Stopy v písku /Alois Rašín
ČR: Před sto lety, 18. února 1923, zemřel Alois Rašín – významný politik první republiky, ekonom, právník, účastník 1. odboje, ministr financí, který proslul jako jeden z "mužů 28. října“. Bylo mu pouhých 56 let (narodil se 18. 10. 1867 v Nechanicích), když tragicky zemřel. 5. ledna 1923 byl před svým pražským bytem v Žitné ulici postřelen kulkou z revolveru sotva dvacetiletého anarchisty Josefa Šoupala. Přes veškerou snahu lékařů následkům atentátu podlehl. V českých moderních dějinách šlo o zcela ojedinělou událost.
Mohl by být ztělesněním amerického snu. Vypracoval se téměř z ničeho. Díky své houževnatosti, rozhodnosti a nekompromisní zásadovosti dokázal oslovit vlivné politiky té doby a získat si respekt i zapřisáhlých nepřátel. Jeho strmý politický vzestup, odvaha i tragický konec mu dodaly punc výjimečné osobnosti.
Narodil se jako deváté dítě do rodiny pekaře a rolníka. Brzy se ukázalo, že je nejnadanějším ze svých sourozenců. Možnost pokračovat na gymnáziu nepromarnil. Studoval s vyznamenáním a byl osvobozen od školného. Gymnaziální studia dokončil v roce 1886 v Hradci Králové. Osudová volba přestoupit z medicíny na právnickou fakultu se stala klíčovou pro jeho příští angažmá ve veřejném politickém životě.
Patřil k vůdčím osobnostem hnutí radikálních studentů Omladina. V procesu s ní byl v roce 1984 odsouzen ke dvěma letům vězení na Borech v Plzni. Politicky se hlásil k mladočechům a po jejich transformaci na Národní stranu svobodomyslnou byl zvolen poslancem do rakouského parlamentu – Říšské rady.
Za první světové války založil s Karlem Kramářem domácí odbojovou organizaci Mafie. Za protistátní činnost byl zatčen a odsouzen k trestu smrti (1916). Vynesení rozsudku prý přijal nejstatečněji. Změna na rakouském trůnu mu přinesla amnestii, ačkoli o milost nepožádal. Ani tvrdá zkušenost za mřížemi ho neodradila. Po návratu domů (1917) se horečně pustil do práce na bourání Rakousko-Uherska. Jeho nejvýznamnější období ale mělo teprve přijít.
Autor deklarace nezávislosti Československa, jeden z „mužů 28. října“, který organizoval převzetí státní moci, byl zvolen prvním ministrem financí. „Mám Ti také gratulovat?“ Napsal mu v dopise pln obav jeho nejlepší přítel Jan Třebický. „Začínám věřit v jakousi osudovost…Nelze patrně jinak, musíš si vybrat vždy to, co dá nejvíce práce, co je nejméně populární a co ti zjedná nejméně přátel.“
Ministr Alois Rašín razantním způsobem založil státní finance nového státu a na tehdejší středoevropské poměry neuvěřitelně stabilní měnu. Zorganizoval osamostatnění a odluku československé měny od rakouské. Dal uzavřít hranice a během týdne okolkovat všechno oběživo na území tehdejší republiky. Jako nekompromisní strážce financí usiloval o silnou korunu a rozpočtové úspory, což mu přineslo mnoho odpůrců a nepřátel.
5. ledna 1923 byl před svým pražským bytem v Žitné ulici postřelen kulkou z revolveru sotva dvacetiletého anarchisty Josefa Šoupala. Přes veškerou snahu lékařů následkům atentátu podlehl. V českých moderních dějinách šlo o zcela ojedinělou událost.
Rašínovo jméno nese např. jedno z pražských nábřeží. V letech první republiky jej přijala (a to až do začátku německé okupace) také nová budova gymnázia v Hradci Králové, navržená arch. Josefem Gočárem. V roce 2002 byla ve vestibulu dnešního gymnázia J. K. Tyla odhalena JUDr. Aloisi Rašínovi pamětní deska.
Zdroj: Pěta Jan. Encyklopedie města Hradce Králové, Garamon, 2011. Šetřilová Jana. Alois Rašín – dramatický život českého politika, Argo, 1997. Lenka Jaklová – Jana Bačová Kroftová. Tváře první republiky, Královéhradecký kraj 2018
Mohlo by vás také zajímat...
HRADEC KRÁLOVÉ: Jubilejní pětadvacátý ročník festivalu Jeden svět proběhne tradičně také v Bio Central v Hradci Králové. Zahájí jej nový snímek režiséra Vitalije Manského Východní fronta, v němž tvůrce sleduje každodenní život dobrovolných mediků v prvních šesti měsících války na Ukrajině. Slavnostní zahájení doplní rozsáhlá debata s novinářkou Ivanou Svobodovou, analytikem Andrejem Poleščukem a organizátorem sbírky pro Ukrajinu z asociace Post Bellum Martinem Ocknechtem. Celý večer zakončí raut ukrajinských specialit, u kterého budou diváci mít možnost neformálně pohovořit mezi sebou i s hosty.
TEPLICE: Dovolujeme si oslovit širokou veřejnost se žádostí o spolupráci na výstavě výrobků firmy LEINBROCK, které se vyráběly v našem regionu v Sobědruhách u Teplic. Hledáme dokumenty, fotografie exteriéru či interiéru továrny, případně další doklady nebo vzpomínky, které se vztahují k tomuto sobědružskému závodu. Na počátku srpna letošního roku se v saském městě Bad-Gottleuba uskuteční vícedenní akce u příležitosti 175. výročí narození zakladatele firmy Ernsta Oscara Leinbrocka a 155. výročí jejího založení. Součástí oslav bude výstava mlýnků na kávu, setkání bývalých zaměstnanců a pamětníků a také účast potomkyně posledního majitele sobědružské továrny pana Lohseho. Rádi bychom na výstavě prezentovali také podnik v Sobědruhách, bohužel nám chybí podklady.
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 31 položek. V loňském roce přibyly jako nejčerstvější zápis do tzv. národního seznamu „Masopustní mečové tance na Uherskobrodsku“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Marta Kondrová, vedoucí etnografického oddělení Slováckého muzea v Uherském Hradišti.
ČR: Asociace tanečních umělců České republiky (ATU ČR), profesní organizace, která sdružuje taneční instituce a individuální umělce, dlouhodobě napomáhá rozvíjet taneční umění v ČR a zlepšovat ekonomické a sociální podmínky umělců v této sféře. V rámci projektu TANUM (TANeční UMění), který se zabývá těmi nejpalčivějšími současnými problémy tanečního žánru, nyní zpracovala analýzu a definici Statusu umělce v oblasti profesionálního tanečního umění, do které se zapojili zástupci baletních souborů v rámci příspěvkových organizací – divadel, a také zástupci nezávislých tanečních souborů v Praze. Status umělce je řešen v rámci projektu TANUM, který je podpořen Norskými fondy, a v rámci finanční podpory z Národního plánu obnovy.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818