Pohádkově zrekonstruovaná vila
SKUHROV NAD BĚLOU na Rychnovsku: Dne 23. října navečer byla slavnostně otevřena pohádkově zrekonstruovaná a zařízená tzv. nová Porkertova vila, postavená v letech 1931 - 32 v maurském slohu podle plánů Ota Ployera na rovinném prostranství pod zalesněným ostrohem u řeky Bělé. Nyní nese název Villa Bělá. Stalo se tak za účasti osobností, mj. starosty obce Vladimíra Bukovského, podnikatelů a památkáře Radomíra Raise.
Tato stavba, o níž je zmínka v letos vydané publikaci Slavné vily Královéhradeckého kraje, patří mezi ty, které vytvořili architekti zvučných jmen, jako byli Josef Gočár, Dušan Jurkovič, Pavel Janák, Otakar Novotný, ale také mnozí další, jejichž jména většině z nás, k naší škodě, mnoho neřeknou.
Na rychnovském okrese jich je devět, a jedna z nich je právě tzv. nová Porkertova vila. Základem jejího architektonického řešení jsou prvky maurského slohu. K tomu uvedl památkář Radomír Rais: „Kupodivu stavebník rodinného sídla Vilém Porkert si pro námět svého budoucího sídla nejel do Španělska, ale do Ameriky; stavbu provedl jak podle amerického časopisu.
Dům byl založen na železobetonové vaně s podlahou sklepů pod úrovní řeky. Velmi prostorné schodiště v hlavním průčelí propojilo zahradu s verandou ve zvýšeném přízemí s možností vstupu na venkovní terasu a do centrální schodišťové haly. Z ní je přístup do jídelny, knihovny, obývací místnosti, dvouramenným schodištěm do patra a podkroví a kulečníkové síně; ta má také samostatný vchod z kryté rampy pro příjezd automobilem.
Přízemí s prostornými místnostmi odpovídá záměru reprezentace, rovněž tak prostory patra a podkroví, kde jsou pokoje pro hosty a ložnice. Vnější vzhled domu je romantický, pohádkově členěný prvky a konstrukcemi v orientálním uspořádání. K tomu uvedl starosta Vladimír Bukovský: „Jsem tomu velmi rád, že tato vila, jež má dnes majitelku Holanďanku Hillegondu Petronellu van der Mostovou, tu zůstala, a je chvályhodné, že existuje v původním stavu. Zažila totiž několik uživatelů – továrna, naposledy Orlické strojírny, tu měly kanceláře, za Elektropragy dokonce ředitelství, někdy v 60. a 70. letech tu byla obecní knihovna i lékař, v dalších prostorách byly v polovině 60. letech ubytovány Polky, které tu pracovaly, a poté, co odešly, v 80. letech sem do ubytovny přišli Vietnamci. Jejich požadavky na bydlení asi nebyly srovnatelné se středoevropskými a třeba platilo, proč bychom zhasínali normálně, když můžeme vzduchovkou. Po roce 1989 došlo k restituci vily rodině Porkertových, ti ji prodali právníkovi Vladimíru Stýblovi a ten v roce 2005 holandské občance Hillegonde Petronelle van der Mostové. Rád bych řekl: Co je u nás v Čechách neobvyklé, že spoustu práce odvedli fyzicky Holanďané sami, třeba paní majitelka spárovala komín. Od dnešního dne tu začne ubytovací provoz, nevím, jaká bude klientela, nejspíš holandská. Jediné, co mě tu zarazilo, že některé pokoje nemají vlastní sociální zařízení (nebude to penzion, ale typ bed and breakfast se šesti pokoji, z toho třemi se sociálním zařízením a třemi se společnou koupelnou, www.villabela.eu, pozn. kr). Ale co je důležité: Jsem velice rád, že tento objekt byl dán do toho stavu, v němž dnes je.“
Josef Krám
Mohlo by vás také zajímat...
PRAHA: V závěru loňského roku uspořádal Český rozhlas v Obecním domě v Praze velkolepý sborový koncert ke končícímu Roku české hudby a 200. výročí narození Bedřicha Smetany. Jeho hlavními aktéry byly amatérské pěvecké sbory z celé republiky, které spolu s rozhlasovými symfoniky a čtyřmi sólisty připomněly nejvýznamnější sborové skladby nejen české hudby a zároveň i adventní čas. Tradice sborového zpěvu je v České republice mimořádně silná, přesto organizátory překvapilo, že zájem o akci byl tak obrovský. Celkem vystoupilo v Obecním domě na 1000 účinkujících. Tento jedinečný počin, na němž se organizačně podílel také NIPOS, vysílala v přímém přenosu Česká televize a přenášel Český rozhlas na stanicích D-dur a Vltava. I nyní si jej můžete připomenout třeba na iVysílání ČT. Program pro tento speciální večer sestavil dramaturg a šéfredaktor Českého rozhlasu D-dur Lukáš Hurník, jehož jsme požádali o rozhovor.
OSTRAVA: Spolek Fiducia zveřejnil další ze série dokumentů z cyklu Ostravské kulturní stopy. Tentokrát jsme se věnovali vítkovickému nádraží, které je podle historika umění Rostislava Šváchy jedním z nejcennějších příkladů bruselského stylu v české architektuře 60. let 20. století. Výpravní budova, která vznikla na tzv. Polanecké spojce v letech 1963–1967 podle návrhu architekta Josefa Dandy, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. O památkovou ochranu nádraží se bojovalo řadu let a přestože se chystá rekonstrukce v režii Správy železnic, není zatím zcela jasné, jak bude jeho příběh pokračovat.
Podívejte se na náš nový dokument, kde se dozvíte více od historika umění Martina Strakoše z ostravského Národního památkového ústavu.
Dokument najdete ZDE.
TĚŠÍN: Na sklonku letošního roku vydalo Muzeum Těšínska výpravnou publikaci „Putování za krásou“ s podtitulem „Národopisná kolekce Jiřiny Králové“. Jak název knihy napovídá, bylo záměrem autorek, etnografek Evy Hovorkové a Lucie Kaminské, představit široké veřejnosti unikátní sbírku a celoživotní dílo Jiřiny Králové (1911–1998), rodačky z orlovských Lazů, jež systematicky dokumentovala vývoj a podobu lidového oděvu užívaného na Těšínsku, Opavsku a v přilehlých severomoravských oblastech.
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818