<p>BŘEZNICE: Spisovatelka Martina Bittnerová přijede v sobotu 19. září besedovat do březnické Galerie Ludvíka Kuby v bývalé jezuitské koleji. Povídání nejen, ale hlavně o její knize Lásky Boženy Němcové, kterou si budou moci zájemci také zakoupit, začíná v 16 hodin.</p> <p>Více již v rozhovoru s Martinou Bittnerovou.</p> <p>Už jste na Březnicku někdy besedovala nebo přednášela? </p> <p> Zatím ne, tudíž Březnice bude úplně první místo, kde se v regionu představím. Někde je ale potřeba začít a Březnici považuji za moc hezký začátek. Mimochodem, před besedou bych ještě chtěla navštívit místní zámek. Snad to zvládnu.</p> <p>Takže k tomuto regionu nemáte ani nějaký bližší vztah?</p> <p>Vztah mám pouze zprostředkovaný skrze životní příběh lékaře Hanuše Jurenky. Přiznám se, že když jsem četla jeho výtky vůči místní komunitě, velice mi to připomnělo situaci z města, v němž momentálně žiji, a uvědomila jsem si, jak se některé jevy nemění. Jinak ale na Příbramsko jezdím už od dětství. Pokud sem můžu zahrnout i Rožmitál, tak tam jsem byla několikrát na táboře. Rodinu ani přátele však v tomto regionu nemám, moji předci totiž převážně pocházeli z Vysočiny.</p> <p>Proč jste se zaměřila právě na Boženu Němcovou?</p> <p> Vzhledem k tomu, že jsem doposud vyprávěla životní příběhy zhruba třiceti osobností, nezaměřuji se tím pádem jen na Boženu Němcovou. Samozřejmě se k ní a její rodině průběžně vracím, stejně jako třeba ke Karolině Světlé. V případě knihy Lásky Boženy Němcové však šlo hlavně o impulz ze strany čtenářů. Většina mých přednášek a besed totiž končila tím, že se mě ptali na lásky této spisovatelky. Během pár minut nelze tak složité téma shrnout, proto jsem o něm napsala knihu, v níž jsem se snažila přistupovat k tématu citlivě a s pochopením. Soudě dle recenzí i názorů čtenářů se mi to snad podařilo.</p> <p>Jak dlouho jste ji psala a co bylo při této práci nejsložitější? </p> <p>Psala jsem prvně půl roku v hlavě a pak další půlrok částečně na papír a částečně do počítače. Pro zajímavost dodávám, že základ závěrečné kapitoly Odcházení Boženy Němcové jsem napsala ve vlaku Praha – Kyjov, kdy jsem cestovala na besedy. Potřebovala jsem knihu dopracovat, a musela jsem proto využít každé chvíle. Nejsložitější je pro mě vždycky sehnat potřebné podklady. Ale už jsem se naučila s tím pracovat. Naštěstí existují antikvariáty a americké univerzity, které zveřejňují některé staré české tisky.</p> <p>Jaké vaše knihy si budou moci návštěvníci besedy koupit?</p> <p> Čtenáři se mohou těšit na Lásky Boženy Němcové, Utajené životy slavných Češek, Utajené životy slavných Čechů a V průšvihu. Moje povídková kniha Na nevěru se neumírá je totiž úplně vyprodaná a knihu Spisovatelky a Erós zřejmě nebudu mít k dispozici. Každopádně ráda podepíši i knihy donesené. </p> <p>Na besedách vystupujete poměrně často. Co vás na nich nejvíce baví?</p> <p> Samotné setkání se čtenáři, protože psaní je jedna z nejosamělejších činností na světě a já si ráda povídám s lidmi, poslouchám jejich zkušenosti a názory. Věnuji se ale i studentům a žákům, což je zase úplně jiné v tom, že mi opravdu nic neodpustí, ale zároveň mi poskytují mnohdy zajímavé podněty k zamyšlení. Často pak za mnou po besedě přijdou s dotazem, kde si mohou přečíst mou knihu, což považuji za nejlepší výsledek této práce. Občas mívám dokonce i semináře určené přímo pro knihovníky, kdy je opravdu znát jejich profesní zájem, za což jsem moc ráda. Tato rozmanitost, možnost diskutovat s lidmi různého věku i profesí mě v dnešní době, kdy se všichni setkáváme spíše virtuálně, opravdu upřímně těší.</p> <p>Na jaké knize nyní pracujete?</p> <p> V současnosti mám dokončené dvě knihy, historickou novelu a knihu povídek. V hlavě už samozřejmě zpracovávám nápad na další knihu, ale teď spíše řeším otázku vydání alespoň jedné z těch dokončených, tudíž kdyby tyto řádky četl nějaký nadšený nakladatel, budu ráda, když se mi ozve. (Smích)</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.