Podmalba na skle s certifikátem kvality
<p>LUČANY: Lidová podmalba na skle se rozšířila do do Čech díky schopnostem prostých sklářských malířů. V minulosti to bývaly významné předměty, které zdobily lidské příbytky, v rodinách se věšely v hlavní místnosti nad stolem nebo se z nich vytvářely malé oltáříky obyčejně na kostnech (prádelní skříň) a truhlách spolu s různými soškami svatých.</p> <p>„Kdysi se sklem zdobily hliněné nádoby, později objevili pravděpodobně sami mistři skláři možnost malovat na sklo. První pokusy malby na sklo se datují dva tisíce let zpět, ale ke skutečnému rozšíření došlo o mnoho staletí později. Technika podmalby na zadní stranu skla vznikla jako řemeslo až na konci šestnáctého století především v Itálii, která v té době byla sklářskou velmocí. Odtud se šířila po celé Evropě,“ uvádí něco z historie techniky, které se sama věnuje, Pavlína Jůnová, energická mladá žena ze Sedmidomí v Jizerských horách.<br />
Tato lidová umělkyně a malířka replik měla celý život příležitost poznávat nejrůznější techniky zdobení skla a výrobu sklářských produktů. Lidové podmalby na skle ji podle vlastních slov zaujaly, a protože od malička malovala kdeco, postupně začala s touto technikou a ozdobila svůj domov.<br />
Pod rukama jí vznikají jemné a krásné obrázky, které si ovšem nenechává jen pro sebe. Komentuje to slovy:<br /> „Dělá mi radost, když má zákazník a budoucí majitel mé produkce z obrázků hřejivý pocit. Alespoň poznají, že nejsou z nějaké fabriky nebo dílny, kde se obrázky vyrábějí jako na běžícím pásu. Chtěla jsem se také odlišit od průmyslových výrobců tím, že jsem se přihlásila o udělení certifikátu Regionální produkt Jizerské hory.“<br />
Certifikát Regionální produkt Jizerské hory je označení výrobků a především podpora drobných podnikatelů ve venkovských oblastech – lidí, kteří podnikají v obtížných podmínkách, zvyšují místní zaměstnanost a spoluvytvářejí jedinečnost regionů. V neposlední řadě pokračují v tradicích svých předků a svou produktivitou vytvářejí specifické a originální produkty vedle prefabrikovaného a unifikovaného zboží supermarketů.<br />
V regionu Jizerské hory, kam patří Frýdlant, Liberec, Jablonec nad Nisou a Tanvald, lze najít dnes již několik desítek výrobců, ať už jde o potravinářské výrobky nebo umělecké předměty, jejichž výrobky mají charakter a punc oblasti, kde vznikly, a jinde se nedají koupit.<br />
Patří k nim Pavlína Jůnová. Také v jejím případě prezentuje značka Regionální produkt kvalitu a originalitu její práce.</p>
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Výročí Josefa Škvoreckého připomene v sobotu 28. září Český rozhlas 3 Vltava. Od 9 hodin bude vysílat pořad publicisty Milana Duse nazvaný "Co jsme nevěděli o Dannym aneb Josefa Škvoreckého život první", ve kterém budou hovořit literární historik Michal Přibáň a z archivních nahrávek Josef Škvorecký.
Proč stojí za to vracet se i v současnosti k Josefu Škvoreckému, se v následujícím textu zamýšlí autor zmíněného rozhlasového pořadu.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Jana Tomšů ze spolku Zlínský zvěřinec.
OSTRAVA: „Ars longa, vita brevis,“ praví jedno staré, leč pravdivé rčení vypovídající o nesmrtelnosti lidského ducha zhmotněného a navěky žijícího v umění. A v případě antikvariátu a galerie Libri Kniharium v centru Ostravy jde o umění zejména knižní a výtvarné.
Ostrava vždy bývala městem s kulturním zázemím, ať už se prezentovalo divadly, univerzitou, galeriemi,výstavními prostory a vedle knihkupectví také antikvariáty. A právě ty doplňovaly onu přední linii kultury o tu zcela výjimečnou a nevšední.
PODĚBRADY-ČR: FEMAD neboli Festival mladého amatérského divadla v Poděbradech dává druhou šanci souborům, které se neprobojovaly do hlavních programů vrcholných domácích přehlídek, ale přesto mají své kvality a stojí za to je vidět. Letos je součástí tohoto zářijového svátku ochotnického divadla řada představení, několik seminářů, ale třeba i Bienále ochotnického plakátu spolu s výstavou. Ředitel festivalu Ladislav Langr připomíná v podcastu Místní kultury více než padesátiletou historii FEMADu, tradici "salonu odmítnutých" i jeho specifika: "Například tady nemáme porotu. Každý soubor vyšle svého delegáta, který musí být na všech představeních. Na závěr potom delegáti před diváky hlasují, co bylo nejlepší. Takže tady už nemůžeme říkat 'Ta porota nám to nandala', tady si to nandají sami ochotníci." Součástí festivalu je i seminář s lektorem, kde se tříbí a formulují názory na představení. "Snažíme se, aby odtud nikdo neodcházel s pocitem, že byl uražen, že byl zmařen jeho záměr, že byl nepochopen," doplňuje Ladislav Langr. V podcastu zmíníme i jeho velkou práci o regionálních osobnostech a četné kulturní a sportovní akce, které neúnavně organizuje. A v čem se komunální politika, ve které už mnoho let působí, podobá divadlu? Poslechněte si náš nový podcast.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818