Ještědské Vánoce Karoliny Světlé

<p>Letos uplynulo již sto osmdesát pět let od narození spisovatelky Karoliny Světlé. S jejím životem a literární tvorbou se seznamují návštěvníci v Podještědí, kde se nachází její Stezka, a také v českodubském muzeu. Duchovní síla Ještěda inspirovala spisovatelku k zamyšlení o smyslu života, jeho morálce. Napsala na toto téma šedesát povídek a pět románů.</p> <p>Lidé i dnes v okolí nádherné hory stále nosí její obraz v srdci, který jim dává inspiraci k tomu, aby zůstali vlastenci a byli hrdi na naše evropské tradice. Její dílo je dnes již možno považovat za historizující, tehdy bylo však aktuálním obrazem doby jako pestrobarevný obraz.</p> <p>Není přesně známo, zda kdysi v dávné minulosti v Ještědských horách někdo přebýval. Hřbet, který znali vládcové od doby Sáma, působil jako neprostupná hradba, ochránce země. Postaven čerty nebo bohy byl tajně navštěvován čarodějkami, bábami mastičkářkami i všelijakými léčiteli. Samotný vrch byl místem kam spadli černí andělé, kde rostly čarovné byliny a přebývaly nejen nadpřirozené bytosti bájných světů, ale také živé bytosti, nekalých zvyklostí. Po léta byl také vyhledáván pro vzácné kameny a drahé kovy. Čarovnou moc míval Ještěd o velkopáteční noci, na svatého Jana, ale především o Štědrém večeru. Obzvláště Vánoce na Ještědu mívaly své neodolatelné kouzlo se spoustou zvyků i výtvorů lidských rukou. Betlémy zde lidé tvořili po staletí a bývaly největším předmětem obdivu u dětí i dospělých.<br />
O světovou pověst Ještědského hřbetu se zasloužila svatá Zdislava, jako léčitelka dokázala podle legend uzdravit a oživit nemocné k životu, přičemž nejúčinnější pro její léčebné metody byla voda ze studánky nedaleko Jablonného v Podještědí, kde na zámku Lemberk přebývala. Možná, že právě sílu Ještěda využívala i Johanna von Herzogenbergová ze Sychrova, když pomáhala emigrantům z Čech po druhé světové válce. Všeobecně lidé od pradávna přiznávají silnou duchovní moc vrchu na severu Čech.<br />
Nikdo jiný však nepopsal kraj a lid Ještědských hor jako obrozenecká spisovatelka Karolina Světlá. I když na Ještědu v zimě nikdy nebyla, podává dokonale s básnickou nuancí ovzduší Vánoc a ještědských zim. Nejpodrobněji popisuje zvyky a atmosféru v Podještědí v novele Kantůrčice a v jejím nejlepším díle Vesnickém románě. Motiv novorozeňátka je připomenut i ve světoznámé Hubičce. Vedle popisu krajiny zachycuje nádherné ovzduší rodin, i tam, kde jsou problémy, přesto však jsou plné vánoční lásky a oslavy lidských vztahů.<br />
Enefa Podhájských je krejčová, ale vyzná se v knihách a lidé ji považují za velmi chytrou dívku, protože dokáže pomáhat v nemoci. Ve vsi je pro své znalosti nazývána Kantůrčicí. Dívka žije v domku na svahu Ještěda jen se svým pradědečkem a mladším bratrem Jeníkem. Pradědeček pečuje o betlém, který Světlá popisuje jako mistrovské dílo:<br /> „Všecka všudy zvířata a všecky osoby sebou pohybovaly: Panna Maria kolíbala Jezulátko, svatý Josef jí pomáhal, pastýři před jesličkami klekali, anděl nad nimi se vznášející třepetal zlatýma křídloma, oslík a volek hlavami kývali, opodál mířil myslivec na jelena, tkadlec u stavu tkalcoval, selka tloukla máslo, cimbálek břinkal na cimbál, brusíř brousil na brusu, dva kozli se prali, ovce se pásly a v pozadí v městě Jeruzalémě čtvrtili Herodiášovi zbrojnoši mláďátka hroznými meči.“<br />
Zajímavé jsou pasáže, kde se snaží spisovatelka vysvětlit myšlení venkovských lidí o smyslu a osudovosti života. Fatalistické pojetí života vyplývá z jejích osobních prožitků a především z dokonalé znalosti bible. V popisech mohou být zřetelné myšlenky kněží s nimiž se setkává již s prvními českými básněmi a posléze i osobně.<br />
Vánoce jsou předmětem mnoha děl obrozenců. V Babičce Boženy Němcové je popisován Štědrý večer jako bohatá hostina. Jan Neruda ve Štědrovečerní romanci je až erotický. Bílé Vánoce Vrchlického jsou romantické. Karolina Světlá ve Vesnickém románě podává obraz prosté štědrovečerní večeře u matky sedláka Antoše Jírovce. V chudém domku se Antoš po návratu z obchodů setkává se služkou Sylvou, oběma svými dětmi a matkou. Děvečka ze statku Sylva dává nejdříve večeři stromům, zvířatům a nakonec hodí příchozímu Antošovi nevědomky přes plot střevíček. Ženy připravily ten nejchudší, ale nejkrásnější Štědrý večer. Po večeři povídají o životě a křesťanské morálce. Když se děti potěší s dárky a blíží se půlnoc, odcházejí Antoš a Sylva s dětmi na statek.<br />
V kostele zvou na půlnoční a ves je plná života, oni dva však jdou jakoby vesmírem lásky a v nebesích: //“Byl tuhý mráz, sníh chrupal pod kroky pozdních chodcův, okolo čela Antošova však vanuly větérkové jarní. Na obloze i na zemi třpytila se jiskra vedle jiskry, hvězdy jim svítily nad hlavami, sníh pod nohama, kráčeli pod nebem i na nebi. Kolem nich doletovaly zvuky zvonů, zvěstujíce lidem čistého srdce, že se narodilo světlo světa v této posvátné hodině. Byla sláva a mír na zemi a na nebi…“, píše Karolina Světlá.</p> <p>Přednáška o Vánocích Karoliny Světlé, kterou připravil autor, se konala 8. 12. 2015 v knihovně v České Lípě a 20. 12. proběhne v kostele sv. Bonifáce v Libercvi-Hanychově.</p>