<p>PRAHA: V pražském Divadle U hasičů se 26. listopadu 2011 uskuteční tanečně-divadelní večer u příležitosti významného životního jubilea doc. Evy Kröschlové, významné české tanečnice, choreografky a pedagožky tance, mj. umělecké vedoucí a spoluzakladatelky pražského souboru Chorea Historica.</p> <p>Taneční gratulaci na počest jubilantky připravily soubory Chorea Historica Praha, Chairé Příbram, Vycpálkovci Praha s muzikou Rozmarýn a další hosté.</p> <p> Eva Kröschlová, přední česká choreografka a tanečnice by s jistotou udělala daleko zářivější kariéru, kdyby dvacáté století nepřineslo tolik negativních proměn. Její matka Jarmila patřila k průkopnicím českého moderního tance a ve dvacátých letech si otevřela v Praze jednu z prvních škol tohoto směru. Otec byl Němec, soukromý docent dějin umění na univerzitě v Halle. Dětství bylo pro Kröschlovou šťastným obdobím ‒ rodina patřila k okruhu Masarykových přátel – Kröschlovi jezdili do Lán, v létě do Topolčianek. Přitom doma žili více než skromně, protože matčina škola nevynášela. Eva odešla z gymnázia z kvarty, aby nemusela chodit do německé školy, zůstala v matčině taneční škole a vystupovala v její skupině. Po válce to krátce vypadalo na mezinárodní kariéru, ale Únor 48 tomu zabránil. Eva nechtěla emigrovat, protože jí to připadalo neetické. Krátce na to byl moderní tanec prohlášen za zvrhlé umění.</p> <p> Eva Kröschlová začala tehdy pracovat v oboru folklóru a historických tanců. Později začala učit na pražské DAMU jevištní pohyb, začátkem šedesátých let pracovala s Černým divadlem Jiřího Srnce. Spolupracovala úzce s Otomarem Krejčou v Divadle za branou až do jeho likvidace začátkem normalizace, patřila do Krejčova týmu i v DZB II. Vychovala generace herců, vedla vlastní soubor historického tance a patří k evropsky respektovaným odborníkům. </p> <p> Doc. Eva Kröschlová, autorka knihy Dobové tance 16. – 19. století, učí přes 55 let na Divadelní fakultě AMU v Praze lidové a historické tance, rytmickou výchovu a jevištní pohyb, který rozvíjí dosud. V tomto oboru spolupracovala pohybově nebo choreograficky na cca 60 činoherních a televizních inscenacích. Působila rovněž v souborech lidové tvořivosti jako choreografka a instruktorka.</p> <p> O historické tance se zajímá od r. 1943, kdy připravovala rešerše z Czerwinského vydání Orchésographie Thoinota Arbeaua pro svou matku choreografku Jarmilu Kröschlovou; jako členka její skupiny výrazového tance pak tančila v pořadu Dvorské tance. V letech 1957 – 58 účinkovala se svými studenty na koncertech souboru Noví pěvci madrigalů pod vedením prof. M. Venhody. Od r. 1985 učí na jím založené Letní škole staré hudby v Kroměříži a poté ve Valticích, rovněž na kurzech Společnosti pro starou hudbu v Praze.</p> <p> Od r. 1962 pracuje v choreologické skupině Mezinárodní rady tradiční hudby (ICTM při UNESCO). Je též členem CID (Conseil International de la Danse). Základ práce Evy Kröschlové v oblasti historického tance tvoří rekonstrukce autentických choreografií tanečních mistrů rané a pozdní renesance (Domenico da Piacenza, Guglielmo Ebreo, Fabritio Caroso, Thoinot Arbeau, Cesare Negri ad.). Při jejich pečlivém studiu se poučila u předních badatelů – Barbary Sparti, Dorothée Wortelboer, Véronique Daniels, Jane Gingel ad. Zabývá se i vlastní tvorbou na původní dobové hudební skladby. V poslední době jde i o tance z doby baroka.</p> <p> Z jejích četných odborných publikací jmenujme aspoň: Tance osmi století (1963), taneční hesla v Encyklopedii tělesné kultury (1964), Hudební výchova pohybem (Česká Orffova škola 1967, 1982), Rytmická pohybová výchova v múzickém vzdělávání (1969), Polka (1961, německy 1967), Kontratance různých končin (1979), Dobové tance 16. – 19. století – skupinové formy (1981),Temporytmus a pojmy, které s ním souvisejí (1981), Polonéza (1985), taneční hesla v Encyklopedii těl. kultury II. (1988), kapitoly z dějin tance v Dějinách umělecké kultury (1989), Zum Tempo ve sborníku Institutu přednesové praxe (Michaelstein 1993), Tanz in der Tschechischen Republik v encyklopedii Musik in Geschichte und Gegenwart (1998), Jevištní pohyb (1988, 1990, 1998, 2004) ad.</p> <p> Eva Kröschlová v letech 1997 – 2000 spolupracovala se souborem La Fiamma, s nímž nastudovala režijně a choreograficky tři celistvé koncertní pořady. S těmito pořady vystupovala La Fiamma v rámci hudebních festivalů – Festival komorní hudby Český Krumlov, Česko-saský hudební festival, Festival staré hudby Český Krumlov, v rámci akcí Praha 2000 v komorním cyklu koncertů a mnoha dalších akcích.</p> <p> Tanečně-divadelní večer u příležitosti životního jubilea doc. Evy Kröschlové pořádá Sdružení pro dětskou taneční tvořivost ve spolupráci se Souborem písní a tanců Josefa Vycpálka a NIPOS-ARTAMA Praha za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy a České obce sokolské. </p> <p> Texty o životě a díle Evy Kröschlové převzaty ze stránek http://labyrint.scena.cz a www.choreahistorica.cz.</p> <p> Pozvánka na Taneční gratulaci k životnímu jubileu Evy Kröschlové v příloze.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.