<p>KUKS: Unikátní festival barokního divadla, poezie, opery a hudby, který probouzí k životu zapomenutý fenomén uměleckých vizí hraběte F. A. Šporka, se do magického prostoru Kuksu vrací ve dnech 26. – 30. srpna. Zakladatele a ředitele festivalu, muzikologa Stanislava Bohadla, jsme se zeptali, co mohou návštěvníci očekávat tentokrát.</p> <p>Letošní ročník představí 38 produkcí včetně 13 premiér. Zatímco v předchozích letech jste poetiku „nového barokního stylu“ inscenovali také v okolí Kuksu, například v kostele v Žirči nebo na křížové cestě u Nového lesa ve Stanovicích, současné festivalové dění situujete především do samotného areálu Kuks. Proč?</p> <p>Právě opravený Kuks je tou nejlepší scénografií. Historicky, kulturně, literárně, hudebně i divadelně do Šporkovy komponované barokní krajiny samozřejmě patří. </p> <p>Využijete během festivalu i nedávno otevřené Rentzovo muzeum v revitalizovaném lázeňském domě v Kuksu? </p> <p>Takzvaný Montalegrův sál v muzeu Šporkova dvorního rytce je po loňské zkušenosti ideální komorní prostor mezi Rentzovými rytinami a Šporkovými knihami. Zazní tu neznámé kantáty Antonia Bioniho – šporkovského kapelníka z Benátek i Biberovy Růžencové sonáty. Tajemné barokní sklepení je další divadelní scénou a na terase využijeme konstrukci jezuitského divadla.</p> <p>Je v tom záměr, že část festivalové dramaturgie je i tentokrát věnována loutkám? </p> <p>Ano, Neumannův Pulcinella v Kuksu bavil lázeňské hosty už v roce 1698 a originálně zahájil kukské divadelní dějiny. Dokonce se sem hlásí přerod komického harlekýna z commedia dell'arte na improvizujícího hanswursta.<br />
Na kosmopolitnost Šporkových časů volně navazuje Mezinárodní tábor potulných komediantů. Vychází z mezinárodního projektu CULTURE 2000, který probíhal i v Kuksu, a jeho účastníci z pěti evropských zemí se vracejí zpět.</p> <p>Barokní Kuks si stále častěji podmaňuje mladé talentované tvůrce. Patří k nim i studentka DAMU Kateřina Bláhová? </p> <p>Ano. Kateřina se loni inspirovala v Kuksu dílnou Fabia Ambrosiniho na téma trans masks – jak nám divadelní maska dovolí vystoupit z vlastní identity. Navrhla masky a připravila vlastní pohádku pro malé i velké. Jsem na ni velmi zvědav.</p> <p>Na co se během festivalu těšíte nejvíc?</p> <p>Vlastně na všechno, protože jsem měl tu čest a možnost vybírat, tematizovat i iniciovat celý program. Vivaldiho opera-serenata Řeka Seina oslavuje krále a Francii od Ensemble Damian, čarodějná faustovská legenda Já jsem Krabat od Geisslers Hofcomoedianten, Bioniho kantáty s Hofmusici, baletní kreace Andrey Miltnerové v lapidáriu Braunových soch Anděl prozření ducha nebo Toulající se smrt v pohybovém koncertu sopranistky Ireny Troupové mezi freskami Tance smrti v hospitální chodbě…<br />
A určitě si nenechám ujít workshop italského specialisty na výrobu kožených masek z commedia dell´arte Andrea Cavarry, který bude režírovat i výsledné představení. Začíná už v neděli 23. srpna.</p> <p>Letos poprvé mezi spolupořadateli, kteří festivalu Theatrum KUKS poskytli záštitu, chybí obec Kuks. Proč právě v roce, který je vyvrcholením znovuoživení barokního areálu Kuks? Potvrzuje to ono pověstné, že nikdo není doma prorokem? </p> <p>Škoda, je to integrální součást kulturních dějin obce. Kuks bez kultury, umění a kontaktu s Evropou by nikdy nevznikl, Kuks by prostě nebyl Kuksem, nebyl by ani opraven – a to se naštěstí nedá bojkotovat ani zastavit.</p> <p>Kdybyste měl možnost trávit současné horké „italské“ noci v Kuksu s Františkem Antonínem Šporkem, o čem byste s ním rád hovořil a v jaké hudební kulise? </p> <p>Ptal bych se ho, zda se mu ty opravené objekty a místa líbí, co by udělal jinak a jak dostavět chybějící zámeček nad kaskádovým schodištěm. A neměl by chybět Vivaldi, Bach ani jeho loutnista a skladatel Amandus Rofeld. A pili bychom jako tehdy „vybraná uherská a česká vína“ ve vinohradu pana Stanislava Rudolfského.</p> <p>Více o programu festivalu: http://theatrum-kuks.webnode.cz/</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Vánoce se blíží a s nimi i příležitost dát dárek nejen svým blízkým, ale i přírodě. Anketa Alej roku, která se koná již od roku 2011, nabízí možnost podpořit svou oblíbenou alej a přispět k nejen k její popularizaci, ale i ochraně. Anketa, pořádaná organizací Arnika, má za cíl upozornit na krásu a význam alejí v naší krajině a podpořit jejich ochranu.