<p>KOBYLÍ: Mikroregion Hustopečsko tvoří 21 obcí rozkládající se na jižním cípu naší republiky, vinařská obec Kobylí je jednou z nich. A protože Kobylí spadá do národopisné oblasti Slovácka tak se zde samozřejmě také udržuje stále živá lidová tradice jak v písni, tanci, nářečí, tak i lidových zvycích.</p> <p>Stejně tak jako patří k místní tradici mít svůj vlastní vinný sklep ve kterém lze pohostit přátele, tak další hojně rozšířenou tradicí je vlastnit kroj, ten byste našli ve zdejších domácnostech u každé ženy.</p> <p>Právě v obci Kobylí se každoročně odehrávají vinařské slavnosti, jenž se ukrývají pod názvem Zarážení hory. </p> <p>V posledních letech jezdí za vínem do čtvrté největší obce Velkopavlovické vinařské oblasti – Kobylí stále více lidí z nejrůznějších koutů celé republiky. Jen málokdo si pak nechá ujít účast na slavnostech místních vinařů v očekávání začátku vinobraní, které jsou již dnes neodmyslitelně spojeny s ukázkou tradičního obřadu zarážení hory, dále s ochutnávkou kobylských vín, tradičních krajových dobrot, a to vše za doprovodu pestrého kulturního programu.<br />
Místem konání slavnostního obřadu zarážení hory, je Suchořádská zmola. Prostor připomínající náměstíčko uprostřed zdobí prvek typický pro tuto oblast a sice původní dřevěný lis, pocházející z roku 1881. Projekt náměstí je dítětem místního rodáka, Ing. Františka Řačáka, který jej před několika lety vyprojektoval doslova na zelené louce. Po obou stranách toto náměstíčko lemují vinné sklepy, které jsou návštěvníkům po celou slavnost přístupné. V těchto sklepích jsou prezentovaná vína z dvanácti kobyliských vinařství, která můžete po celý večer ochutnávat, a k tomu se i seznámit s jejich historií a životními příběhy majitelů těchto sklepů, v nichž se mísí tradice s požadavky moderní doby.<br />
Jako vždy, také letošní ročník zarážení hory se nesl ve znamení pestrého doprovodného kulturního programu. Dne 29. srpna 2015 vše odstartovali přesně v 15 hodin Mutěňané-Čejkovjané s jejich mládežnická hudba, kteří tak s úspěchem vytvořili předskokany slavným sourozencům Ulrychovým s Javory, kteří zde zazpívali své největší hity, zavzpomínali na staré časy a melodickými písněmi s podmanivým textem naladili návštěvníky na správnou slavnostní notu. Po dvouhodinovém koncertu Hany a Petra Ulrychových dostali slovo Mužáci z Kobylí a Sbor Jarmily Borovičkové. Spolu s nimi jsme si zazpívali lidové písně a dozvěděli se pár zajímavých informací ze světa družby lidových sborů. V 19 hodin konečně přišla na řadu všemi očekávaná divadelní scénka kobylských ochotníků. Letos si ochotníci připravili humornou scénku téma pěstování trnky.<br />
Děj se pak točil okolo jak se zprvu zdálo jakoby začarovaného kruhu, jehož hlavní pointou bylo přijít na způsob, jakým by bylo možné rozšířit pěstování trnky i do sousedních obcí a navíc pro tento záměr získat dotaci z Evropské unie. Dilema to bylo vskutku velké a hlavu zamotalo nejenom starostovi, ale také jeho poradnímu sboru. Nakonec hlavní aktéři vyřešili tuto otázku s Filipem, neboť jim bylo jasné, že základem veškerého úspěchu je vymyslet atraktivní a vše vystihující název, respektive heslo. No a s touto otázkou si ve scénce poradili s důvtipem. Výsledek – Heslo: „Pomáhat a pálit“, což u přítomných vyvolalo davový smích.<br />
Na úplném závěru scénky se uskutečnilo předvedení tradičního obřadu zarážení hory. V podstatě jde o rituál spojený se vztyčením májky, kolem níž se rozestaví 12 dřevěných kůlů, které se na konec zarazí přesně mířenými údery kladiva do země. K aktu zarážení jsou vždy přizváni také návštěvníci slavností. Dvanáct kůlů symbolizuje dvanáct měsíců v roce, čím větší síla se během zarážení vyvine, o to více vzroste pro místní vinaře naděje na dobrou úrodu.<br />
Doprovodný program slavností zarážení hory zakončila svým vystoupením Cimbálová muzika Hradisko ze Ždáni .<br />
A co dodat závěrem, snad jenom to, že další ročník této slavnosti místních vinařů byste si rozhodně neměli nechat ujít. Ať už cestujete sami, s přáteli a nebo s rodinou, výlet do Kobylí a přilehlého okolí se vždy vyplatí.<br />
Pocházíte-li z velkého města, pak jistě oceníte pohodovou atmosféru, která zde vládne. Mezi zdejší zlení, kopcemi a rozlehlými vinohrady kam jen oko dohlédne, jednoduše nezbývá už žádné místo pro slova jako je stres nebo chaos.<br />
A co se místních lidí týče, ti jsou otevřenější a srdečnější než kdekoliv jinde. Zkrátka a dobře Morava, její obyvatelé a ty nejlahodnější produkty odsud pocházející umí lidi sbližovat.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Také redakce Místní kultury sleduje nové trendy v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukazuje se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme otevřeli anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Natálie Brzoňové, PR manažerky 8smičky – zóny pro umění.