Žasnout a posléze děkovat

<p>TÁBOR: Gustav Fifka je noblesní muž a zajímavý keramik. Sám sebe s nadsázkou označuje jako „paňáčkáře“ a je pravdou, že jeho figury si zapamatujete. Retrospektivní výstava v Táboře, kterou si nadělil k letošním sedmdesátinám, nabízí jedinečnou možnost prohlédnout si proměny jeho tvorby v průběhu let.</p> <p>Gustav Fifka je rodák z Klatov, pochází z právnické rodiny. Vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni obor výtvarné zpracování keramiky. Pracovní zkušenosti potom sbíral v družstvu umělecké výroby Keramo v Kostelci nad Černými lesy a v keramických závodech v Chlumčanech u Přeštic. Sám říká, že to byla dobrá škola, hodně se v práci naučil. Od roku 1977 pracuje jako keramik výtvarník ve svobodném povolání. Na otázku jak se u nás žije keramikovi na volné noze s úsměvem odpovídá: „Až překvapivě dobře, sám vlastně nevím, jak je to možné, ale vždycky to nějak šlo, že jsem se uživil. Nedělal jsem většinou velké zakázky, ale přesto jsme hlady netrpěli. Na druhou stranu jsem velmi racionální člověk, takže kdybych měl pocit, že je to příliš velké riziko, asi bych se toho neodvážil.“<br />
Táborská výstava je členěna tematicky do čtyř okruhů. První jsou témata přírody a běžných událostí kolem nás. Šumavská a jihočeská krajina je zachycena na plošných keramických dílech, v každodenních událostech se objevuje typická líbivá figurka oblých tvarů a lidské tváře. Díky ní byl Gustav Fifka zařazen do škatulky figurkářů. Ilustrativní figurální keramika se podle jeho slov docela dobře prodávala, přesto ji z nekomplikovaných situací začal přemísťovat do jiných kontextů a významově ji měnit.<br />
A tím se dostáváme do dalšího tematického okruhu, kterým jsou existenciální a filozofická témata. Z figurky se například stává zeměměřič K., který má ruce na nitkách jako loutka. Postavení člověka ve světě se problematizuje, nejde jen o pouhé zachycení života, ale především o neustálé kladení otázek. V této části výstavy figurální tvorba částečně ustupuje do pozadí, nacházíme zde plošnou keramiku abstraktnějšího ladění. Také technika se mění, kombinuje se tvrdá a měkká keramika, sám autor říká, že má kontrasty rád – jak v materiálu, tak v tematice.<br />
Velmi silné je například dílo s jednoduchým názvem Sarajevo 1994. Je to vlastně Picassova Guernica, jeden z nejznámějších protiválečných obrazů, ale je roztříštěná na kousky, a ty jsou nalepeny na hrubý podklad. Přibližně ve stejné době vzniklo také dílo s názvem Absurdní sen o svobodné Rusi, které bohužel ani dnes neztrácí na své aktuálnosti. Dílo Procitnutí Ivana Denisoviče je pohled skrz zamřížované okno na obzor, kde stojí malý bílý kostelík. Existenciální ladění už zcela převládá, reflektuje se místo člověka ve světě, lidské hodnoty a vztahy jak vertikální, duchovní, tak horizontální, člověka k člověku. Reflektuje také zlomové okamžiky dvacátého století ve vztahu k naší zemi.<br />
Třetím tematickým okruhem jsou biblická témata, v nichž se opět vrací figurální keramika. Baňatou figurku najdeme spící v Getsemanech, na Noemově arše, promění se ve svatého Františka i Martina a Kláru, sedí u stolu s poslední večeří Páně. Najdeme zde opět i několik plošných barevných děl, která reflektují zhuštěným způsobem zážitky a dojmy z cest.<br />
Čtvrtým tematickým okruhem jsou výtvarné lásky Gustava Fifky. Tady najdeme poctu Janu Zrzavému, Josefu Šímovi, Paulu Kleeovi, Modiglianimu a dalším.<br />
Poezie je v díle Gustava Fifky zřetelně přítomná, jeho tvorbě rozumíte a dává vám impulzy k zamyšlení, je pokorná. Na druhé straně není školometská, nechce vás poučovat, na svět se dívá s nadhledem a vědomím, že soudit není lidská práce. Gustav Fifka mluví o své dávné touze stvořit lepší svět: „… Až mnohem později jsem uvěřil, že Bůh udělal vše tak, jak to bylo dobré. Fušovat do jeho díla je sice lidské, ale nepříliš moudré…, teď už chodím přírodou klidný. Jsem svědkem permanentních zázraků. Sleduji mraveniště, skladbu květů, pozoruji obláčky i první kapky na hladině řeky a zbývá jediné. Žasnout a posléze děkovat…“</p> <p>Gustav Fifka Keramika – výstava v Galerii U Radnice Tábor končí 6. 4. 2015.</p>