Co se děje

„Festival je opět koncipován jako setkání s předními domácími i zahraničními formacemi, které jazz prezentují v jeho nejaktuálnější podobě s přesahy do mnoha jiných žánrů včetně elektroniky, funku nebo rapu,“ říká ředitel festivalu Jan Gregar. Stejně jako v předchozích letech bude program na Karlově náměstí živě přenášet Český rozhlas Vltava a bude jej moderovat David Brada, Jan Gregar, Marta Kloučková a Sára Vondrášková.

Mladí ladí jazz Open air je přístupný zdarma, ale je možné jej podpořit nákupem dobrovolné vstupenky: https://goout.net/cs/listky/mladi-ladi-jazz-open-air-2024/olww/. Více informací je k dispozici na www.mladiladijazz.cz. Spolupořadatelem akce je městská část Praha 2.

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) vyhlásila již před 13 lety 30. duben jako Mezinárodní den jazzu. Po celém světě se v tento den konají různé koncerty a připomínkové akce. Open air na Karlově náměstí v Praze je každoročně největší akcí v České republice, jež se k Mezinárodnímu dni jazzu hlásí a zároveň prvním venkovním festivalem tohoto jara. Mezi účinkujícími se i letos objeví přední zahraniční soubory přesahující jazzové hranice. Skupina Jazzanova vznikla v roce 1995 a tvoří ji šestice berlínských DJů a producentů. Má za sebou několik remixových kompilací i studiových desek, které vydává na svém labelu Sonar Kollektiv. Nejnovějším albem těchto předních představitelů nu-jazzu, chilloutu a jazz housu je nahrávka Face at My Window z roku 2023. Domácí scénu na open air na Karlově náměstí zastoupí pražská hip-hopová legenda Prago Union soustředěná kolem „mistra slova“, rapujícího básníka Adama Svatoše známého pod nickem Kato. Skupina ověnčená několika cenami Anděl vydala své dosud poslední, osmé album Příduhned v roce 2022. Na festivalu vystoupí tak, jak ji ještě většina lidí neslyšela – v jedinečné show obohacené o trumpetu, saxofon, trombon a tubu svébytného „brass bandu“ Krotitelé Dechů.

Belgičtí Don Kapot kombinují free jazz, afrobeat a krautpunk a před nedávnem vydali svou čtvrtou desku I Love Tempo, na níž nešetří nejrůznějšími zvuky, samply ani sebeironií, jež v jejich hudbě hraje velkou roli. Německá fusion parta Searching for Home vystupuje od roku 2016 a poslední album Hidden Errors vydala v roce 2022. V loňském roce zvítězila v soutěži Jazzfruit pořádanou Mladí ladí jazz. U její kolébky stáli dva bubeníci, postupem času se však skupina rozrostla v jedenáctičlenný band studovaných muzikantů, kteří se nebojí kořenit své pojetí jazzu a fusion třeba o trapové beaty nebo africký folklor. Tradičně se mohou návštěvníci těšit na stage Českého rozhlasu Vltava a jejich rozhovory se zajímavými hosty a chill out zónu.

Speciálním partnerem Mladí ladí jazz Open Air je Budějovický Budvar a o čerstvě čepovaný Budvar budou moci během festivalového dne návštěvníci soutěžit. O pohodlné sezení návštěvníků se postará Pražská plynárenská, která bude rozdávat speciální podsedáky. Na místě nebude také chybět cisterna s pitnou vodou zdarma, kterou zajišťují Pražské vodovody a kanalizace.  V průběhu odpoledne i večera bude pro návštěvníky připravena i celá řada stánků s občerstvením nabízejících nejrůznější druhy jídel, kávu nebo prosecco.

Festival Mladí ladí jazz šestnáctým rokem nabízí koncerty interpretů, kteří se nebojí bořit zažité jazzové škatulky a otevírají je nejrůznějším hudebním žánrům. Sází na aktuální objevy mezinárodní scény a nezapomíná ani na domácí kapely a interprety. Vyhlašuje soutěž pro nové hudební projekty Jazzfruit a pravidelně pořádá v klubu Jazz Dock koncert mladých hudebníků. Každoročně 30. dubna slaví na Karlově náměstí mezinárodní den jazzu akcí s názvem Mladí ladí jazz Open Air a ve spolupráci se spoludržitelem Grammy Oranem Etkinem pořádá sérii interaktivních koncertů Mladí ladí dětem. Podílí se také na vzdělávání ve školách s projektem Timbalooloo do škol nebo organizuje workshopy pro rodiče s dětmi či pedagogy. Jeho pořadatelem je organizace Nerudný fest, která pravidelně pořádá Koncert pro budoucnost a festivaly Praha žije hudbou a Student fest.

Více informací:

Web: www.mladiladijazz.cz
Facebook: www.facebook.com/mladiladijazz/
Instagram: https://www.instagram.com/mladiladijazz/
YouTube kanál: www.youtube.com/channel/UCNkQH82TDFzveqpxZsW5Mrw
Spotify: https://open.spotify.com/playlist/3eJJFlh7dTYAx0gHaWkjQG?si=018a136d7ea14e76

Za podpory: Magistrát hl. m. Prahy, Ministerstvo kultury České republiky 
Spolupořádá: MČ Praha 2
Hlavní mediální partner: Český rozhlas Vltava
Speciální partneři: Budějovický Budvar, Pražská plynárenská
Partner: Pražské vodovody a kanalizace
Mediální partneři: Rádio 1, Český rozhlas Jazz, Český rozhlas Radio Wave, Jazzport, BIO OKO
Pořádá: Nerudnýfest.cz, Mladí ladí jazz
Jsme součástí: European Jazz Network, International Jazz Day

Vize režisérky pro film "Plevel" překračuje rámec uprchlické krize, která byla původně inspirací pro tento projekt. Místo toho se snímek zabývá univerzálními tématy strachu, neznáma a síly přijetí změny. Prostřednictvím olejomalby na skle Pola Kazak oživuje svět, v němž se člověk snaží najít harmonii uprostřed zmatku.

“Animační technika, kterou si Pola vybrala, je náročná, ale výsledek je velmi emotivní. Když se produkce z nějakého důvodu zpomalí, je těžké vrátit se do původního animátorského tempa dvou vteřin filmu denně - což odpovídá přibližně malbě 16 obrazů. Ale Pola se s tím poprala, podobně jako hlavní hrdinka filmu, nakonec našla energii a harmonii a podařilo se jí vykouzlit něco, z čeho divákovi bude běhat mráz po zádech,” prozradila producentka Mária Môťovská z MAUR filmu. 

"Plevel" představuje alegorii, v níž se sbližování chaosu a řádu stává bojištěm za lidský stav. Na pozadí nekonečných polí zarostlých plevelem se krásná zahrada pečlivě udržovaná Zahradnicí stává ohniskem živelného boje. To, co začíná jako nevinné setkání, se mění v boj o přežití a snahu zachovat stávající svět za každou cenu.

“Pojala jsem film jako animovaný mýtus o chaosu, který se snaží vniknout do uspořádaného
a logického světa člověka a o tom, že hlavním nebezpečím je právě tento strach a příliš impulzivní jednání v jeho důsledku. Příchod nové zkušenosti nemusí vždy znamenat katastrofu. Není potřeba se jí vždy bránit za každou cenu. Právě nekonečné míšení cizího-nového a známého­‐starého je nakonec jedinou věcí, která nás může obohatit a posílit”, dodává režisérka. 

"Plevel" získal podporu Státního fondu kinematografie a Nadačního fondu FILMTALENT Zlín, což umožnilo jeho cestu od vzniku až po světovou premiéru na Festivalu v Cannes, po níž bude následovat projekce na Animafestu v Záhřebu (3.-8. června) a na festivalu v Annecy
(9.-15. června). V kinech ho diváci uvidí jako součást pásma “Čtyřhlas” spojující studenty napříč filmovými univerzitami v České republice. 

O FILMU

Režie, scénář, výtvarná koncepce, animace – Pola Kazak
Kamera – Jakub Lojda
Hudba – Sergey Cheremisinov
Zvuk – Mirek Šmilauer (Polka)
Střih – Alisa Sheli
Hlas – Zuzana Hykyšová-Petráňová
Colorgrading – Vojtech Štetka
VFX – Bohdan Buďárek, Petr Charvát / Tomáš Holub, Tomáš Hájek (HatoHoto)
Produkce – Marcela Vrátilová

Producenti – Mária Môťovská, Jiří Pecinovský, Martin Vandas (MAUR film, CZ)
Koproducent – Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku

„Když procházíme jednotlivá díla sbírky, je zřejmé, že kurátoři Nathalie Hoyos a Rainald Schumacher velmi obezřetně vybírají ta, které bez ohledu na zemi původu spojují angažovanost a potřeba upozornění na společenské problémy,” popisuje ředitelka a kurátorka GHMP Magdalena Juříková. A dodává, že sbírka Art Collection Telekom je inspirativní zejména proto, že přináší soubor děl z území, které bylo spojené východním blokem a mělo tak jen málo odlišnou realitu. „Uplynulé tři dekády nás výrazně odlišily, a to se pochopitelně vepsalo i do výpovědí zastoupených umělců. Takto postavená sbírka se může jevit jako poněkud naléhavý apel, ale vzhledem ke znepokojivému a výbušnému vývoji kolem nás je to nanejvýš žádoucí a trefné.”

Ohrožení demokracie, rovnoprávnost a rasismus

Expozice je rozdělena do několika tematických okruhů. Jedna z místností se zaměřuje na křehkost demokracie a sílu manipulace a autoritářských režimů. Tu otevírá obraz s názvem Něco je…2 od Daniela Balabána. Stojí na něm necelá desítka figur s obličeji upřenými k obloze, z níž padají kusy popela. Dílo, které na této výstavě zastupuje sbírky Galerie hlavního města Prahy, vzniklo před dvěma lety a je reakcí na tragickou situaci obyvatel napadené Ukrajiny. Na ruskou agresi odkazují i deníkové záznamy z února 2022 ukrajinské konceptuální výtvarnice Alevtiny Kakhidze a kreslené momentky z ukrajinského Majdanu umělkyně Lesie Khomenko.

Rozdílné postavení žen v Evropě ukazují portrétní fotografie, které působí až lifestylovým dojmem. Za velkými brýlemi se však u každé ženy skrývá příběh dotýkající se témat, jako je právo na potrat nebo možnost odejít z násilného vztahu. Osobní vzpomínky zasazené jak do soukromých zkušeností, tak i historických příběhů sdílí bosenská umělkyně Šejla Kamerić. Její autoportréty reflektují dospívání během války v Sarajevu v 90. letech. K válkám v Jugoslávii se vrací i fotografie Igora Grubiće. Chorvatský fotograf zachycuje horníky, kteří organizovali stávky proti Slobodanu Miloševići.

Technologický pokrok, klimatická krize a duševní zdraví

Jakou rychlostí se vyvíjí technologie a jaké přinášejí výzvy odráží i díla Lenky Glisníkové. Umělkyně ve svých plastikách zpochybňuje současné změny životního stylu člověka, k nimž dochází v důsledku neregulovaného technologického pokroku. Ve stejné místnosti můžeme najít i sochu Anny Hulačové s názvem Agro-Kosmo, zobrazující astronauta pěstujícího živiny i mimo planetu Zemi. K životnímu prostředí a péči o něj se vztahují i fotografie zachycující dopad člověka na přírodu.

Výstavu uzavírají díla odkazující na duševní zdraví, nutnost péče o sebe samé, ale i o společnost jako celek. Jedním z nich je i dílo Group Therapy české umělkyně Evy Koťátkové, která letos reprezentuje Česko na benátském Bienále. Její dílo v kontextu celé výstavy shrnuje nutnost sdílení problémů i palčivých témat a vyvolání dialogu. A to jak mezi díly samotnými, tak mezi díly a návštěvníky. „Tato výstava je především o humanistických hodnotách, které jsou vnitřním kompasem pro jednotlivce, ale také pro společnost. Hodnoty, které určují způsob, jakým spolu žijeme, respektujeme druhé a organizujeme demokratickou a otevřenou společnost – proti všem pravicově extremistickým tendencím a autokratickým diktátorům. A právě pohled, hodnocení a sdílení hodnot je tak potřebná skupinová terapie,” uzavírají kurátoři umělecké sbírky společnosti Deutsche Telekom Nathalie Hoyos a Rainald Schumacher.

„V roce 2010 jsme založili sbírku Art Collection Telekom, která se zaměřuje na současné umění ze střední, východní a jihovýchodní Evropy. Mnohá díla z této sbírky reflektují společenské a politické změny a důležitá témata dnešní doby. Deutsche Telekom vnímá komunikaci jako svou hlavní činnost a považuje se za jejího zprostředkovatele. Skrze Art Collection Telekom chceme podpořit umělce z daného regionu a přispět otevřené, komunikativní kultuře, která je důležitá pro vzájemné porozumění napříč Evropou,“ dodává Antje Hundhausen, viceprezidentka pro Brand Experience, Deutsche Telekom.

Výstavu Group Therapy lze v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí navštívit od 26. dubna do 11. srpna 2024.

Propagaci výstavy podporuje T-Mobile Česká republika. „Deutsche Telekom v letošním roce představuje svou uměleckou sbírku v Praze a mám radost, že se ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy podařilo dát dohromady tak působivou výstavu. Našim zákazníkům chceme nabídnout přístup k současnému umění a zapojit je do dialogu o umění a hodnotách, a proto mohou díky Magenta Moments získat vstup na výstavu zdarma,“ říká Maximiliano Bellassai, obchodní ředitel pro rezidentní zákazníky společnosti T-Mobile.

Kurátoři výstavy: Nathalie Hoyos, Rainald Schumacher, Magdalena Juříková, Martin Netočný

Grafické řešení: Anymade Studio

Výstava se koná pod záštitou jeho excelence Andrease Künneho, velvyslance Spolkové republiky Německo v Praze.

Výstavní program Galerie hlavního města Prahy je podporován Ministerstvem kultury České republiky.

Mediální partneři: Artikl, Artmap, Art Antiques, Radio 1, FlashArt, Artalk, A2

Vstupné: 200 Kč plné (dospělí) / 90 Kč snížené (studenti a senioři)

Více informací o výstavě a GHMP najdete na webu, Instagramu a Facebooku.

Přerovská ornitologická stanice ORNIS je přírodovědné oddělení Muzea Komenského v Přerově, zaměřené na výzkum ptáků a ekologickou výchovu. Její historie se začala psát téměř před sto lety, kdy skupina nadšenců pod vedením Františka Gintera založila v Přerově Moravský ornitologický spolek (1932) a později Výzkumnou ornitologickou stanici (postavena 1938). „Za prvotní stavbu ručili představitelé spolku svým vlastním majetkem,“ pouští se do vyprávění o historii stanice její dlouholetý vedoucí, ornitolog Josef Chytil. „Po válce prošla stanice několika neveselými etapami, až se konečně stala součástí tehdejšího Vlastivědného ústavu v Přerově. Na začátku 80. let byla výrazně přestavěna a zvýšena o jedno patro, aby pak v roce 1997 byla zničena katastrofální povodní. Po celou dobu její existence ale nepřestávala sbírkotvorná činnost, díky které zde nyní nalezneme největší sbírku ptačích preparátů a vajec české provenience. Vzhledem k mnoha zmíněným peripetiím jsme se rozhodli tuto historii zvěčnit i formou hraného filmu.“

Film vznikl v souvislosti s nejnovější rekonstrukcí budovy ORNIS (dokončenou 2023) a novou expozicí Ptáci Česka, jejíž součástí je i kinosál. Financování filmu bylo zajištěno prostřednictvím účelových prostředků pro přípravu expozice poskytnutých Olomouckým krajem. Dofinancování proběhlo se souhlasem zřizovatele z rezervních prostředků Muzea Komenského. „Rekonstrukce ORNIS patřila k největším investičním projektům Olomouckého kraje v oblasti kultury v uplynulých letech,“ dodává Jan Žůrek, radní Olomouckého kraje pro kulturu a památkovou péči. „Jsem rád, že příběh tohoto unikátního místa i sbírky, která je zde spravována, se dostává k veřejnosti i ve filmové podobě. Obzvlášť mě pak těší uvedení na světovém festivalu Academia Film Olomouc.“

Krátký film je odvyprávěn z pohledu tří fiktivních členů stanice, kteří byli svědky její historie a vývoje v jednotlivých etapách 20. a 21. století. V jejich vzpomínkách se vracíme do času, kdy byla stanice založena a jejich vyprávění nás zavede až do současnosti. Členové nám představí nejen pestrou činnost stanice, ale i výrazné osobnosti, které stanici formovaly. Neopomenou vzpomenout na historické milníky, které zásadně ovlivnily chod stanice a životy jejích členů. "Nechtěli jsme natočit suchý, učebnicový výklad historie ozdobený infografikou a animacemi,“ říká o filmu režisérka Marie Dvořáková, držitelka studentského Oscara za krátký film Kdo je kdo v mykologii, který byl promítán na různých mezinárodních festivalech. „Snažili jsme se do filmu dostat lidský pohled, který v sobě nese emoce. Příběh jsme dramaturgicky vystavěli tak, aby diváka okamžitě vtáhl do děje, byl živý, ale zároveň informoval, i pobavil. Chtěli jsme v divákovi navodit pocit, že historii stanice sám prožil. Fiktivní postavy jsou záměrně vybrané tak, aby se s nimi divák mohl snadno identifikovat."

V hlavních rolích se představí Johana Schmidtmajerová, Zdeněk Pecháček, Josef Bobeš Havelka, ale také samotní pracovníci stanice a významné vědecké osobnosti v oblasti ornitologie a ostatních přírodních věd, jako například prof. František Marec v roli zakladatele stanice Františka Gintera. Za kamerou stáli Adam Oľha (Nový život, Rekonstrukce okupace) a Martin Žiaran (Vlastníci, Čertí brko, Učitelka). Obrazové postprodukce se zhostila společnost UPP. Archivní materiály poskytl Národní filmový archiv, Česká televize, Jan Šikl a TV Přerov. Snímek se natáčel mimo jiné v prostorách Divadla Minor v Praze, Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a u rybníka Nesyt na jižní Moravě.

Zvláštní uvedení filmu se koná v rámci programu AFO v pátek 26. dubna v 16.30 ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Součástí promítání bude i diskuse se zástupci tvůrců filmu. Pozvání přijala režisérka Marie Dvořáková, herec a ředitel Divadla Minor Zdeněk Pecháček a ornitologové Martin Vymazal (ORNIS) a Ondřej Kauzál (Akademie věd ČR). Film se posléze stane součástí expozice Ptáci Česka v prostorách ORNIS, kde bude v kinosále volně dostupný ke zhlédnutí všem návštěvníkům.

www.prerovmuzeum.cz

Šestá opera Bedřicha Smetany byla jeho první spoluprací s Eliškou Krásnohorskou, která našla inspiraci pro libreto ve stejnojmenné povídce Karolíny Světlé. Světová premiéra se odehrála 7. listopadu 1876 v Prozatímním divadle v Praze. „Hubička je plná fantastické hudby, zvlášť když si uvědomíme, že Smetana tuto hudbu v životě neslyšel, protože celou Hubičku napsal, když už byl hluchý. Čím víc toto dílo studuji, tím víc se s každým taktem skláním před jeho genialitou,“ říká dirigent a šéf opery Jiří Petrdlík. Podle slov dramaturga Vojtěch Franka sám skladatel považoval Hubičku za svou do té doby nejzdařilejší operu. „Dramaturgická sevřenost díla a množství krásných lyrických míst mu mohou dát za pravdu,“ doplňuje Frank.

Děj opery se točí kolem hubičky, kterou Lukášovi Vendulka z úcty k jeho mrtvé ženě nechce dát dřív, než se stane jeho ženou. Děj sice není nijak komplikovaný, podstatnou roli v něm ale hraje promyšlená psychologie postav. „Hubička je o lidech, jejich síle i slabosti. Je o míjení na té nejkřehčí úrovni vztahů, o víře a důvěře, úctě i odvaze.“ vysvětluje Magdalena Švecová. „A i když nám může připadat, že hádat se o hubičku je přinejmenším úsměvné, rozhodně jsou zmíněné vztahy založené na skutečných prožitcích, které mohou mít mnohem hlubší kořeny, než se na první pohled jeví.“

Inscenace Magdaleny Švecové se scénografií a kostýmy Zuzany Přidalové evokuje život našich předků ve vsi v Podkrkonoší, kde křesťanské tradice soužijí s pohanskou pověrčivostí a kde si lidé na živobytí přivydělávají třeba i pašeráctvím. „S výtvarnicí Zuzanou Přidalovou vycházíme z přírodních, vizuálně příjemných materiálů, nejvýraznějším prvkem budou motivy modrotisku. Částečně jsme se inspirovaly v Jilemnici – Hubička se odehrává v podhůří, kde má modrotisk dodnes své místo,“ přibližuje vizuální stránku inscenace režisérka.

„Ještě nedávno patřila Smetanova Hubička k základním představením všech českých operních scén. Dnes je uváděna daleko méně, a proto s nadšením vítám znovu zařazení této opery v rámci Roku české hudby 2024 do repertoáru DJKT. Diváci se mohou těšit na krásnou hudbu a ztvárnění nefalšovaných lidských charakterů,“ říká radní města Plzně Eliška Bartáková.

Smetanovy opery v DJKT

Příležitost vidět v Plzni všechny Smetanovy opery měli diváci naposledy před 40 lety. DJKT uvádí Smetanovy opery ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě. Inscenace Prodaná nevěsta, Dalibor, Hubička a Čertova stěna v nastudování plzeňského operního souboru mohou diváci navštívit v průběhu roku několikrát, celou etapu uzavře ostravské divadlo, které v rámci epilogu Roku české hudby v lednu 2025 představí ve Velkém divadle Branibory v Čechách, Dvě vdovy a Tajemství. „Pomyslným vrcholem celého cyklu bude jediné galapředstavení slavnostní opery Libuše v lochotínském amfiteátru v rámci Noci s operou,“ doplňuje ředitel divadla Martin Otava. Viola – devátá nedokončená Smetanova opera zazněla v únoru na slavnostním koncertě V hudbě život Čechů. Nejmenší diváci se mohou seznámit s operní tvorbou Bedřicha Smetany návštěvou inscenace Prodáváme nevěstu, která se vrátí na Malou scénu 5. října 2024.

Vstupenky mohou diváci zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

Bedřich Smetana

Hubička

Libreto                                        Eliška Krásnohorská

Hudební nastudování                      Jiří Petrdlík

Dirigent                                      Jiří Petrdlík / Jiří Štrunc

Režie                                          Magdalena Švecová

Výtvarnice scény a kostýmů            Zuzana Přidalová

Pohybová spolupráce                     Kristýna Miškolciová

Dramaturgie                                    Vojtěch Frank

Sbormistr                                         Jakub Zicha

Sbormistryně dětského sboru        Anna Marie Lahodová

Hudební příprava                            Maxim Averkiev, Martin Marek

Otec Paloucký                                  Pavel Klečka

Vendulka, jeho dcera                      Ivana Veberová

Lukáš, mladý vdovec                       Michal Bragagnolo / Richard Samek

Tomeš, švagr Lukášův                     Martin Bárta / Jakub Hliněnský

Martinka, teta Vendulčina              Jana Foff Tetourová

Matouš, starý pašíř                         Jevhen Šokalo

Barče, děvečka u Palouckých          Radka Sehnoutková / Marie Šimůnková

Strážník                                     Petr Horák / Jan Ondráček

Premiéra 27. dubna 2024 ve Velkém divadle

Nejbližší reprízy 3. a 14. května 2024

Zlomovou událostí v dosavadní existenci Police Symphony Orchestra je letošní premiéra dokumentárního filmu Velký finále, který mapuje život orchestru v období let 2019–2022. Od oslav desátých narozenin ve vyprodané pražské Lucerně, kde se mladým hudebníkům splnil jeden ze snů, přes útlum do ticha pandemie až po Velké finále Smetanovy Litomyšle. Přijme jejich pozvání Paul McCartney a podaří se jim opravdu postavit šapitó a uspořádat benefici pro tisíce fanoušků? A jde vůbec mezi tím vším najít cestu k rovnováze mezi osobním a pracovním životem, nadšením a dospíváním? Velký finále je výpovědí o životě obyčejných mladých lidí, zapálených pro hudbu a odhodlaných plnit si své sny navzdory překážkám.

„Tento rok vnímáme jako zlomový. Do kin v létě vstoupí dokumentární film o orchestru, našem životě s ním, na jevišti i v zákulisí. Po pražské premiéře nás čekají filmové projekce s koncerty v Brně a Litomyšli. V červnu si zahrajeme na Rock for People, kde by návštěvníci symfonický orchestr asi úplně nečekali a závěr roku oslavíme koncertem v Rudolfinu. Tenhle rok je o tom, o čem je náš dokument – o plnění si snů,” říká k letošnímu programu orchestru jeho zakladatelka Petra Soukupová, která orchestr založila se svým bratrem v 15 letech. PSO mají za sebou více jak 170 koncertů, mezi nimi i několik site specific benefičních projektů, díky kterým vybrali už přes 3,2 milionu korun na benefiční účely.

Rok 2024 Police Symphony Orchestra bude plný specifických, pro symfonické orchestry nevšedních, projektů. Už na konci ledna tihle hudební nadšenci zaplnili pardubickou hokejovou enteria arenu, kam přitáhli více než 3 500 návštěvníků. Na konci dubna je čekají dva koncerty v beznadějně vyprodaném trutnovském UFFU. Na to navazuje otevíračka závěrečného dne hudebního festivalu Rock for People a poté filmová jízda: předpremiéra v domovské Polici nad Metují začátkem prázdnin, oficiální premiéra v pražském Foru Karlín 29. srpna a poté projekce spojené s koncerty v Brně a Litomyšli. „Velký finále není rozhodně film pouze o amatérském orchestru z malého města, který hraje na koncertech, pořádá benefiční akce a plní si své sny. Mnohem více dává nahlédnout do zákulisí, zachycuje, jak dění orchestru ovlivňuje osobní život jednotlivých členů, a snaží se poodkrýt, co je vlastně podstatou PSO. Díky tomu, jak blízko jsme s kamerou mohli být a co vše se během těch let událo ve společnosti, se však podařilo zachytit daleko rozsáhlejší výpověď současné mladé generace a její pohled na svět,” přibližuje film jeho režisér Dominik Kalivoda.

V souvislosti s propagací filmu a koncerty spojenými s projekcí spustí PSO v druhé polovině dubna kampaň na HitHit. „Cílem kampaně je získat finance na to, abychom mohli postavit kino na pódiu. Ani ten největší kinosál v Česku totiž nepojme všechny naše hudebníky před své promítací plátno,” říká ke kampani Petra Soukupová. Cílovou částkou je 400 000 Kč, které budou využity na zajištění kvalitního plátna, projektoru a zvukové aparatury, aby byl filmový zážitek co nejlepší.

Závěr roku se chystá Police Symphony Orchestra zakončit v pražském Rudolfinu, v prostoru, který se výrazně liší od hokejových hal i festivalových pódií. „Z Police nad Metují je to do Rudolfina 172 kilometrů a nám tahle cesta trvala 14 let. Nevynikáme sice profesionály v hráčských dovednostech, zato ale v energii a touze hrát tak, aby nás to bavilo, a překračovat hranice konvenčního pojetí symfonického orchestru. Chceme ukázat, že vytvoření intenzivního hudebního zážitku v tak symbolickém místě nemusí být výsadou profesionálních umělců, ale své místo zde má i nadšení, odvaha a svoboda. Věříme, že tohle podtrhne také speciální host, přední český raper s uměleckým pseudonymem Kato, který je tváří legendární rapové skupiny Prago Union,” přibližuje David Ostružár, dramaturg orchestru.

Novinkou je, že se sympatická mladá parta hudebníků rozhodla navázat spolupráci s oděvní etickou a ekologickou značkou On the Boat Jany Horejšové. Jsou tak zřejmě prvním českým orchestrem, který řeší nejen to, jak na pódiu vypadá, ale také původ módních kousků. Fanoušci se tak mohou těšit, že své oblíbence uvidí v neobvyklých střizích Black Tie a příroda si zase oddechne, že oděv přibližně 100 lidí projednou vzejde z recyklovaných materiálů.

Cestu PSO z koncertních sálů přes festivalová pódia a filmová plátna až po Rudolfinum mohou diváci sledovat živě u všech zmíněných příležitostí, ale také online na sociální sítích. 

O POLICE SYMPHONY ORCHESTRA

Sice to může být trochu zavádějící, ale jmenují se podle Police nad Metují, města se 4 000 obyvateli na okraji republiky, odkud pochází. Police Symphony Orchestra založila v roce 2010 tehdy patnáctiletá Petra Soukupová a její bratr. V roce 2022 se už tak početný orchestr rozrostl ještě o sbor, a tak teď celá hudební banda čítá na 150 mladých muzikantů, zpěváků, dobrovolníků a srdcařů. Svým mládím, troufalostí a nadšením provětrávají zažité vnímání symfonické hudby, a tak se není čemu divit, že jim někteří říkají pankáči mezi symfoniky. Hudbou rozdávají radost, sbližují a pomáhají.

Ke svým 10. narozeninám si nadělili vyprodanou Lucernu a jako první neprofesionální těleso odehráli Velké finále Smetanovy Litomyšle – rovnou s překvapením v podobě francouzské zpěvačky ZAZ, která se k nim na pódiu přidala. V roce 2022 postavili obří šapitó na broumovském letišti a do něj zasadili vlastní autorské představení a za dobu svého působení vybrali přes 3 200 000 Kč na pomoc druhým.

Do těch nejbláznivějších nápadů se s nimi vrhlo už více jak 300 umělců, srdcařů a profesionálů. Ať už je to Tomáš Klus, Barbora Poláková, Jan Cina, Vendula Příhodová, Jan Sklenář, členové Baletu Národního divadla, Divadlo Járy Cimrmana, skladatel Jan Lstibůrek, básník a textař Robin Král, Lucie Výborná nebo Loser Cirque Company.

WEB | www.policesymphonyorcehstra.cz

Facebook | www.facebook.com/PoliceSymphony

Instagram | www.instagram.com/policesymphony

„Na hudbu a umění lze nahlížet různými úhly pohledu. Buď jako zrcadlo našich životů a našeho lidství, nebo jako únik do světa kouzel, duchovna, fantazie… V každém případě je fantazie a představivost nezbytností pro každého umělce. Těším se na společné objevování fantazijních světů Skrjabina a Brahmse. A co by to bylo za život bez humoru? Dvořákovu miniaturu netřeba představovat, mnohem rozsáhlejší Humoreska Schumannova je mému srdci velmi blízká. Je to kaleidoskop melancholických obrazů a fragmentů, pravděpodobně Schumannovo nejobtížněji uchopitelné a v mnoha detailech nejromantičtější klavírní dílo,“ představuje Lukáš Vondráček svůj program.

Lukáš Vondráček se na koncertech FOK objevuje pravidelně a spolupráce je velice úspěšná. V cyklu Světová klavírní tvorba to bude od roku 2017 již jeho třetí recitál. Jako sólista na koncertě Pražských symfoniků ve Smetanově síni vystoupil pětkrát. Společnou notu našel s šéfdirigentem FOK Tomášem Braunerem a dramaturgem Martinem Rudovským. Z toho vznikla nahrávka kompletní tvorby pro klavír a orchestr Sergeje Rachmaninova pro Supraphon. Album sklidilo mezinárodní pozitivní ohlasy a bylo nominováno na cenu Anděl. V 90. sezóně FOK Lukáše Vondráčka s Pražskými symfoniky čeká provedení obou Brahmsových klavírních koncertů a už teď je jasné, že při té příležitostí se taktéž musí tento komplet nahrát.

Recitál Lukáše Vondráčka je posledním z cyklu Světová klavírní tvorba v 89. sezóně FOK. Úspěšný cyklus šesti klavírních recitálů bude samozřejmě pokračovat i v jubilejní 90. sezóně, kdy se v Rudolfinu představí hvězdy, jako je Boris Giltburg, Francesco Piemontesi, Martin Helmchen, Igor Ardašev či Gabriela Montero. Zvláštní pozornost zasluhuje prosincový večer nazvaný České mládí – klavírní gala, v němž se představí čtyři mladí čeští talenti: Nora Lubbadová, Jan Schulmeister, Jan Čmejla a Matyáš Novák.

„Skrjabin je vděčný nejenom technikou, ale také všemi kontrasty, nedozírnou škálou dynamiky… ‚Co více si můžeš jako člověk, který je pohlcen barevností zvuku, přát? Čistá krása!‘, říká Lukáš Vondráček, cenný protagonista květnového recitálu. Proto samozřejmě zařazuje na svůj recitálový program i Jeho hudbu, ale i dalšího svého oblíbence – Roberta Schumanna, v jehož hudbě, jak říká hrdý opavský rodák, probleskují pasáže až magické. Zazní samozřejmě i hudba česká. A řekněme v humorné kombinaci, neboť ke Dvořákově světoznámé Humoresce přidá právě Schumannovu: rozsáhlou a poťouchle ironickou.“

LUKÁŠ VONDRÁČEK – KLAVÍRNÍ RECITÁL

4. května 2024 od 19:30, Rudolfinum, Dvořákova síň

JOHANNES BRAHMS

7 fantazií op. 116

ALEXANDR SKRJABIN

Fantazie h moll op. 28

ANTONÍN DVOŘÁK

Humoreska č. 7 Ges dur op. 101

ROBERT SCHUMANN

Humoreska B dur op. 20

Lukáš VONDRÁČEK | klavír

RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor. Bude tím také v praxi uveden záměr obsažený v územním plánu města, který ukládá „Posilovat význam Chittussiho náměstí jako kulturně společenského centra Ronova nad Doubravou.“ V současné době probíhají jednání s možným autorem sochy p. Albertem Králíčkem, jehož díla zdobí města v České republice i v zahraničí (viz socharina.cz). Plastika je koncipována jako realistická postava v životní velikosti v materiálu bronz. Umístěna má být v travnaté části parku. Je počítáno s celkovými náklady cca 1 milion Kč. Financování je připravováno zčásti z městského rozpočtu, probíhají také jednání s možnými sponzory. Obyvatelé našeho města budou mít možnost prokázat svoji sounáležitost s místem svého bydliště a jeho historickou tradicí podobnou formou jako v případě sbírky na záchranu hnízdiště čápa bílého na komíně bývalé mlékárny přibližně před rokem. Ta se setkala s nečekaným ohlasem a výsledná částka předčila původní očekávání. Ukázalo se, že v Ronově žije dost vnímavých lidí, kterým nejsou věci kolem sebe lhostejné.

Vedení Města Ronova n. D. se tedy obrací tímto na veřejnost s žádostí o podporu pořízení výše uvedené sochy pomocí veřejné sbírky. Přispět se dá formou převodu na transparentní účet vedený u Komerční banky či pomocí QR kódu, viz: https://www.ronovnd.cz/mesto/rekonstrukce-a-vystavba/probihajici-akce/sbirka-na-sochu-antonina-chittussiho/

        Číslo účtu u KB :  131-1380010247/0100 

Příspěvkem na tento transparentní účet dáváte souhlas se zveřejněním osobních údajů.

K dispozici budou již dříve osvědčené pokladničky umístěné v městské knihovně, prodejně Jednoty COOP, prodejně RABBIT na náměstí a v kavárně Staré časy. Sbírka bude realizována také během akcí pořádaných Městem Ronov. Věřme, že nejenom Ronováci výše uvedený záměr pochopí a podpoří. Inspirovat se můžeme na příkladu soch kolínského F. Kmocha, chrudimského J. Ressela a třeba bustou Antonína Chittussiho na budově základní školy na  čáslavském náměstí. (Zde Čáslavákům stačil pouze fakt, že zde chodil malíř do školy.)  Plastikou našeho nejznámějšího rodáka naše město získá pamětihodnost trvalé hodnoty určenou nejen dnešním současníkům, ale i dílo s dosahem do daleké budoucnosti.

Sochy, busty, pomníky a pamětní desky věnované významným osobnostem jsou rozesety po celé naší zemi. Jsou věnovány literátům a jiným umělcům, vědcům, hrdinům, v poslední době i sportovcům a také vojevůdcům a politikům. Právě v jejich případě se často vedou o jejich přínosu pro lidstvo dlouhé polemiky. Výše uvedené objekty mají osobnost, často rodáka města či obce, nejen připomínat, ale návštěvníkům i představit. Dokumentují také vztah obyvatel k vlastní historii, obecnou kulturnost současníků určité doby a hrdost na osobnost, díky které je lokalita známa široké veřejnosti.

Město Ronov nad Doubravou právě neoplývá historickými pamětihodnostmi. Přesto je naše město především v turistické sezóně cílem mnoha návštěvníků. Ti si mohou prohlédnout Nečasovu vilu projektovanou Františkem Bílkem, krásný barokní štít Kaplanky ve Svatokřížské ulici, kostel sv. Vavřince s nedalekými barokními sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa a nyní opravovaný kostel sv. Kříže. Na domech jsou k vidění pamětní desky hudebního vědce Dobroslava Orla, novináře Karla Horkého a malíře Antonína Chittussiho. Právě posledně jmenovaný, jeden z nejvýznamnějších českých malířů krajinářů, je bezesporu nejznámějším ronovským rodákem. Ti, co Ronov při svém putování neminou, se často dotazují na Chittussiho údolí, malířův rodný dům i dnes bohužel již nefunkční Galerii A. Chittussiho.

 „Legislativní ukotvení statusu umělce je jedním z úkolů, které jsou ukotveny v Národním plánu obnovy. Je nutné ho naplnit, aby nebylo ohroženo čerpání finančních prostředků z NPO. Ministerstvo kultury zvolilo cestu adekvátní současné situaci, kdy dochází k úpravě podmínek pro získání stipendií. Považujeme zavedení statusu umělce za klíčový krok, z nějž bude možné v budoucnu vycházet pro tvorbu dalších opatření,“ říká ministr kultury.

Do registru budou zapsány fyzické osoby, které prokáží, že se věnují umělecké nebo tvůrčí činnosti nebo činnosti s uměleckou činností bezprostředně související. To doloží smluvními vztahy za poslední 3 roky, z nichž bude zřejmé, že se umělecké činnosti věnovaly alespoň po dobu 24 měsíců. Podmínky jsou formulovány tak, aby podpora primárně cílila na umělce, kteří svoji uměleckou činnost vykonávají převážně mimo pracovní poměr a dosahují v ní příjmů maximálně ve výši průměrné mzdy. Návrh zákona počítá i s podporou umělců v době případných omezení v důsledku vyhlášení nouzového stavu.

V návrhu zákona je vymezen pojem „umělec“, který zahrnuje i osoby vykonávající činnosti bez nichž by realizace umělecké činnosti byla nemyslitelná. Například osvětlovače, zvukaře, kostyméry apod. Registrovaní umělci budou moci při splnění dalších podmínek získat podporu formou stipendia na tvůrčí nebo studijní účely. Podmínkou poskytnutí dotace, v tomto případě stipendia, je podle zákona 203/2006 nejen žádost sama, ale také posouzení žádosti/projektu odbornou komisí. Pak bude rozhodnuto o přidělení či nepřidělení dotace a její výši. A to samozřejmě s respektem k rozpočtovým možnostem ministerstva kultury.

Při tvorbě návrhu ministerstvo spolupracovalo s Institutem umění – Divadelním ústavem, který má téma statusu umělkyně*ce jako jeden z dílčích výzkumných cílů a který komunikuje a spolupracuje s jednotlivými profesními a oborovými asociacemi.

Základní otázky a odpovědi:

Kdo bude moci status umělce získat?

Na základě novely zákona bude zřízen registr umělců, který povede Ministerstvo kultury. Do registru budou zapsány fyzické osoby, které prokáží, se věnují umělecké nebo tvůrčí činnosti nebo činnosti s uměleckou činností bezprostředně související. Toto prokáží doložením smluvních vztahů za poslední 3 roky, z nichž bude zřejmé, že umělecké činnosti věnovaly alespoň po dobu 24 měsíců. V návrhu zákona je vymezen pojem „umělec“, který v sobě zahrnuje i osoby vykonávající činnosti bez nichž by realizace umělecké činnosti byla nemyslitelná. Například osvětlovače, zvukaře, kostyméry apod.

Jak budou fungovat stipendia pro umělce v registru, držitele statusu umělce?

Fyzická osoba, zapsaná v registru, bude moci ministerstvo kultury požádat o finanční podporu, kterou využije buďto na tvůrčí účely (finanční příspěvek jí umožní soustředit se na vlastní umělecký projekt, např. vytvoření rukopisu knihy, kompozice hudební skladby, vytvoření souboru fotografií…), nebo pro vzdělávací/ studijní účely, např. na krytí cestovních výdajů a poplatků souvisejících se zahraniční stáží v nějaké kulturní instituci (absolvování tanečního workshopu, rekvalifikačního kurzu, další studium…).

Bude se jednat o finanční příspěvek poskytnutý na konkrétní projekt. Účelné využití příspěvku se bude dokládat závěrečnou zprávou z realizace projektu, nebude tedy třeba vyúčtovávat jednotlivé typy nákladů, bude se jednat o „stipendium“ v pravém smyslu slova.

Znamená to, že když bude někdo v registru a požádá si, tak automaticky dotaci dostane?

Nikoli. Podmínkou poskytnutí dotace, v tomto případě stipendia, je podle zákona 203/2006 nejen žádost, ale také posouzení žádosti/projektu odbornou komisí. Tato komise žádost posoudí a ministr kultury na základě jejího doporučení rozhodne o přidělení či nepřidělení dotace a její výši. To samozřejmě s respektem k rozpočtovým možnostem ministerstva kultury.

Půjde o speciální dotační titul? Nebo půjde o některý ze stávajících?

Prozatím předpokládáme, že poskytování stipendií bude i nadále realizováno ve stávajícím dotačním titulu – Program poskytování příspěvku na tvůrčí a studijní a účely.

Kolik peněz to může ročně stát? Kolik peněz to tak může být na jednoho žadatele?

Prozatím pracujeme s částkou cca 130 mil Kč ročně, která je pojata jako částka maximalistická. Podle předpokladu by měla být rozdělována mezi autory uměleckých děl a výkonné umělce.

Při úvaze o částce pro jednoho žadatele je třeba také brát v potaz skutečnost, že projekty, což ukazuje i stávající praxe, mohou být obsahově nesrovnatelné. Na jedné straně například může stát tvůrčí stipendium na vytvoření uměleckého díla v řádu nižších desetitisíců, na druhé straně víceleté studijní stipendium např. cca 100 000 Kč. V tuto chvíli je průměrný odhad cca 90 tis. na žadatele s tím, že bude podpořeno až 1500 projektů ročně.

Krajina připoutaná do hustých lesů Jizerských hor lákala v minulosti svou divokou přírodou a svým vzhledem k výletům a lovům šlechticů severu.  V 2. polovině  19. st. se vydávají do lesů odvážní turisté a vznikají dokonce turistické spolky, turistické objekty a první turistické stezky. V této době se také objevují  rozmanitá centra pro rekreaci a společenský život. Příležitost obyvatel Liberce cestovat do nedalekých hor přinesla možnost zřizovat naučná zařízení, z nichž významnou událostí bylo vybudování botanické zahrady.

Na konci města v zahradní části, kde dnes sídlí Severočeské muzeum, zasadil Spolek přátel přírody (Verein der Naturfreunde) v roce 1876 několik stromů a keřů. O patnáct let později se členové Spolku rozhodli přestěhovat vybudované objekty do nového areálu, a tak byla 15. září 1895 založena Botanická zahrada v Liberci, která je nejstarší botanickou zahradou v Česku.

Po většinu existence zahrady byl její život koncipován na odborných botanických základech. Blízkost přírodního prostředí na kraji lesa a venkovské komunity dala zahradě nejen možnost přírodního rozvoje, ale také vytvářet její tvůrčí odbornou základnu. Již od svého počátku hledali tvůrci četné kontakty do zahraničí, aby v pavilonech bylo umožněno shromáždění cizokrajných rostlin z různých krajin světa.

Procházka volnou přírodou, uzavřenými skleníky i vodními expozicemi poskytuje návštěvníkům pohled nejen do současnosti, ale především i do dávné historie rostlin. Návštěvník nemusí být právě odborníkem v rostlinné říši, stačí, když zhlédne nádhernou krásu flóry z historického i současného života různých biotopů.

Vedle naučné podoby rostlinné expozice lze obdivovat především architekturu jednotlivých pavilonů. Návštěvníka při prohlídce často překvapí množství zeleně s kvetoucími rostlinami. Flóra svou neobvyklou rozmanitostí co do velikosti, barevnosti a druhů udivuje v kterémkoliv pavilonu. Výjimečnou bohatostí se pyšní drobné subtropické sukulenty či exkluzivní orchideje. Oživením květinového bohatství může být pro návštěvníka skupina drobného ptactva umístěná do samostatné části pavilonu. Obzvláště přitažlivá je expozice akvarijních živočichů. V letním období skýtá zajímavý pohled na bazén s mohutnými květy Victorie královské.

Turistické zájezdy uvítají možnost parkování u bočního východu ze zahrady.

Krása současné flóry rozšíří znalost i těch nejmenších návštěvníků. Rozmanitost rostlin obohatí návštěvníky všech generací v kterémkoliv ročním období.