<p>UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Dráždíme hada bosou nohou, přiznává ředitel Slováckého divadla Igor Stránský. Inscenaci, kterou Slovácké divadlo představí divákům 18. ledna, zatím jiný soubor nehrál. Téma je totiž ožehavé. Hra „Zítra se bude pohřbívat všude“ autorky Blanky Fišerové paroduje nejen některé manýry a nešvary samotných divadelníků, ale otevřeně kritizuje také postoj některých městských úředníků. Ti, o kterých pojednává představení, například dospějí k rozhodnutí, že oblastní divadlo může ušetřit peníze tím, že propustí herce. Hrát mohou přece s přehledem sami zaměstnanci úřadu v čele s primátorem.</p> <p>„Je to velmi černá komedie, která myslím docela realisticky vypráví o jednom oblastním divadle ve finanční krizi a také o krizi v kultuře,“ přiblížila dramaturgyně Iva Šulajová. Úředníci, z nichž se v příběhu stanou herci, nejdřív přemýšlejí, co budou hrát. S nápadem přichází opět primátor, který sepíše hru Pohřbívání. „Tu chce využít pro svou předvolební kampaň. A pohřbívání přímo na jevišti dostává zelenou,“ dodává Šulajová.<br />
Po tématu sáhla před několika měsíci mimo jiné i proto, že i její domovská scéna v Uherském Hradišti řešila otázku své budoucnosti. Poté, co město jako provozovatel divadla nedostalo od státu očekávaný devatenáctimilionový příspěvek, hledal se způsob, jak nečekanou situaci vyřešit. „Padaly nejrůznější nápady, co se souborem udělat. Mezi nimi i ten, aby jej město zrušilo,“ zavzpomínal na těžké období ředitel Stránský. Hradišťští zastupitelé ale nakonec rozhodli, že divadlo pro příští dvě sezóny podpoří z peněz města.<br />
„Hru ´Zítra se bude pohřbívat všude´ jsem nabídla snad všem českým divadlům, jediné Slovácké ale zareagovalo nadšeně. Ostatní, pokud vůbec odpověděla, byla spíše pohoršena a tvrdila, že téma je jim cizí,“ přiznává autorka scénáře Blanka Fišerová. Situaci v českém divadelnictví podle svých slov dobře zná, mimo jiné i z několikaletého vedení opavské činohry. Důvod, proč dát od podobné komedie raději ruce pryč, není podle ní v tom, že by se českých divadelníků netýkala, ale spíš v obavách, aby situace oblastních scén nebyla ještě horší.<br />
„My jsme zvolili opak, i když je možná trochu riskantní. Raději než do písku dáme hlavu do oprátky. A uvidíme. Třeba se nám podaří vyprovokovat na téma budoucnosti divadla novou diskusi a někdo přijde s dobrým nápadem, jak pomoci,“ uvažuje herec a mluvčí souboru Josef Kubáník. Koneckonců provokování má Slovácké divadlo i jako svůj letošní reklamní slogan. Přeskočilo nám, vysvětlují umělci veřejnosti, potom, co se v letním parnu projeli městem na běžkách a vykoupali se v kašně, nebo když vítají publikum s potápěčskými ploutvemi na nohách.<br />
Pokud jde o repertoár, odvahu vybočit z řady měli slováčtí divadelníci i v předchozích letech, kdy uvedli podobně odmítanou hru Villon F. (Na krk oprátku ti věší), která pak získala na festivalu České divadlo trofej jako jedna ze tří největších divadelních událostí roku. </p> <p>Snažíme se, jednáme, sami ale provoz divadla neutáhneme, říkají radní. Co bude dál s divadlem, které má největší počet abonentů v republice a sbírá umělecká ocenění, tím si podle místostarosty Uherského Hradiště Evžena Uhera láme vedení města hlavu už několik měsíců. Když se rozhodlo škrty státu zalepit samo, znamenalo to, že místo pěti milionů, které dávalo divadlu dřív, vytáhne z městské kasy milionů dvacet. „Je to šest procent daňových příjmů města. Na to, abychom takovou částku platili i nadále, město určitě nemá,“ uvedl Uher. Radnice proto zahájila jednání se Zlínským krajem. Kraj sice požadavek na dotaci neodmítnul, jestli ale pomůže a jakou částkou, bude jasné až po sestavení krajského rozpočtu začátkem příštího roku. Pravděpodobně ale půjde o příspěvek jednorázový.<br />
Vedení hradišťské radnice se už dřív snažilo přizvat k financování divadla nejen kraj, ale také okolní obce. „Z průzkumu návštěvnosti divadla totiž vyplynulo, že téměř 80 procent publika tvoří právě lidé z okolních obcí,“ sdělil Uher. Z padesáti oslovených starostů se ale ozvali pouze dva, kteří byli ochotni se na finanční spolupráci domluvit. „Přitom škrty, kvůli kterým jsme přestali dostávat na divadlo peníze, souvisejí mimo jiné i s rozpočtovým určením daní, díky němuž si právě malé obce přilepšily,“ podotknul místostarosta.</p> <p> Ideální by podle vedení divadla, města i kraje byla systémová změna, která by kulturní instituci zajistila vícezdrojové financování. To se také zástupci divadla i radnice snaží prosadit prostřednictvím Asociace profesionálních divadel. Asociace už vloni upozornila na nerovnost, s jakou stát podporuje divadla v Praze a ve zbytku republiky. Petici „Pomozte svému divadlu“ podepsalo jedenáct a půl tisíce lidí. Zákon je prý už rozpracován, teď bude záležet na prioritách a přístupu nové vlády i sněmovny. „Vícezdrojové financování profesionálních divadel myslím velmi dobře funguje v Německu a ve Francii. Na provozu se pravidelně a podobným dílem účastní jak města, tak i kraje a stát,“ dodal Uher.<br />
Ve snaze najít možné varianty úspory, ale také zmapovat si lépe činnost Slováckého divadla zadalo město audit. Ten souvisí také s rozhodnutím současného ředitele a manažerky divadla odejít v roce 2015, zhruba po dvaceti letech, ze svých funkcí.<br />
„Budoucí dobré ekonomické fungování divadla závisí hodně i na jeho novém vedení. Proto chceme, aby výběrové řízení na tyto dvě funkce bylo připraveno důkladně a s časovým předstihem,“ uvedl radní Uher.<br />
Výběrové řízení proto proběhne už v první polovině příštího roku a bude dvoukolové.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“