Obec s největším vojenským hřbitovem

<p>MILOVICE: Obec, kterou tvoří čtyři místní části – Milovice, Mladá, Boží Dar a Benátecká Vrutice – má několik „nej“. Největší mateřskou školu, neoficiální titul největšího města mladých s průměrným věkem 29 let a nejrychleji rostoucím místem (v současné době už 10 200 obyv.). Milovice byly posádkovým městem již před 1. světovou válkou a sloužily různým armádám jako civilní zázemí.</p> <p>Kousek Itálie</p> <p> V místní části Mladá se nachází největší Mezinárodní vojenský hřbitov. Jedná se o pietní místo pod cizí vojenskou správou. Hřbitov o rozloze 5808 čtverečních metrů pietně poskytuje místo posledního odpočinku více jak šesti a půl tisícům vojenských zajatců. Nejen vlajka připomíná, že se jedná o cizí teritórium. Veškerá dokumentace je psána italsky a česky.<br />
Smuteční objekt byl založen v únoru 1915 a prvním pohřbeným se stal zajatec carské armády už v říjnu. Následovalo pohřbení 527 ruských válečných zajatců, 60 srbských a 5276 italských. Někteří byli pochováni jednotlivě, ostatní společně po šesti až po stovce. Ze zajatců bývalé c. a k. Rakousko-Uherské monarchie celkem 325, z toho 224 Čechů, ale také dvě české ošetřovatelky.<br />
Jen zcela výjimečně jsou vojenské kříže přizdobeny růžencem či kytičkou.<br />
Své místo zde nalezli vojáci ČSR v letech 1918 – 1945, ale také 61 Němců. Jejich ostatky však byly převezeny v r. 1993 do Mariánských Lázní. Koncem roku 1945 činil počet pohřbených 6250. Místa jsou označena bílým mramorovým křížem bez jmen, některé kamenné pomníčky nesou symboly římsko-katolické, řecko-ortodoxní, turecké, židovské nebo muslimské. Velké pomníky byly postaveny pouze Italům a Rusům a nápisy jsou v jejich jazycích.<br />
Po násilné snaze o zapomenutí po r. 1968, kdy zde existovaly betonové plochy pro tanky a v dnešní budově muzea bylo technické zázemí, přišla záchrana, renovace a převzetí pietního místa do italské správy. </p> <p> Od roku 2009 se zde začátkem listopadu koná mezinárodní vzpomínková akce za účasti italské generality a čestných hostů z naší země. </p> <p>Publikace „Osudové okamžiky“</p> <p> Spisovatel, nakladatel a někdejší manažer Výstaviště v Lysé nad Labem J. Řehounek napsal v r. 2008 k 100. výročí vojenského výcvikového prostoru Milovice – Mladá knihu s názvem Osudové okamžiky. Prvnímu vydání byla udělena regionální Cena Miroslava Ivanova. Sto stran textu, dobových, leteckých i archivních fotografií doplňuje poutavé čtení o historii, ale třeba také o letišti Boží Dar nebo o prvních okamžicích kolektivního ničení po odchodu posledních vojáků do Ruska.<br />
Připomíná historii Milovic sedmi mezníky. Ten poslední nese letopočet 1990 a přibližuje informace z tiskové konference 24. února, na které byl oznámen odsun 73 000 vojáků, 1220 tanků, 2505 bojových vozidel, 1216 zbraní dělostřelectva, 77 bojových letounů a 146 vrtulníků. Dne 30. června 1991 odešel z Milovic poslední sovětský voják. Velitel Střední skupiny sovětských vojsk se jmenoval Eduard Vorobjov. Na odsunu se nejvíce angažovali tehdejší poslanec Michael Kocáb a prezident Václav Havel. </p> <p>Pozn.://<br />
//Milovice ve středních Čechách novodobě vstoupily do povědomí právě zrušením vojenského výcvikového prostoru na začátku posledního desetiletí minulého století. Tehdy nastal jeden z největších přesunů vojáků, rodin a techniky, protože se poslední cizí armáda vracela domů. O její mohutné přítomnosti svědčí pár údajů. Šest vlakových souprav na trase Moskva – Milovice téměř dvacet let přijíždělo v 10,45. Plně obsazené a ostře sledované expresy zastavovaly jen v několika místech našeho státu. Denně tady přistávalo a odlétalo tzv. poštovní letadlo.<br />
V srpnu roku 1996 byla započata revitalizace bývalého vojenského výcvikového prostoru.</p> <p>Redakčně upraveno</p>