<p>JÍLOVÉ U PRAHY: Už dávní Keltové rýžovali úspěšně zlato v řece Sázavě a jejích malých přítocích. Až následující generace se však těžbě věnovaly cíleně, i když po stránce technické ve středověku primitivní technikou. V podzemí sledovaly při světle kahanů zlatonosné žíly, zahřáli je ohněm, polili vodou a z prasklin získávali zlato kladivem a dlátkem. Úspěšně. O tom svědčí zájem panovníků, povýšení mezi města, ale i propůjčení písmene W králem Vladislavem Jagellonským do znaku.</p> <p>Vždyť za jílovské zlato v době těžaře J. Rotleva bylo postaveno slavné Karolinum, městské části, hrad Karlštejn, ba dostalo se do královské koruny. Na druhé straně se kvůli němu vraždily královské rody a vedly války, z nichž ty husitské znamenaly rozehnání kovkopů a na staletí zatopení dolů. Těžba byla ukončena r. 1969 kvůli čtyřgramové výtěžnosti z tuny horniny.</p> <p>Tři jílovské radnice<br />
První až do požáru v roce 1567 stávala v dnešní řadě s domem Mince (dnes Regionální muzeum těžby a zpracování zlata) nedaleko kostela sv. Vojtěcha. Ten jediný odolal. Nové místo se našlo v bytelné budově s počeštěným názvem Šmelcovna. Příchod Ferdinanda I. Schönpfluga v roce 1681 znamenal třetí a poslední změnu. Ten vykoupil šlechtické dvorce a tzv. Věž daroval městu na radnici. Ač plných 88 let neměla střechu, bytelná kamenná stavba se zdmi dva metry silnými se stala vděčnou volbou. V roce 1723 byla jako jedna z prvních v Čechách zakryta mansardovou formou. Následně dostala dnešní podobu. Uvnitř se pochopitelně přestavovalo a poslední úpravy skončily v posledním desetiletí minulého století.</p> <p>Dny Evropského dědictví<br />
Každoročně se v měsíci září konají také v Jílovém. Patří k nim prohlídka radnice. Letos byli návštěvníci vítáni na schodišti do prvního poschodí, které je dostatečně široké, pěkně osvětlené prosklenou stěnou a navíc má velmi dobrou akustiku. První zastávkou se stala obřadní síň. To je vlastně prostor tvořený několika místnostmi. Do nich se vstupuje malou halou, pod jejíž podlahou se nachází schodiště k původnímu vchodu ze Schönpflugovy ulice. Možná po desetiletích tady bude objevena řada nejen písemností, které sem byly spěšně naházeny. Čekací místnost svatebčanů je ozdobena velikým obrazem se železničním viaduktem na Žampachu, po kterém přejel Posázavský Pacifik poprvé v roce 1900. Obřadní síň by mohla vyprávět, kdo ze současných, dnes už třeba nežijících velikánů, tady řekl své ano. </p> <p>Na skok do šatlavy<br />
I když původně měla podobu poschoďového domku s podkrovní místností pro žalářníka a stávala v blízkosti Šmelcovny, ledacos se změnilo. Zaniklo hrdelní právo města, byla postavena budova soudu se silničním průjezdem. Nežli byly dvě cely přesunuty do přistavené části radnice, stávala nová věznice tady. Ani to však nevyhovovalo. Protože radnice měla svého domovníka a případní vězňové tady trávili jen přechodný čas, stalo se prý vyhledávanou podívanou bílé prostěradlo, které z okna cely viselo, když byla prázdná. Jedna z cel je v dnešní době skladištěm, do druhé je možno nahlédnout. Snad překvapí bytelná kamna s přikládáním z chodby, řetěz na zabezpečení vězně před útěkem a pryčna s lavicí.</p> <p>Několik jmen<br />
Ta patří jílovským osobnostem. PhDr. M. Čiháková (1877 – 1937) byla v roce 1901 promována jako první žena na KU a MUDr. R. Machová (1874 – 1916) o rok později získala prvenství jako doktorka veškerého lékařství v Rakousku-Uhersku. K těm, kteří přesáhli rámec Jílovska patřil JUDr. V. Vaněček (1905 – 1985) s Dějinami státu a práva v Československu do roku 1945. Z hudebních skladatelů vynikli J. Hanuš (1915 – 2004) a Z. Lukáš (1928 – 2007). Beletristicky přiblížil nejen zlato spisovatel V. Lev (1882 – 1974).</p> <p> Historické podklady byly čerpány z Pamětí zlatohorního města Jílového od L. a V. Čiháka.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.