ve výzvách „pole neoraného“ zvláště v oblasti kulturní, také ve skutečnosti, že oproti českému vnitrozemí tu velká a nosná témata historie teprve čekala nebo ještě čekají na svá zpracování.

 

Práce pro muzeum

Za tu řadu uplynulých let mi práce v Muzeu Šumavy dala mnoho tvůrčích příležitostí, přivedla ke spolupráci i s těmi nejpřednějšími odborníky zejména v oborech historie, dějin umění, archeologie, muzejnictví, ale také s výtvarníky – malíři, sochaři a restaurátory... v neposlední řadě i s novináři a publicisty.

Zvláště po roce 1989 se nově rozvinuly kontakty se zahraničím, zejména s bavorskými kolegy. Pochopitelně jsem hrdý na to, že naše muzeum ve srovnání s jinými podobnými ústavy není žádnou „chudinkou“ a může se právem pyšnit výjimečným sbírkovým bohatstvím. Osobně si nejvíce cením inspirujících sbírek šumavského skla, výtvarného umění, zvláště jedinečných památek středověkého sochařství, ale i svérázných dokladů domácí lidové kultury a umění. Rád se setkávám s veřejností v rámci odborných výkladů a přednášek. Zvláštní radost mi působí realizace výstav, kterými se snažíme našemu publiku zpřístupňovat sbírkové bohatství jinak ukryté v depozitářích, a to muzea nejen našeho, ale i jiných institucí. Nejednou nám tak do výstavních expozic připutují kulturní poklady třeba i z Národního muzea nebo Národní galerie. Velkým podnětem a neutuchající inspirací muzejní práce je na předním místě stálý zájem veřejnosti, který pochopitelně souvisí s tím, že Šumava je u nás jednou z turisticky nejvíce navštěvovaných oblastí. Návštěvnost expozic a výstav se tu tak nepočítá na stovky, ale na tisíce...

 

Neúnavným organizátorem a aktérem místní kultury

Pochopitelně je Šumava plná výzev ke kulturní práci i mimo rámec muzea. Léto tak kupříkladu netrávím u moře, ale opět na Šumavě nejraději při organizaci tradičních prázdninových koncertů klasické hudby, a to většinou v originálním prostředí místních kostelů, které navíc oplývají vynikající akustikou a také cennými historickými varhanami. Tradici u nás mají zejména koncerty komorního smyčcového orchestru (vzniklého na Šumavě a pro Šumavu) Musica Lucis Praga, tvořeného předními hráči Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze a České filharmonie. Ti často mezi sebe zvou vynikající sólisty jako třeba houslistu Václava Hudečka nebo flétnistu Jiřího Stivína. Také vlastní muzicírování patří k mému životu v šumavských horách, rád příležitostně doprovázím svou hrou na varhany i zpěvem bohoslužby v místních kostelech. Několik let jsem se věnoval také práci v místním kinu, úspěchy zaznamenaly tematické filmové přehlídky a festivaly. Do pole mé působnosti patří také péče o památky, spolupráce s médii, dopisovatelská činnost... Organizace koncertů i jiných společenských akcí je možná především prostřednictvím Šumavského kulturního spolku, jehož jsem zástupcem. Zájmy místní kultury se snažím prosazovat i v rámci komunální politiky jako zastupitel a předseda kulturní komise. 

 

Vlastenecké nadšení versus skromné hmotné podmínky a negace

Mohlo by se zdát, že život a práce tomto kraji je samá pohoda. To mnohdy ano, zvláště, když je tu možnost prakticky kdykoliv pobíhat po šumavských kopcích, těšit se krásou krajiny a přírody, posilovat tak své tělesné i duševní zdraví. Samozřejmě ale i zde nastávají někdy krušné chvíle, když pro realizaci některých náročnějších projektů se nedostávají potřebné prostředky. Týká se to například tvorby nových expozic nebo reprezentativních výstav. Je pak dobře, že v mém nejbližším okolí nacházím spolupracovníky a kolegy, kteří spolu se mnou sdílejí vlastenecké nadšení a zaujetí, dokážou ke zdaru díla i při skromných hmotných podmínkách napnout své síly a plně zapojit svůj důvtip i umění improvizace.

Nelze pominout, že snad podobně jako jinde i zde v šumavském pohraničí je nutné potýkat se s provinční omezeností, pyšnou nevědomostí, konzervativní spokojeností s dosavadním stavem věcí, odporem vůči všemu novému, pomalostí, leností, nepřejícností, závistí… Také tu někdy sám na sobě „v té poušti šumavské“ zakouším pocity osamění, vzdálení od přátel… Snad nejvíce  tomu tak bývá za mlžných a temných dnů pozdního podzimu nebo za plískanic chladného předjaří…  Ten čas se ovšem snažím pochopit jako výzvu ke klidnému, tichému soustředění na práci a tvorbu, jako dobu zcela ideální k přípravě nové (opět jistě velmi rušné) kulturní sezóny, která u nás na Šumavě vrcholí právě v letních měsících. Přinášet lidem radost z poznání i krásy je i mou radostí a smyslem života.

 

PhDr. Vladimír Horpeniak (* 24. listopadu 1948 Sušice) je historik Muzea Šumavy.

Vystudoval v letech 1967–1972 historii, ukrajinštinu a dějiny umění na FF UK v Praze. Od roku 1976 pracuje jako historik v Muzeu Šumavy v Sušici a Kašperských Horách. Odborně se zabývá regionálními dějinami, uměním a kulturní historií. Publikuje řadu popularizačních článků, především v časopise Vítaný host na Šumavě a Českém lese.

Celý život je spjat s Kašperskými Horami, kde žije, pracuje a vehementně se angažuje v místním kulturním životě. Podporuje mladé badatele a nabízí jim zázemí na pracovišti i doma. Doktor Horpeniak je předním znalcem dějin Šumavy, přesto zůstává skromným, pokorným a přátelským člověkem k lidem kolem sebe.

Zdroj: Wikipedie

Informace o kulturním dění ve městě:

https://www.kasphory.cz/kultura

https://www.facebook.com/mekis.kasperskehory

V Poličce roztančí návštěvníky první srpnový páteční podvečer v rytmech folkrocku kapela Apetitt

POLIČKA: O tom, že je festival Poličské kulturní léto multižánrově založený, svědčí další akce festivalu – po letních kinech a divadlech přichází na řadu koncert poličské hudební kapely Apetitt.

03.08.2018
19:00 - 21:00
Autor článku: 
Klára Kašparová

První srpnový páteční podvečer se v atriu poličského Centra Bohuslava Martinů rozezní hudba folk-country-rockové kapely, která vás kulturně nasytí. Akustická kytara, foukací harmonika, baskytara, bicí, housle nebo mandolína – tyto a další hudební nástroje zazní v hudebním vystoupení kapely Apetitt. Poličská hudební skupina, kterou svým zpěvem obohacuje Martina Hrnčířová, má i své vlastní skladby s českými texty.

Posluchači se mohou těšit na folkrockovou a countryovou hudbu. „Naše tvorba se postupně odklání od bluegrassu a směřuje více do folkrocku. Posun k trochu tvrdšímu pojetí muziky, díky bicím, se nám líbí. Postupně přibývají další vlastní písně, z nichž některé vznikly bezprostředně po zážitcích z akcí, kde Apetitt hrál,“ sdělují členové skupiny Apetitt.

Hudbou festival nekončí, ale pokračuje! Dalším lákadlem pro hudební nadšence bude zcela jistě tradiční vystoupení poličských harmonikářů, hudební festival 555* či filmová podívaná Tvář vody, která získala Oscara za nejlepší filmovou hudbu.

Vlnu zábavy a dobrodružství festival přinese i v srpnu. Malí návštěvníci festivalu se pobaví na divadelním představení o mlynáři, o princezně Filipíně či zrelaxují v tvořivých dílnách, kde si vyrobí domácí křídy, poklady z knoflíků, prostírání či tužkovník,“ sdělila organizátorka festivalu Alena Zavoralová. Letní kino, cestovatelská přednáška o Indii nebo divadlo Návštěva mladé dámy – taková bude kulturní dávka pro dospělé návštěvníky.

Kompletní srpnový program naleznete na webové stránce www.letopolicka.cz. Více se také dozvíte na facebookové stránce Poličské kulturní léto. Festival pořádá Centrum Bohuslava Martinů a Městská knihovna Polička ve spolupráci s MaTami z.s.

Kostel sv. Barbory v Otovicích rozezní Vivaldi, Bach či Chopin

BROUMOV: Festival Za poklady Broumovska  pokračuje pátým koncertem v kostele sv. Barbory v Otovicích. Představí se vítězové rozhlasové soutěže Concertino Praga, fagotista Adam Plšek a vítězka Mezinárodní soutěže pro mladé klavíristy Broumovská klávesa​ Eliška Tkadlčíková. Koncert je cenou festivalu Za poklady Broumovska za jejich vítězství v soutěžích. Vstupné je dobrovolné.

28.07.2018
18:00
Autor článku: 
Kateřina Ostradecká

Program:

Antonio Vivaldi: Koncert pro fagot a moll, RV 497

Johann Sebastian Bach: Partita pro fagot d moll transc. William Waterhouse BWV 1013

Domenico Scarlatti: Sonata f moll K 367

Georg Friedrich Händel: Suita B dur

Fryderyk Chopin: Nocturno c moll op. 48 č. 1

Mazurka a moll op. 17 č. 4

Waltz e moll op. posth

Francis Poulenc: Novelette č. 1,2

 

Adam Plšek a Eliška Tkadlčíková

Laureát Mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga 2017, vítěz Mezinárodní soutěže dechových nástrojů v polské Wroclawi (2016) a student Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy, kde studuje obor fagot pod vedením MgA. Lukáše Kořínka, Adam Plšek, se na festivalu Za poklady Broumovska představí poprvé stejně jako vítězka Mezinárodní soutěže Broumovská klávesa, Eliška Tkadlčíková. Eliška získala v roce 2017 1. místo a titul Absolutního vítěze na celostátní soutěži mladých klavíristů „Prague Junior Note“ v Praze, 1. cenu na celostátní soutěži ZUŠ, cenu „Talent Olomouckého kraje“ a titul „Laureát Mladého klavíru 2017“. Studuje anglickou sekci na Gymnáziu Olomouc – Hejčín a zároveň je studentkou Konzervatoře P. J. Vejvanovského v Kroměříži pod vedením profesora Karla Košárka. Oba umělci zastupují tu nejmladší generaci špičkových umělců, budeme se tedy spolu s nimi těšit na jejich vystoupení a možnost srovnání s výkony jejich ostřílených kolegů. Klavírního doprovodu Adama Plška se ujme vyhledávaný doprovazeč a klavírista Stanislav Gallin.

 

Nad 13. ročníkem festivalu převzali záštitu Ministerstvo kultury, kardinál Dominik Duka OP a víceletou záštitu převzal Královéhradecký kraj.

Více informací na www.zapoklady.cz nebo na facebookovém profilu festivalu.

Unikátní klenotnice

BRNO: Jedno z nejstarších dochovaných míst bývalého cisterciáckého kláštera a zároveň architektonicky naprosto jedinečný prostor; to je klenotnice v Augustiniánském opatství, která byla zpřístupněna veřejnosti. Unikátní prostor takřka nemá v České republice konkurenci, podobná místa jsou jen dvě – v bazilice sv. Prokopa v Třebíči a v kapli kláštera ve Zlaté koruně. 

Autor článku: 
luk

 

https://www.brno.cz/brno-aktualne/co-se-deje-v-brne/a/navstevnikum-opatstvi-se-otevrela-unikatni-klenotnice/Klenotnice patří k nejstarším dochovaným místům Augustiniánského opatství. Byla součástí bývalého cisterciáckého kláštera. Restaurátoři při její opravě odkryli stopy po požáru, nejspíše z roku 1605. V místnosti s čtvercovým půdorysem a osmidílnou žebrovou klenbou na stěnách objevili také kresby s motivy věží. 

Klenotnice se stane součástí prohlídkové trasy Muzea starobrněnského opatství. Lidé si díky tomu prohlédnou to nejvzácnější ze sbírek brněnských augustiniánů, například korunovační soubor opata Matouše Pertschera. 

Otevření klenotnice bylo jednou z akcí festivalu Mendel je… vědec, který byl věnován slavnému objeviteli, který působil v Brně.

 

ZDROJ

 

VIII. festival zámeckých a klášterních divadel aneb GEISSLERS TÁHNOU KÁRU

ČR: Geisslers Hofcomoedianten v netradičních interiérech i pod širým nebem. Přichází léto a to patří tradičně kočovnému divadelnímu životu.

Autor článku: 
Petr Hašek

"Zapřaháme naši rozvrzanou dodávku a vyrážíme hrát do míst s divadelní tradicí, živou i pozapomenutou. Diváky v Čechách i na Moravě čeká nálož našich představení v netradičních interiérech i pod širým nebem, "zvou organizátoři a divadelníci.

Zahrajeme na více jak patnácti místech a mimopražským divákům představíme deset kousků z našeho repertoáru, včetně horké novinky, božské tragikomedie Krása střídá nádheru. Kromě osvědčených štací, jakými jsou například Mikulov, Hronov či Dolní Dunajovice a samozřejmě Kuks, přibíráme každoročně nové destinace: letos se vypravíme například do Jízdárny u Tachova, Olomouce a do Poličky. Tímto festivalem chceme oživovat a připomínat zapomenutá či pozapomenutá zámecká a klášterní divadla. "

                                  

Více informací na: http://geisslers.cz/program

Mimořádná propagační akce MHF Petra Dvorského

DUKOVANY: Jak na propagaci festivalu? Inspirujte se akcí Mezinárodního hudebního festivalu Petra Dvorského, který proběhne od 4. do 18. srpna 2018. Ve vybraných autobusových linkách z Jaderné elektrárny Dukovany do Moravského Krumlova a Třebíče pozvaly nic netušící cestující na letošní ročník festivalu Sestry Havelkovy...

od 04.08.2018 do 18.08.2018
Autor článku: 
Mgr. Jaroslav Kocurek/ika

Soubor vystoupil 18. 7. ve složení Anna Vávrová, Petra Kohoutová, Olga Bímová – zpěv a Zuzana Grosmanová, která zahrála na originální historický nástroj „violinofon“ z 20. let 20. století.

Jejich vystoupení zhlédly desítky překvapených pasažérů, převážně zaměstnanců Jaderné elektrárny Dukovany, kteří se vraceli z ranní směny. Věříme, že tato aktivita zvedne zájem posluchačů nejen o koncert Sester Havelkových, který se v rámci festivalu uskuteční 12. srpna na nádvoří zámku v Dukovanech, ale i o další festivalové produkce. Kromě pozvánky na letošní bohatý program byla akce poděkováním generálnímu partnerovi, Skupině ČEZ, za dlouholetou podporu festivalu. 

O akci informovala mimo jiné Česká televize ve svém včerejším regionálním vysílání. Odkaz na reportáž naleznete zde http://www.ceskatelevize.cz/porady/10118379000-udalosti-v-regionech-praha/218411000140718-udalosti-v-regionech/video/632425

Zdroj: Mgr. Jaroslav Kocurek, manažer MHF Petra Dvorského, ARS/KONCERT, spol. s r.o.

Hrad v Malenovicích se stane hlavní kulisou seriálu

MALENOVICE: Hrad v Malenovicích se stane hlavní kulisou jednoho ze třinácti dílů rodinného seriálu kriminálka 5.C. Z důvodů natáčení bude památka a její nejbližší okolí ve dnech 23.–28. 7. 2018 pro veřejnost uzavřena. Štáb děkuje všem obyvatelům Malenovic i návštěvníkům hradu za pochopení.

Autor článku: 
Mgr. Magdaléna Hladká/ika

Seriál o partě dětí, která vyšetřuje případy spojené s pašováním exotických zvířat, se ve Zlíně a jeho okolí natáčí průběžně již od začátku letošního června. Filmaři stihli navštívit místa jako Kongresové centrum, sad Svobody nebo hotel Moskva. Celý týden se natáčelo i v jednom z baťovských domků v ulici Příkrá. V následujících dnech se štáb přesune na hrad v Malenovicích, kde má vzniknout další jeden díl. Objeví se v něm například herec Jan Dolanský a dokonce i živý vlk.

Uzavření hradu je pro bezpečný chod natáčení nezbytným opatřením. „Věřím, že nám pohled na známé místo v hotovém seriálu tuto dočasnou komplikaci plně vynahradí. Pro Zlín a Malenovice znamená vysílání v televizi také dobrou reklamu, která může do hradu přilákat více turistů a přinést tak finanční zisk, který pomůže třeba při dalších opravách této krásné památky," říká Magdaléna Hladká, výkonná ředitelka zlínské filmové kanceláře. „Všem, kterých se uzavírka jakkoliv dotkne, proto děkuji za trpělivost a toleranci," dodává Hladká.

Seriál, který vzniká v koprodukci české a slovenské televize, produkční firmy Filmové ateliéry, s.r.o. (Zlín) a Alef Film & Media, finančně podpořil z nového dotačního programu na podporu audiovizuální tvorby v regionu také Zlínský kraj. Natáčí se tedy převážně na Zlínsku, ale také na Slovensku. Zajímavostí je, že herci mluví při natáčení oběma jazyky bez následného dabingu.

Seriál se bude vysílat na ČT Déčku už na podzim příštího roku.

Zdroj: Mgr. Magdaléna Hladká, ZLÍN FILM OFFICE                  

Výstavy nejen na týden

UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Doprovodný program k Letní filmové škole ve Slováckém muzeu pokračuje i po jejím skončení.

od 26.07.2018 do 09.09.2018
17:00 - 17:00
Autor článku: 
Pavel Princ

V průběhu příštího týdne prostory Galerie Slováckého muzea a hlavní budovy zaplní horké galerijní novinky. V rámci Letní filmové školy budou postupně otevřeny tři výstavy. Prostor galerie osvěží fotografie Františka Chrástka a Friedricha Wilhelma Murnaua a v hlavní budově ve Smetanových sadech plakátová tvorba k filmům Ingmara Bergmana.

František Chrástek patří mezi výrazné osobnosti v okruhu současné umělecké fotografie. Do Uherského Hradiště přiváží už potřetí soubor precizně zpracovaných záběrů s nezaměnitelným rukopisem. Tentokrát se střídmou barevností. „Když jsem byl jinoch, byla tvorba modrá. S novým poznáním a pohledem na svět, jsem přešel na červené tóny a nyní jsem se zaměřil na monochromatické sdělení s přiznaným minimalistickým barevným akcentem. Výstava Fragmenty In/Out je plná příběhů ze starého pokoje, starého prostředí, ve kterém jsem nacházel inspiraci k tvorbě,“ popsal František Chrástek kolekci velkoformátových fotografií s tematikou zátiší, kterou rozšíří také desítka pohledů na krajinu z cest po USA.

V pořadí druhá, páteční, vernisáž bude na Slovácku možná třaskavým tématem. Friedrich Wilhelm Murnau (1888 - 1931) se totiž stal emblémem gay hnutí a byl zařazen v kinematografii po bok průkopníků LGBT tématiky. „Dramaturgie Letní filmové školy letos v sekci věnované němým filmům zařadila německého režiséra Friedricha Wilhelma Murnaua. Výstava v Galerii Slováckého muzea přiblíží fotografie z jeho soukromí, které bylo dlouho dobu tabuizováno,“ láká návštěvníky Milada Frolcová, kurátorka výstavy, která si svou premiéru odbyla v roce 2014 v berlínském Schwules Museum.

„Murnau je jedním z nejvýznamnějších mezinárodně uznávaných režisérů raného filmu a o jeho homosexualitě se v tehdejší době zarytě mlčelo. Tato výstava tedy představuje Murnaua jako fotografa, prezentuje jeho soukromé snímky nafocené na Tahiti během natáčení jeho posledního filmu Tabu. Ten se stal svým obsahem zaměřeným na homoerotické fantazie vzácnou výjimkou.  Dokumentuje také okruh jeho kolegů, přátel a milenců,“ doplnila Frolcová.

Třetí slavnostní vernisáž proběhne v neděli 29. července. Ze sbírky Filmové galanterie Terryho ponožky bude představena v rámci 100 let od narození plakátová tvorba k filmům legendárního švédského režiséra Ingmara Bergmana. „Výběr plakátů kompiluje jak návrhy československých autorů k filmům uvedených v domácích kinech do roku 1989, tak i plakáty polských a německých tvůrců,“ říká Frolcová a namátkou komentuje dva ze zastoupených autorů: „Českou tvorbu zastupuje  Josef Vyleťal, který vytvořil plakát k filmu Mlčení. Použil výřez z obrazu Salvatora Dalího a vytvořil svůj tradičně expresivní, surreální plakát). Německou plakátovou školu reprezentuje pak jeden z nejoceňovanějších německých grafiků Hans Hillmann a to plakáty k filmům Lesní jahody, Rituál a Večer kejklířů.“

 

Všechny tři výstavy potrvají do 9. září 2018.

­­­

Galerie Slováckého muzea, Otakarova 103, Uherské Hradiště.

Vernisáž Chrástek čtvrtek 26. července v 17.00 h.

Vernisáž Murnau pátek 27. července 2018 v 17.00 h.

Vernisáž Bergman, neděle 29. července v 17.00 h.

 

Komentovaná prohlídka budovy staré litoměřické radnice

LITOMĚŘICE: S kurátory Oblastního muzea v Litoměřicích se vydáme objevovat architektonické kvality jedné z nejcennějších staveb městské památkové rezervace v Litoměřicích. 

14.08.2018
17:00 - 18:30
Autor článku: 
Oblastní muzeum v Litoměřicích

Budova bývalé městské radnice získala dnes známou podobu v 1. polovině 16. století, kdy se na našem území formoval renesanční sloh. Litoměřická radnice patří k prvním stavbám zaalpské renesance v městském prostředí. Zajímavá je však celá dlouhá historie budovy začínající již ve středověku. Ani události následujících staletí nebyly pro stavbu vždy příznivé. Jaké stopy zanechaly, jaké byly osudy budovy a jaké další poklady, kromě sbírek muzea, ukrývá, budou mít návštěvníci možnost zjistit při komentované prohlídce, která proběhne 14. 8. 2018 od 17 hodin.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Cestovní ruch