<p>PRAHA: Chcete si zlepšit angličtinu a ještě se něco zajímavého dovědět o literatuře? Potom neváhejte navštívit čtenářskou skupinu v kavárně The Globe (Pštrossova 6, Praha 5). V příjemném prostředí kavárny se náruživí čtenáři setkávají každou druhou středu od půl osmé večer. Skupinu vede Richard Capes, který mi v rozhovoru prozradil více.</p> <p>Jak dlouho žijete v České republice a jak se zde živíte? </p> <p>Žiji v Praze již tři roky, ačkoliv mám pocit, jako by to byl rok a půl. Zdá se, že čas zde letí rychleji než jinde. Pokoušel jsem se přesvědčit svého kamaráda, vědce, aby prozkoumal, jak je to možné (smích). Pracuji zde jako učitel angličtiny. Nedávno jsem také začal pracovat pro nový britský server „More Thought“ (www.moretht.blogspot.com), kde publikuji rozhovory s různými spisovateli.</p> <p>Odkud jste?</p> <p>Pocházím z vesničky Nafferton, která leží na severovýchodě Anglie.</p> <p>Proč jste odcestoval právě do Prahy?</p> <p>Skončila mi smlouva na Hullově univerzitě, kde jsem přednášel o anglické literatuře a filmu a chtěl jsem z Anglie na čas vycestovat. Vlastně ani nevím, proč jsem si vybral Českou republiku a ne jinou evropskou zem. Možná, že moje rozhodnutí bylo ovlivněno tím, že mám rád filmy České nové vlny. Líbí se mi zejména film Lásky jedné plavovlásky (1965) od Miloše Formana, Spalovač mrtvol od Juraje Herze (1969) a také filmy od surrealisty Jana Švankmajera. </p> <p>V kavárně The Globe vedete čtenářská setkání. Jak jste se k této práci dostal? Jakou literaturou se na setkáních zabýváte?</p> <p>Pravidelně jsem se těchto setkání účastnil a když se v červnu 2009 vedoucí této skupiny rozhodl odcestovat zpět do Ameriky, dostal jsem od manažera kavárny nabídku vést setkání místo něho. S tím jsem okamžitě souhlasil. Od té doby jsme se již setkali takto asi padesátkrát! Probíráme různé literární žánry. V minulosti jsme například četli knihy od Terryho Prachetta, Haruki Murakamiho, Bohumila Hrabala a dalších. </p> <p>Jak často pořádáte čtenářská setkání?</p> <p>Setkání se konají každých čtrnáct dní, vždy ve středu od půl osmé večer. Průměrně se zúčastní patnáct čtenářů. Z jedné čtvrtiny jsou to Češi, zbytek Francouzi, Němci, Američané a další národnosti.</p> <p>Tato setkání pořádáte zdarma. Plánujete ještě nějaké podobné dobrovolnické aktivity?</p> <p>V roce 2012 chceme zorganizovat podobnou filmovou skupinu, kde by vstup byl také zdarma. Tuto skupinu by vedl filmový expert Csilla Barkász. Každý týden se promítneme jeden film, a potom bude následovat diskuze. Osobně plánuji také uspořádat výstavu skvělé fotografce Anně Kazanové, která rovněž žije v Praze. Její fotografie si můžete také prohlédnout na http://www.annakazanova.com.</p> <p>Jaká je vaše nejoblíbenější literatura?</p> <p>To je obtížná otázka. Líbí se mi všechny literární žánry. Ale můžu vám vyjmenovat pět nejlepších knih, které jsme četli v rámci naší skupiny: Zámek od Franze Kafky, Moravagine (anglický název) od Blaise Cendrarse; Vyděděnec od Ursuly Le Guinové; Příběh oka od George Bataille; a Malá apokalypsa od Tadeusze Konwickiho.</p> <p>Jak vidíte budoucnost klasických tištěných knih v elektronické éře?</p> <p>Nevím. Nemám nic proti čtenářům elektronických knih. Pokud někdo hodně cestuje, tak je pro něho samozřejmě mnohem jednodušší nahrát si několik elektronických knih, než je vozit v tištěné formě. Osobně, pokud mohu, upřednostňuji tištěné knihy a vím, že mnoho lidí, se kterými jsem o tom hovořil, to má dané stejně jako já. Knihkupectví rozhodně v brzké době nevymizí. </p> <p>Členem naší skupiny se může stát každý, stačí přijít a předem si přečíst knihu, o které budeme hovořit, nebo ji alespoň začít číst. Knihy, o kterých diskutujeme, pravidelně zveřejňujeme na webových stránkách. Členství ve skupině je zdarma. Pokud chcete být informováni o všech dalších setkáních a aktivitách naší skupiny, pošlete nám email na globereadinggroup@gmail.com.</p> <p>Více info na:<br />
http://www.globebookstore.cz</p> <p>Adresa:<br /> The Globe Bookstore and Cafe, s.r.o.<br /> Pštrossova 1925/6, 110 00 Praha-Nové Město</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: V prosinci vyšlo aktuální číslo Divadelní revue s názvem Živá síla scénografie: prostor, tělo, vjem. Zaměřuje se na téma scénografie, v co nejširším pojetí a v co největším historickém záběru. Částečně se vrací i k Pražskému Quadriennale a připomíná sympozium Scenography Working Group IFTR/FIRT. Je věnováno dlouholeté vedoucí Kabinetu pro studium českého divadla, iniciátorce vzniku Divadelní revue a někdejší organizátorce sympozia SWG IFTR/FIRT, Evě Šormové, která by se letos dožila osmdesáti let.