pátek
14. května 2021
svátek slaví Bonifác
Kapela Tlupa Tlap - selfie
© Zdroj: archiv kapely Tlupa Tlap



Sonda do života uměleckých spolků v obcích do 3 tis. obyvatel – kapela Tlupa Tlap

PILNÍKOV: Česká republika je „kulturním národem“ a má se v tomto ohledu čím pochlubit, jeho velká „síla“ tkví v hojném kulturním a uměleckém dění v menších sídlech a obcích. Oficiální statistika kultury tuto oblast nesleduje. Často se však setkáváme s dotazy, kolik lidí v České republice se vlastně věnuje ve svém volném čase umění a kultuře, a zda a jak by se této oblasti dalo pomoci. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS), příspěvková organizace Ministerstva kultury, oslovil proto s žádostí o spolupráci knihovny, které bývají v obci centrem kulturního dění nebo mají o kulturním dění v dané lokalitě ucelenější přehled. Dnes představíme jejich hudební tip, „šťavnatou muziku z podhor“, tedy kapelu z města Pilníkov nedaleko Trutnova v krkonošském podhůří, říkají si Tlupa Tlap.

Autor článku: 
Irena Koušková

Tlupa Tlap, z. s.: hudební kapela, Pilníkov, okres Trutnov, Královéhradecký kraj, 1300 obyvatel

Na anketní otázky odpovídá Martin Pachl - jeden ze zakladatelů spolku, v souboru kytary, zpěv

 

Představte se… Proč „šťavnatá muzika z podhor“? A proč Tlupa Tlap? Jakou muziku děláte?

Proč TLUPA TLAP? Tak TLUPA nejspíš pro naše přesvědčení, že sedmičlenná kapela je natolik početná, že už si tak může beze studu klidně říkat. Navíc se považujeme primárně za primáty, kteří jsou schopni scházeti se i mimo jakoukoliv hudbu.

No a TLAP? To by se dalo nejspíš vysvětlit naší, možná až dětinskou, radostí z toho, že máme všichni − ještě stále − všechny ruce (14 ks) ověnčené − ještě stále − plným počtem prstů (70 ks). A vlastně taky proto, že při vyslovení to zní celkem rytmicky, a dá se to zahrát třeba i na buben, a to bez jakéhokoliv hudebního vzdělání.

„Šťavnatá muzika z podhor“ nám přišel jako dobrý nápad pro slogan. (smích)
 

Ale vážně. Tlupa tlap byl výsledek dlouhých debat o našem novém názvu. Dříve jsme se jmenovali Kaluže, ovšem po změně hudebního stylu (dříve jsme hráli folk), bylo záhodno změnit i název. Teď hrajeme vícežánrovou muziku – vlastně jakýsi crossover. Máme jednu velkou výhodu a to v tom, že jsme v kapele čtyři autoři – když má někdo tvůrčí krizi, tak to ani není tolik znát.

 

Kdy, kde a za jakých okolností váš soubor vznikl? Jaké byly motivace a důvody k založení spolku? Co bylo katalyzátorem?

Kapela vznikla a vyvíjela se postupně. Dříve v roce 1996 jsme fungovali jako trio – kytara, basa, flétna, zpěvy. Důležité pro nás bylo (a je) tvořit nové písně. Postupně jsme na sebe „nabalili“ další členy a členky – saxofony, bicí nástroje, trumpeta. Nyní je nás už sedm a myslím, že se to už jen tak nezmění.

 

Nakolik aktivní činnost s kapelou vyvíjíte? Jakých cílů chcete dosáhnout? Máte ambici stát se hybateli širšího kulturního dění?

Jsme poměrně aktivní kapela, stále je o čem psát a tvorba nových písní nás stále neskutečně baví. Rádi bychom oslovili i mladší publikum. Snažíme se o moderní zvuk. V současné době začínáme provozovat ve spolupráci s městem Pilníkov i malý klub, ve kterém chceme místním obyvatelům přiblížit i různé jiné žánry, buď poslechovým večerem, nebo živým vystoupením spřátelených umělců.

 

Oslovujete všechny věkové kategorie? Daří se vám podporovat mezigenerační dialog? 

Na naše koncerty chodí lidé cca od 20 let až po důchodcovské posluchače. Párkrát na našem koncertě byli i hluchoněmí. Bavilo je prý pozorovat, jak společně „klapeme“ ústy ve vokálních partech (smích)

 

Co vás na hraní a zpívání těší a co vám „dělání muziky“ naopak komplikuje?

Asi nejvíce nás baví pozorovat reakce publika po odehrané skladbě. Je to velká satisfakce, když se nám skladbu podaří technicky, energicky i citově zahrát. Trochu nám dělání muziky komplikuje skutečnost, že jsme „rozstrkaní“ po takřka celém kraji, ale už jsme si na to celkem zvykli a docela se daří zkoušky i koncerty organizovat.

 

Jste zapsaný spolek nebo jen neformální sdružení, máte právní subjektivitu?

Jsme zapsaný spolek – a hrdí majitelé IČa.

 

Kolik členů spolek sdružuje? Jaké jsou věkové, profesní a genderové charakteristiky členů sdružení? Jaké povinnosti z členství vyplývají?

V současnosti má náš spolek sedm členů. Čtyři muži a tři ženy. Věkově jsme si velmi blízcí. Mezi nestarším a nejmladším členem je rozdíl cca 12 let. Profesně je to velký guláš. Od psychologa přes učitele hudby, „ajťáka“, vychovatele až po obráběče…každý člen má hlavní povinnost odehrát co nejlépe na zkoušce a na veřejném vystoupení.

 

Jaký je vztah spolku k obecnímu zastupitelstvu/magistrátu? Máte jejich podporu?

Vztah s obecním zastupitelstvem máme velmi dobrý. Těšíme se z jejich podpory, a to nejen finanční, už několik let. I my se snažíme městu Pilníkov tuto podporu vracet, např. pořádáním akcí pro veřejnost, pořádáním koncertů cizích kapel, tvoříme i vlastní kulturní pořady ve zkušebně – mini-klub Obývák.

 

S jakými dalšími organizacemi spolupracujete? Kdo vás podporuje? Z čeho hradíte výdaje?

Asi nejvíce spolupracujeme s libereckou indie-folk-rockovou legendou Jarret. Navzájem se již 20 let zveme na koncerty, navštěvujeme se i mimohudebně. Finanční podporu dostáváme už řadu let od městského úřadu. Výdaje na nástroje a techniku si ale hradíme sami, nebo z honoráře za vystoupení. Největší finanční zátěž je vždy práce v nahrávacím studiu. To se snažíme sehnat ještě navíc nějaké jednorázové mecenáše – většinou se potřebnou částku sehnat podařilo.

 

Jaké projekty jste realizovali? Co se ne/povedlo? Na čem pracujete nyní? Na jaký výstup své dosavadní činnosti jste opravdu pyšní?

Velkým projektem je pro nás natočení alba. V roce 2001 jsme vytvořili první album pod názvem Vločky se s ničím netajou. V roce 2005 jsme udělali druhé album s názvem Šedé cédé. Pak jsme měli od nahrávání osm let pauzu, neb se většina kapely rozrodila a museli jsme se starat více o děti. V roce 2013 jsme navázali spolupráci s legendárním muzikantem a producentem Zdeňkem Vřešťálem (ex Nerez, posléze Neřež). Vzniklo album Tlupa tlap. Měli jsme dva společné koncerty, při kterých jsme se na pódiu vystřídali s Marií Rottrovou. To byl veliký zážitek zahrát si před nabitým sálem. Poslední album jsme natočili v nejlepším studiu, co jsme kdy byli, a to ve Voticích (u Benešova). Pokřtili jsme ho v roce 2018 a dodnes se radujeme z opravdu kvalitního zvuku. Album nese název Skladem.

 

Jaké písničky mají u vašich posluchačů největší úspěch a čím to je? Prozradíte text nějakého hitu?

Větší úspěch mají zpočátku ty přímočařejší písně, časem se už některým lidem ohrajou a začnou více vnímat ty, které nám dají více zabrat, ovšem jsou dle mého názoru trvalejší. Těch zajímavých textů máme, si myslím, docela hodně.

Poměrně dost s dobrou odezvou (i prvoposluchačů) hrajeme třeba Antabus blues.

 

ANTABUS BLUES

(Ondřej Paděra)

 

1. Zas jedna noc, kdy nejsem pod parou, ale přímo v páře

Někdo zaklepal mi ramenem a řekl „nespi, noc má ještě plýny“

Prej že to bude Boží mejdlo a u vchodu na věšáku vážně svatozáře

A toho žrádla, chlastu a plno holek, co do poslední všechny byli 

hlíny…

 

2. Klasický mecheche, co pořádají firmy vždy ke konci roku

Takový ty běžný kecy tipu „já se na to můžu… a do výše platu“

Ňákej sťatej svatej třískal do kytary Bednu od Whisky a znal jen

první sloku

Na stole tancovala svatá Anna - časně z rána, už skoro bez šatů

 

Ref:

Dnes v noci jsem to zapích, na mejdanu svatých

Nade mnou pleskala křidýlka andílků prdelatých

Prej mám velký škvíry v dodávkách víry

A bůh předal mi barevnou pozvánku od rohatých

 

3. Až k ránu všimnul jsem si postavy, co tam stála tiše jako pěna

Byla otočená ke mně zády a splívala s okolním stínem

Odhrnul jsem ňáký flašky a pak mi došlo, že je to má žena

Pomalu se ke mně otočila čelem, měla rudý oči a byla cejtit plynem

 

4. Na tváři znepokojivě vyrovnanej výraz a z toho, co mi řekla

Chtělo se my utýct anebo přinejmenším vycpat mozek vatou

Že prej mi moc a moc děkuje za těch pětadvacet let pozemskýho

pekla

A že díky těm rokům byla dneska v noci prohlášená svatou…

 

Ref:

A tak jsem to zapích, na mejdanu svatých

Nade mnou pleskala křidýlka andílků prdelatých

Prej mám velký škvíry v dodávkách víry

A bůh předal mi barevnou pozvánku od rohatých

 

A tak jsem to zapích na mejdanu svatých

Ve vlastních blitkách pod stolem – no prostě hnus

Hlavy Kerbera štěkly a já tu v předpeklí

Ječím to svoje ubohý ….. ANTABUS BLUES.

 

 

Jak vaše plány na letošní rok zkomplikovala současná mimořádná situace? Vzešlo z ní pro vás také něco dobrého?

Letos bychom našim posluchačům předvedli pět nových skladeb. Vznikli právě tím způsobem, že jsme byli zavření doma před koronavirem a byla spousta času na tvorbu. To si myslím, že ujde, ovšem takovéto roky nejsou pravidelné, což je vlastně dobře. Melodie a texty čekají na svůj čas.

 

https://www.facebook.com/tlupatlap/
http://www.tlupatlap.cz/
http://bandzone.cz/tlupatlap

Mohlo by vás také zajímat...

HRADEC KRÁLOVÉ: Východní Čechy jsou krajem mnoha slavných spisovatelů. Mezi nimi má mimořádné postavení jméno Čapek. Zatímco Josef studoval ve Vrchlabí, Karla zavedla cesta na gymnázium do Hradce Králové. Tato mladická zkušenost byla pro něj zásadní. O Čapkově spojení s Hradcem se ale moc nemluví. Změnit by to měla atraktivní publikace, která toto téma přiblíží jak místním, tak návštěvníkům města.

Královéhradecký kraj
Knihy, literatura, média, Památky
Nepřehlédněte
12.05.2021

ŘEVNICE: Česká republika je kulturním státem a má se v tomto ohledu čím pochlubit, jeho velká síla tkví v hojném kulturním a uměleckém dění v menších sídlech a obcích. Často se v Národním informačním a poradenském středisku pro kulturu (NIPOS) setkáváme s dotazy, kolik lidí v České republice se vlastně věnuje ve svém volném čase umění a kultuře, a zda a jak by se tomuto sektoru dalo pomoci. Dnes vám proto představíme Kino Řevnice a spolek, který bio provozuje – Gong, z. s. Od října loňského roku je kino stejně jako všechny ostatní biografy i řada dalších kulturu poskytujících subjektů v Česku uzavřeno. Jak se připravují na znovuotevření, počítají vůbec ztráty a jak snadné nebo obtížné je dnes kino provozovat?

Středočeský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
Články a komentáře
12.05.2021

BROUMOV: Agentura pro rozvoj Broumovska rozjela 1. května kampaň Léto u Stěnavy, pomocí které by chtěla se zapojením veřejnosti vybrat peníze na obnovu a oživení jednoho z plácků v Broumově – v Dvořákově ulici, nedaleko bývalých jatek.

Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
Co se děje
06.05.2021

ČR-BROUMOVSKO: Miloš Doležal (*1970, Háj u Ledče nad Sázavou) je český novinář, nakladatel, prozaik a básník, jehož díla byla přeložena do francouzštiny, němčiny, polštiny, angličtiny, řečtiny, chorvatštiny a italštiny. Na Univerzitě Karlově vystudoval Fakultu sociálních věd, obor nakladatelství. Dvacet let působil jako dramaturg v Českém rozhlase. Vydal několik básnických sbírek, knih rozhovorů, řadu fejetonů a esejí. Jeho kniha Jako bychom dnes zemřít měli o životě a smrti číhošťského faráře Josefa Toufara vyhrála v anketě Lidových novin ocenění Kniha roku 2012. Nejnověji pracuje na dokumentární povídce o Broumovsku v létě 1945. Inspiraci hledal mimo jiné i během letošního pobytu v "literárním domku" v Broumově.

Celá ČR, Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Ostatní
Články a komentáře
05.05.2021