Slováckému divadlu přibývá abonentů. Je na tom ze všech činoher nejlépe

<p>UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Letos má Slovácké divadlo rekordní počet předplatitelů. Je jich konkrétně 8150, což je číslo o 121 vyšší než vloni a o 208 vyšší než předloni. Jen pro srovnání, v roce 2003 jich mělo Slovácké divadlo jen 3707 a v roce 1993 si předplatné koupilo 2642 diváků. Nejen, že abonentů přibývá, ale Uherskohradišťští jich mají nejvíc ze všech českých činoherních scén.</p> <p>Situace se nejvíc lepší především v posledních deseti letech. „Snažíme se divákům sdělit, že pokud nebudou mít předplatné, hrozí, že některé, zejména ty atraktivnější tituly v sezóně neuvidí, protože se na ně nedostanou,“ vysvětluje herec a mluvčí divadla Josef Kubáník.<br />
Divadlo proto reagovalo na poptávku diváků tím, že zavedlo celkem 25 předplatitelských skupin, což zaručuje velké množství repríz, samozřejmě s tím, že za jedno představení dostane divadlo od abonenta méně než od návštěvníka, který si koupí vstupenky na jednotlivá představení. Byl to ale krok, který se vyplatil, a diváci jej kvitují s povděkem.<br />
Zatímco některá divadla stahují titul po dvanácti reprízách, v Hradišti se může inscenace zopakovat třeba padesátkrát a stále je pro koho hrát. „Životnost inscenací se prodloužila a my díky tomu můžeme s hrou vyrazit i na divadelní festivaly, kde je odborná kritika, a tak se případně dostat i do nominací divadelních cen,“ dodal Kubáník. Letos získalo divadlo celkem devět nominací na Ceny Alfréda Radoka.<br /> Naopak nevýhodou abonentského systému je podle něj to, že program souboru je doslova nabitý. „Je to problém ve chvíli, kdy projeví diváci zájem vidět například ještě jednou Rychlé šípy. Rádi bychom jim vyhověli, ale není kdy, protože současně s reprízami těch starších běží už nové inscenace,“ uvedl Kubáník.</p> <p>Nedostatek vstupenek<br />
Čím to je, že divadlo láká stále více abonentů a představení domovské scény mají téměř vždy větší návštěvnost než hostující soubory? Vedení divadla se domnívá, že to souvisí nejen s kvalitně obsazeným a dobře fungujícím souborem, s výběrem titulů, ale také s tím, že se hradišťská činohra snaží víc komunikovat s veřejností. „Dělali jsme si průzkum, abychom zjistili, co divákům schází a co je třeba vylepšit. Překvapivě z něj vyšlo, že diváci jsou nejvíc nespokojeni s nedostatkem vstupenek,“ řekl Kubáník. Je to ale podle něj věc, se kterou se nedá hnout, protože herci hrají šest dní v týdnu a další představení už není kam vměstnat.<br />
Výběr titulů je jiný, než býval před 20 lety. V sezóně se objevují různorodé kusy od ztřeštěné komedie Nájemníci přes jazzovou operu Dobře placená procházka až po Ibsenovo psychologické drama Nora. „Diváci, které původně přiláká třeba černá komedie Popel a pálenka nebo muzikál Donaha, se díky předplatnému nakonec podívají i na vážnější věci a z ohlasů se pak k našemu překvapení dozvíme, že právě toto představení je oslovilo nejvíc,“ vypráví Kubáník. Slovácké divadlo si prý vychovává náročného diváka, schopného bez problémů absorbovat v jedné sezóně i několik těžších, stylizovaných děl, například Pitínského, Smilkové nebo Macečka.</p> <p>Stále více soběstační<br />
Co se v divadle změnilo během posledních 15 až 20 let? Téměř kompletně se obměnil umělecký soubor. „Přišli sem noví herci, kteří mají jiný pohled na divadlo, možná do něj vkládají víc své osobnosti a víc srdce,“ zamýšlí se Kubáník. Kreativní přístup uplatňuje i dramaturgyně Iva Šulajová, která pro herce objevuje stále nové kusy a díky odvaze nasazovat i hry méně známé, méně obvyklé či komplikovanější se o slováckou scénu zajímá také stále více režisérů, kteří si domlouvají spolupráci se souborem třeba na tři roky dopředu a rádi se vracejí.<br />
Změnil se také způsob propagace divadla. „Tlačí nás k tomu doba a nová média. Snažíme se je využívat, abychom oslovili co nejširší spektrum veřejnosti. Na sociální síti máme z divadel druhý největší počet fanoušků v celé republice. Před námi je jen Dejvické divadlo, které má v angažmá například Ivana Trojana,“ říká Kubáník. „Dobře nám fungují i webové stránky, které se snažíme příliš neinovovat, aby se v nich diváci bez potíží vyznali,“ dodává.<br />
Divadlo se za poslední dvě desetiletí změnilo i po stránce ekonomické. Od roku 2003 už není jeho provozovatelem Okresní úřad, ale město Uherské Hradiště, které je z velké části financuje. Současně je ale tato příspěvková organizace stále soběstačnější. Zatímco před 10 a 20 lety pokryl výtěžek z představení a za pronájem sálu zhruba jednu čtvrtinu nákladů, dnes je divadlo soběstačné z 37 procent. Nejvíc peněz jde přitom na mzdy zaměstnanců, kterých je ve Slováckém divadle 67.<br />
Zanedbatelné nejsou ani náklady na energie a ty, které se týkají výpravy, scény a kostýmů. „Jsou ale nezbytné k tomu, aby umělecké dílo mělo potřebnou kvalitu. Když to přeženu, mohli bychom mít kulisy nakreslené na plátně či papundeklu, ale bojím se, že o práci v takovém divadle by postupně ztratili zájem režiséři, dramaturgové, herci a nakonec i diváci. Výsledkem by nebyla úspora, ale jen úpadek a možná i krach divadla,“ je přesvědčen Kubáník.</p> <p>Ideál – vícezdrojové financování<br />
Kromě toho, co si divadlo vydělá samo a co dostane od města – svého provozovatele, se snaží hledat také sponzory. „Bohužel na rozdíl od fotbalu či hokeje nemůžeme nabídnout sponzorům velkoplošnou reklamu v divadle, natož v televizi, dokonce ani na kostýmech či kulisách. Proto máme spíš drobnější dárce,“ vysvětlil Kubáník s tím, že divadlo má obyčejně sponzorské partnery na jednotlivé inscenace, kterým veřejně poděkuje vždy před uvedením premiéry.<br />
Další postesknutí se týká toho, že v Česku neexistuje zákon o vícezdrojovém financování, tedy stav, kdy by provoz divadla nebyl jen na bedrech města, ale podílely se na něm také kraj a stát, které dnes přispívají jen výjimečně. „Abychom nemuseli každou chvíli řešit nějaké volání o pomoc a zároveň aby případný výpadek jednoho ze zdrojů naši existenci neohrozil. Tento zákon by divadlům určitě hodně pomohl.“<br />
Největší nejistotu zažilo Slovácké divadlo krátce po revoluci, kdy hrozilo, že bude stálá scéna v Hradišti zrušena. Další velká krize nastala letos, kdy město z ministerstva financí nezískalo peníze, které dřív dostávalo, a vypadalo to, že nebude mít z čeho provoz divadla financovat. „Nakonec se to na ministerstvu vyřešilo, ovšem pouze dočasně, na dva roky. Co bude dál, zatím nevíme. Ale je před volbami, třeba někdo najde způsob, jak by mohlo Slovácké divadlo fungovat důstojně,“ dodává Kubáník.</p>