Spolupráce profesionálů s hendikepovanými filmaři přináší ovoce

<p>PRAHA: Jen málokdo z nás si při představě člověka s mentálním hendikepem vybaví úspěšného umělce či filmaře. A přesto existují a jejich díla již několik let prezentuje veřejnosti občanské sdružení Inventura, které také vede pro lidi s tímto hendikepem tvůrčí dílny. O tvorbě nadaných hendikepovaných tvůrců jsme si povídali s představitelkou sdružení Lenkou Vochocovou.</p> <p>Můžete nám v krátkosti představit vaše sdružení?</p> <p>Inventura je občanské sdružení, které funguje jako určitá umělecká akademie – vzdělává lidi s mentálním hendikepem v oblasti umělecké tvorby (filmu, divadla, výtvarného umění, publicistických žánrů) a zveřejňuje jejich tvůrčí výstupy s cílem zaujmout co nejširší publikum. Vycházíme z toho, že v této komunitě je řada talentovaných tvůrců, kteří mají navíc často specifickou imaginaci a zajímavé životní příběhy, a jsou schopni s podporou profesionálů tvořit konkurenceschopné umění. Sami tak mohou přispět k oslabování předsudků vůči schopnostem lidí s mentálním hendikepem a možnostem jejich zapojení do společnosti.</p> <p>Co vás osobně přivedlo k nápadu založit sdružení právě takového charakteru?</p> <p>Začala jsem pracovat jako dobrovolná asistentka v občanském sdružení Osa, které poskytovalo lidem s mentálním hendikepem asistenci při cestování, trávení volného času a obecně se zaměřovalo (a jako o.p.s. Fosa stále zaměřuje) na jejich osamostatňování. Zažívala jsem se svými klienty spoustu zajímavých i vtipných situací a v řadě případů mi jejich postřehy nebo reakce připadaly inspirativní. Lidé v mém okolí ale měli většinou člověka s mentálním hendikepem zařazeného v určité šabloně a moje historky je překvapovaly, připadalo jim nereálné, že by tito lidé byli schopní takhle uvažovat. Tehdy jsem si řekla, že tolik potřebné asistenční služby je k plnému přijetí lidí s mentálním hendikepem jejich okolím třeba podpořit i osvětou namířenou k nejširší veřejnosti. Moje profesní zázemí je v oblasti komunikace (žurnalistiky a mediálních studií), a tak se nabízelo přistoupit k celé věci tvořivě a s nadhledem, skrze publicistiku a uměleckou tvorbu. Kamarád mě v tom podpořil a společně jsme založili sdružení, jehož cílem bylo od počátku vzdělávat lidi s mentálním hendikepem ve filmové tvorbě a pro veřejnost organizovat festival, který bude prostřednictvím filmu šířit informace o tom, kým ve skutečnosti jsou lidé s mentálním hendikepem – že se jedná o jednotlivce s individuálními životními příběhy, potřebami, dovednostmi. </p> <p>Jakým uměleckým činnostem se ve vašem sdružení hendikepovaní tvůrci věnují? </p> <p>V současné době natáčíme krátká videa na nejrůznější témata, která naše filmaře a filmařky zajímají (globální oteplování, zahlcení světa odpadky, život v denních stacionářích, spřátelené kulturní aktivity), a průběžně pracujeme na projektech delších dokumentárních filmů. První z nich s názvem Pozemšťané, koho budete volit? o volbách do poslanecké sněmovny v roce 2010 získal již dvě významná ocenění. Naše Divadlo Inventura, soubor, jehož cílem je stát se prvním profesionálním divadlem herců a hereček s mentálním hendikepem v ČR, připravuje podzimní reprízy svého kabaretního představení, rozhlasová dílna pracuje spolu s Českým rozhlasem – Radiem Wave na prvním inventurním rozhlasovém pořadu. Fotografové a výtvarníci pravidelně vystavují v pražských kavárnách nebo kulturních centrech. Texty našich psavých kolegů a kolegyň spolu s ostatními výstupy zveřejňujeme na našem webu, ale nedávno byl jeden z nich otištěn i v týdeníku Respekt. Připravujeme také k vydání první knihu založenou na deníkových zápiscích jedné z našich autorek.</p> <p>Od roku 2006 pořádáte každoročně Normální festival, kde prezentujete filmy a jiné umělecké výstupy lidí s tímto postižením. V čem vidíte sílu jejich umělecké a publicistické výpovědi? </p> <p>Kromě toho, že mají často velmi specifickou životní zkušenost a nelehké životní osudy, z nichž mohou ve své tvorbě čerpat, oslovují naši tvůrci a tvůrkyně, ale i jejich kolegové ze zahraničí, svá publika zřejmě hlavně svojí přímočarostí, spojováním běžně nespojovaných věcí, bezhraniční imaginací, tím, že věci netvoří na efekt, ale vyjadřují svoje myšlenky a vize tak, jak je sami vyjádřit chtějí nebo potřebují. U každého z nich to je ale samozřejmě individuální, někteří z nich mají přirozený talent vytvářet nečekaná a vtipná díla, jiní jsou naopak svázaní konvencemi a je třeba jejich tvořivost uvolňovat. Zvláštní a intenzivní zážitek z jejich umělecké tvorby vzniká zřejmě také tím, že často balancují na hranici umění a jakéhosi trapna. Nebojí se tvořit o sobě samých, o zdánlivě banálních věcech, ve kterých se ale všichni poznáváme a můžeme díky nim nahlížet i své konání. Vyjadřují věci jednoduše a přímo, a to může být v umění velmi efektní.</p> <p>Vaše sdružení funguje od roku 2005. Proměnilo se nějak chápání lidí s tímto hendikepem společností? Cítíte nějaké pozitivní změny v tomto směru?</p> <p>Nemůžu samozřejmě mluvit za celou společnost ani vyjadřovat soudy o trendech, pro které nemám žádné systematické podklady. Lidé, kteří přijdou do styku s tvorbou z našich dílen nebo od našich zahraničních partnerů, ale většinou reagují pozitivně až nadšeně, je u nich patrné překvapení, je vidět, že se baví nebo jsou zasaženi. Setkání s lidmi s mentálním hendikepem a jejich uměním je pro většinu z nich, alespoň podle toho, co sami říkají, velmi intenzivním zážitkem. K určité proměně určitě dochází. Kromě velmi nápadných aktivit, jako jsou ty naše, lidé s mentálním hendikepem začínají být díky činnosti mnoha organizací více přítomni v běžném životě, s transformací sociálních služeb snad definitivně končí období jejich prostorové segregace a pro ostatní tak bude snazší naučit se s tímto typem jinakosti pracovat a přijímat ho. </p> <p>Vaši hendikepovaní filmaři a filmařky tvoří filmy spolu s profesionálními umělci. Co se mohou takto odlišní tvůrci od sebe vzájemně naučit? Jak se mohou navzájem inspirovat?</p> <p>Profesionálky a profesionálové předávají našim studujícím samozřejmě hlavně odborné zkušenosti, seznamují je s různými žánry a technikami, dávají jim zpětnou vazbu. Pro ně samotné pak práce s lidmi s mentálním hendikepem bývá šancí nahlédnout témata z jiného úhlu, nechat se inspirovat otevřeností otázek nebo výpovědí, naučit se trpělivosti, jinému přístupu, poznat blíže život lidí s hendikepem, který pak mohou tematizovat ve své tvorbě. </p> <p>Spolupracujete s nějakými dobrovolníky? </p> <p>Dobrovolníci nám pravidelně pomáhají s organizací Normálního festivalu a z některých z nich se stali i naši dlouholetí spolupracovníci. Ale vzhledem k tomu, že získat finanční podporu neziskových tvůrčích aktivit je stále obtížnější, budeme všichni, kteří teď máme díky podpoře ze dvou grantů Evropského sociálního fondu v Inventuře placené zaměstnání, zřejmě od prosince dobrovolníky a dobrovolnicemi, aby inventurní aktivity mohly vůbec pokračovat dál. I to je samozřejmě cesta, věnovat se práci v neziskovce jako své volnočasové aktivitě. Jen je pak obtížnější získat příslib dlouhodobější (a tedy systematické a kvalitní) spolupráce s profesionály, kteří musejí dát často přednost placené zakázce před zajímavou, ale nehonorovanou prací. Bez peněz se dnes zkrátka kvalitní umění dělá jen obtížně.</p> <p>Připravujete opět na letošní rok Normální festival? Kdy se bude konat a na co se mohou návštěvníci těšit? </p> <p>Normální festival se letos uskuteční v návaznosti na mezinárodní konferenci nazvanou Dobýváme veřejný prostor, na níž se v Praze během dvou dnů představí více než 40 zahraničních organizací pracujících v oblasti tvůrčí práce s lidmi s mentálním hendikepem. Konference je vyvrcholením projektu mezinárodní spolupráce podpořeného z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR, jehož cílem je mimo jiné mezinárodní výměna zkušeností v této oblasti a prezentace dobré praxe prostřednictvím publikace, konference a dalších aktivit.<br />
Konference se uskuteční 10. a 11. listopadu 2011, šestý ročník Normálního festivalu naváže slavnostním zahájením 11. 11. a bude pokračovat až do neděle 13. 11. Kromě filmů bude k vidění například vystoupení rakouského pohybového divadla Ich bin OK nebo výstava děl z mnichovského ateliéru HPCA. Díky konferenci se těšíme hlavně na spoustu workshopů, které se nám loni velmi osvědčily.</p> <p>Více info na:<br />
www.inventura.org<br />
www.normalfest.cz<br />
lenka@inventura.org</p>