Nádvoří Náprstkova muzea je vstupní branou do expozic i kulisou řady kulturních akcí

<p>PRAHA: Nádvoří Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur na Betlémském náměstí v Praze se v poslední době proměnilo v živý veřejný prostor, který nabízí kulturní vyžití i odpočinek. O proměnách nádvoří jsme si povídali s ředitelkou muzea, Evou Dittertovou.</p> <p>V minulém roce proběhla revitalizace nádvoří Náprstkova muzea. Jde o jednu z mnoha změn, kterými Náprstkovo muzeum v současné době prochází. Jaké změny ještě Náprstkovo muzeum čekají? </p> <p>Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur je jediným muzeem v České republice, které se výhradně věnuje hmotnému a duchovnímu odkazu mimoevropských civilizací. Trvale tak upozorňuje na stálé a nezastupitelné místo mimoevropských národů v dějinách lidstva. Sbírkové fondy jsou zaměřeny na oblasti Afriky, Asie, Ameriky a Oceánie. Jako jedno z posledních muzeí Národního muzea neprošlo generální rekonstrukcí, naposledy byly prováděny rekonstrukční práce většího rozsahu v letech 1968 až 1969. Vedením Národního muzea proto bylo rozhodnuto postupně připravovat objekty Náprstkova muzea na rozsáhlou generální rekonstrukci. Již proběhla rekonstrukce rozvaděčů elektrické energie ve výstavní budově, přeložení střešního pláště včetně repase krovu, rekonstrukce výstavních sálů v 1. patře a právě velmi výrazná revitalizace muzejního nádvoří. Vytvořit živý kulturní prostor, důstojnou vstupní bránu do expozic, ale i prostor k odpočinku v kulturním prostředí uprostřed centra Prahy – to bylo naším cílem. </p> <p>Jaká je vlastně historie nádvoří?</p> <p> Měli bychom určitě zmínit, že u zrodu muzea stál v roce 1862 Vojta Náprstek, významná osobnost českého muzejnictví.<br /> Vojta Náprstek byl jedinečná osobnost, která ve druhé polovině 19. století ovlivňovala kulturní, politický a společenský život Prahy. Svými koníčky a zálibami nasměroval sběrný program muzea. Náprstkův odkaz je tak neustále živý a je patrný i v samotném nádvoří. Dům, v němž Náprstkovo muzeum sídlí, má velmi bohatou historii. Dodnes je zde cítit atmosféra 19. století, kouzlo, které působí na návštěvníky ještě dnes. Dům byl v majetku rodiny Fingerhutových od roku 1826. Dvůr původně sloužil k hospodářským čelům, byly zde kolny, pivovarský přístavek, sklady na sudy, také pumpa na pitnou vodu – nutno zdůraznit, že dům sloužil jako výrobna kořalek, vinopalna – později přibyla kašna, která je zde dodnes a nese inciály AF FF 1857, tedy Anna Fingurhutová, Ferdinand Fingerhut . V roce 1948, to již byl objekt dávno muzeem, byla hospodářská stavení zbourána, na nádvoří vznikla zahrada. Zachována zůstala kašna a bříza Pepička, zasazená na konci 19. století Josefou Náprstkovou. Zahrada byla plná zeleně, bohužel pro muzejní účely nebyla využitelná. Chtěli jsme nádvoří využívat pro kulturní akce i jako svého druhu lákadlo na naši výstavní činnost. I proto vyvstala potřeba úpravy nádvoří. </p> <p>Zmínila jste kulturní akce na nádvoří muzea. Na co se mohou návštěvníci přijít podívat?</p> <p>Díky úpravě nádvoří vznikl nový prostor pro rozšíření našich edukativních i volnočasových aktivit. Pro letošní letní sezonu jsme připravili celou řadu víkendových akcí, jsou to především festivaly mimoevropských kultur. Letošní Pražská muzejní noc se na nádvoří Náprstkova muzea ponese v duchu Bhútánu. Náprstkovo muzeum vnímáme jako Okno do světa. Připravujeme proto sérii mezinárodních výstavních projektů zaměřených na kulturní dědictví a přírodní bohatství zejména mimoevropských kultur. Akce na nádvoří jsou součástí tohoto programu. Chceme naše muzeum více otevírat veřejnosti a připravovat programy tak, aby se návštěvníci u nás cítili spokojeně a hlavně aby se k nám do Náprstkova muzea s radostí vraceli seznamovat se s mimoevropskými kulturami. </p> <p>Díky instalaci venkovního výstavního mobiliáře nádvoří slouží i jako výstavní prostor. Odrážejí venkovní výstavy dění uvnitř muzea?</p> <p>První výstavou, kteŕou jsme zde otevřeli, byly fotografie africké přírody od dlouholetého zaměstnance Národního muzea, RNDr. Miloše Anděry, CSc., kterou autor nazval Hic sunt leones. Stávající venkovní výstava fotografií Bhútánu (připravená ve spolupráci s CK Livingstone a Rudou Švaříčkem) navazuje na výstavu Bhútán – země blízko nebe, která v interiéru muzea představuje kulturu této tajemné země, zejména tradiční tkalcovské řemeslo. Na výstavu láká i model bhútánské buddhistické stavby čhörtenu s modlicími mlýnky umístěný na nádvoří. Na podzim zde pak chystáme výstavu k připomenutí si 100. výročí rozluštění chetitského jazyka profesorem Bedřichem Hrozným. </p> <p>Kdo patří mezi návštěvníky nového nádvoří? Jsou to pouze návštěvníci interiérových výstav a expozic Náprstkova muzea, nebo někteří návštěvníci přicházejí právě kvůli nádvoří?</p> <p>Obojí. Návštěvníci, kteří přicházejí do muzea, si u nás prohlížejí venkovní instalace, posedí a odpočívají. Potom jsou ti druzí, kteří přijdou za odpočinkem, posedět na nádvoří, vychutnat si tichý prostor v centru velkoměsta. Chodí sem i okolní mateřské školky s dětmi, které si hrají na pískovišti, nebo prolézají lodí. Loď je i vděčným místem, na kterém se fotí školní výpravy a skupiny. Symbol dálek a také symbol zaměření našeho jedinečného muzea.<br /> Nádvoří a výstavy na nádvoří jsou v současné době volně přístupné veřejnosti. Bude tomu tak i nadále?<br /> Domnívám se, že bychom neměli měnit stávající volný přístup. Zkušenost ukazuje, že právě ten volný přístup je příjemný pro návštěvníky, kteří sem chodí jen tak posedět, odpočinout si od davu blízkých ulic, popovídat a podobně. Nová úprava nádvoří, tematické instalace a výstavy vytvářejí příjemnou kulisu a prezentují naše muzeum a zaměření všem, kdo na naše nádvoří zavítají. </p> <p>Jaké jsou ohlasy na provedenou revitalizaci nádvoří z řad veřejnosti?</p> <p>Prozatím jsme nezaznamenali negativní ohlas. Ba naopak, lidem se líbí právě to, že si zde mohou odpočinout v kulturním prostředí, jsou zde lavičky určené k oddechu. Já sama ráda vidím, když si na nádvoří lidé prohlížejí fotografické výstavy, nebo jsou zde vidět i např. takoví, kteří sedí na lavičce s notebookem a pracují. A vedle maminka s kočárkem si čte. Může sem i pes na vodítku. Muzeum úpravou nádvoří doslova ožilo, více se otevřelo a stalo se skutečným místem setkávání. </p> <p>Eva Dittertová je absolventskou FF UK v Praze. V letech 1990 až 2010 působila jako ředitelka Muzea v Chebu, odkud v roce 2010 odešla do Národního muzea – Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. Byla též dlouholetou předsedkyní Asociace muzeí a galerií ČR.</p>