<p>PRAHA: Kdo se touží potkat s pravými pražskými strašidly nebo nahlédnout do křivule věhlasným alchymistům, může tak učinit v Muzeu pražských pověstí a strašidel a Muzeu alchymistů a mágů staré Prahy. Tato dvě výjimečná muzea, která zdobí centrum Prahy, vznikla z iniciativy mnohostranně talentovaného nadšence Filipa Jana Zvolského a jeho manželky. V rozhovoru nám pan Zvolský prozradil více informací.</p> <p>Před pěti lety 1. října v roce 2008 jste otevřel v centru Prahy Muzeum pražských pověstí a strašidel a o tři roky později rovněž Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy. Jak vznikl nápad založit tato dvě muzea?</p> <p>Původně jsme spolu s manželkou chtěli založit v Čelákovicích muzeum upírů, ale pak jsme tento nápad přestěhovali do Prahy a tím změnili i jeho obsah. Tak jsme se zároveň přiblížili i k mému dávnému snu dělat vycházky za pražskými strašidly. Tento sen si teď plním každý týden při našich pravidelných vycházkách. Když už muzeum fungovalo dva roky, řekli jsme si, že je na čase pokročit dál. S podnikáním v oblasti muzejnictví jsme měli již zkušenosti, a tak jsme se rozhodli, že založíme další muzeum. Dlouho jsme tematické zaměření dalšího muzea promýšleli, až jednoho dne v dubnu 2011 napadlo mojí ženu udělat muzeum alchymistů. V květnu jsme objevili v nabídce realitních kanceláří prostory v domě, kde žil Edward Kelley a bylo rozhodnuto. Nové muzeum jsme otevřeli ještě téhož roku 11. října.</p> <p>Kdo všechno se podílel na vytvoření těchto muzeí?</p> <p>Za oběma muzei stálo mnoho lidí. U prvního, kdy jsme ještě ani my ani výtvarníci netušili, do čeho jdeme, jsme vše dělali tak trochu na koleně. Podzemní uličku duchů vybudovali scénografové Nikola Tempír s Karlem Čapkem, kteří si k ruce tu a tam brali dva, tři pomocníky, já přepisoval texty pověstí pro muzejní účely, žena šila kostýmy strašidel a kamarád Kristian Cubera kreslil ilustrace a sochal hlavy strašidel. Na muzeu alchymistů se už podílelo daleko více lidí. My dali základní námět a ideu a té se ujali Nikola Tempír, Michal Syrový, Jiří Karásek a Václav Misař a brali si k ruce bezmála čtyřicet pomocníků. Po čtyřech a půl měsících vzniklo muzeum, které podle nás nemá obdoby. Jak jsme se dívali výtvarníkům pod ruce, troufli jsme si pak sami dál přetvořit přízemí Muzea strašidel v tajemný a hlavně interaktivní a hravý kabinet ducha Prahy, Genia loci Pragensis. Vysledovali jsme si totiž, co lidi nejvíce láká a baví, nad čím se u nás nejdéle zastaví, a to jsme jim dali měrou vrchovatou, tedy interaktivitu, hravost, humor a poesii pověstí. </p> <p>Čím jsou podle vás vaše muzea jedinečná?</p> <p>To by asi měl říci někdo zvenčí. Ale myslím si, že hlavní devizou obou muzeí je atmosféra, příběhy a humor. Nevybudovali jsme laciné lapačky na turisty či zámky hrůzy, které by snad více vydělávaly, ale neukázaly by pravou podobu pražských pověstí. V obou případech si lidé mohou vše osahat, zažít příběhy na vlastní kůži. Vše je navíc bráno s nadsázkou, humorem, a přitom se i návštěvník ledacos dozví a poodhalí tak trochu důvody, proč je Praha tak kouzelná, poznají kus naší historie, na co můžeme být jako Češi hrdí… To je naším hlavním cílem.</p> <p>Pořádáte rovněž různé akce pro děti i dospělé, vycházky za pražskými strašidly. Kdy se bude konat nejbližší taková vycházka?</p> <p>To je můj splněný sen. Začalo to vycházkou Se strašidlem za strašidly Malou Stranou na Hrad, dnes takových vycházek máme osm. Vždy se jde dvě hodiny v doprovodu strašidla, které vypráví pověsti a po cestě čekají a rozehrávají své příběhy další tři strašidla. To však není vše. Spojili jsme se s Muzeem Karlova mostu a děláme akci Karlův most ze tří stran, či Strašidelná Čertovka, máme noční prohlídku muzea Hodina duchů ve městě duchů, velkou tajuplnou pouť Mysteria Pragensia zahrnující obě naše muzea, vycházku a návštěvu naší alchymistické hospůdky Kellyxír, nedílné součásti Muzea alchymistů. Novinkou je vycházka Po stopách starých pověstí českých, kde se dokonce mezi Vyšehradem a Hradem svezeme historickou tramvají, nebo alchymistická vycházka Hradem a podhradím. Nesmím také zapomenout na vycházku pouze pro dospělé Strašidla s hvězdičkou aneb Erotika v pražských pověstech nebo zase hlavně pro děti plavba Parníkem s vodníkem. Na vycházky vyrážíme několikrát týdně, kdy se konají, lze dohledat na našich webových stránkách www.muzeumpovesti.cz.</p> <p>Jaké pražské strašidlo považujete za nejvtipnější? </p> <p>Pražské pověsti miluji pro jejich humor, který je místy černý a poesii, která je místy prozaická. Téměř každé strašidlo má svůj humor. Zvláště ta, která dělají naši herci na vycházkách. Inu, naše heslo: „K nám se strachem, od nás s úsměvem“, tady platí dvojnásob. Ale pokud jde o vtipnost, mám asi nejraději vodníky. Máme i zvláštní vodnické pozdravy jako Dobrekekej den a Spánem sumcem. Vodnický svět jsme si už tak vyšperkovali a oblíbili, že asi vodníci a hlavně Kabourek, Purkrábek a pan Pivoda budou naši oblíbenci. Ostatně, když jdu po ulici jako vodník, baví mě, jak mě lidé zdraví, ukazují dětem a volají „jé vodník“ nebo „dobrej den hastrmánku“ a já jim odpovídám „dobrekekej“.</p> <p>Co vás fascinuje v oblasti alchymie?</p> <p>To je také záhadný svět. Lidé jej považují za svět podivínů, kteří chtějí vyrobit zlato nebo elixír neviditelnosti, ale v pravé podstatě jde alchymistům o změnu věcí neušlechtilých na ušlechtilé a nejen v hmotné sféře. Alchymistům šlo i o změnu sebe samých v lepší lidi a celého světa na lepší svět. A to kdyby se podařilo, byla by alchymie hodně potřeba i dnes. </p> <p>Máte v plánu otevřít ještě nějaké další muzeum?</p> <p>Otevření druhého muzea nás dost finančně, ale i jinak vyčerpalo. Bylo výrazně dražší a tím, že není na tak dobrém místě jako muzeum strašidel, kolem kterého projdou všichni návštěvníci Prahy, nedovedeme si představit, že bychom se do něčeho podobného znovu vrhli v nejbližší době. Ale myslím, že nám to jednou nedá a zase se do něčeho pustíme. Nápadů máme dost. Teď je ale mojí prioritou v rámci muzea Alchymistů rozjet provoz malého komorního divadélka Al-iksír. Byť je malé, není to úkol nikterak drobný. Ostatně, přijďte se podívat.</p> <p>Více info na:<br />
www.mysteriapragensia.cz, www.muzeumpovesti.cz, www.muzeumalchymistu.cz</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“