Odhalení pamětní desky Antonínu Švehlovi

<p>PRAHA: Jsou postavy v dějinách našeho národa a československého státu, které se sice zapsaly do historie zlatým písmem, ale jak už bývá v naší povaze, byly slavné, když stály v čele dění, ale mohlo nebo muselo se na ně zapomenout, když nastaly jiné politické poměry. Mezi takové postavy patří Antonín Švehla (1873 – 1933), který pocházel z Hostivaře, dnes součást Prahy 15.</p> <p>Tvrdilo se o něm, že je největším českým sedlákem. To mu umožnilo, aby se mohl neúplatně věnovat politice z pozice Sdružení českých zemědělců a časopisu Venkov v letech 1908 – 1913 i jako poslanec českého zemského sněmu. Jeho vliv a postavení zesílilo v novém československém státě. Patřil k pěti nejvýznamnějším mužům historického 28. října 1918. </p> <p>V první polovině prosince 2014 se za přítomnosti ministra zemědělství M. Jurečka byl poctěn pamětní deskou umístěnou na budově Národního zemědělského muzea v Praze. Podnětnou roli sehrála Společnost Antonína Švehly v čele s Pavlem Černým.</p> <p>Trochu ministerské historie</p> <p> Snad by bylo možné připomenout jistě pro většinu z nás zapomenutý Švehlův ministerský výrok o tom, že „jsme se dohadovali a jednali tak dlouho, až jsme se dohodli.“ Je pravda, že někdo jiný by se vyjádřil přesněji a dokladoval by kdy, kde a třeba proč. Snad postačí připomenout, že do politického dění vstoupil již v devadesátých letech 19. století. Brzy poté stanul v čele Sdružení českých zemědělců a časopisu Venkov. Jeho název se v budoucnu stal symbolem snahy o sjednocení venkova bez ohledu na majetkové rozdíly. Skutečností také zůstane, že Antonín Švehla se zapojil do činnosti odbojové Mafie od roku 1917 tak významně, že v následujícím červenci už stál v čele Národního výboru. Ten byl vlastně připraven převzít moc, a to ještě před samotným rozpadem habsburské říše. Ke všemu měl organizační i poslanecké schopnosti, ale také podporu největší agrární strany, jejímž předsedou se stal v roce 1919. Docílil toho, že cíle byly přijatelné jak pro drobné zemědělce, tak pro velkostatkáře. Politickou dráhu v novém státě zahájil jako ministr vnitra, a po třech letech, tedy od roku 1922, jako ministerský předseda. Celkem třikrát po sobě. Počínal si velice úspěšně. Zdravotní důvody však krutě zmařily naděje na post prezidenta po T. G. Masarykovi. Jeho odchod na věčnost 12. prosince 1933 se stal obdobím celonárodního smutku. </p> <p>O kronikářce</p> <p> Odhalení pamětní desky umístěné na průčelní budově Národního zemědělského muzea v Praze na Letné se uskutečnilo 11. prosince 2014 za přítomnosti nejen ministra zemědělství M. Jurečky. Portrét významného československého státníka navrhla kronikářka Prahy 15 Marie Zdeňkové, podle fotografie.<br />
M. Zdeňková úzce spolupracuje se Společností Antonína Švehly a jejím předsedou Mgr. P. Černým. Hostivař patří do „jejího“ obvodu a osobnosti tohoto státníka se dlouhodobě věnuje. Vyšlo již několikáté vydání její knižní publikace s názvem Antonín Švehla a Hostivař. Text více jak 170 stránkové publikace doprovázejí její fotografie, pořízené snad na všech místech našeho státu, kde je tento státník připomínán. Dokumentární podobu Švehlovy osobnosti vložila také do útlé brožurky s podtitulkem „Československý státník a spolutvůrce Ústavy ČSR 1920“. Pro zájemce o doplnění lehce přístupných informací jsou to zajímavé zdroje.<br />
Jako pečlivá kronikářka působí M. Zdeňková v MČ Prahy 15 více jak dvě desetiletí. Každoročnímu dění této pražské městské části věnuje zhruba 200 stran textu s přiměřeným množstvím fotografií, které pořizuje sama; bez výkonného fotoaparátu si ji málokdo dovede představit. O pohotovém umění zachytit přítomnost pro budoucnost svědčí řada celostátních i zahraničních výstav (např. Slovensko, Anglie), ale také její pravidelná fotografická dokumentace v časopise městské části, ve které působí (Praha 15) s názvem Hlasatel.</p> <p> Událost doplnila přednáška docentky E. Broklové o vzácné postavě Ant. Švehly, a to v zasedací síni NZM na přátelském setkání účastníků. Znalkyně připomněla řadu nevšedností tohoto československého státníka. Jako předseda Sdružení kronikářů Čech, Moravy a Slezska jsem poděkoval přednášející, a také kolegyni kronikářce M. Zdenkové. Současně jsem vyslovil prosbu k organizátorům o hostování budoucí kronikářské výstavy v Chebu.<br />
Mimořádná událost skončila krátkým hudebním vystoupením, diskusí a prohlídkou muzea.</p>