OTROKOVICE: I když má otrokovická kapela GAIA, jejíž kapelníkem je Vladan Vavruša, sice poměrně dlouhou historii, základní sestava byla dlouho stabilní. Nicméně zásadním způsobem se změnila teprve před rokem odchodem zpěváka Drahoše Kvasničky, kterého po nějakém čase nahradila talentovaná zpěvačka Bára Havelková.
„Jinak se sestava měnila jen na pozici doprovodného kytaristy, kde v minulosti hráli třeba Martin Wicherek, Leoš Botek, Luboš Holba anebo Josef Mikulčík. Žánrově se kapela samozřejmě také vyvíjela, a to od původních spíše art-rockových kompozic s dlouhými stopážemi až k současně rockově – rock-popové podobě, kde kompozice nahradily písničky, ve kterých se ale stále snažíme nacházet nové neoposlouchané postupy a aranže, stejně jako v textech sázíme na vlastní způsob vyjadřování a harmonické souznění textu s hudbou,“ vysvětluje Vladan Vavruša.
Je to pár týdnů, co se objevilo aktuální album nazvané Druhá múza, které se pyšní vlastním a původním repertoárem. A jaký má kapelník, který je současně auto, první ohlasy na CD?
„Cítím se skvěle,“ říká, „protože jsme si na všech písničkách dali hodně záležet a současně se snažili dodržet zvukovou kontinuitu celého alba, což se myslím si, docela podařilo. První ohlasy na CD samotné jsou výborné, ale my měli už písničky prověřené z demo nahrávek naší FCB komunitou, takže jsme se jen snažili je realizovat co nejlépe ve studiu.“
Na otázku, kdo všechno na CD Druhá múza spolupracoval, Vladan Vavruša tvrdí, že kromě zvukového mistra Jiřího Regenta a kapely na nahrávce spolupracoval jako host historicky prověřený kamarád, vynikající muzikant Radek Bednařík, který v písničce Jsem nahrál flétnu a v písničce Na vlnách saxofon.
„Co se zpěvačky Báry Havelkové týče, je to určitě největší změna v celé historii kapely GAIA, která nás sice žánrově maličko odklonila od původních rockových kolejí mírně směrem k pop-rocku, ale současně obohatila vyznění kapely, a zvláště kombinace hlasů Báry a Libora současně zní parádně. Navíc se Bára zapojila aktivně i jako spoluautorka hudby i textů, kytaristka a v neposlední řadě jsme využili i její fotografické schopnosti k propagaci kapely,“ tvrdí kapelník.
A co na to novopečená zpěvačka Bára Havelková? Jaké má pocity z alba Druhá múza, kde de facto debutuje i jako textařka?
„Pocit je to neskutečně neskutečný – jak se zpívá v jedné naší písničce Rychlík,“ odpovídá Bára Havelková. „Kdyby mi někdo před rokem řekl, že vyjde CD, na kterém zpívám, považovala bych to za vtip. Práce na albu byla pro všechny dlouhodobá i náročná, ale ten investovaný čas a energie za ten skvělý pocit rozhodně stojí."
Kromě toho, že zpívá s kapelou, je také autorkou či spoluautorkou některých textů. Sama přiznává „Nejspíš to ve mně spalo, aniž bych o tom věděla. Je pravda, že jsem vždycky měla ráda češtinu, úpravu textů nebo hrátky s rýmy. Konečně nastal ten čas to v sobě probudit a využít. Psaní textů je pro mě nová zkušenost, která mě moc baví.“
Pochopitelně se s celou kapelou těší, až budou moci zase živě vystupovat. Bezprostřední reakce publika a energie, kterou od posluchačů dostávají, se nedá ničím nahradit.
Celé album natočila kapela ve studiu BiteHazard v Topolné, přičemž šlo už o několikátou spolupráci se zvukovým mistrem Jiřím Regentem.
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“