Proč bychom si netančili

Choreografická soutěž Proč bychom si netančili se začala formovat na půdě organizace MenART, která poskytla nejen lidský potenciál v čele s paní Danou Syrovou, ale i své prostorové zázemí. Následně převzal hlavní roli NIPOS a za přispění Umělecké rady ZUŠ, jmenovitě paní Zory Breczkové bezchybně zorganizoval vše potřebné pro průběh únorové soutěže.
V průběhu února se uskutečnilo celkem sedm postupových kol v Jihlavě, 2 kola v Praze, v Zašové, Hronově, Ostravě a Litomyšli. Do soutěže bylo přihlášeno 101 choreografií z tanečních škol a studií celé ČR, v závěru bylo uvedeno 84 choreografií, ve kterých tančilo 912 malých a mladých tanečníků a tanečnic. I s pedagogickým doprovodem se účastnilo soutěže celkem 1020 účastníků (zpravodajství z krajů na www.nipos.cz).

Výzva byla otevřená – platila pro taneční studia, soubory, jednotlivce i základní umělecké školy, jejichž počet převažoval. Nejen vynikající úroveň vybraných finalistů, ale i fakt, že na základě této výzvy se spontánně vytvořila i dvě nová uskupení tanečníků, nás vedou k úvaze, že konkrétní zadání soutěže byl dobrý nápad, který přinesl své plody.

Ukázalo se, že dobrá práce nezaleží na regionu, konkrétním místě, ani na dětech, ale pouze na inteligentní, vkusné a vzdělané osobnosti pedagoga. Proto nepotěšil relativně velký počet dětí, které nejsou dostatečně vedeny k práci ani na držení těla a celkové tělesné inteligenci, ani k soustředěnému naslouchání hudbě. Děti nemohou být proto připraveny k tvůrčí práci a spolu s nedostatkem času, věnovanému přípravě choreografie vzniká nudná sestava pohybů často nerespektující pulz hudby, která se za choreografii pouze vydává.  

Vedle toho jsme viděli řadu vynikajících choreografií, skutečných uměleckých děl napříč republikou. Dvanáct choreografií, z nichž porota v kompletním složení zvolí absolutního vítěze, tvoří zajímavé věkové spektrum od šestiletých dětí po mladé dospělé a odráží různé cesty současného tance. Především ale jejich práce je ukázkou, jakou hodnotou pro společnost takoví pedagogové jsou.

Mezinárodní porota zasedala v šestičlenném složení. I když se v některých případech museli jednotliví členové vystřídat, vždy byl přítomen také hudební skladatel a divadelník. Oslovili jsme odborníky z oblasti tance, kteří sice mají české kořeny, ale buď v zahraničí dlouhodobě pracují, nebo mají v tanečním oboru zahraniční zkušenost a nejsou nijak provázáni se zdejšími přehlídkami, protože jsme potřebovali co nejobjektivnější názor.

Eva Blažíčková, odborný garant soutěže

Celkem desetičlenná porota rozhodla, že finalisty jsou:

Tereza Burešová s dílem KÓTA 370,5 (ZUŠ Adolfa Voborského Praha 4)
Adéla Ernekerová s dílem VIA NIVIS (FRI. DA studio tance a pohybu Děčín)  
Monika Golianová s dílem ŠVITOŘENÍ (ZUŠ J. Pravečka Lanškroun)
Lenka Halašová a Jaruška Kubinová s dílem SPOLU (Flash Dance Company TJ Sokol Jaroměř)
Tereza Herynková s dílem JSOUCNO (ZUŠ Lounských Praha)  
Alena Hofmannová Pírková s dílem JEN JEDEN… PRAMÍNEK VLASŮ (Taneční soubor Prozatím ZUŠ Choceň)  
Simona Mikešová s dílem JIŘINKY (ZUŠ Sokolovské Plzeň)  
Štěpána Nlasa Mfuta s dílem VSTŘÍC PROUDEM SE ŽEŇ (Taneční studio ELPÉ Příbram)  
Markéta Pucová s dílem PÍP! (Taneční kroužek Máta sdružení Roztoč Roztoky u Prahy)  
Jana Trubačíková s dílem MEZI SEBOU (ARTem dance company I. Uherské Hradiště )
Jana Trubačíková s dílem PROTI (ARTem dance company II. Uherské Hradiště)  
Markéta Vančurová s dílem PINKO, LINKO (ZUŠ Znojmo)  

Veřejně přístupné Představení finalistů soutěže Proč bychom si netančili se uskuteční v předvečer Pražského jara v sobotu 11. května 2024 v 16 hodin v pražském divadle ARCHA+ .