<p>DOBRUŠKA: Pět pohledů na Dobrušku zcela jinýma – novýma očima vzniklo díky architektonickému worshopu, jehož uskutečnění od 1. do 6. srpna 2015 iniciovala zastupitelka Jana Šťásková (TOP 09). Skupina třinácti mladých architektů a studentů architektury téměř jako pod drobnohledem mapovala město a jeho nejbližší okolí, aby na závěr představila možnosti změn v rodišti F. L. Věka veřejnosti.</p> <p>Čtyři dny chodily po Dobrušce i jejích okrajových částech malé skupinky, všímaly si věcí i detailů, které místní obyvatelé mnohdy ani nevnímají, a ptaly se kolemjdoucích i zainteresovaných na názory, aby si potom lámaly hlavy a na závěr ukázaly nový pohled na rozvoj města F. L. Věka.<br />
První impulsy k práci architektů poskytla prohlídka Dobrušky s komentářem Ing. arch. Bittnera (zastupitel TOP 09) a vzkazy občanů získané prostřednictvím dotazníků a slepých map, umístěných v informačním centru a v budově kina.<br /> Vše vyvrcholilo představením pěti zcela nových architektonických konceptů nejen vedení města, zastoupenému místostarostou Ing. Petrem Lžíčařem, ale také veřejnosti. „Snažili jsme se reagovat na podněty a připomínky a zároveň přinést impulsy, jak by se mohla Dobruška rozvíjet – co je dobře, co špatně a co by bylo možné změnit,“ řekla na úvod vedoucí skupiny MgA Petra Karlová a pokračovala „Dobruška má velmi živé centrum s dobrou občanskou vybaveností, což považujeme za téměř unikátní příklad, jak by město mohlo fungovat.“<br />
Dále zdůraznila: „Pro nás je hlavní téma koncepčnost rozvoje a návaznost na to, co už zde je, a co se opravdu plánuje. Chtěli bychom zabránit jakémusi duplikování budov, dále sloučit koncepci pro jednotlivé funkce nebo budovy a zavést plánování veřejných prostor a jejich vztahu k budovám.“<br />
Čím se tedy zabývaly jednotlivé projekty vypracované dvou až tříčlennými týmy?<br />
První skupina vypracovala pro návštěvníky, kteří přijedou do Dobrušky hromadnou dopravou, osu města. Začíná na nádraží, pokračuje Nádražní ulicí, dále kolem firmy Kand na náměstí, potom ke kostelu sv. Václava a končí na rozhraní sídliště Hečmanda s Domašínskou ulicí. V té souvislosti bylo řešeno možné přemístění zastávek autobusů do prostoru před sokolovnou, jejich redukce a využití uvolněné Nádražní ulice k jiným účelům.<br />
O předprostory veřejných a kulturních budov se zajímala další skupina. Zabývala se mimo jiné prostranstvím u kostela sv. Václava, navrhla jeho otevření odstraněním parkoviště a plotu před farou a tím vytvoření jakéhosi náměstí. Dále poukázala na „utopenost“ knihovny, zcela ukryté v neutěšené zeleni mezi dvěma parkovišti, kterou lidé s bydlištěm mimo Dobrušku velmi těžko hledají.<br />
Třetím tématem byla industriální zástavba v Dobrušce. Vznikl námět na vytvoření Archlebovy naučné stezky a na využití některých nefunkčních objektů v teplárně ke kulturním a sportovním účelům.<br />
Mladí architekti také navrhli vznik městské cyklostezky procházející středem města a navazující na stezky v územním plánu. „Je to přirozená linie zahrnující důležitá místa ve městě jako je pivovar, kostel, náměstí a potom místo mezi sokolovnou kulturním domem a nádražím,“ vysvětlili navrhovatelé a pokračovali „Připravili jsme ukázky míst, která by se dala zatraktivnit. Jedním z nich je neudržovaná cesta podél potoka u Křovic.“ Náklady na realizaci by přitom byly minimální a cyklista by se touto stezkou dostal z Křovic přes centrum až do Mělčan.<br />
Posledním tématem se stala možnost neformálního odpočinku a v té souvislosti vznikl návrh na procházkovou stezku po březích Dědiny a Brtvy: „Rozhodli jsme se spojit pěší stezkou sportovní areál a Pulice, dále Pulice s Dobruškou a Dobrušku s Křovicemi. Ve městě chybí souvislá zeleň, a nemyslíme tím místa mezi domy. Je zde jen jediný souvislý pás se stromy, a to jsou Archlebovy sady. Dobruška má sportoviště, kulturní zařízení, ale toto je námět na možnost neformální procházky a strávení volného času v zeleni.“<br />
Výstupy z architektonického workshopu zůstanou natrvalo v Dobrušce, autoři připraví portfolio, které se vytiskne, aby mohlo být podkladem pro další diskusi, popř. aby se mohlo vystavit a nabídnout opravdu široké veřejnosti seznámení s jeho obsahem.<br />
Členové týmu, jenž mapoval Dobrušku, prošli v přípravě na studium kurzy profesora Josefa Dudka. Odborník na slovo vzatý zhodnotil na úplný závěr workshop takto: „Považuji za téměř neuvěřitelné, že tady byli jen čtyři dny a přitom je za nimi vidět obrovské penzum práce. Jsem také rád, jak k tomu přistupují zastupitelé a také, že konečně začíná doba, kdy spolu architekti a zastupitelé začínají opravdu mluvit, aby města a krajina vznikala ve spolupráci s těmi, kteří tomu opravdu rozumí a kteří jsou schopni vidět věci komplexně. Pokud se podaří, že se na krajinu budete dívat společně, což se jinde zatím moc neděje, bude Dobruška mezi prvními, kde se to podaří.“<br />
Co se z navrhovaných řešení podaří prosadit a realizovat v praxi a zda spolupráce bude pokračovat, záleží především na samosprávě města. Iniciátorka akce Jana Šťásková považuje uskutečnění za první krok k otevření úřadu. Na otázku, co ji na výsledcích nejvíce překvapilo, odpověděla: „To, jak byli členové týmu schopni zmapovat město a jak s nimi spolupracovala veřejnost.“ Zároveň ocenila fakt, že během velmi krátkého pobytu mladí odborníci odhalili dublování některých věcí – jako sportovišť či služeb – ve městě. A tomu by chtěla v budoucnu zabránit.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.