Stopy v písku /Alois Rašín
ČR: Před sto lety, 18. února 1923, zemřel Alois Rašín – významný politik první republiky, ekonom, právník, účastník 1. odboje, ministr financí, který proslul jako jeden z "mužů 28. října“. Bylo mu pouhých 56 let (narodil se 18. 10. 1867 v Nechanicích), když tragicky zemřel. 5. ledna 1923 byl před svým pražským bytem v Žitné ulici postřelen kulkou z revolveru sotva dvacetiletého anarchisty Josefa Šoupala. Přes veškerou snahu lékařů následkům atentátu podlehl. V českých moderních dějinách šlo o zcela ojedinělou událost.
Mohl by být ztělesněním amerického snu. Vypracoval se téměř z ničeho. Díky své houževnatosti, rozhodnosti a nekompromisní zásadovosti dokázal oslovit vlivné politiky té doby a získat si respekt i zapřisáhlých nepřátel. Jeho strmý politický vzestup, odvaha i tragický konec mu dodaly punc výjimečné osobnosti.
Narodil se jako deváté dítě do rodiny pekaře a rolníka. Brzy se ukázalo, že je nejnadanějším ze svých sourozenců. Možnost pokračovat na gymnáziu nepromarnil. Studoval s vyznamenáním a byl osvobozen od školného. Gymnaziální studia dokončil v roce 1886 v Hradci Králové. Osudová volba přestoupit z medicíny na právnickou fakultu se stala klíčovou pro jeho příští angažmá ve veřejném politickém životě.
Patřil k vůdčím osobnostem hnutí radikálních studentů Omladina. V procesu s ní byl v roce 1984 odsouzen ke dvěma letům vězení na Borech v Plzni. Politicky se hlásil k mladočechům a po jejich transformaci na Národní stranu svobodomyslnou byl zvolen poslancem do rakouského parlamentu – Říšské rady.
Za první světové války založil s Karlem Kramářem domácí odbojovou organizaci Mafie. Za protistátní činnost byl zatčen a odsouzen k trestu smrti (1916). Vynesení rozsudku prý přijal nejstatečněji. Změna na rakouském trůnu mu přinesla amnestii, ačkoli o milost nepožádal. Ani tvrdá zkušenost za mřížemi ho neodradila. Po návratu domů (1917) se horečně pustil do práce na bourání Rakousko-Uherska. Jeho nejvýznamnější období ale mělo teprve přijít.
Autor deklarace nezávislosti Československa, jeden z „mužů 28. října“, který organizoval převzetí státní moci, byl zvolen prvním ministrem financí. „Mám Ti také gratulovat?“ Napsal mu v dopise pln obav jeho nejlepší přítel Jan Třebický. „Začínám věřit v jakousi osudovost…Nelze patrně jinak, musíš si vybrat vždy to, co dá nejvíce práce, co je nejméně populární a co ti zjedná nejméně přátel.“
Ministr Alois Rašín razantním způsobem založil státní finance nového státu a na tehdejší středoevropské poměry neuvěřitelně stabilní měnu. Zorganizoval osamostatnění a odluku československé měny od rakouské. Dal uzavřít hranice a během týdne okolkovat všechno oběživo na území tehdejší republiky. Jako nekompromisní strážce financí usiloval o silnou korunu a rozpočtové úspory, což mu přineslo mnoho odpůrců a nepřátel.
5. ledna 1923 byl před svým pražským bytem v Žitné ulici postřelen kulkou z revolveru sotva dvacetiletého anarchisty Josefa Šoupala. Přes veškerou snahu lékařů následkům atentátu podlehl. V českých moderních dějinách šlo o zcela ojedinělou událost.
Rašínovo jméno nese např. jedno z pražských nábřeží. V letech první republiky jej přijala (a to až do začátku německé okupace) také nová budova gymnázia v Hradci Králové, navržená arch. Josefem Gočárem. V roce 2002 byla ve vestibulu dnešního gymnázia J. K. Tyla odhalena JUDr. Aloisi Rašínovi pamětní deska.
Zdroj: Pěta Jan. Encyklopedie města Hradce Králové, Garamon, 2011. Šetřilová Jana. Alois Rašín – dramatický život českého politika, Argo, 1997. Lenka Jaklová – Jana Bačová Kroftová. Tváře první republiky, Královéhradecký kraj 2018
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Přesně před 5 měsíci předal z pověření ministra kultury Martina Baxy vrchní ředitel sekce živého umění Ministerstva kultury Milan Němeček oficiální přihlášku k čestnému hostování České republiky na Frankfurtském knižním veletrhu 2026.
PARDUBICE: Jedna z významných staveb architekta Josefa Gočára, Winternitzovy automatické mlýny, se po třech letech intenzivní rekonstrukce otevřela veřejnosti. Historický komplex budov, který byl v provozu více než 100 let, zažívá transformaci na moderní kulturně-společenskou městskou čtvrť. Iniciátorem proměny celého areálu je Nadace Automatické mlýny manželů Smetanových. Ti koupili areál v roce 2016 a k obnově národní kulturní památky přizvali město Pardubice a Pardubický kraj. Rekonstrukci celého areálu za tři čtvrtě miliardy korun nastartovala možnost 400 milionové evropské dotace z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), kterou vlastníci objektů dohromady získali prostřednictvím ITI Hradecko-pardubické aglomerace.
Podrobnosti najdete v připojené tiskové zprávě.
ČR: Společnost GLAZ Bridge právě vyhlásila veřejnou soutěž Funerary Art competition Open call vol II. na řešení současných funerálních stél a náhrobků pro interiér i exteriér. Povinným materiálem jsou opět sklo, kámen, kov nebo beton. Soutěž se uzavírá 15. 1. 24 a na konci února budou vyhlášeni umělci, jejichž vybraných dvanáct vítězných objektů bude zařazeno do druhé kolekce Glaz Bridge projektu. Výstava proběhne v létě 2024 částečně opět v Uměleckoprůmyslovém muzeu. První vybraná autorka již byla odtajněna-je jí uznávaná malířka Lucie Jindrák Skřivanová.
BRNO: Nový podcast Místní kultury představí hudebního skladatele, vědce a vysokoškolského pedagoga Miloše Štědroně. Narodil se v roce 1942, ale rozhodně nepomýšlí na odpočinek, naopak stále komponuje a věnuje se svým studentům na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Jeho odborný zájem patří především dílu Leoše Janáčka (v titulu jedné své knihy tomu říká "celoživotní janáčkování"). Známý je ale i jako skladatel, který je doma v různých žánrech od hudby pro inscenace brněnského divadla Husa na provázku až po komorní opery. V našem podcastu bude řeč o jeho písničkách ze slavné Balady pro banditu, přátelství s Ivou Bittovou, janáčkovských inspiracích i o tom, proč rád vyučuje, ale nerad zkouší své studenty.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818