<p>LIBERECKÝ KRAJ: V minulosti záměrné ničení sakrálních staveb vedlo po celé republice téměř ke zničení vynikajících architektonických památek a uměleckých děl. Zmrtvýchvstání svatostánků Liberecka je v současnosti záležitostí spíše občanských iniciativ než zájmem státním.</p> <p>Ateismus podle Marxova Manifestu znevážil jejich význam nejen duchovní, ale i historický a materiální. Po roce 1989 se pomalu proměňovaly tyto objekty ve šperky naší vlasti. Postupné zmrtvýchvstání chrámů – ozdoby vesnic a měst začalo před pětadvaceti léty. Důvodem návratu lidí do kostela není převážně víra, ale neobyčejná duchovní a kulturní atmosférou. Po četných rekonstrukcích a úpravách začaly sloužit především v době Vánoc, kdy je kladen důraz na tradici půlnočních mší svatých a koled. Písně svou nádhernou melodií a optimismem, radostí z narození děťátka lákají už dnes sta tisíce účastníků po celé republice. Chrámy, a to nejen na Liberecku, vstávají doslova z mrtvých a stávají se duchovními centry po celý rok.<br />
Do kostelů a modliteben začínají občany zvát především muzikanti – sbory, orchestry a sólisté. Na Liberecku je již po mnoho let tradičním koncertním kostelem chrám Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Pravidelné koncerty se konají každou sobotu ve tři hodiny a staly se významnou součástí kultury Libereckého kraje. V hojném počtu sem přijíždějí i němečtí občané.<br />
Výjimečným se stal i Mezinárodní hudební festival Lípa Musica, který vznikl v roce 2000. Koná se vždy v období podzimu na Českolipsku, postupem času i mimo okres, kraj i Českou republiku. Organizují jej firma Bohemorum s.r.o. a občanské sdružení Arbor. Jeho zakladatelem je Martin Prokeš, sám aktivní a vynikající zpěvák. Festival od svého počátku sází na kvalitní programovou nabídku, která přitahuje kulturně náročné posluchače, a další k této náročnosti vychovává. Během festivalových koncertů zní hudba duchovní i světská. Jedním z hlavních cílů je přinášet kvalitní hudbu do malých obcí a znovu objevovat její krásu.<br />
Nejsou to však jen tato dnes již významná kulturní centra s tradičním místy koncertů a určitým druhem hudby. V krajském městě jsou chrámy, kde vystupují renomované sbory a orchestry, ale působí také jedinci nebo, což je vůbec neobvyklé, i romská skupina. Hodně často v chrámech vystupuje školní mládež a také amatéři. Vznikají dokonce melodramatické útvary, určené pro chrámové prostory. Pochlubit se podještědskou svatbou může lidový soubor Horaček z Českého Dubu. Podještědskou svatbu uvádí především ve venkovských kostelích Podještědí.<br />
V Liberci občané se spontánním zájmem iniciativně zvelebili kostely a organizují v nich kulturní akce.<br />
V Ostašově, městské části města, je kostelík svatého Vojtěcha. Kostel byl postaven v roce 1833, po odsunu Němců až do dnešních dnů zůstal nevyužit. O jeho zvelebení a využití pečuje Občanské sdružení Spolek přátel Oatšova. Ostašovské děti v něm nacházejí prostor pro veřejná vystoupení za velkého zájmu občanů.<br />
S podobnou iniciativou se setkáváme v Hanychově, kde se nachází kostel svatého Bonifáce. Jeho světec patří k německým misionářům osmého století. U nás je jediným kostelem, který je tomuto světci zasvěcen. Na opravu výrazně přispěli právě němečtí občané z města Fuldy, kde na náměstí stojí jeho pomník. Hanychovští nechali zhotovit kopii sochy fuldské. V letošním roce byla dokončena renovace kostela, ale kulturní akce se zde konají již řadu let. Vedle koncertů jsou to přednášky, ale také výstavky s duchovními tématy.<br />
Na jedné straně lze vidět spontánní zájem občanů o využití sakrálních objektů společně s duchovenstvem a na druhé straně zájem cizinců o naše duchovní památky. Častá kritika na uzavřenost kostelů padá z úst turistů, kteří se zajímají o konání bohoslužeb.<br />
Vedle občanských iniciativ existuje plán kulturního rozvoje obcí s podporou státu. V poslední době se propagují cyklostezky a naučné stezky, o které ze strany zahraničních turistů zas až tak velký zájem být nemusí. Na Liberecku jsou spíše vyhledávány památky například na svatojakubské cestě nebo na Via sacra. V Bautzenu dokonce vyšla kniha o chrámech v Libereckém kraji.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.