pátek
25. června 2021
svátek slaví Ivan
Josef Tilsch
© Archiv autorky



Stopy v písku / Marie Terezie Macháčková - osud dvojčete

ČR: Paní Kateřina Brožová žije uprostřed široce rozvětvené rodiny, jejíž kořeny lze dokumentovat napříč staletími. Jako vedoucí knihovny NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu) je obklopena publikacemi, jež se dotýkají i jejích slavných předků. Tentokrát se musela při svém pátrání "po stopách v písku" ponořit do mnoha svazků. „V dnešním příběhu se jedná o krátké první manželství mého pra- pradědečka Josefa Tilsche, který si poté vzal za ženu Rosu Urbánkovou. Jejich prvorozená dcera byla Anna Maria Tilschová, spisovatelka. Vlastně jsem spřízněná s potomky Macháčkovými pouze přes děti vzešlé z manželství Vladislava Tilsche (bratra Josefa Tilsche) a Jindřišky Macháčkové. Ti jediní zachovali jméno Tilsch do dnešních dnů. Jiní potomci Macháčkových nejsou.“

Autor článku: 
Kateřina Brožová

Obrozenecká vlna ve druhé polovině 19. století přinesla mnoho politických, společenských a kulturních změn. Projevila se však také v soukromých životech známých osobností a jejich dětí.

V rodině vlastence, buditele a úspěšného podnikatele Josefa Macháčka[1], který se do probíhajících změn zapojil plnou měrou, se v roce 1847 narodila dvojčata Marie Terezie a Terezie Marie. V Macháčkově pohostinné domácnosti, ať v Praze v Thurn Taxisově paláci, nebo na zámečku v Králově Dvoře u Berouna, se setkávali politici, vlastenci, umělci a další rodinní přátelé. Sestry denně obklopovaly zprávy z divadelního života, neboť bratr jejich matky, Josef Sklenář, byl tajemníkem Prozatímního divadla. Do rodiny téměř patřila jeho chráněnka herečka Otýlie Malá, která byla o pouhé tři roky starší než dvojčata. Otýlie se stala již ve dvaceti letech hvězdou českého divadla a zůstala jí po celých 40 let.

 

Kmotrami sokolského praporu

Uvolnění politické represe spustilo lavinu obrozeneckého dění, do kterého se Josef Macháček plně zapojil. Nechyběl ani u zrodu Sokola, neboť Macháčkovi patřili k českým rodinám, s nimiž se Fügnerovi stýkali. Přátelství s Macháčkovými významně posílilo Fügnerův vlastenecký postoj.

Není tedy divu, že se dvojčata stala spolu s dalšími dívkami z vlasteneckých rodin kmotřenkami prvního praporu sokolského, který navrhl Josef Mánes. Prapor byl Sokolu[2] předán na slavnosti dne 1. června 1862. Prapor věnovaly pražské dámy, za něž promluvila Karolina Světlá. Terezie Marie a Marie Terezie už tehdy upoutaly ještě dětským, nicméně jímavým zjevem. Týden poté se společnost sokolská během jedné z prvních organizovaných akcí zastavila i v Králově Dvoře, kde společnost uvítaly dvě kmotry sokolského praporu. Sokolům se dívky zapsaly do srdcí tak, že ještě po letech na ně vzpomínali.[3]

 

Průvod Shakesperovský[4]

Významný kulturní počin Umělecké besedy, nově vzniklého uskupení, jehož cílem bylo propojení jednotlivých tvůrčích odvětví, představoval Průvod ke slavnostem Shakespearovým v roce 1864.[5] Živé obrazy ze Shakespearovských her defilovaly na scéně Novoměstského divadla. Jak Umělecká beseda proklamovala, spojily se při přípravě průvodu především malířské dovednosti Karla Purkyně, hudební Bedřicha Smetany, divadelní a herecké Františka Kolára. Kromě návrhů kostýmů zachytil Karel Purkyně také průvod v  osmi podélných skicách velké barevné krásy. Na jedné z nich najdeme i dvojici Macháčkových dcer v kostýmech Violy a Sebastiana.

Příbuzenství s Josefem Sklenářem[6] a důvěrné přátelství s Otýlií Malou, přirozeně vedlo k účasti sester Macháčkových na slavnosti. Tentokrát se k nim přidala i jejich mladší sestra Jindřiška. Dívky se odmalička  pohybovaly ve společnosti, vždy budily pozornost  a jistě jim lichotil obdiv, který vzbuzovaly. To, jak zapůsobily na veřejnost během slavnosti, ale muselo překonat všechna, snad i bláhová, očekávání.

“Ač jsem u divadla zestárnul, neviděl jsem ještě tolik půvabu a tolik podobnosti zároveň. Kdyby  byl tato dvojčata znal Shakespeare, pak bych pochopil,  proč napsal Večer tříkrálový, “ vyjádřil své nadšení ředitel Novoměstského divadla Thomé [7], když spatřil blíženky v rolích Sebastiana a Violy.

 

Terezie Marie a Jan Neruda

Úspěch celé akce, které měla mimo jiné vyzvednout propojení české scény se světovým divadelnictvím, byl nesmírný. Jedním z dopadů významných pro českou poezii bylo milostné vzplanutí Jana Nerudy k jedné z dvojčat - Terezii Marii. Vztah s Terezií Marií - Rézinkou je v nerudovské literatuře popsán obšírně. Nečekaně prudká láska vlévá Nerudovi do žil  elán a naději na nový začátek po neuspokojivém vztahu s Karolínou Světlou.

Korespondenci mezi dvěma zamilovanými zprostředkovávali Josef Sklenář a Otýlie Malá, která byla dobrou Nerudovou přítelkyní. Po letech se však k lásce mladé Rézinky ve svých pamětech stavěla poněkud blahosklonně. “Měla jsem mladou, sličnou příbuznou[8] dcerku velice vážené rodiny; zbožňovala jej s horoucností, jaké schopna jest jen blouznivá mysl dívčí. Byla to láska platonická, milování z dálky, Dobře vím, že se oba vůbec nesešli. Avšak dopisovali si, a já byla poslíčkem něžných vzkazů, květinových i psaných.”[9]

Láska zůstala nenaplněna. Z jedné strany bránila vztahu rodina ze  společenských, možná i politických důvodů, hlavní překážku však představovalo Rézinčino onemocnění tuberkulózou. Několikaměsíční námluvy, zprostředkované a uložené v dopisech, ukončila Rézinčnina smrt 9. října 1865. Slavný pohřeb, při kterém u kostelíčku v Počaplech[10] drželi sokolové stráž, smutně zdůraznil marnou ztrátu mladého života. Poslední rozloučení s Rézinkou mělo tragickou dohru. Fügner, který při držení stráže na počápelském hřbitově prochladl, na následující komplikace zemřel.

Osud Terezie Marie Macháčkové je tedy díky Nerudovi znám. Nenaplněná láska mladičké Rézinky a Jana Nerudy  přinesla české literatuře novou hloubku básníkovy tvorby. Díky Nerudovi se Rézinka stala nesmrtelným symbolem lásky a odevzdání. Jaký byl osud Márinky?

 

Nápadník Josef Tilsch

Co prožívala v době Nerudovy lásky k Rézince její sestra Marie Terezie? Nebyla snad stejně půvabná, neměla tedy také nápadníka či nápadníků několik? Tak, jako planulo srdce Nerudovo, jistě i jiní by se rádi stali nápadníky některé z dvojčat. K Nerudovu vyznání na plese Národní besedy v únoru 1865 nedošlo, protože začínající tuberkulóza zabránila Rézince v účasti. Vyznal zde svoji lásku Márince její nápadník Josef Tilsch?

Josef Tilsch se narodil jako šesté dítě bohatého obchodníka s plátnem z Mezilečí u Hořiček. V druhém otcově manželství byl však synem prvorozeným, a tak se mu dostalo stejného vzdělání jako prvorozenému synovi z prvního manželství, tedy právnického. Studia absolvoval s vyznamenáním již ve dvaceti třech letech. Mezi přáteli rodiny Macháčkovy se objevil kolem roku 1862 snad jako známost Fügnerova,  možná jako právnická známost Sklenářova. Byl velmi činorodý, pracoval pro Sokol a byl u zrodu Právnické jednoty. Podnikateli Macháčkovi poskytoval právnické rady a do rodiny pravidelně docházel a přivedl tam i svého mladšího bratra Vladislava.

 

Zásnuby

Smutek za Rézinkou sice omezil společenský život Macháčkovy rodiny, ale  ubytování pruských důstojníků během prusko-rakouské války v roce 1866 v Králově Dvoře nakonec vedlo k veselému společenství, jak popisuje Otýlie Malá v Idyle za pruské války[11]. Jak rozdílný je to obrázek od popisu bitvy u Sadové a útěku zaměstnanců tamního  cukrovaru. Jak mohou být rozdílné vzpomínky na otřesnou válečnou zkušenost.

Náklonnost k Márince necítil jenom Josef Tilsch, ale i v zámečku ubytovaný pruský důstojník Brüllow. Dokonce spisovatelka Popelka Biliánová matně vzpomínala, že Márinku z nešťastné lásky pruský důstojník snad zastřelil. To se nestalo. Brüllow zůstal nevyslyšen, zásnuby slavil s Márinkou Josef.

Josef pro rodiče představoval ideálního nápadníka. Právník z bohaté rodiny, se zajištěnou budoucností a ve správném věku se navíc projevoval jako pracovitý a cílevědomý muž. Márinka byla velmi společenská, však její účast na divadelních představeních, sokolských vystoupeních a společenských akcí byla hojná a úspěšná. Sňatek představoval pro Márinku úplnou, ale snad šťastnou, změnu života. Zcela jistě uspokojoval rodičovské a společenské ambice jejích rodičů.

 

Smutný  konec

Skromná svatba v mrazivém lednovém dni u svatého Štěpána v roce 1867 naznačila, jakým směrem se bude ubírat život mladé paní. Odklon od společenského výsluní k rodinnému životu, kdy většinu času trávily spolu dva páry - sestry Márinka a Jindřiška s bratry Josefem a Vladislavem. Márince osud dopřál pouhé tři roky klidného, bezpečného a pohodlného manželského života rozděleného mezi Králův Dvůr, Prahu a Meziléčí u Hořiček.

Márinka podlehla tuberkulóze 29. září roku 1870. Byla pohřbena vedle své sestry na počápelském hřbitově. Tak téměř mizí její stopa. Vše, co zbylo, je pár lístků, prstýnek, vějíř, portrétní fotografie, dopis zamilovaného Brüllowa a dušičková vzpomínka Jana Nerudy z roku 1878: “Obě pochovány venku na osamělém počápelském vršíku berounském. Venek dal ty lesklé zjevy českému našemu životu, když tento počal rozkvétat ideálně; vzal si je zase zpět, než život zapadl v pozdější náš společenský hnus.”

Josef Tilsch vrátil rodině věno a výbavu, protože dříve v témže roce zemřel i otec dvojčat Josef Macháček, a situace vdovy a zbylých osmi dětí, jimž se Josef stal poručníkem, nebyla lehká. V roce 1872 převedl poručnictví na bratra Vladislava, zřejmě proto, že se Vladislav oženil s Jindřiškou Macháčkovou, mladší sestrou dvojčat, která jako jediná z deseti Macháčkových dětí založila rodinu. Josef Tilsch se podruhé oženil v roce 1873. Vzal si Rosu Urbánkovou, dceru cukrovarníka, obrozence a nadšeného vlastence, Ferdinanda Urbánka, společníka Macháčkova ve zdickém cukrovaru. Prvorozená dcera Josefa Tilsche,  Anna Marie, se stala spisovatelkou.

 

Poznámky k textu:

[1] Josef Macháček (1818-1870): život a činnost průkopníka českého průmyslu. Karel Sklenář. In: Minulostí Berounska: sborník Státního okresního archivu v Berouně / Beroun: Státní oblastní archiv v Praze pro Státní okresní archiv Berouně Roč. 17, (2014), s. 216-271.

[2] Památník vydaný na oslavu dvacetiletého trvání tělocvičné jednoty Sokola pražského. V Praze: Sokol pražský, 1883. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:d12d5870-aef6-11dc-9872-000d606f5dc6

[3] Památník vydaný na oslavu dvacetiletého trvání tělocvičné jednoty Sokola pražského. V Praze: Sokol pražský, 1883. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:d12d5870-aef6-11dc-9872-000d606f5dc6

[4] Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy Dostupné na: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=2527740

[5] POCHE, Emanuel, LÍBAL, Dobroslav a REITHAROVÁ, Eva. Praha národního probuzení: architektura, sochařství, malířství, užité umění. 1. vyd. Praha: Panorama, 1980. s. 389-391.

[6] Josef Sklenář byl tajemníkem obou scén nepřetržitě od roku 1865 až do své smrti v roce 1890.

[7] NERUDA, Jan a PRAŽÁK, Přemysl. Milejší o celé milování: Jan Neruda Rezince Macháčkové: [na uctění 50. výročí smrti velkého básníka]. Králův Dvůr u Berouna: Museum Králova Dvora, 1941. 80 s.

[8] V té době ještě nebyla Malá provdaná za Sklenáře a mohla s Nerudou protancovat nejeden večer. 

[9] SKLENÁŘOVÁ-MALÁ, Otýlie. Z mých vzpomínek. Praha: Šimáček, 1912. Str. 169

[10] ZELINKA, František Václav. Farní osada "Podčápelská": obraz minulosti a přítomnosti: se čtyřmi vyobrazeními. V Praze: F. V. Zelinka, 1900. 44 s.

[11] SKLENÁŘOVÁ-MALÁ, Otylie. Z mých vzpomínek. Praha: Šimáček, 1912. 185 s.

 

 

Publikace v knihovně NIPOS se vztahem k příběhu Marie Terezie Macháčková - osud dvojčete

BARTOŠ, Jan. Dějiny Národního divadla I: národní divadlo a jeho budovatelé. Praha: Průmyslová tiskárna, 1933. 359 s

HAVLÍČEK, Věnceslav. Jindřich Fügner. 1. vyd. Praha: Orbis, 1948. 36 s. Kdo je; 90.

HELLER, Servác: Jubileum velké doby: obraz našeho národního rozmachu před padesáti lety. [Praha] : Servác Heller, 1918. 142 stran

JANDÁSEK, Ladislav. Stručné dějiny sokolstva : 1862-1912. Praha: Československá obec sokolská, 1946. 67 s.

KŘIŽÍK, František. Paměti: paměti Františka Křižíka, českého elektrotechnika. Praha: Technicko-vědecké vydavatelství, 1952. 256 s.

PETRUS, Jan. Statečná žena: román života velké ženy Renáty Tyršové. 2. vyd. Ml. Boleslav: Národní správa nakladatelství Hejda & Zbroj, 1946. 292 s.

POCHE, Emanuel, LÍBAL, Dobroslav a REITHAROVÁ, Eva. Praha národního probuzení: architektura, sochařství, malířství, užité umění. 1. vyd. Praha: Panorama, 1980. str. 497

PRAŽÁK, Přemysl. Milejší o celé milování: Jan Neruda Rezince Macháčkové. Králův Dvůr: Museum Králova Dvora, 1941. 80 s.

PURKYNĚ, Karel a VOLAVKA, Vojtěch, ed. Karel Purkyně: Monografie. Praha: Orbis, 1950. 17, [136] s.

SKLENÁŘOVÁ Malá, O.: Z minulých dob. In Osvěta: listy pro rozhled v umění, vědě a politice..  Vlček, Václav, ed. Praha: Václav Vlček, Ročník 18, díl 1, 1988, str. 402-421.  ISSN 1212-026X

TYRŠOVÁ, Renata. Jindřich Fügner: paměti a vzpomínky na mého otce. Díl 1. Praha: Český čtenář, 1924. 120 s. Český čtenář; roč. 16, sv. 1.

VLADYKA, Josef. Můj Beroun: jeho místo v kulturním proudění národa. Josef Vladyka. Beroun: Městský osvětový sbor, 1938. 600 s.

Mohlo by vás také zajímat...

BERNARTICE NAD ODROU: Ve středu 23. června 2021 byla v turistické oblasti Poodří v Moravskoslezském kraji oficiálně otevřena unikátní designová cyklostezka vedoucí z Hůrky do Vražného přes Jeseník nad Odrou. Tato 4,8 kilometru dlouhá trasa je nejen vítanou spojkou mezi obcemi, ale kromě pohodlné a bezpečné jízdy nabízí cyklistům ještě něco navíc. Její povrch je totiž „potištěn“ kresleným slovníkem moravskoslezského nářečí, jehož autorem je designér Radek Leskovjan, majitel značky ikonických triček s potiskem UAX!.

Moravskoslezský kraj
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Výtvarné umění
Co se děje
25.06.2021

ČR: Český rozhlas loni zaujala kniha Egon: Děsná psina Petry Baďurové, kterou vydalo koncem roku 2019 pražské nakladatelství Titanic a během první vlny epidemie koronaviru z ní na ČRo Dvojka předčítal jednadvacet vybraných kapitol Igor Bareš. Role psího seniora Egona, který vypráví svérázným psím jazykem historky o své nesnesitelné paničce a shovívavém páníčkovi, se ujal bravurně. Rozhlasová četba měla u posluchačů velký úspěch a mnoho ohlasů, a Radioservis ji tedy nyní v červnu vydal jako audioknihu. Můžete si ji pořídit na CDmp3 nebo je ke stažení ve formátu mp3 v e-shopu www.radioteka.cz.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Ostatní
Co se děje
24.06.2021

KLADSKO: Kladské pomezí – tak se nazývá kraj mezi Krkonošemi a Orlickými horami, obklopený z části skalami i lesy, kraj, ve kterém žilo a jistě i žije spousta zajímavých osobností – bratři Čapkové, Božena Němcová, Alois Jirásek, Josef Škvorecký, Egon Hostovský a další. Místní spisovalé ke své tvorbě často hledali předlohu mezi lidmi z okolních městeček, vesnic i samot. Proto se Kladské pomezí nazývá i „krajinou příběhů“. O slávu a dobrou pověst Kladského pomezí se stará už od roku 1997 také stejnojmenná společnost. Její provoz zajišťují dvě skvělé ženy – Markéta Venclová a Lenka Lembejová. Jaký je jejich vztah k tomuto kraji, co dělají, aby se o Pomezí vědělo a bylo vyhledávaným místem výletů a dovolených? A jak to vše zvládají?

Královéhradecký kraj
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Ostatní, Vzdělávání
Články a komentáře
23.06.2021

PARDUBICE: V literárním muzeu Krajské knihovny v Pardubicích na Příhrádku jsou do poloviny července k vidění unikátní památky. V prvním patře věže, kterou se prochází k pardubickému zámku, jsou totiž skryty poklady mimořádné historické a umělecké ceny, které se brzy opět vrátí do depozitářů. Jejich výstava doplňuje program 500 let renesance ve východních Čechách.

Pardubický kraj
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Výtvarné umění, Památky
Co se děje
23.06.2021