Co se děje

Výstavva představuje např. starobylé hradiště Stará Kouřim – jedno z největších českých hradišť s úzkými vazbami na prostředí Velké Moravy, stejně jako další významné místo Levý Hradec, na němž v 80. letech 9. století nechal kníže Bořivoj postavit první křesťanský kostel v Čechách, i blízké Klecany. Informační prostor je věnován také bohatému knížecímu hrobu pod mohylou v severočeských Želénkách, který bývá někdy spojován s tzv. „moravskou nevěstou“. Podrobněji o výstavním projektu prozradila jeho kurátorka Dana Menoušková, archeoložka Slováckého muzea.

Co stálo za myšlenkou uskutečnit tuto výstavu?

Cílem výstavy je zasadit období Velké Moravy do širšího kontextu. Navazujeme na téma, které jsme představili již loni výstavou Velká Morava a Pražský hrad. Nyní se soustřeďujeme na další a možná ne tak známé lokality a poukazujeme na vazby, které mezi moravským a českým prostředím byly. Jak se v čase proměňovaly a jaké byly jejich dosahy. Kontakt obou oblastí se projevil nejen v mocenské sféře (dvůr moravských knížat tak třeba několikrát poskytl azyl prominentním uprchlíkům z Čech, mezi jinými i samotnému knížeti Bořivojovi), ale také například oblibou velkomoravských šperků a ozdob v českém prostředí, které si je osvojilo a výtvarně je inovovalo.

Z pozice kurátorky představte čtenářům autorku výstavy?

Autorkou výstavy je PhDr. Naďa Profantová, CSc., z Archeologického ústavu AV ČR v Praze, která se dlouhodobě zaobírá hmotnou kulturou raně středověkých Čech a tématem mocenských elit. Zmínit můžeme například studie ke klecanskému pohřebišti, které je představeno i na naší výstavě. Širší veřejnosti bude známá jako spoluautorka publikace Velké dějiny Zemí koruny české.

Čím, že to je, že zmíněná místa nejsou laické veřejnosti tak známá?

Představené lokality skutečně nejsou zakořeněné v širokém povědomí veřejnosti tak, jak např. loni prezentovaný Pražský hrad či nejvýznamnější velkomoravská naleziště. Je to převážně dáno už samotnou historií jejich objevování, stavem výzkumu a popularizací těchto míst. Svou roli hraje i zájem veřejnosti, jemuž se např. Staré Město u Uherského Hradiště či Mikulčice na Hodonínsku (tedy lokality spojené s velkomoravskou tradicí) dlouhodobě těší.

V čem spočívali úzké vazby mezi Starou Kouřimí a Velkou Moravou?

Zahraniční kontakty kouřimského knížete sahaly jak do karolínské říše, tak k Moravanům. Dokládají je především archeologické nálezy. Ty ukazují, že nejvýznamnější muži byli vybaveni symboly moci západního typu, jako jsou meče, ostruhy a botka k praporci či kopí vyrobená v Řezně. Ženy naopak zcela přijaly velkomoravskou módu, krášlily je soupravy šperků zdobených granulací převážně ze stříbra, často zlacené, a jen ojediněle vyrobené přímo ze zlata

Jsou známé souvislosti proč kníže Bořivoj nechal postavit první kostel v Čechách?

Levý Hradec bylo původní sídlo knížete Bořivoje. Bylo to také místo, kde po svém křtu na Moravě (za vlády knížete Svatopluka) nechal Bořivoj vystavět první křesťanský kostel v Čechách zasvěcený sv. Klimentu. Výstavba kostela byla tedy projevem přijetí křesťanství. Nejstarší podobu kostela ale neznáme.  Teprve později Bořivoj přesídlil na Pražský hrad. Levý Hradec je nicméně s dějinami vznikajícího českého státu spojen velice těstě. Zdejší kostel byl také místem, kde byl v roce 982 zvolen Slavníkovec Vojtěch (později sv. Vojtěch) pražským biskupem.

Mnohovrstevná scénická koláž klasického indického tance kathak a španělského flamenca, obohacená o poetiku nového cirkusu, nonverbálního divadla a klaunérie, vychází z autentického příběhu Rozálie Havelkové. A poetickými prostředky vypráví příběh o odvážném vykročení do neznáma, touze splnit si svůj sen a o následném střetu s realitou.  

Projekt vznikl ve spolupráci režiséra Ondřeje Havelky a dramaturga Romana Poliaka.  

„Je to taková tanečně hudebně pohybová férie s příběhem,“ popisuje Havelka. „A Rozladěné držky se ten kus jmenuje proto, že obě aktérky v představení hrají na tahací harmoniky, ‚držky‘, jak se říká po žižkovsku.“ 

Přesto, že je inscenace převážně pohybová, zazní v ní i osobité autorské písně. Mladé performerky nám představí nejenom hudební tvorbu Rozálie Havelkové, ale také staré francouzské šansony a lidovky.  

Premiéra inscenace Rozladěné držky se přesouvá z 9. 10. na 27. 11. a repríza plánovaná na 10. 10. bude nahrazena hned dvěma představeními 3. 12. a 17. 12. ve Studiu Citadela.  

Hrají: Anežka Hessová, Rozálie Havelková
Režijní supervize: Ondřej Havelka 

Dramaturgická spolupráce: Roman Poliak
Autorka českých písní a textů: Rozálie Havelková
Pohybová spolupráce: Lukáš Šimon
Hudební spolupráce: Michal Mihok
Kostýmy: Jitka Nejedlá
Produkce: Kristýna Milaberská 

Představení vzniklo za podpory Státního fondu kultury ČR, Městské části Praha 1, Cirqueonu a Studia Citadela. 

ANOTACE:  

Performerky Rozálie Havelková a Anežka Hessová toho mají překvapivě hodně společného. Obě hrají na akordeon a část svých životů prožily v cirkuse. Anežka studovala v Indii kathak a Róza ve Španělsku flamenco. Anežka vytváří taneční a divadelní přestavení a také představení pro děti a část svého dětství strávila v kočovném divadle. Róza profesionálně zpívá swing s jazzovým big bandem, hraje šansony na svůj starý akordeon, příležitostně se věnuje herectví a k cirkusu utekla až jako dospělá. 

Rozladěné držky jsou nečekanou syntézou různých divadelních žánrů, světů, pohledů, názorů. Scénická koláž klasického indického tance kathak a španělského flamenca obohacená o poetiku nového cirkusu, nonverbálního divadla a klaunérie vychází z autentického příběhu Rozálie Havelkové. Poetickými prostředky vypráví příběh o odchodu k cirkusu, o odvážném vykročení do neznáma a touze splnit si svůj sen.  

Co se ale stane, když se sen opravdu splní? 

Video pozvánka:  

https://youtu.be/HJ7uA3Fag14  

FB.com/studiocitadela | www.studiocitadela.cz

Čestné uznání získala revitalizace Muzea východních Čech v Hradci Králové, rekonstrukce kina Biograf Český ráj v Jičíně, rekonstrukce mostu M3 v Safari Dvůr Králové a hradecké schodiště Bono Publico. K udělení zvláštní ceny přesvědčila odbornou porotu přestavba Základní školy Trivium Plus v Dobřanech.

„Tato soutěž upozorňuje širokou veřejnost na to, že moderní architekturu v Královéhradeckém kraji nemusíme spojovat pouze s Janem Kotěrou nebo Josef Gočárem, ale že i v současnosti zde vzniká celá řada pozoruhodných novostaveb. Neméně důležité jsou ovšem také citlivé a odborně provedené rekonstrukce a revitalizace, které vracejí dominantám našich měst a obcí jejich původní nádheru,“ uvedl hejtman Jiří Štěpán.

Do soutěže bylo letos přihlášeno 15 staveb. Vedle Královéhradeckého kraje je pořadatelem soutěže Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Český svaz stavebních inženýrů, Svaz podnikatelů ve stavebnictví a Česká komora architektů. Soutěž se poprvé konala v roce 2004. V loňském roce zvítězila smuteční síň v Broumově.

Týden knihoven s Wikipedií 2020 je společný projekt spolku Wikimedia Česká republika a Svazu knihovníků a informačních pracovníků (SKIP), který má za cíl v rámci Týdne knihoven 2020 (5.–11. října) vyzvat vás, knihovníky z celého Česka, abyste se zapojili do tvorby Wikipedie. Letošní ročník Týdne knihoven je věnován lokálnímu školství a jeho historii. Pokud se do mapování školství pustíte, proč výsledky své práce nesdílet co nejširšímu publiku a navíc trvale prostřednictvím Wikipedie? Více na - https://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:T%C3%BDden_knihoven_s_Wikipedi%C3%AD.

Na jubilejní 10. ročník soutěže zavítalo do Broumova 27 soutěžících z České republiky a Polska. Výkony soutěžících hodnotily dvě poroty - hlavní porota ve složení Jan Simon, koncertní pianista, intendant Akademie klasické hudby a festivalu Dvořákova Praha, David Mareček, generální ředitel České filharmonie a pedagog Konzervatoře Brno, Milan Langer, koncertní pianista a vedoucí oddělení klávesových nástrojů Pražské konzervatoře, Eliška Novotná, koncertní pianistka a profesorka Ostravské univerzity a koncertní pianista a člen České filharmonie Václav Mácha. Poslední den soutěže doplnil porotu i její umělecký ředitel, pianista Ivo Kahánek. Studentskou porotu tvořily Jarmila Holcová, předsedkyně poroty, a Lucia Maloveská s Kristin Hütter.

Výsledky soutěže / hlavní porota:

1. kategorie (do 11 let):

1. místo – Adam Znamirovský
2. místo – Sofia Kotiuk
3. místo – Leon Koval
Čestné uznání – Pavel Pejchal, Bartosz Watroba, Zuzanna Wojdak, Natali Schejbalová, Martin Droppa

2. kategorie (12 – 13 let):

1. a 2. místo nebylo uděleno

3. místo – Jadwiga Czarnecka
Čestné uznání – Antoni Dakowski, Viktoria Kostina

3. kategorie (14 – 15 let):

1. místo nebylo uděleno
2. místo – Ema Adámková

3. místo – Klára Skalková

Čestné uznání  - Aleksandra Czajka

4. kategorie (16 – 17 let):

1. místo nebylo uděleno

2. místo – Eliška Vlčková
3. místo – Magdalena Koudelková
Čestné uznání – Diana Kvášová, Jan Filip Müller, Tereza Golombková, Stanislaw Oracz
 

Laureáti vybraných kategorií Adam Znamirovský, Ema Adámková, Magdalena Koudelková a Eliška Vlčková vystoupí v neděli 11. října v 19:30 v Sukově síni pražského Rudolfina na Slavnostním koncertu laureátů. Vstupné je dobrovolné, zájemci si mohou rezervovat svá místa na emailu tereza.kramplova@zapoklady.cz. Bližší informace o soutěži je možné nalézt na webu www.broumovskaklavesa.cz nebo na facebookovém profilu soutěže.

Broumovská klávesa je mezinárodní soutěž pro mladé klavíristy ve věku do 17 let. Uměleckým ředitelem soutěže je klavírista Ivo Kahánek. V posledních čtyřech letech se soutěže účastnilo přes 230 soutěžících z České republiky, Polska, Slovenska, Maďarska a Ukrajiny. Cílem Broumovské klávesy je pořádání soutěže pro děti a mládež s patřičnou odbornou platformou v široké mezinárodní působnosti. Celá idea se opírá o osvědčený systém dětského hudebního vzdělávání a dlouholetou tradici dětských soutěží v ČR. Mladí hudebníci mají nejen možnost vzájemné konfrontace na mezinárodní úrovni, ale také kontaktu se špičkovými osobnostmi českého i zahraničního klavírního umění a představiteli stěžejních hudebních institucí. Specifikem soutěže jsou ocenění pro vybrané laureáty čítající živá vystoupení na významných kulturních akcích.

Partnery Broumovské klávesy jsou: Ministerstvo kultury, Velvyslanectví Polské republiky, Západočeský symfonický orchestr Mariánské lázně, Festival Za poklady Broumovska, Královéhradecký kraj, město Broumov, firma Drnek Piana, Hobra-Školník a Agentura pro rozvoj Broumovska.

První klapka padla již 29. července loňského roku v italském městě Como. Takřka po roce se štáb s režisérem Petrem Václavem vrátil do Čech a na Moravu, aby zde pořídili další scény filmu, ve kterém postavu skladatele ztvární Vojtěch Dyk.

„Kvůli probíhající pandemii jsme museli filmování složitě několikrát posouvat a měnit plány. Ještě na konci května jsme neměli vůbec žádnou jistotu, kdy a jak bude možné v Itálii točit. Zdržela se i výroba kostýmů, která probíhala v Itálii, a kvůli striktním hygienickým opatřením se o několik týdnů protáhla. Hlavní ale je, že jsme znovu „v akci“ a dosud natočený materiál vypadá skvěle,“ říká producent Jan Macola.

V České republice se začalo filmovat 4. září v Klášteře sester premonstrátek v Doksanech, další scény jsou z pražských paláců Martinického, Colloredo – Mansfeld a prostor zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Nejsložitější a nejvýpravnější část českého natáčení, včetně komplikované kaskadérské scény, pak proběhla ve Stavovském divadle. Poté tvůrce čeká natáčení v regionech, v bývalém cisterciácském klášteře v Plasech, na zámku v Bučovicích a v brněnském Mahenově divadle. V polovině října bude následovat opětovný přesun do slunné Itálie.

„Pravidelné testování všech herců a celého štábu sice představuje zvýšené náklady a společně s nošením roušek i určité nepohodlí, všichni to ale zatím berou tak, že je to prostě daň za to, že mohou chodit do práce, která je baví a živí," dodává ještě Jan Macola.

Vedle Vojty Dyka se v hlavních rolích představí italské herečky Barbara Ronchi, Elena Radonicich a Lana Vlady. Ve vedlejších se pak diváci mohou těšit na Lenku Vlasákovou, Karla Rodena nebo Zdeňka Godlu. Ve snímku se objeví i operní hvězdy, jakými jsou Phillipe Jaroussky, Emöke Baráth, Raffaella Milanesi, Juan Sancho nebo Krystian Adam. Hudbu k filmu nahrál orchestr Collegium 1704 pod taktovkou Václava Lukse.

Film Il Boemo vzniká za laskavé podpory Státního filmu kinematografie, Filmové nadace, Prague Film Fund, Plzeňského kraje, Jihomoravského filmového nadačního fondu, italského ministerstva kultury a Slovenského audiovizuálního fondu. Koproducenty filmu jsou Česká televize - TPS Kateřiny Ondřejkové, Libor Winkler a MagicLab.

Letošní čtvrtý ročník bienále byl specifický ve všech ohledech. Nejen virtuální prezentací děl, ale i prací odborné poroty. Ta se musela poprat s hodnocením soutěžních prací taktéž v online prostoru, protože tentokrát vůbec nebyly exponáty fyzicky k dispozici.

Mezi soutěžními pracemi bylo oproti předcházejícím ročníkům poměrně málo nábytku a textilní tvorby, zato daleko více výrobků ze skla a technických zařízení. Hojně byly zastoupeny střední školy.

Porota nakonec udělila deset cen.

Hlavní cenu Bienále získal Tomáš Skřívánek z VUT v Brně za exponát „Adventurer - design offroadového obytného karavanu pro dva“, autor zároveň dostane i Cenu ředitele Technického muzea v Brně.

Oceněna jsou také propracovaná technická zařízení, a to design nové Škodovky Pure-E od Petra Baďury z Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě, který získal Cenu děkana Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně a Cenu společnosti mmcité+, a velká technická zařízení, v tomto případě Frézovací centrum od Jana Stárka z ČVUT v Praze, který získal Cenu ředitele ústavu konstruování FSI VUT v Brně.

Cenu děkanky Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně dostane Pavla Pšenicová ze Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské ve Valašském Meziříčí za kolekci skla s názvem SMOKE. „Co letos překvapilo, bylo množství dobrých prací studentů středních škol. Zejména sklářské střední školy představily velmi kvalitní práce, a můžeme říct, že hrdě navazují na dlouhou tradici sklářství v českých zemích,“ uvedla děkanka Irena Armutidisová.

Veronika Valušková z Designskolen, Kolding v Dánsku, která soutěžila s domečkem pro divoké včely, získala Cenu společnosti Design Vision. „Zde je vidět, že design není jen o tvaru či estetické stránce, ale primárně o hlubší myšlence řešící i důležitá globální témata,“ zdůvodnil svůj výběr majitel společnosti Lukáš Chlíbek. „Projekt ‚Save the Bees, Save the Planet‘ má pomoci lidem uvědomit si, jak i divoké včely jsou nezbytné pro lidský život a jak snadno můžeme pomoci planetě a sami sobě, když jen umístíme pár včelích obydlí ve svém okolí,“ vysvětlila sama autorka.

Cenu rektorky Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě získal Pavol Soukal za svůj projekt kolébka UĽU, která má v sobě implantovaný monitorovací systém.

Společnost POPAI se rozhodla udělit cenu Petře Rudolfové z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně za exponát „Němý sluha“, a to za autorčino velmi netradiční řešení. „Vychází z geometrie a skládá se ze dvou tvarově stejných kusů, které do sebe zapadají,“ podotkla sama autorka.

„Věřím, že si přehlídka díky online prostoru své diváky našla a hranice v tomto případě přestaly být překážkou. Doufám, že naše společná cesta bude jiná, než nám nabízí Woody Allen ve Vedlejších příznacích: ‚Více než kdy předtím v dějinách, stojí lidstvo na křižovatce. Jedna cesta vede k zoufalství a naprosté beznaději. Druhá k úplnému vyhynutí. Doufejme, že budeme, jako lidstvo dost moudří a vybereme si správně.‘ Troufáme si tvrdit, že chování společnosti v době korony bude zdrojem budoucích sociologických, kulturologických, kulturně-antropologických a dalších studií a že designové produkty budou logickým zhmotněním tohoto dění,“ řekla Hana Dvořáková, která stála u zrodu Bienále Design.S.

Speciální cenu Design za časů koronaviru si odnese Martin Krčma z VUT v Brně za svůj „Personifikovaný kompresní rámeček“. „Personalizovaná, opakovatelně použitelná pomůcka, která slouží ke zvýšení efektivity improvizovaných roušek. Rámeček si po nastavení ve webovém konfigurátoru může uživatel vytisknout na stolní 3D tiskárně,“ řekl autor.

Vyhlášení oceněných prací proběhlo 5. října 2020 v Technickém muzeu v Brně při příležitosti dernisáže online výstavy čtvrtého ročníku Mezinárodního bienále studentského designu DESIGN.S. S ohledem na současné podmínky se uskuteční dernisáž pouze formou uzavřeného setkání organizátorů a porotců.

Přehled oceněných prací: http://design-s.eu/oceneni_2020/

Kvůli druhé vlně pandemie koronaviru se opět výrazně omezil provoz kulturních institucí, to se také promítá do jejich samotné návštěvnosti. „Rozhodli jsme se do konce listopadu letošního roku umožnit vstup do galerie zdarma, abychom nalákali širokou veřejnost zpátky do galerie, kde si lidé mohou v klidu a v bezpečí odpočinout a načerpat pozitivní energii,“ vysvětluje ředitel galerie František Zachoval.

Pro zajištění bezpečnosti bude vstup do galerie umožněn pouze s rouškou či jinou ochranou dýchacích cest, u vstupu je příchozím k dispozici bezdotykový dávkovač dezinfekce. Díky aktuálně nízké návštěvnosti je nanejvýš pravděpodobné, že se lidé ve výstavních prostorách nepotkají s davy turistů. Proto se jedná o jedinečnou příležitost projít si výstavy naprosto v klidu, bez vyrušení.

Současně se za provozu po čtyřech letech obměňuje stálá expozice galerie. Druhé a třetí patro galerie tak bude do 26. listopadu 2020 pro veřejnost uzavřené. Navštívit je však stále možné foyer galerie, kde se nachází instalace Za kulisou od Dalibora Bači, první patro s výstavou Nekousavě kousati Vladimíra Preclíka a čtvrté patro, kde jsou umístěny dvě samostatné výstavy Jiřího Hilmara Nalézat ztracenou rovnováhu a Petra Stanického Jiný prostor.

Koncem listopadu galerie návštěvníkům představí novou podobu stálé expozice rozdělenou do dvou částí – Posledních padesát let, jejíž kurátorem je Tomáš Pospiszyl, a Minulé století – dvacet osobností, kterou kurátoruje Petra Příkazská.

Galerie moderního umění v Hradci Králové je příspěvkovou organizací Královéhradeckého kraje. Sídlí v historickém centru města v pozdně secesní budově. Od roku 2008 má galerie ve své správě další dva soubory uměleckých děl – sbírku Galerie Vladimíra Preclíka a Křížovou cestu – cyklus sochařských děl přístupný ve volné přírodě nedaleko Kuksu.

www.galeriehk.cz

„Kulturní a společenské akce jsme do jara považovali takřka za samozřejmost. Covid bohužel všechno změnil. Každý jsme rád za jakoukoliv možnost navštívit výstavu, kino či divadlo. Takovou příležitostí je i Mezinárodní festival moderní designu Designblok, nad kterým jsem jako starostka Prahy 5 s radostí přijala záštitu. Těší mne, že pořadatelé Designbloku zvolili pro letošní ročník právě naší městskou část, konkrétně pak Letohrádek Kinských a Klášter sv. Gabriela. Jsem přesvědčena, že oba prostory budou Designbloku 2020 důstojným domovem,“ říká starostka MČ Praha 5 Renáta Zajíčková.

Designblok tradičně uvádí tvorbu designérů a výrobců z celé Evropy, představuje novinky prestižních značek a prototypy mladých designérů a designérských studií. Hlavní výstavní prostory Designbloku tvoří Superstudio, Openstudio, Exteriér a Art House.

„Přehlídka rozsahu Designbloku představuje nemalé organizační starosti, včetně zajištění bezpečnosti vystavovaných exponátů. Praha 5 proto nabídla pořadatelům, že pomůže s hlídáním především expozice Art House, která najde svůj domov v Letohrádku Kinských, kde již řadu sídlí Národopisné muzeum Národního muzea,“ doplňuje starostka Zajíčková.

Art House je prostor pro expozice sběratelského designu, v rámci kterých budou v kurátorském výběru představeni čeští i zahraniční designéři a umělci. Vstup do Art House v Letohrádku Kinských bude pro návštěvníky po celou dobu festivalu zdarma.

„Mottem letošního ročníku Designbloku je vášeň. Umění bez vášně se dělat nedá. Aby umělec, třeba designer, vytvořil špičkové dílo, musí být pro něj zapálený. Stejně je to s péčí o kulturu, a to obzvláště v současné době, kdy je kulturní dění tolik zkoušené. Proto přeji všem, organizátorům i návštěvníkům, aby se letošní Designblok vydařil a my si ho náležitě vychutnali,“ uzavírá Renáta Zajíčková, starostka Prahy 5.

www.designblok.cz

Původně byl letošní ročník plánován na březen 2020. Dvanáct dní před jeho startem však přišlo vyhlášení nouzového stavu a festival musel být zrušen s nezodpovězenou otázkou, zda proběhne v náhradním termínu. Organizátoři se nakonec rozhodli, že jubilejní ročník chtějí oslavit společně s diváky a ohlásili nový termín v podzimních měsících. „Když ale minulý týden přišlo opět vyhlášení nouzového stavu a celá řada mimořádných opatření, a to pouhých 7 dní před slavnostním zahájením, přiznám se, že jsme chvíli váhali, zda bude v našich silách festival uspořádat,“ nechává hlavní koordinátorka festivalu Andrea Vernerová nahlédnout do zákulisí jeho pořádání. „Nicméně po rozhovorech v rámci týmu a po konzultaci s Krajskou hygienickou stanicí v Plzni jsme se shodli, že to nevzdáme a filmy plzeňským divákům nabídneme. Věříme, že nás v této pro kulturu těžké době podpoří,“ vysvětluje Vernerová, co vedlo k rozhodnutí pokračovat.

Zahájení proběhne 7. října na Moving Station od 17 hodin. Úvodním snímkem je dokument Město plné smogu, který plně vystihuje festivalové motto „až naprší a uschne“ odkazující na téma klimatické změny. Diváky zavede do Číny, dlouhodobě sužované smogem, kde na sebe naráží ochrana životního prostředí a ekonomika. Festivalové téma se prolíná i dalšími dokumenty. Hrdinky českého filmu Žal žen pociťují vážné obavy o budoucnost lidstva a planety s ohledem na dopady globální environmentální krize. Svébytná půda diváky pro změnu zavede mezi komunitu v subarktické Kanadě, která si i přes environmentální změny uchovává svou svobodu a styl a obstarává si nejzákladnější zemědělské produkty navzdory veškeré náročnosti.

Na své si přijdou i milovníci jiných než ekologických témat. Slovenský snímek Ztracený domov se odehrává v Iráku a představí dva jezídy, kteří přežili genocidu, a dva slovenské zdravotníky zachraňující lidské životy. Díky dokumentu Postiženi muzikou nahlédnou diváci do zákulisí kapely The Tap Tap. Pod pokličku sociálních sítí se podívá Lepší profil a o brutálních mafiánských praktikách na slovenské politické scéně 90. let pojednává film Skutok sa stal. Snímek Autoportrét reflektuje pro změnu aktuální téma poruch příjmu potravy. Kromě Moving Station mohou fanoušci zajít i do Polanovy síně Knihovny města Plzně. Tam jsou pro ně připraveny celkem 4 projekce. Zbytkové ženy o situaci neprovdaných žen kolem třicítky v Číně, Mám to v krvi o hledání malého chlapce vlastní identity mezi kulturou domorodých Austrálců, Provinční městečko E o silně rezonujícím odkazu Velké vlastenecké války v Rusku, nebo Země je modrá jako pomeranč o tom, jak je možné se vyrovnat s traumaty války, třeba té v ukrajinském Donbasu.

 „Doprovodný program jsme byli nuceni s ohledem na aktuální opatření téměř všechen zrušit, přesto však necháme návštěvníkům možnost nahlédnout do historie festivalu v Plzni prostřednictvím jednotlivých plakátů a vizuálů z předchozích let, které najdou v prostorách Moving Station. Na stejném místě nebude chybět ani výstava vítězných prací Teendesign 2019,“ doplňuje k doprovodnému programu Vernerová.

Nedílnou součástí i tentokrát budou debaty s hosty, které projekce již tradičně doplňují. Diváci se mohou těšit na zpěvačku skupiny The Tap Tap Janu Augustinovou, režisérku snímku Žal žen Andreu Culkovou, freight ridera Jana Glína nebo novinářku Kateřinu Procházkovou. Dorazí také producentka snímku Skutok sa stal Hana Blaha Šilarová nebo přednosta Psychiatrické kliniky FN Plzeň Jan Vevera. Ale hostů bude mnohem více, protože diskuse doprovázejí letos téměř každou projekci.

Festival můžete podpořit několika způsoby. V první řadě nákupem vstupenky, ať již na projekčních místech nebo v rámci předprodeje na www.goout.net. K dispozici jsou také výhodné akreditace 4+1 zdarma, které diváci seženou již nyní na pokladně v Moving Station nebo na infostánku během festivalu. Další možností je na stejném místě zakoupení originálních doplňků, jako jsou piny, placky nebo tašky. Úplnou novinkou jsou také trička s jedinečným plzeňským vizuálem, která budou k dispozici v limitovaném množství.

„Věříme, že letošní promítané dokumenty jsou natolik kvalitní a silné, že ve spojení s následnými debatami diváky zaujmou a přimějí k návštěvě i v této nelehké době,“ říká Vernerová závěrem.

https://www.jedensvet.cz/2020/plzen